8 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

15 A 1/2016- 67 - text Pokračování 2 15A 1/2016 15A 1/2016-67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: Mgr. S. D., nar. „X“, bytem B. „X“, proti žalovanému: Statutární město Ústí nad Labem, sídlem Velká Hradební 2336/8, 401 00 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se včas podanou žalobou ve znění jejího doplnění prostřednictvím svého právního zástupce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že mu bylo na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 2.11.2015, č. 161 1500633, z ul. Dukelských hrdinů odtaženo osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda, model Felicia, registrační značky „X“. Žalobce v petitu uvedené žaloby navrhl, aby soud vyslovil, že rozhodnutí žalovaného o odtažení motorového vozidla, je nezákonné a požadoval přiznat náhradu nákladů řízení. Žalobce uvedl, že vyjel z vedlejší pozemní komunikace na hlavní pozemní komunikaci, avšak po cca 40 metrech se mu nepodařilo vozidlo nastartovat a musel jej nechat odstavené. Podle žalobce vozidlo nepřekáželo úklidu komunikace, neboť silnice byla v tomto úseku již dříve uklizena. Při výjezdu z vedlejší komunikace řidič neviděl žádnou značku zakazující stání a s tím související možnost odtažení vozidla. Žalobce uvedl, že porouchané vozidlo odstavil v dobré víře, že nebude odtaženo. Po hodině se žalobce vrátil s nabitou autobaterií a zjistil, že vozidlo již bylo odtaženo na základě rozhodnutí zaměstnankyně žalovaného, paní K. F. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že vozidlo odstavil pro poruchu. Žalobce od vozidla odešel v době, kdy se na komunikaci prováděly úkony související s čištěním vozovky. Kdyby byla komunikace již vyčištěna, jak žalobce tvrdí, pak by nebyl důvod motorové vozidlo odtahovat. V daném případě však motorové vozidlo žalobce tvořilo strojům, které úklid prováděly, překážku na komunikaci. Tvrzení žalobce považuje žalovaný za účelová, aby od sebe odvrátil následky nerespektování příkazové značky zákazu stání. Žalovaný podotkl, že pokud bylo motorové vozidlo porouchané, pak bylo podle ustanovení § 26 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), povinností žalobce umístit na komunikaci výstražný trojúhelník. Vzhledem k tomu, že na komunikaci nebyl výstražný trojúhelník umístěn, nebylo možné považovat motorové vozidlo žalobce za porouchané, a proto mohlo dojít k odtahu. K dovolávání se institutu dobré víry žalovaný uvedl, že dobré víry se nemůže dovolávat ten, kdo porušuje své povinnosti ukládané zákonem o silničním provozu, když žalobce na komunikaci neumístil výstražný trojúhelník, a chtěl k jízdě užít vozidlo, které nebylo schopné bezpečného provozu pro technickou závadu. V replice žalobce uvedl, že skutkový popis není účelový a odpovídá průběhu dané situace. Žalobce nepovažuje za podstatné, zda bylo motorové vozidlo žalobce v době odtahu označeno výstražným trojúhelníkem. Toto považuje žalobce za účelové tvrzení žalovaného, aby se vyvinil ze špatného umístění dopravní značky. K věci dále uvedl, že se nemohl řídit umístěnou dopravní značkou, neboť byla umístěna mimo jeho rozhledové poměry. Dovolává-li se žalobce dobré víry, má tím na mysli, že motorové vozidlo zabezpečil, tak jak je v provozu na pozemních komunikacích běžné. Motorové vozidlo mělo v době odtahu platnou STK a SME a při samotném výjezdu závadu nejevilo. Závada se projevila po 40 metrech, což se u aut na LPG vlivem teplot pod bodem mrazu stává. Žalobce dále uvedl, že motorové vozidlo bylo označeno modrou kartou s Evropským označením vozidla přepravující osobu těžce postiženou a z tohoto důvodu podle žalobce také neměl být nařízen odtah. Žalobce připomněl, že je v dobré víře, že se nedopustil porušení zákazu stání, neboť značku nemohl při výjezdu z vedlejší komunikace vidět. Žalovaný se podle žalobce dopustil porušení svého vlastního rozhodnutí ze dne 30.9.2015, v němž je uvedeno, že dopravní značení musí být na komunikaci umístěno nejpozději týden předem. Pokud mělo dojít k čištění komunikace 2.11.2015, pak vzhledem k nepracovním dnům mělo dojít k umístění dopravní značky v pátek 23.10.2015, avšak žalovaný dopravní značení na komunikaci umístil až v pondělí 26.10.2015. Žalobce dále podotkl, že z fotodokumentace je patrné, že v okolí odtahovaného vozidla nebylo listí, které mělo být předmětem úklidu. V závěru své repliky žalobce podotkl, že není zřejmé, zda zaměstnankyně žalovaného měla pověření nařídit odtah, zda a kdo měl odtah provést a kdo jej provedl. Tyto nedostatky mají podle žalobce za následek neurčitost rozhodnutí. Žalobce při jednání soudu odkázal na žalobu ve znění jejího doplnění a dále uvedl, že jeho vozidlo v době čištění a následného odtahu mělo za čelním sklem viditelně umístěnou značku se symbolem invalidy, a proto dané vozidlo nemohlo být bez dalšího odtaženo. Trval na tom, že díky rozhledovým poměrům v dané lokalitě v době čištění žalobce nemohl zaregistrovat umístěné dopravní značky. Navíc dotyčné dopravní značky nebyly v dané lokalitě umístěny v souladu se zákonem, neboť k jejich umístění nedošlo s takovým předstihem, jak stanovuje zákon. Dále byl přesvědčen, že i rozhodnutí o umístění dopravního značení v dané lokalitě pro účely čištění vozovky, se opírá o neplatná ustanovení (§ 5, § 19 odst. 6, § 19a a § 19b zákona o silničním provozu). Vedle toho ani rozhodnutí a protokol o odtažení vozidla pracovnice F. nemůže obstát, neboť z něj není zřejmé, komu bylo adresováno. Značka invalidy, která byla umístěna za čelním sklem jeho vozidla, nemohla být bez dalšího žalovaným ignorována. Právní zástupce žalovaného při tomtéž jednání soudu uvedl, že žalobce v průběhu řízení neustále měnil důvody, proč nemělo být jeho vozidlo odtaženo, z čehož žalovaný dovozuje jeho snahu zbavit se své přestupkové odpovědnosti. Žalobce přitom porušil svoji základní povinnost, a to označit své vozidlo jako porouchané. Uvedl, že žalobce nemůže mimo jiné argumentovat s úspěchem ani tím, že na místě, kde ponechal vozidlo, listí nebylo, a proto legitimně vycházel z toho, že daná vozovka již byla vyčištěna. Rovněž ani případné nedodržení zákonem stanovené lhůty k umístění dopravního značení před zahájením čištění vozovky žalobce nezbavuje odpovědnosti z přestupkového jednání. Pokud je značka umístěna na vozovce, platí pro ten daný okamžik bez dalšího. Na žalobcem předložených fotografiích není patrné žádné umístění dopravních značek. Tyto důkazy mají naprosto nulovou důkazní hodnotu, neboť se jedná toliko o záběr z fotoaparátu, takže nelze vyloučit odlišný záběr lidského pohledu a také nelze ani vyloučit případnou manipulaci s dopravními značkami. Dopravní značení v inkriminovaný den v dané lokalitě bylo dostatečně viditelné, navíc žalobce si měl před případným odstavením vozidla prověřit aktuální dopravní značení na daném místě. Vedle toho navíc nelze ani pominout to, že pokud měl žalobce poruchu na vozidle, tak nesplnil svoji povinnost v podobě umístění výstražného trojúhelníku v zákonem stanovené vzdálenosti za jeho vozidlem. Dle žalovaného pak faktem je, že žalobce nerespektoval tehdejší aktuální dopravní značení na daném místě. Soud podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), provedl z vlastní iniciativy důkaz mapou části města Ústí nad Labem, ulice Dukelských hrdinů založenou na č.l. 49 a č.l. 50 spisu, na které byl soudem dle tvrzení žalobce vyznačen pohyb odtažené vozidla. Z uvedených listin vyplývá, že žalobcem označená vedlejší komunikace, ze které měl na čištěnou komunikaci vyjet, je přilehlým parkovištěm domů s bytovými jednotkami. Dále soud provedl důkaz popisem pracovní činnosti, pověřením k výkonu státního dozoru č. 001855 a vazačským průkazem, zaměstnankyně Magistrátu města Ústí nad Labem, paní K. F., které byly založené na č.l. 54 - 57. Soud provedl i další důkazy navrhované žalobcem, a to kopií rozhodnutí o odtažení vozidla žalobce a osvědčením o registraci odtaženého vozidla žalobce založené na č.l. 3, 4 a 8 spisu. Dále soud provedl i důkaz fotografiemi předloženými žalobcem, které žalobce pořídil z místa, kde byl proveden odtah, poté co mu vozidlo bylo vráceno ještě dne 2.11.2015. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ve věci příslušný k rozhodnutí a o jaký typ žaloby se jedná. Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že soudní ochrany proti odtahu motorového vozidla dle ustanovení § 19 odst. 5, 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), se lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochra