1 As 394/2020 — Nejvyšší správní soud

55 A 57/2025- 53 - text  11 55 A 57/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: Asociace vodní turistiky a sportu, z.s., sídlem Ing. Fr. Janečka 511, Týnec nad Sázavou zastoupen advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., sídlem Vodičkova 704/36, Praha proti žalovanému: Městský úřad Sušice, sídlem náměstí Svobody 138, Sušice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nezahájení řízení o uložení opatření k odstranění zjištěných závad dle § 110 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) s vodami pro MVE Dlouhá Ves, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 29. 9. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného domáhal vydání tohoto rozsudku soudu: „1. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o uložení opatření k odstranění zjištěných závad dle § 110 vodního zákona s vodami pro MVE Dlouhá Ves, je nezákonný. 2. Žalovanému se přikazuje řízení dle §110 vodního zákona zahájit.“ II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že dne 8. 1. 2025 požádal žalovaného o poskytnutí informací k jezu Dlouhá Ves. Dne 5. 2. 2025 zaslal žalovaný požadované informace. Dne 13. 2. 2025 zaslal žalobce žalovanému podnět k uložení opatření k odstranění zjištěných závad dle § 110 vodního zákona a dne 13. 3. 2025 obdržel sdělení žalovaného č.j. 593/25/ZPR/Ran, že vodoprávní úřad dosud neověřil veškeré podklady a skutečnosti tvrzené v podnětu a že bude o výsledku šetření informovat. Dne 24. 6. 2025 zaslal žalobce žádost o informování o průběhu šetření. Až dne 23. 7. 2025 pod č.j. 592/25/ZPR/Ran byla zaslána odpověď. Jelikož žalovaný nezahájil žádné řízení, obrátil se žalobce dne 30. 7. 2025 na Krajský úřad Plzeňského kraje. Ten dne 21. 8. 2025 odpověděl, že se žalovaný nedopustil nečinnosti a nenařídil zahájit řízení. Žalobce tvrdí, že se žalovaný dopustil a stále dopouští nezákonného zásahu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), neboť nezahájením řízení zasahuje do práv žalobce a jeho právem chráněných zájmů. Žalovaný nezahájením řízení i po podání podnětu dle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) přímo zasahuje do práv žalobce. 3. Žalobce dále upozornil na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č.j. 6 As 108/2019-39, body 116-118 a vyjádřil se ke své aktivní legitimaci. K tomu uvedl, že je přímo krácen na svém právu, kdy nedochází k ochraně vod, k ochraně životního prostředí ani k možnostem plavby, což odporuje vodnímu zákonu. Tímto úkonem vyvolaný zásah do jeho práv je zaměřen přímo proti němu a trvá. Žalobce (dále též v textu žaloby „AVTS“) působí jako střešní organizace pro vodácké a turistické svazy - Klub českých turistů, Vodní skauti, Český svaz kanoistů, Asociace turistických oddílů mládeže, Svaz vodáků ČR, které mají své oddíly a členy v rámci celé ČR, pro půjčovny lodí, prodejny i jednotlivé vodáky. Účelem AVTS je účast v řízeních vedených v oblasti ochrany přírody a krajiny a vodoprávních řízeních. AVTS se proto zúčastňuje mnoha řízení vedených v rámci zákona č. 114/1992 Sb., nevyjímaje řeku Otavu. Místní vodácké, ale i turistické a skautské oddíly, které jsou členy, mají místní příslušnost k lokalitě v okolí Sušice a mají zájem na dobrém ekologickém potenciálu řeky. Členové AVTS se pravidelně účastní různých ekologických akcí, jako je např. uklízení řeky Otavy, či je přímo pořádají. 4. Žalobce dále uvedl, že zásah je prováděn v rozporu s čl. 11, čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny základní práv a svobod, s § 8 odst. 3 a 4 zákona č. 138/1973 Sb. a § 36 vodního zákona. V rámci povolení k nakládání s vodami pro MVE Dlouhá Ves, které bylo vydáno pod zn. Vod 187/1961-404-Ma dne 18. 4. 1961, následně upraveným [rozhodnutími] zn. Vod 538/77-235 ze dne 24. 5. 1977 a VLRZ 516/84-235 ze dne 27. 3. 1984, je uvedeno, že se povoluje maximální odběr 4,5 l/sec k účelu závodu SOLO Dlouhá Ves bez určení platnosti tohoto rozhodnutí, jak vyžadoval a stále vyžaduje vodní zákon. Rukou je poté napsáno nad jednotkou litr jednotka m3. Jako minimální průtok pod jezem je rozhodnutím ponecháno pouze 300 l/s, což zcela znemožňuje v derivovaném úseku dlouhém 1,5 km jakoukoli ekologickou funkci toku a též jakoukoli plavbu. Úsek se při uplatnění minimálního zůstatkového průtoku (průtok řekou pod 5 m3/s), což např. v roce 2025 bylo v podstatě kontinuálně od května (viz graf průtoku), vyznačuje suchým korytem plným říčních kamenů, mezi kterými protéká minimum vody. Jedná se o naprostou devastaci vodního toku s výskytem v okolí mnoha chráněných živočichů vázaných na vodní prostředí, ve kterém nemůže nic živého přežít. Lokalita je v bezprostřední blízkosti EVL a CHKO Šumava. Daná rozhodnutí považuje žalobce za nezákonná, významným způsobem poškozující životní prostředí a tím zasahující do jeho práv včetně práva na plavbu. Žalovaný však nehodlá tuto situaci jakkoli napravit, a to ani využitím § 12 vodního zákona, i když mu musí být zřejmé, jaké škody na životním prostředí rozhodnutí způsobuje. [OBRÁZEK] Graf průtoku na vodočetné stanici v Sušici s vyznačeným průtokem 5m3/s 5. Dle žalobce započal zásah na poškozování přírody a vodních organismů už vydáním rozhodnutí 18. 4. 1961 a trvá do dne podání žaloby. Žalobce se ale o skutečnostech dozvěděl až 5. 2. 2025, kdy mu žalovaný zaslal rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami pro MVE Dlouhá Ves. Nezákonný zásah do práv žalobce je kontinuální, každodenní a celoroční. Žalobce nemá jinou možnost, jak se domáhat ochrany proti nezákonnému zásahu, který stále trvá. Ve věci nebylo vedeno žádné správní řízení, ve kterém by mohl uplatňovat svá práva a též nebylo vedeno řízení o prodloužení rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami pro MVE Dlouhá Ves, jelikož nebyla stanovena doba platnosti. Pro účely žalobní lhůty pak žalobce odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č.j. 6 As 108/2019-39: „Rozšířený senát jen pro pořádek dodává, že v logice nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18 (N 94/89 SbNU 387), EUROVIA, nemůže žalobci uplynout lhůta k podání žaloby do té doby, dokud trvá zásah, tedy dokud trvá kompetence správního orgánu zahájit řízení z moci úřední. V odůvodněných případech však může soud vyhodnotit dlouhou časovou prodlevu mezi vznikem zásahu a podáním žaloby jako zneužití práva, typicky v situacích, kdy žalobce po dlouhou dobu pokojně akceptoval stav, jehož nápravy se nyní domáhá (srov. bod [88] shora).“ 6. Žalobce dále tvrdil, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností žalovaného, a to z následujících důvodů – 1. rozpor s vodním zákonem, 2. nebylo požádáno o změnu účelu povolení a 3. nepřesnosti v jednotkách odběru vody. 7. K rozporu s vodním zákonem žalobce uvedl, že podle § 8 odst. 3 zákona č. 138/1973 Sb. (platného až do roku 2001), dle kterého vodohospodářský orgán v povolení stanoví účel a dobu, pro kterou povolení vydává, a jeho rozsah; podle potřeby stanoví povinnosti, popřípadě podmínky, za kterých povolení uděluje, měla být v rámci povolení k nakládání s vodami vydaného v Klatovech dne 24. 5. 1977 pod zn. Vod. 538/77-235 stanovena doba, po kterou je v platnosti. Rozhodnutí ale žádnou dobu nestanovuje, což je nezákonné. Doba není stanovena ani v následujícím rozhodnutí ONV Klatovy č.j. VLHZ 516/84-235 ze dne 27. 3. 1984. Už toto je zásadní nedostatek, který činí povolení nezákonným. Na tuto skutečnost žalovaný nijak nereagoval. 8. Stran nepodání žádosti o změnu účelu povolení žalobce uvedl, že podle § 8 odst. 4 zákona č. 138/1973 Sb. pokud vodohospodářský orgán nestanovil jinak, přecházejí práva a povinnosti vyplývající z povolení, které bylo uděleno pro účel spojený s užíváním určitého nemovitého majetku, na dalšího nabyvatele, popřípadě uživatele takového majetku, pokud bude nadále tento majetek sloužit účelu, pro který bylo povolení uděleno… V rámci rozhodnutí je zřejmé, že účel výroby elektrické energie je pro zajištění výroby v podniku SOLO n.p., závod Dlouhá Ves. Tento účel ale není již platný, podnik neexistuje, výroba energie pro chod závodu tak již není potřeba. Energie neslouží pro tento závod, ale je dodávána do veřejné elektrické sítě. Z tohoto důvodu mělo být požádáno o změnu povolení k nakládání s vodami dle § 8 odst. 4, což z dokumentů zaslaných úřadem nevyplývá. Dle názoru žalobce byl porušen zákon, protože mělo být požádáno o změnu povolení k nakládání s vodami z důvodu změny účelu. 9. Ohledně nepřesnosti v jednotkách odběru vody žalobce uvedl, že rozhodnutí stanoví maximální odběr povrchové vody v litrech, ale rukou je zde dopsáno m3. Je otázkou, kým a kdy byla tato změna učiněna. Tato nejasnost byla úřadem ponechána bez povšimnutí, ale pro dopady na životní