29 Co 519/2014 — Nejvyšší správní soud

59 A 12/2015- 29 - text 59A 12/2015-29 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce: J.R., nar.XX, bytem XX,, zastoupený JUD. Robertem Vargou, advokátem se sídlem Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2015, čj. KULK 12991/2015, takto : I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 18. 2. 2015, čj. KULK 12991/2015, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ředitele Základní školy Jablonec nad Nisou, Liberecká 26, příspěvková organizace, ze dne 24. 6. 2014, čj. N 2014/22, byla dcera žalobce XX, nar. XX,, bytem XX,, podle § 49 a § 165 odst. 2 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále též „školský zákon“) přijata od 1. 9. 2014 do 3. ročníku k základnímu vzdělávání v Základní škole Jablonec nad Nisou, Liberecká 26, příspěvková organizace. [2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (sám za sebe – tedy nikoliv jménem dcery jako její zákonný zástupce) odvolání, se kterým spojil i návrh na prominutí zmeškání úkonu podle § 41 správního řádu, neboť o přijetí své dcery syna do základní školy se dozvěděl až 2. 9. 2014. [3] Usnesením žalovaného ze dne 7. 10. 2014, čj. KULK 65867/2014, bylo žalobci podle § 41 odst. 4 správního řádu prominuto zmeškání úkonu – podání odvolání proti rozhodnutí ředitele základní školy o přestupu dcery žalobce do třetího ročníku školy od 1. 9. 2014. [4] Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 2. 2015, čj. KULK 12991/2015, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí. V něm žalovaný označil v souvislosti s tím, jaké procesní náležitosti je třeba splnit při přestupu žáka z jedné základní školy na druhou základní školu, tvrzení otce, že má být vyžadován souhlas obou rodičů, za irelevantní. Žalovaný rozhodnutí ředitele základní školy o přijetí dcery žalobce k základnímu vzdělávání obhajoval s odkazem na § 876 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy že řediteli základní školy svědčila dobrá víra, že matka dcery žalobce, která o přijetí požádala, jednala se souhlasem druhého rodiče. Zrušení rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání v dané základní škole, které požaduje otec v podaném odvolání, by mělo za následek ukončení vzdělávání dítěte, což je v přímém rozporu se zájmy nezletilého. Žalovaný dále konstatoval, že účastníkem řízení je dítě, zatímco rodič je v postavení zákonného zástupce. Žalovaný proto námitku žalobce, že byl krácen na právech účastníka řízení, označil za nedůvodnou, neboť účastníkem řízení není on, ale jeho dcera. V případě § 67 odst. 1 správního řádu zakládá rozhodnutí základní školy právo na vzdělávání jmenovitě určené osobě, kterou je v tomto správním řízení XX, II. Žaloba [5] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce (opět sám za sebe – tedy nikoliv jménem dcery jako její zákonný zástupce) včas podanou žalobou, neboť je přesvědčen, že žalovaný nesprávně interpretoval skutkový stav a vyložil nesprávně příslušné právní předpisy, jeho rozhodnutí je tak nezákonné. [6] Z § 855 odst. 1, § 858, § 865 odst. 2, § 876 odst. 1 a 877 odst. 1 o. z. žalobce má za nepochybné, že je nadán rodičovskou odpovědností vůči své dceři a má na základě toho svá práva a povinnosti z ní vyplývající. Podle jeho názoru má být rodičovská odpovědnost vykonávána ve vzájemné shodě s matkou jeho dcery. Obě strany u záležitostí jako je volba vzdělání dcery, což je i určení místa jeho výkonu (volba školského zařízení), musí projevit shodu. Alternativně pak může vůlí jednoho rodiče nahradit rozhodnutí soudu. [7] Na základě § 27 odst. 1 písm. a) a § 27 odst. 2 správního řádu je žalobce přesvědčen, že je účastníkem řízení o přijetí dcery ke vzdělávání na základní škole, neboť je dotčenou osobou, na kterou se pro společenství práv nebo povinností s jeho dcerou a pro dotčení práv a povinností rodiče musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a žalovaného. Žalobci však jeho účastenství ve správním řízení bylo upřeno správními orgány obou stupňů, takže žalobce nemohl v řízení projevit nesouhlas s žádostí matky jeho dcery o přijetí do jiného školského zařízení. Žalobce je přesvědčen, že poté, co byla ke správnímu orgánu prvního stupně podána žádost o přijetí na základní školu jeho dcery, která nebyla podepsána oběma rodiči jako zákonnými zástupci, měl daný správní orgán vyzvat žalobce k vyjádření ve věci. Poté, co by shledal, že mezi rodiči panuje neshoda, měl vyzvat matku, aby podala na příslušný soud návrh, kterým by byla nahrazena vůle žalobce. K rozhodnutí o převzetí dcery k základnímu vzdělávání mělo být přistoupeno až po rozhodnutí soudu. [8] Podle žalobce žalovaný neargumentuje zájmy dcery žalobce, nýbrž zájmy její matky, která se prý takto bude moci lépe o dceru starat. Skutečné zájmy žalobcovy dcery však nebyly v řízení zkoumány po objektivní stránce. [9] S odkazem na § 852 odst. 3 o. z. žalobce tvrdí, že správní orgány obou stupňů měly buď požádat soud o určení opatrovníka, nebo mu jí měly samy ustavit postupem podle § 32 odst. 2 až 6 správního řádu. Vzhledem k tomu, že tak správní orgány neučinily, správní řízení bylo zatíženo vadou, pro kterou mohlo být vydáno nesprávné rozhodnutí. [10] Žalobce z § 876 odst. 3 o. z. a dále z rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu dovozuje, že správní orgán není v dobré víře tehdy, je-li sice subjektivně přesvědčen o správnosti svého postupu, ale při řádném výkonu své působnosti a pravomoci by musel vědět, že tomu tak není. Jestliže § 877 odst. 1 občanského zákoníku výslovně požaduje od změny školského zařízení soulad obou rodičů, pak správní orgán, u kterého se předpokládá znalost právních předpisů, ani nemohl předpokládat, že v řízení jsou splněny zákonem předvídané náležitosti, kdy takový souhlas pouze ze strany jednoho z nich. Prvostupňový správní orgán tak nemohl být v dobré víře, protože při náležité a od něj vyžadované opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. [11] Další žalobní námitkou žalobce poukazuje na rozhodnutí soudů o předběžném opatření (usnesení Okresního soudu v Liberci čj. 30 P 248/2013-333 a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci čj. 29 Co 519/2014-382), jimiž byl zamítnut návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, kterým by byla matce nezletilých dětí (syna XX,a XX, a dcery XX,) žalobce uložena povinnost zajistit školní docházku na základní školu společnosti XX – základní škola a mateřská škola, s.r.o. Žalobce zdůrazňuje, že jde o rozhodnutí o předběžném opatření, nikoli tedy o rozhodnutí ve věci samé, které stanovuje, mění či ruší práva a povinnosti definitivně. Předběžné opatření není způsobilé nahradit vůli žalobce, není tak rozhodnutím soudu ve smyslu § 877 odst. 1 o. z., a proto žalovaný k nim neměl vůbec přihlížet. [12] Žalobce konečně namítá, že žalovaný ve věci rozhodl, aniž by vyzval žalobce k seznámení se spisem, čímž bylo porušeno právo žalobce dané § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobci tak bylo upřeno právo se v dané věci vyjádřit. III. Vyjádření žalovaného [13] Ve vyjádření k žalobě žalovaný zdůraznil, že prvostupňový správní orgán v souladu s § 879 odst. 1 o. z. jednal ve věci přijetí dcery žalobce do předmětné základní školy s matkou. Až z následného jednání žalobce správní orgán prvního stupně zjistil, že rodiče nejednají ve shodě, a proto doručil své rozhodnutí o přijetí i jemu. [14] Dále poukázal na to, že prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno až poté, co byl pravomocně zamítnut návrh žalobce na vydání předběžného opatření o uložení povinnosti zajistit školní docházku žalobcovy dcery do základní školy společnosti XX – základní škola a mateřská škola, s.r.o. [15] Podle žalovaného nebyl dán důvod k ustanovení opatrovníka nezletilému, neboť žalovaný rozhodl až poté, co soud konstatoval, že matka nejednala v rozporu se zájmy nezletilých dětí, když vypověděla smlouvy se společností XX – základní škola a mateřská škola, s.r.o. [16] Namítá-li žalobce porušení § 36 správního řádu, pak žalovaný uvádí, že žalobce po celou dobu řízení nevyvinul žádnou aktivitu směřující k tomu, aby navrhl důkazy, nečinil jiné návrhy ani nevyjádřil v řízení své stanovisko. Žalovaný nevyužil ani své právo nahlížet do spisu. [17] Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobce [18] V replice k podané žalobě žalobce vyjadřuje podiv nad názorem žalovaného, že žalobce není účastníkem řízení a přitom přistoupil k věcnému přezkoumání jeho odvolání. Žalobce je naopak toho názoru, že mu svědčí postavení účastníka řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu a že byl v řízení před prvostupňovým správním orgánem opominut. [19] Z § 876 odst. 1 a § 877 odst. 2 o. z. žalobc