2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

62 A 1/2026- 57 - text  7 62 A 1/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobce: T. V. V. v ČR bytem X zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2025, č. j. OAM-1281-7/ZR-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce pobýval na území České republiky na základě uděleného povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny s platností od 29. 1. 2024 do 29. 1. 2026. Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 12. 2025, č. j. OAM-1281-7/ZR-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byla zrušena platnost žalobcova povolení podle § 46a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ZPC“). Žalovaný takto rozhodl, protože žalobce byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 10. 2024, č. j. 5 T 101/2024-179 (dále jen „trestní příkaz“), odsouzen pro spáchání přečinu podání alkoholu dítěti podle § 204 tr. z. 2. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí přípustnou a včasnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s., v níž namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nevypořádal se s přiměřeností zásahu do jeho rodinného a soukromého života. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, protože žalobce byl pravomocně odsouzen za úmyslnou trestnou činnost a skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Podle žalovaného se § 174a ZPC na daný případ nevztahuje a přiměřenost dopadů rozhodnutí ve vztahu k čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) byla řádně posouzena. Žalovaný poukázal na to, že žalobce žije v ČR krátce, jeho rodinné vazby nejsou natolik silné a úmyslné trestné činnosti se dopustil opakovaně. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. Žalobce ani jeho zástupce se jednání soudu nezúčastnili. Žalovaný při jednání setrval na svých dosavadních procesních stanoviscích. II. Posouzení věci soudem 5. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. 6. Žaloba je nedůvodná. 7. Soud předesílá, že listinami, které jsou součástí správního spisu, správní soudy dokazování neprovádějí, neboť nejde o důkazní prostředky a správní soud přezkoumává tyto dokumenty jako součást správního spisu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo bod 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020-70). 8. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. 9. Žalovaný usnesením ze dne 6. 2. 2025, č. j. OAM-1281-1/ZR-2025, zahájil řízení o zrušení povolení žalobce k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny podle § 46a odst. 1 ZPC z důvodu pravomocného odsouzení žalobce pro spáchání úmyslného trestného činu. 10. Trestním příkazem, který nabyl právní moci dne 20. 11. 2024, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu podání alkoholu dítěti podle § 204 tr. z. Trestná činnost žalobce spočívala skutkově v tom, že žalobce ve třech případech dne 2. 7. 2024, 25. 7. 2024 a 30. 7. 2024 jako prodavač prodal vodku dětem, které se konzumací alkoholu intoxikovaly, dostaly do bezvědomí a ocitly v přímém ohrožení života, aniž žalobce před prodejem alkoholu ověřil jejich věk. Okresní soud žalobci uložil za jednání, jímž ve větší míře a opakovaně prodal dítěti alkohol, peněžitý trest v celkové výši 30 000 Kč a trest zákazu činnosti výkonu zaměstnání prodavače v prodejnách, kde se prodávají alkoholické nápoje, v délce 18 měsíců. 11. Po seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí se žalobce ve správním řízení vyjádřil podáním ze dne 10. 4. 2025 tak, že zrušení jeho pobytového oprávnění by bylo nepřiměřené zásahu do jeho rodinného života, jelikož si na území vytvořil pevné vazby, žije zde s manželkou, která se nachází ve věku ideálním pro založení rodiny, jež by nebylo možné v důsledku zrušení pobytového oprávnění žalobce zrealizovat. Žalobce poukázal na množství svých přátel na území a dobré vztahy s rodinou manželky. Za účelem prokázání hloubky zásahu žalobce navrhl provést svůj výslech, neboť jeho písemné vyjádření nemůže nahradit výslech, kdy by mohl sám svými slovy popsat veškeré okolnosti svého případu a zásahu zrušení pobytového oprávnění do jeho rodinného a soukromého života. Žalobce akcentoval, že jeho přečin byl méně závažný, nevznikla žádná škoda ani závažné nebo přetrvávající následky. Přečin byl excesem, způsobeným neznalostí a nerozvážností žalobce, které nemá žalobce v úmyslu opakovat. Zrušení pobytového oprávnění by podle žalobce nebylo přiměřené závažnosti přečinu. 12. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že byl žalobce trestním příkazem odsouzen za spáchání výše popsaného úmyslného trestného činu. K námitkám žalobce žalovaný uvedl, že § 46a odst. 1 ZPC neumožňuje žalovanému pobytové povolení žalobce nezrušit a že postačuje odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu bez ohledu na udělený trest či závažnost jednání. Žalovaný posoudil přiměřenost svého rozhodnutí podle čl. 8 Úmluvy a dospěl k závěru, že rozhodnutí není nepřiměřené z následujících důvodů. Žalobce spáchal úmyslný trestný čin. Žalobce je zaopatřený dospělý, ženatý a zrušení povolení žalobce se nijak nedotkne pobytového oprávnění jeho manželky. Žalobce přicestoval do ČR dne 23. 1. 2024, nepobývá zde ani 2 roky, s manželkou se oženil dne 20. 5. 2023. Od sňatku do příjezdu do ČR tedy žalobce buď žil bez manželky, nebo manželka pobývala společně s žalobcem mimo ČR. Žalobce vzhledem k délce svého pobytu na území nemá v ČR utvořeny natolik silné vazby, aby zrušení platnosti jeho dlouhodobého pobytu mohlo být nepřiměřené. Z obsahu spisového materiálu ani z vyjádření žalobce nevyplynula žádná mimořádná skutečnost, osvědčující rozpor zrušení pobytového oprávnění žalobce s čl. 8 Úmluvy. Žalobce úmyslným protiprávním a navíc opakovaným jednáním porušil právní pořádek České republiky a ohrozil většinovou společnost, kdy páchání úmyslné trestné činnosti nesvědčí o náležité integraci žalobce do české společnosti. Je zapotřebí ochránit veřejný pořádek a veřejné zdraví. Jen shodou okolností nezávislých na vůli žalobce nemělo jeho protiprávní jednání daleko závažnější či fatální dopad na poškozené děti, které se dostaly do bezvědomí, byly v ohrožení života a musela k nim být přivolána zdravotnická záchranná služba. Do nepříznivého postavení se žalobce dostal sám porušováním právního pořádku České republiky. Podle žalovaného se § 174a ZPC na případ žalobce nepoužije. Žalovaný odůvodnil neprovedení výslechu žalobce tím, že nebylo patrno, co nad rámec řízení mělo být tímto výslechem zjištěno, kdy provedení výslechu nemůže být odůvodněno vyjádřením žalobce, že výslech nenahradí písemné vyjádření. Provedení výslechu je nutné považovat až za krajní a mimořádný úkon za situace, kdy informace nelze získat jinak, a je proto v této věci nadbytečné. Žalobce mohl skutečnosti, které chtěl sdělit v rámci výslechu, uvést do svého písemného vyjádření. 13. Podle § 46a odst. 1 věty druhé ZPC platí, že ministerstvo zruší platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 14. Obecnou námitkou žalobce, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 68 odst. 3, § 3 a § 2 správního řádu a § 46a odst. 1 a § 174a ZPC se zdejší soud nezabýval, neboť z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne jednoznačný závěr, že „[ž]alobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami“ (rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). Zároveň z ní plyne, že „prostý výčet paragrafů správního řádu, které údajně žalovaný porušil, ani jejich parafrázi bez jakékoli specifikace, za žalobní bod považovat nelze“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2006, č. j. 8 Azs 134/2005-44). Z tohoto důvodu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal soud s citovanými zákonnými ustanoveními pouz