2 Afs 245/2016 — Nejvyšší správní soud

59 A 19/2016- 87 - text Pokračování 2 59A 19/2016 59 A 19/2016 - 87 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobkyně: MŠ U.P., s.r.o., se sídlem XX, zastoupena JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou se sídlem Pavlovova 8, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2015, č. j. MSMT-44253/2015-8, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 4. 11. 2015, č. j. MSMT-44253/2015-8, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 18. 3. 2013, č. j. KULK 16611/2013. Označeným přípisem nazvaným jako „Zamítnutí žádosti o zvýšení dotace na školní rok 2013/2014“ krajský úřad žalobkyni sdělil, že žádost o zvýšení dotace na školní rok 2013/2014 nepředložila v zákonném termínu do 31. ledna dle § 5 odst. 6 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, není možné jí zvýšení dotace poskytnout. Žalobkyně namítala procesní vady řízení, pro které mělo být rozhodnutí krajského úřadu žalovaným zrušeno. Rozhodnutí neobsahuje podstatné náležitosti dle správního řádu, není dostatečně a řádně odůvodněno. Také nebylo rozhodnuto o její žádosti o prominutí zmeškání lhůty. Krajský úřad žalobkyni v řízení o uzavření smlouvy nevyzval k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, případně doplnění podání a neposkytnul jí k tomu přiměřenou lhůtu. Rozhodnutí spočívá na nesprávném právním závěru, že lhůta podle § 5 odst. 6 zákona č. 306/1999 Sb. je lhůtou hmotněprávní a aplikace § 41 správního řádu není na místě. Podle žalobkyně je závěr o povaze lhůty nepřezkoumatelný. Žalobkyně odkázala na dosavadní postoj a stanovisko žalovaného pod č. j. MSMT-433815/2013, které připouští podání žádosti po termínu 31. ledna, pokud žadatel nemá hodnocení České školní inspekce (dále jen „ČŠI“) a toto nelze klást k jeho tíži. Takové konkrétní okolnosti nastaly u žalobkyně, která nezavinila nemožnost doložit hodnocení ČŠI s průměrným hodnocením. Žalobkyně poukazovala na to, že se zákonnými prostředky domáhala nápravy, když se nápravy domohla, orgány státní správy jí odmítají nárok na dotaci. Odůvodnění žalovaného o nemožnosti aplikace dřívějšího výkladového stanoviska je nedostačující, proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Pokud by se jednalo o hmotněprávní lhůtu, pak by žádná skutečnost, ani neexistence žádného hodnocení ČŠI bez zavinění žadatele, nemohla zvrátit zmeškání lhůty. Pokud byl dosavadní výklad správních orgánů takový, že je možno v případech zvláštního zřetele hodných prominutí lhůty připustit a smlouvu uzavřít přesto, že žádost nebyla podána do 31. 1., jde o lhůtu procesní. Postup správních orgánů je tak v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, neboť se v jejím případu odchylují od dosavadního výkladu bezdůvodně. Žalobkyně dále konstatovala, že by podmínky dle § 41 správního řádu splnila. Inspekční kontrolní zprávu ústředí ČŠI převzala až dne 21. 3. 2013. Žádost o prominutí zmeškání lhůty však podala již dne 28. 2. 2013 po ukončení kontrolní činnosti, kdy jí byl ke dni 27. 2. 2013 sdělen výsledek o pochybení předchozích kontrol. Povinnost příloh k žádosti pro účely splnění podmínek § 41 odst. 2 správního řádu není stanovena. Zákon stanoví povinnost provést zmeškaný úkon, kterým je podání žádosti. Pokud by žádost neobsahovala veškeré náležitosti a přílohy, pak je povinností správního orgánu účastníka vyzvat podle § 37 odst. 3 správního řádu k odstranění vad podání a poskytnout mu přiměřenou lhůtu. Žalobkyně žádost ve lhůtě do 31. 1. 2013 nepodala z důvodu chybného postupu ČŠI, který byl odstraněn až na základě opakované urgence o provedení kontroly z ústřední ČŠI, a to zpětně. Posouzení žalovaného je formalistické, žalovaný odhlédl od zásadních procesních pochybení krajského úřadu v procesu rozhodování o uzavření smlouvy o poskytnutí dotací. Žalobkyně také uvedla, že její podání bylo třeba posuzovat podle jejich obsahu. Podání ze dne 28. 2. 2013, k němuž přiložila žádost o poskytnutí zvýšené dotace ze dne 28. 1. 2013, mělo být posouzenou jako žádost o prominutí zmeškání lhůty. Následně žalobkyně uváděla argumenty na podporu možné aplikace § 41 odst. 2 správního řádu na případ uzavírání smluv dle zákona č. 306/1999 Sb. jako veřejnoprávních smluv. Žalobkyně také dovozovala, že i kdyby nepožádala o prominutí zmeškání lhůty, nárok na dotace za školní rok 2013/2014 jí stejně vzniknul. Z důvodu svého postupu vůči ČŠI totiž splnila podmínku dle § 5 ods.t 3 písm. b) zákona č. 306/1999 Sb., tedy alespoň průměrné hodnocení v termínu do 31. 8., a vzniknul jí dle § 5 odst. 6 uvedeného zákona nárok na uzavření smlouvy o zvýšené dotaci ve lhůtě do 15. 9. 2013, pokud žádost podala a podmínku splnila do 31. 8. 2013. Žalobkyně znovu odkázala na inspekční zprávu ČŠI ze dne 18. 3. 2013, č. j. ČSIU-174/13-U, která vyloučila správnosti závěrů předchozích kontrol. Nastala tak situace, kdy v době žádosti o dotace a o zvýšené dotace neměla k dispozici řádné a zákonné hodnocení ČŠI, které by ji hodnotilo jako průměrnou, a to bez své vinny. Dle § 5 odst. 6 zákona tak měla možnost požádat o zvýšené dotace do 31. 8. 2013 a smlouva mohla být uzavřena do 15. 9. 2013, neboť podmínku dle § 5 odst. 3 písm. b) zákona žalobkyně nesplnila do 31. 1. 2013. Žalobkyně znovu odkázala na stanovisko žalovaného č. j. MSMT-433815/2013 a vyslovenou možnost odchýlit se od povinnosti podat žádost do 31. 1. v případě, že žadatel nemá žádné hodnocení ČŠI. Dále poukázala na judikaturu, podle které se nelze samostatně bránit nesprávným závěrům ČŠI. Poslední inspekční zpráva ze dne 18. 3. 2013 hodnotila činnost školy jako průměrnou za školní rok 2011/2012 a 2012/2013 a pokud ČŠI v předchozích případech stanovila závěr s podprůměrným hodnocením školy, a z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na zvýšené dotace, byla z možnosti o zvýšené dotace vyloučena, postup byl nesprávný a nezákonný. Žalobkyně argumentovala přijetím zákona č. 82/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 306/1999 Sb. Z důvodové zprávy k zákonu vyplývá, že přijatá novelizace je snahou o odstranění výkladových problémů. Novelizace akcentovala dosavadní výkladová stanoviska žalovaného, z toho žalobkyně dovozovala, že podmínky dle § 5 odst. 3 písm. b) zákona je možno splnit do 31. 8. Žalobkyně tak byla oprávněna podat žádost o zvýšené dotace poté, kdy splnila podmínku dle § 5 odst. 3 písm. b) zákona, a to ve lhůtě do 31. 8. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo zrušeno. II. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhnul, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odkázal přitom na vypořádání argumentů žalobkyně v napadeném rozhodnutí. Dodal, že lhůta pro předložení žádosti podle § 5 odst. 6 zákona č. 306/1999 Sb., ve znění v době rozhodování správního orgánu prvního stupně, je lhůtou hmotněprávní. Zákon s tímto pevně stanoveným datem spojuje vznik práva na uzavření smlouvy o poskytnutí dotace, a contrario v případě nedodržení stanovené lhůty právo na uzavření smlouvy nevznikne. Z tohoto důvodu nepřichází v úvahu možnost prominutí lhůty. K námitce týkající se výkladového stanoviska č. j. MSMT-43815/2013 žalovaný konstatoval, že stanovisko se týkalo pouze situace, kdy právnická osoba nevykonávala činnost celý (předešlý) školní rok a nemohla tak k 31. lednu doložit splnění uvedené podmínky. Pro takové právnické osoby byla stanovena možnost podat kompletní žádost až po skončení školního roku. Žalovaný dále poznamenal, že s ohledem na nejasný charakter řízení by zrušení prvostupňového rozhodnutí bylo formalistické. Žalobkyně měla širokou možnost uplatnění námitek v průběhu celého správního řízení, námitky byly vypořádány. Žalovaný dal žalobkyni před vydáním rozhodnutí o odvolání možnost se ke shromážděným podkladům vyjádřit, na její vyjádření reflektoval. Krajský úřad přitom v době rozhodnutí neshromažďoval jiné podklady, než vlastní žádost žalobkyně. Případné porušení procesních práv, proto nemohlo mít vliv na výsledek řízení. Případné pochybnosti o zákonnosti postupu ČŠI při vydávání hodnocení žalobkyně nemohou být podle žalovaného přezkoumávány v rámci řízení o uzavření veřejnoprávní smlouvy o dotaci či zvýšené dotace. III. Replika V replice na vyjádření žalovaného žalobkyně reagovala odkazem na odborné stanovisko JUDr. L. P., PhD., který se vyjadřoval též k možnosti aplikace § 41 správního řádu a zabýval se prominutím lhůty stanovené v § 3 odst. 2 zákona č. 306/1999 Sb. Tyto závěry jsou podle žalobkyně