8 Afs 16/2012 — Nejvyšší správní soud

15 Af 53/2011- 49 - text Pokračování 14 15Af 53/2011 15Af 53/2011-49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobkyně: SIDIA, akciová společnost, IČ: 155 03 020, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. p. 1375/19, PSČ 110 00, zastoupené Mgr. Leošem Janouchem, advokátem AK KAVINEK & partneři, v. o. s., se sídlem v Praze 1, ul. Králodvorská č. p. 16, PSČ 110 00, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, ul. Masarykova č. p. 427/31, poštovní přihrádka 351, PSČ 602 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2011, č. j. 2328/11-1200501918, takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2011, č. j. 2328/11-1200501918, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzen dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem v Ústí nad Labem (dále jen „správce daně“) dne 23. 8. 2010, č. j. 183990/10/214913506609, kterým byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 2.445.840,-Kč, jakož i uložena povinnost uhradit penále ve výši 20 % z dodatečně vyměřené daně, tj. ve výši 489.840,-Kč. Současně se žalobkyně domáhala, aby soud žalované straně uložil povinnost nahradit jí náklady předmětného soudního řízení. Na tomto místě je třeba uvést, že dne 1. 1. 2013 vstoupil v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční správě“), kterým byla zrušena všechna finanční ředitelství, včetně Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. S ohledem na tuto skutečnost se ve smyslu ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s ust. § 5 a § 7 písm. a), § 20 odst. 2 zákona o finanční správě se od 1. 1. 2013 místo původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem bez dalšího stalo žalovaným Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně. Žalobkyně v obsáhlé žalobě předně uvedla, že dne 1. 11. 2005 uzavřela se společností Bohemia Holding, s. r. o., smlouvu o budoucí kupní smlouvě (dále jen „smlouva o smlouvě budoucí ze dne 1. 11. 2005“), jejímž předmětem byl vzájemný závazek smluvních stran uzavřít spolu do 15. 12. 2005 kupní smlouvu na nemovitosti v k.ú. Hodolany a technické zařízení těchto nemovitostí (dále jen „předmětné nemovitosti“) za celkovou kupní cenu ve výši 55.000.000,-Kč. Pro případ, že by jedna ze smluvních stran neuzavřela smlouvu o smlouvě budoucí za podmínek stanovených v této smlouvě, sjednaly si smluvní strany smluvní pokutu ve výši 10.000.000,-Kč. Dle žalobkyně toto ujednání bylo limitováno platností smlouvy o smlouvě budoucí. K uzavření budoucí kupní smlouvy měl být budoucí prodávající, tj. žalobkyně, vyzván budoucím kupujícím, tj. společností Bohemia Holding, s. r. o. Žalobkyně se dále zavázala, že ode dne sepsání smlouvy o smlouvě budoucí do 15. 12. 2011 neprodá ani jinak nepřevede a nezatíží předmětné nemovitosti, jakož i že zajistí výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že v období od 1. 11. 2005 do 10. 11. 2005 byla oslovena jiným zájemcem, a to společností CPI - Hotels, a. s., jenž jí nabídl za předmětné nemovitosti částku ve výši 75.000.000,-Kč, tj. částku o 20.000.000,-Kč vyšší, než činila částka dle smlouvy o smlouvě budoucí. V návaznosti na tuto novou nabídku se dne 10. 11. 2005 uskutečnilo jednání mezi smluvními stranami smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 1. 11. 2005. Výsledkem tohoto jednání bylo, že společnost Bohemia Holding, s. r. o., nadále trvala na splnění podmínek dle smlouvy o smlouvě budoucí smlouvě, pročež žalobkyni výslovně vyzvala k uzavření kupní smlouvy na předmětné nemovitosti, když ji zároveň upozornila, že pokud nebude příslušná smlouva uzavřena, resp. podmínky této smlouvy, vznikne ji nárok na smluvní pokutu ve výši 10.000.000,-Kč. Žalobkyně však přesto podmínky smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 1. 11. 2005 nedodržela, neboť kupní smlouvu neuzavřela, pro akceptaci výhodnější nabídky. Žalobkyně naopak dne 10. 2. 2006 uzavřela jako prodávající se společností CPI - Hotels, a. s., kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej předmětných nemovitostí za kupní cenu ve výši 70.000.000,-Kč. V důsledku nedodržení podmínek smlouvy o smlouvě budoucí žalobkyně dne 18. 4. 2006 a dne 19. 4. 2006 uhradila společnosti Bohemia Holding, s. r. o., ve dvou splátkách po 5.000.000,-Kč celkem 10.000.000,-Kč představující smluvní pokutu, jež byla žalobkyně povinna uhradit za porušení podmínek smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 1. 11. 2005. V této souvislosti žalobkyně v žalobě zdůraznila, že využití nabídky společnosti CPI - Hotels, a. s., pro ni bylo s ohledem na vyšší kupní cenu výhodnější, a to i za cenu porušení podmínek smlouvy o smlouvě budoucí a následné povinnosti uhradit smluvní pokutu, neboť byl pro ni ziskovější a vedle toho realizace tohoto obchodu byla daňově výhodnější i pro Českou republiku, neboť žalobkyně byla povinna odvést daň z částky o 20.000.000,-Kč vyšší. Žalobkyně dále uvedla, že nesouhlasí se závěrem správce daně a potažmo původního žalovaného o tom, že v daném případě uplatnění smluvní pokuty ve výši 10.000.000,-Kč představovalo účelovou transakci, když její uplatnění, jakožto daňově účinného nákladu dle ust. § 24, § 25 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z příjmů“), zaúčtovaného v roce 2006 na účtu 544 – smluvní pokuty a úroky z prodlení, ve skutečnosti směřovalo ke krácení daně jiným způsobem, když dle správce daně mělo být o smluvní pokutě účtováno v roce 2005, kdy tento závazek vznikl, a nikoliv až 2006, kdy byla smluvní pokuta skutečně uhrazena. Ze strany žalobkyně tak dle správce daně došlo k porušení Českého účetního standardu č. 19, přičemž správce daně svůj závěr odůvodnil tím, že nebylo doloženo a prokázáno, že došlo ze strany společnosti Bohemia Holding, s. r. o., k úhradě částky 10.000.000,-Kč na účet žalobkyně ve smyslu smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 1. 11. 2005 a nebylo ani doloženo ani prokázáno, že ze strany společnosti Bohemia Holding, s. r. o., došlo k doručení výzvy k uzavření kupní smlouvy. Žalobkyně však správci daně předložila doklady prokazující oprávněnost zahrnutí smluvní pokuty ve výši 10.000.000,-Kč mezi výše zmíněné náklady, když předložila smlouvu o smlouvě budoucí ze dne 1. 11. 2005, zápis z jednání ze dne 10. 11. 2005 mezi žalobkyní a společností Bohemia Holding, s. r. o., kupní smlouvu ze dne 10. 2. 2006 uzavřenou mezi žalobkyní a společností CPI - Hotels, a. s., smlouvu o vedení jistotního účtu ze dne 11. 2. 2006 uzavřenou mezi žalobkyní a Živnostenskou bankou, a. s., potvrzení ze dne 16. 2. 2006 GE Money Bank, a. s., výpis z účtu potvrzujícího úhrady smluvní pokuty žalobkyní společnosti Bohemia Holding, s. r. o., vyjádření žalobkyně ze dne 12. 5. 2010 k výsledkům daňové kontroly. Taktéž původní žalovaný žalobou napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně nepředložila takové důkazy, které by prokázaly povinnost uhradit smluvní pokutu, a tudíž nebylo prokázáno, že se jedná o daňově uznatelný náklad, když bylo zapotřebí předložit důkazy, které by prokázaly povinnost budoucího prodávajícího uhradit závazek, dále důkaz o tom, že smluvní pokuta byla vynaložena na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, dále důkaz o tom, že byly plněny podmínky smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 1. 11. 2005 a také důkaz o tom, že prodávající měl úmysl prodat předmětné nemovitosti. Dle původního žalovaného sice žalobkyně předložila smlouvu o smlouvě budoucí, avšak nepředložila důkaz o tom, že by žalobkyně byla do 15. 12. 2005 společností Bohemia Holding, s. r. o., vyzvána k uzavření kupní smlouvy, jakož ani nepředložila důkaz o skutečném úmyslu prodat předmětné nemovitosti. Dle původního žalovaného smlouva o smlouvě budoucí ze dne 1. 11. 2005 byla uzavřena dle ust. § 289 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), a proto tato smlouva vyžaduje písemný projev vůle stran, a tudíž i všechny dodatky a projevy musí mít písemnou podobu. A ohledně zápisu z ústního jednání ze dne 10. 11. 2005 mezi žalobkyní a společností Bohemia Holding, s. r. o., původní žalovaný dle žalobkyně chybně uzavřel, že tento zápis nelze považovat za důkaz, neboť se jedná o pouhý zápis z ústního jednání. Žalobkyně ovšem trvá na tom, že povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 10.000.000,-Kč jí vznikla v důsledku nedodržení podmínek smlouvy o smlouvě budoucí, a proto tuto částku uplatnila ve svém daňovém přiz