33 Az 28/2025 – Krajský soud v Plzni

33 Az 28/2025- 26 - text  7 33 Az 28/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: R. M., narozený X, st. příslušnost Moldavsko, v ČR bytem X, zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 22. 10. 2025 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2025, č. j. OAM-953/ZA-ZA11-ZA01-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou naříkaným rozhodnutí ze dne 18. 9. 2025, č. j. OAM-953/ZA-ZA11-ZA01-2025 žalovaný rozhodl o opakované žádosti žalobce ze dne 26. 8. 2025 tak, že je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil dle § 25 písm. i) téhož zákona. II. Žaloba 2. Na úvod žaloby uvedl žalobce následující. Žalobce se bojí návratu do své vlasti z důvodu panující katastrofální ekonomické situace, zvýšení počtu vražd a absence bezpečnosti pro civilní obyvatelstvo, a to i s ohledem na poslední politický vývoj, kdy je Moldavská republika (dále jen Moldavsko) bezprostředně ohrožená země v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. Žalobce poukázal na situaci v Podněstří, kde je situace podobná jako na Ukrajině, když se dá očekávat zhoršení bezpečnostní situace. Žalobce upozornil, že v proruském Podněstří došlo během přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu na střelbu z granátometů, když série explozí otřásla ministerstvem státní bezpečnosti v hlavním městě moldavského separatistického regionu Podněstří. Žalobce poukázal i na další incidenty, kdy dvě exploze vyřadily z provozu dvojici rozhlasových vysílačů v Podněstří. Dále žalobce namítal, že žalovaný nepostupoval při vydání napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem, neboť měl vést meritorní řízení a v jeho rámci posoudit žalobcem prezentované důvody podané žádosti o mezinárodní ochranu, a to s ohledem na skutečnost, že vyšly najevo nové, zásadní skutečnosti, jež nebyly předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení, a jež v kombinaci s již dříve známými okolnostmi odůvodňovaly udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně udělení doplňkové ochrany žalobci podle § 14 a zákona o azylu. V tomto směru shledal žalobce porušení ustanovení § 3 a § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť je přesvědčen, že pokud by žalovaný zjistil řádně stav věci a opatřil si dostatečné podklady pro své rozhodnutí, jež potvrzují tvrzení žalobce uvedená v podané žádosti, pak by musel rozhodnout o udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť žalobcem prezentované skutečnosti důvodně svědčí o tom, že po návratu do vlasti bude reálně ohrožen na svém životě. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 11. 2025 žalovaný popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní. Dle žalovaného námitky žalobce neprokazují, že by porušil některá ustanovení správního řádu či zákona o azylu a následně vydal nezákonné či nedostatečně odůvodněné rozhodnutí. Žalovaný trvá na správnosti vydaného rozhodnutí, neboť dle jeho názoru zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že žalobce žádá o mezinárodní ochranu pouze z obavy odvedení do války na Ukrajině a z důvodu zlepšení své finanční situace na území ČR. Žalovaný neshledal žádný důvod pro udělení mezinárodní ochrany, jelikož obavy z odvedení do války nejsou relevantní, stejně jako přelití válečného konfliktu z Ukrajiny do Moldavska. Žalovaný dále uvedl, že oblast Podněstří není oficiálně válečnou zónou a v Moldavsku mimo tuto oblast je bezpečnostní situace stabilní. Mezinárodní zprávy (např. Ministerstva zahraničí ČR, UNHCR či EASO) dlouhodobě potvrzují, že v Moldavsku, zejména v Podněstří, nedochází k ozbrojeným konfliktům ani k plošnému porušování lidských práv. Zároveň poukázal na to, že žalobce nepochází z oblasti Podněstří, ale z jiné části Moldavska, a proto se jeho obavy týkají pouze hypotetické hrozby, nikoli reálného rizika v místě jeho bydliště. Obecné obavy z možné eskalace konfliktu nejsou samy o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 nebo § 14a zákona o azylu. Z uvedeného plyne, že žalobcovy obavy nejsou odůvodněné individuálními okolnostmi, ale pouze subjektivním pocitem nejistoty v souvislosti s geopolitickou situací v regionu. Takové důvody nemohou zakládat nárok na mezinárodní ochranu. Žalovaný posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany a následně provedl srovnání s tvrzeními, která učinil žalobce v rámci předchozího správního řízení ve věci mezinárodní ochrany. Po posouzení důvodů uvedených při podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany konstatoval, že žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost, která by prokázala podstatnou změnu okolností jeho případu a ani žalovaný neshledal žádnou skutečnost za pádný důvod, na základě které by změnil své rozhodnutí či měl jen důvod příslušné správní řízení opakovat. Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, sděluje k tomu žalovaný, že je to právě žalobce, kdo má v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení. Žalovaný byl toho názoru, že proto, aby žalobce mohl tuto svou povinnost splnit, učinil maximum. Dále byla žalobci dána možnost se seznámit, vyjádřit se a doplnit nashromážděné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce se k seznámení s podklady dostavil, k ničemu se však nechtěl vyjádřit, nic nechtěl doplnit, ani nic nedoložil. Žalovaný je přesvědčen, že dostatečně zjistil skutkový stav, který mu umožňoval vydat ve věci rozhodnutí, pro toto rozhodnutí si opatřil dostatečně aktuální informace o zemi původu. Z výše uvedených důvodů žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). 5. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s. V. Rozhodnutí soudu 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Ze správního spisu má soud za prokázané, že v případě žalobce se skutečně jedná o opakovanou žádost dle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť se v jeho případě jedná již o druhou žádost. 8. Dále má soud ze správního spisu za prokázané, že první žádost žalobce na území ČR je datována ke dni 6. 12. 2024. Za důvod podání žádosti tehdy žalobce označil obecně nepříznivý stav v Moldavsku, s tím, že v ČR se mu líbí. Také sdělil, že je v Moldavsku špatně placená práce, v řízení poté poukázal na neutěšenou bezpečnostní situaci v Moldavsku a obavu z dopadu ukrajinsko-ruského konfliktu na život v Moldavsku. Řízení o žádosti bylo skončeno rozhodnutím ze dne 9. 1. 2025, č. j. OAM-1644/ZA-ZA11-2024 (PM 23. 1. 2025), jímž byla žádost žalobce zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji rozsudkem ze dne 11. 6. 2025, č. j. 33 Az 3/2025-30 zamítl. Proti uvedenému rozsudku podal žadatel kasační stížnost, kterou NSS usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 1 Azs 125/2025-30 odmítl pro nepřijatelnost. V aktuálně podané žádosti ze dne 26. 8. 2025 uváděl žalobce jako důvody pro udělení mezinárodní ochrany zejména to, že nemá v Moldavsku kde bydlet. Současně potvrdil, že tytéž důvody uváděl i v předchozím řízení. V průběhu řízení žalobce doplnil svá tvrzení stejným způsobem, jako v předchozím řízení, a to tak, že poukázal na neutěšenou bezpečnostní situaci v Moldavsku a obavu z dopadu ukrajinsko-ruského konfliktu na život v Moldavsku. 9. Dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.“ 10. Dle § 11a odst. 1 zákona o azylu „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 11. Soud v rámci výše uvedeného přezkoumával, zda žalobce uvedl nové azylově relevantní skutečnos