7 As 22/2012 — Nejvyšší správní soud

59 A 89/2014- 39 - text Pokračování 8 59A 89/2014 59A 89/2014-39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce: P.S., IČ: XX, bytem XX, zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem AK SPOLAK s. r. o., se sídlem 8. března 21/13, Liberec V – Kristiánov, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2014, č. j. KULK 54927/2014, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 19. 8. 2014, č. j. KULK 54927/2014, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Železný Brod (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 6. 6. 2014, č. j. SAKKPP-6364/2014-182/2014/PŘ/7/14/Ve. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci podle § 58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“), uložena pokutu ve výši 25 000 Kč za správní delikt, kterého se dopustil tím, že při provozování živnosti opakovaně porušil povinnost stanovenou obecně závaznou vyhláškou města Železný Brod č. 3/2013 o opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku při provozování loterijní činnosti tím, že v provozovně bar XX, XX provozoval loterijní činnost, konkrétně sázkové hry provozované prostřednictvím výherních hracích přístrojů (dále jen „VHP“) a rulety, ve větším rozsahu, tj. prostřednictvím většího počtu výherních hracích zařízení, než v daném místě povoluje uvedená obecně závazná vyhláška. Současně mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Žalobce nejprve konstatoval, že proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal řádně a včas odvolání, které hodlal vzhledem k plánované zahraniční dovolené doplnit ve lhůtě 60 dnů, o čemž správní orgán prvního stupně uvědomil. Správní orgán prvního stupně mu však k doplnění odvolání stanovil lhůtu 10 dnů, kterou nelze považovat za přiměřenou, protože žalobce byl na plánované zahraniční dovolené a nemohl shromáždit podklady pro odůvodnění svého odvolání. Žalovaný tak rozhodoval o odvolání, aniž znal námitky, které žalobce hodlal uplatnit, čímž žalobce zkrátil na jeho právech. Žalobce dále namítal, že obecně závazná vyhláška města Železný Brod nebyla vydána v souladu se zákonem a žalobce byl neoprávněně omezen na právu svobodně podnikat. Obec má sice zákonné zmocnění k regulaci místa a času k provozování sázkových her, může také provozování loterií a sázkových her na celém území obce zcela zakázat, nemůže však regulovat počet zařízení v jednotlivých provozovnách. Při vydání obecně závazné vyhlášky došlo dle žalobce i k porušení § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Povolení k provozování VHP lze dle § 18 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“), vydat nejdéle na dobu jednoho kalendářního roku. Orgán obce proto neměl pravomoc určit, že provozování loterijní činnosti povolené městským úřadem nebo jiným správním orgánem na základě zákona o loteriích před účinností obecně závazné vyhlášky, je možné vykonávat v místě a rozsahu větším než uvedeném v čl. 2 obecně závazné vyhlášky v době nejdéle do 31. 12. 2013. Žalobce konečně poukazoval na to, že správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že „provozem“ herního zařízení se pro účely obecně závazné vyhlášky rozumí samotné umístění takového zařízení v provozovně a podmínkou provozu tudíž není zapojení herního zařízení v elektrice nebo jeho zapnutí. Obecně závazná vyhláška se však k pojmu „provoz“ vůbec nevyjadřuje a extenzivní výklad správního orgánu prvního stupně nemá dle žalobce ani zákonný podklad. Žalobce také namítal, že uložená sankce neodpovídá okolnostem případu. V policejním spise není uvedeno, kolik VHP bylo při druhém šetření v provozu, což je dle žalobce pro posouzení věci rozhodující. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2007, č. j. 8 Afs 57/2005 - 65, z něhož vyplývá, že pokud zápis o provedené kontrole obsahuje pouze sdělení, že při příchodu kontrolního orgánu je VHP „v provozu“, aniž je jakkoliv specifikováno, zda byl přístroj používán, zda byl připraven k použití a podobně, není jednoznačně zjištěno, zda je VHP „provozován“, VHP může být zapnut např. pouze z důvodu kontroly přístroje. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům žalobce navrhoval, aby napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo zrušeno. V případě, že by se soud s předloženou argumentací žalobce neztotožnil, navrhoval žalobce, aby bylo využito postupu dle § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a uložená pokuta byla moderována, nebo bylo od jejího uložení úplně upuštěno. Žalobce zdůraznil, že jeho jednání nemělo žádné negativní následky, že od počátku činil kroky k tomu, aby výherní zařízení byla z jeho provozovny odstraněna, a správní orgán navíc neměl důkazní materiál k tvrzení, že protiprávní stav trval téměř čtyři měsíce, když při druhé kontrole bylo zjištěno, že se v prostorách stále nachází 13 ks herních zařízení a 1 ruleta, aniž by bylo tvrzeno, že se jedná o zařízení v provozu. Výše pokuty může žalobci navíc způsobit existenční problémy, neboť se jedná o malého živnostníka. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně nemohl akceptovat 60 denní lhůtu pro doplnění odvolání, kterou žalobce požadoval. Správní řád stanoví 30 denní lhůtu ode dne doručení odvolání, ve které by měl správní orgán řízení podle okolností doplnit a pokud odvolání nevyhoví odeslat spis spolu se stanoviskem odvolacímu orgánu. Z tohoto důvodu správní orgán prvního stupně také nemohl přihlédnout k informaci o předpokládané nepřítomnosti žalobce v České republice od 5. 7. do 6. 8. 2014 z důvodu čerpání plánované dovolené. Tato informace navíc nebyla doložena dokladem o rezervaci dovolené. Lhůtu 10 dnů, kterou žalobci správní orgán prvního stupně k doplnění odvolání stanovil, považoval žalovaný vzhledem k okolnostem případu za přiměřenou a odpovídající zavedené správní praxi. Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009 - 53. Žalovaný dále upozornil na to, že obecně závazná vyhláška č. 3/2013 byla podrobena posouzení z hlediska jejího souladu se zákonem, které provedl odbor dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra České republiky. Byla posouzena i ve vztahu ke konkrétnímu nastavení rozsahu regulace (omezení počtu herních zařízení) a určení konkrétních míst, kde je na území města povoleno provozování loterijní činnosti. Podle názoru Ministerstva vnitra je vyhláška v souladu se zákonem. Ministerstvo vnitra odůvodňuje soulad vyhláškou stanoveného omezení počtu herních zařízení se zákonem o loteriích zejména principem „a maiori ad minus“ a zásadou proporcionality k zákonné možnosti obcí stanovit úplný zákaz provozování loterijní činnosti na svém území. Žalovaný dále konstatoval, že čl. 3 obecně závazné vyhlášky na daný případ nedopadá, protože vyhláška v daném místě povoluje provozování loterijní činnosti v rozsahu pěti herních zařízení a městským úřadem byla povolena jen čtyři zařízení. Žalovaný zdůraznil, že při obou kontrolách zaměřených na dodržování podmínek loterijní činnosti stanovených vyhláškou bylo zjištěno, že je v provozovně XX přístupných a připravených k užívání (zapnutých) osm herních zařízení namísto pěti, které jsou v daném místě povoleny obecně závaznou vyhláškou. Žalovaný odkazoval na fotodokumentaci a kamerové záznamy z provedených kontrol. Žalovaný současně uvedl, že souhlasí i s odůvodněním rozsahu porušení povinnosti poskytnutým správním orgánem prvního stupně, které zahrnuje i herní zařízení, která byla v době kontroly přístupná na provozovně, ale nebyla připravena k užívání. Pokuta ve výši 25 000 Kč pak dle žalovaného odpovídá okolnostem daného případu i zákonným kritériím uvedeným v § 58 odst. 5 zákona o obcích. Správní orgán při stanovení výše pokuty přihlédl k povaze, závažnosti i následkům protiprávního jednání, kdy jako přitěžující hodnotil jednání žalobce spočívající v narušení zájmu sledovaného vyhláškou i nepříznivé působení na ostatní podnikatele provozující na území města loterijní činnosti. Za polehčující okolnost považoval snahu podnikatele protiprávní stav změnit a nadbytečná zařízení z provozovny odvézt, přesto však trval protiprávní stav téměř čtyři měsíce, což je třeba považovat za okolnost spíše přitěžující. K námitce nepřiměřenosti uložené pokuty žalovaný uvedl, že neměl žádné indicie se domnívat, že by uložená pokuta mohla žalobci způsobit existen