7 Azs 227/2015 — Nejvyšší správní soud

59 A 48/2014- 73 - text 59A 48/2014-73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce: MUDr. A.Z., nar. XX, státní příslušnost P., bytem XX, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2014, čj. MV-120658-5/SO/sen-2012, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 6. 5. 2014, čj. MV-120658-5/SO/sen-2012, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Prvostupňové rozhodnutí [1] Rozhodnutím odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky ze dne 3. 9. 2012, čj. OAM-70544-17/DP-2011, byla žalobci podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Na základě provedeného dokazování prvostupňový správní orgán konstatoval, že žalobci bylo poskytnuto vládní stipendium na českých veřejných vysokých školách na základě zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Ze sdělení XX – XX ze dne 13. 3. 2012 správní orgán zjistil, že ke dni 31. 10. 2011 bylo žalobci studium ukončeno, přičemž dne 23. 9. 2011 podal žalobce v souladu s § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců žádost o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání u zaměstnavatele XX, a.s. jako lékař. [2] Prvostupňový správní orgán dané jednání žalobce vyhodnotil jako jinou závažnou překážku pobytu cizince na území, čímž byl naplněn důvod k zamítnutí žádosti o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. V této souvislosti se správní orgán zabýval výkladem neurčitého právního pojmu „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“. Podle prvostupňového správního orgánu je překážka pobytu cizince na území objektivně nastalou situací, resp. skutečností, která brání pobytu cizince na území, neboť pobyt cizince není v souladu s veřejným zájmem a veřejným pořádkem České republiky, resp. se těmto hodnotám příčí. Důvodem pro neudělení pobytového oprávnění je ovšem pouze skutečnost, že správní orgán může danou zjištěnou překážku pobytu cizince na území klasifikovat jako závažnou. Tj. pobyt cizince na území je v zásadním rozporu s veřejným zájmem a pořádkem České republiky, který nelze vyvážit subjektivním zájmem jednotlivce, resp. cizince, v konkrétním případě. [3] Prvostupňový správní orgán proto konstatoval, že prokázaným jednáním žalobce byla zjištěna závažná překážka bránící v jeho pobytu na území, neboť žalobci bylo poskytnuto vládní stipendium s cílem umožnit mu vysokoškolské vzdělání na české veřejné vysoké škole v rámci zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Smyslem poskytování vládních stipendií je umožnit vysokoškolské vzdělání žadatelům z rozvojových zemí, pro něž je obtížné nebo nemožné studovat na vlastní náklady, aby toto vzdělání resp. své nabyté znalosti mohli následně po návratu do země svého původu uplatnit. Přijetí vládního stipendia s sebou nese závazek, že se vládní stipendista po ukončení studia vrátí do své země a o této skutečnosti jsou jejich žadatelé informováni. Žalobce tedy byl již před svým příjezdem na území České republiky srozuměn se svým postavením i účelem pobytu na území České republiky. Byl tedy obeznámen s tím, že jeho pobyt na území je podmíněn studiem, po jehož absolvování se vrátí zpět do své země. Žalobce však po ukončení studia nastoupil v České republice do zaměstnání a požádal o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu, čímž dal najevo, že hodlá zneužít povoleného pobytu za účelem studia, které mu bylo umožněno poskytnutím vládního stipendia v rámci zahraniční rozvojové spolupráce České republiky a nehodlá opustit Českou republiku a vrátit se zpět do XX. Zjištěné skutečnosti jsou natolik závažné, že jsou v zásadním rozporu s veřejným zájmem a brání v pobytu žalobce na území České republiky, resp. ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, tyto skutečnosti naplňují jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území a jsou tedy důvodem pro neudělení požadovaného pobytového oprávnění. II. Druhostupňové rozhodnutí [4] Žalovaný shora označeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [5] Žalovaný připustil, že žalobce byl po skončení řádného vysokoškolského studia účasten specializačního vzdělávání, nejedná se však o studium pro účely poskytnutí stipendia v rámci zahraniční rozvojové pomoci podle příkazu k přiznávání stipendií na podporu studia cizinců, a to s důsledky z toho plynoucími. Žalovaný zdůraznil, že podle § 19 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, je podmínkou zahájení specializačního vzdělávání získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, v posuzovaném případě k výkonu funkce lékaře, která je v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb. získána absolvováním nejméně šestiletého prezenčního studia, jež obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu všeobecné lékařství. Pokud podle čl. II odst. 3 příloha 2 příkazu k přiznávání stipendií na podporu studia cizinců jsou stipendia udělovaná v rámci zahraniční rozvojové pomoci České republiky přiznávána pro podporu prezenční formy studia v konkrétním studijním programu uskutečňovaném veřejnou vysokou školou v českém jazyce, a to na dobu rovnající se standardní době studia nebo, v případech hodných zvláštního zřetele, na dobu rovnající se standardní době studia prodlouženou až o jeden rok, pak studium podle předmětného příkazu představuje v posuzovaném případ získání odborné způsobilosti k výkonu funkce lékaře v rámci akreditovaného studijního programu všeobecné lékařství – v případě žalobce – na XX. [6] Pokud je tedy podmínkou k získání vládního stipendia v rámci zahraniční rozvojové pomoci České republiky závazek cizince k návratu do své domovské země po ukončení standardní doby studia, což, jak jednoznačně vyplývá z čestného prohlášení ze dne 27. 12. 2003, žalobce stvrdil svým podpisem, žalobce postupoval v rozporu s podmínkami pro udělení předmětného stipendia, setrval-li po ukončení studijního programu všeobecné lékařství na XX na území České republiky. [7] S ohledem na povinný návrat žalobce do jeho domovské země je irelevantní, zda-li žalobce v současné době splňuje podmínky pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., jakož i jeho pracovní výsledky v XX. Správní orgán je povinen vycházet z individuálních skutkových okolností každého případu, nelze proto považovat za relevantní námitku žalobce týkající se kladného vyřízení žádosti o pobytové oprávnění ve prospěch jeho kolegů. [8] Žalovaný se tak ztotožnil s názorem prvostupňového správního orgánu a v souladu s principem procesní ekonomie plně odkázal na pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí, jde-li o subsumpci daných skutkových okolností pod pojem jiná závažná překážka pobytu cizince na území podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. III. Žalobní námitky [9] Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl včas podanou žalobou. [10] První námitkou napadl hodnocení čestného prohlášení ze dne 27. 12. 2003 jako závazku, jímž se žalobce měl zavázat k návratu do své domovské země po ukončení standardní doby studia. Toto čestné prohlášení psané anglickým jazykem a podepsané žalobcem bylo založeno údajně ve spisu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy neuvedené spisové značky. Žalobce poukazuje na skutečnost, že tento důkaz byl do spisu dodán až v odvolacím řízení a že úřední překlad rozhodnutí absentuje. Žalobce považuje postup žalovaného, kdy se teprve v odvolacím řízení dodávají do spisu důkazy, které mají mít stěžejní význam pro rozhodnutí, za zcela nezákonný. Žalobce soudí, že by měly být všechny relevantní podklady shromážděny již v řízení před správním orgánem prvého stupně. Pouze takto lze zajistit účastníkům řízení jejich procesní práva. Výzva k seznámení se s podklady rozhodnutí právnímu zástupci nebyla oznámena žalobci a žalobce netušil, že žalovaný rozšířil dokazování. [11] Zmiňované čestné prohlášení psané anglickým jazykem a podepsané žalobcem obsahuje skutečně prohlášení o tom, že se „XX“ po dokončení studia vrátí do vlasti, ale žalobce se jmenuje i jmenoval jinak. Žalobce se jmenuje XX, celé řízení s ním takto bylo vedeno. Je těžko představitelné, že by žalobce jako žadatel o vysokoškolské vzdělání zkomolil jak své křestní jméno, tak i příjmen