1 Afs 38/2006 — Nejvyšší správní soud

15 Af 4/2015- 61 - text Pokračování 14 15Af 4/2015 15Af 4/2015-61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobce: Město Žatec, IČ: 00265781 se sídlem náměstí Svobody 1, 438 01, Žatec, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 559/28, 120 00, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, 118 10, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2014, č. j. MF-17036/2014/12, takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva financí ze dne 28. 11. 2014, č. j. MF-17036/2014/12, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr č. 35/2013 Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad (dále jen „správce daně“) ze dne 8. 10. 2013, č. j. RRSZ 11448/2013. Tímto platebním výměrem správce daně podle § 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „rozpočtová pravidla“), a podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), vyměřil žalobci u projektu reg. č. CZ.1.09/4.1.00/04.00176 s názvem „Chrám Chmele a Piva“ odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3.385.389 Kč s odůvodněním, že žalobce jakožto zadavatel nevyřadil ze zadávacího řízení na podlimitní veřejnou zakázku č. 60032491 – soubor expozic v rámci zmíněného projektu – uchazeče, který nesplnil technické kvalifikační předpoklady v souladu s požadavky zadavatele a smlouvu s vybraným uchazečem podepsal před uplynutím lhůty pro podání námitek. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z něj nelze seznat, jak žalovaný rozhodl. Rozhodnutí je zcela nesrozumitelné a vnitřně rozporné, neboť jeho výrok je zamítavý, ale žalovaný současně v odůvodnění uvedl, že po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Argumentaci žalovaného, že pochybení při získání Zprávy o auditu operace č. 110 je nepodstatné, neboť tato zpráva byla jen podnětem pro šetření správce daně, označil žalobce za velmi obecnou a zároveň nesprávnou. Z platebního výměru totiž vyplývá, že žádné jiné důkazy, ani jiné poznatky nebyly v řízení před správcem daně použity. Podle žalobce správce daně neprovedl žádné vlastní šetření a vycházel jen ze Zprávy o auditu operace č. 110, která tudíž musí splňovat všechny náležitosti důkazního prostředku ve smyslu § 93 daňového řádu. Žalobce zdůraznil, že postup auditora vykazoval zásadní procesní vady, které činí audit nezákonným a nepoužitelným pro další řízení. Žalobce poukázal na povinnost zaměstnance kontrolního orgánu, vyplývající z § 13a odst. 3 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“), seznámit osobu, u které je audit vykonáván, se získanými poznatky a s navrhovaným obsahem zprávy o auditu a poskytnout jí písemné vyhotovení návrhu této zprávy. Tato povinnost nebyla splněna zasláním dokumentu „Dílčí zpráva ke stanovisku příjemce“ z e-mailové adresy „X“, která nebyla opatřena žádným zaručeným elektronickým podpisem. Podle žalobce byl dále auditorský tým výhradně týmem externího dodavatele, což však neumožňuje Manuál řídících a kontrolních systémů operačních programů spolufinancovaných v programovém období let 2007 až 2013 z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského rybářského fondu, který byl schválen usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 12. 2007 č. 1382 (dále jen „manuál“). Žalobce shrnul, že došlo k porušení zákona o finanční kontrole, zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“), a zmíněného manuálu, audit operace č. 110 byl proveden nezákonným způsobem, a proto výstup z něj není použitelný jako důkaz v daňovém řízení. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nijak nevypořádal s jeho konkrétními a věcnými námitkami týkajícími se nesplnění technických kvalifikačních předpokladů v případě nabídky vítězného uchazeče akademického malíře L. F. Žalovaný pouze obecně uvedl, že obecný popis referenčních zakázek předložený uchazečem F. není v rozporu s požadavkem na technické kvalifikační předpoklady, ale nemá dostatečnou vypovídací schopnost pro posouzení, zda nabídka odpovídá požadavkům zadavatele formulovaným v zadávací dokumentaci. Podle žalobce je takový závěr nedostatečný a nepřezkoumatelný, neboť žalovaný nijak nevysvětlil, co se rozumí dostatečnou vypovídací schopností, v jakém směru nesplňovala nabídka uchazeče Fárky požadavky uvedené v zadávací dokumentaci a jak žalobce porušil zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). Žalobce uvedl, že předmětná nabídka splňovala technické kvalifikační předpoklady, protože z ní jednoznačně vyplývalo, že uchazeč realizoval obdobné zakázky, byla uvedena doba plnění a cena jednotlivých realizací. Nabídka uchazeče F. proto podle žalobce vyhověla všem požadavkům článku 4.1 kvalifikační dokumentace. Zjištění č. 2 Zprávy o auditu operace č. 110 považoval žalobce za zcela nesprávné a dodal, že nemá vliv na výběr nabídky, neboť jediným hodnotícím kritériem byla nejnižší nabídková cena. Podle žalobce jde zcela proti smyslu a účelu výběrového řízení, pokud by byla vybrána nabídka uchazeče splňující náležitosti vyžadované žalovaným, avšak cena vybrané nabídky by podstatně převyšovala nabídky ostatní. Žalobce připomněl, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-P563,P564/2012/VZ-3130/2013/533/PZa neshledal důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední, což svědčí o tom, že průběh zakázky i uzavření smlouvy s L. F. byly v naprostém souladu se zákonem o veřejných zakázkách. S ohledem na poslání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je podle žalobce třeba na jeho závěry brát zřetel a správce daně ani žalovaný nemohou bezdůvodně jít proti jeho právnímu názoru. Žalobce nesouhlasil s konstatováním žalovaného, že není rozhodnutím zmíněného úřadu vázán, naopak žalobce má za to, že žalovaný měl podle zásady volného hodnocení důkazů k tomuto rozhodnutí, s jehož závěry se žalobce plně ztotožňuje, přihlédnout. Způsob posouzení kvality nabídky uchazeče F. tak, jak je provedli správce daně a žalovaný, je podle žalobce tuhým právním formalismem. Správní orgány se v této věci upnuly na detaily nabídky, které navíc hodnotily nepřezkoumatelným způsobem, a zcela opomenuly důležité okolnosti, jako je třeba nejnižší nabídková cena. Podle žalobce žalovaný nevypořádal ani odvolací námitky týkající se okamžiku a okolností uzavření smlouvy s vítězným uchazečem, pouze stroze odmítl žalobcův výklad § 110 zákona o veřejných zakázkách s tím, že v okamžiku uzavření smlouvy o dílo před uplynutím lhůty pro podání námitek nemůže mít zadavatel povědomost o tom, zda byly, či nebyly podány námitky. Žalobce označil odůvodnění odvodu č. 35/2013 za značně rozporné. Správce daně totiž kromě závěru o porušení zákona o veřejných zakázkách uvedl, že toto porušení nemá vliv na výběr nejvhodnějšího uchazeče, neboť vyloučení uchazeči žádné námitky nepodali. Pokud tedy jednání žalobce nemělo vliv na výběr nejvhodnějšího uchazeče, nemůže být kladeno k tíži žalobce a nemůže jít o porušení § 82 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce zdůraznil, že pokud neexistuje materiální porušení zákona, které by mělo vliv na další postup žalobce nebo které by uchazeči způsobilo škodu, nelze dospět k závěruo nutnosti uložit odvod za porušení rozpočtové kázně. Podle žalobce existuje také důvodná pochybnost, jaké znění zákona o veřejných zakázkách správce daně použil. Podotkl, že zákaz uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem platí jen za předpokladu, že námitky jsou podány před uplynutím lhůty, za splnění kumulativní podmínky, že jsou fakticky podány. V daném případě námitky podány nebyly, proto nemohl být aktivní zákaz uzavření smlouvy a nemohlo dojít k porušení § 82 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce dále namítal, že vydáním platebního výměru č. 35/2013 došlo k porušení principu legitimního očekávání, neboť správce daně vyvolal v žalobci podložené naděje, že všechny okolnosti týkající se veřejné zakázky na projekt „Chrám Chmele a Piva“ jsou v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a že žalobce splnil všechny podmínky pro poskytnutí a využití dotace. Z kontrolního listu ze dne 25. 6. 2009 vyplývá, že vyhlášení zakázky, dokumentace pro zadávací řízení, kritéria pro zadání veřejné zakázky, splnění kvalifikace zájemce, otevírání obálek, hodnotící komise, posouzení a hodnocení nabídek, ukončení zadávac