9 As 37/2015 — Nejvyšší správní soud

75 A 20/2016- 36 - text Pokračování 10 75A 20/2016 75A 20/2016-36-40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., v právní věci žalobce: O. S., nar. „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.3.2016, č.j. 967/DS/2016, JID: 43671/2016/KUUK/Píš, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 17.3.2016, č.j. 967/DS/2016, JID: 43671/2016/KUUK/Píš, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Děčín, odboru správních činností a obecního živnostenského úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně), ze dne 21.10.2015, sp.zn. MDC/Rp-2363/74741/2015, č.j. MDC/93477/2015, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. d), písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30.12.2015 (dále jen „zákon o silničním provozu“), za jednání, jehož se měl dopustit dne 16.8.2015 v 03:25 hodin v Děčíně, ul. Benešovská u domu č.p./č.e. „X“, jako řidič motorového vozidla tov. zn. Nissan, r.z. „X“, tím, že se v rozporu s ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu odmítl podrobit vyšetření, zda není při řízení vozidla ovlivněn alkoholem, a v rozporu s ust. § 6 odst. 12 zákona o silničním provozu na výzvu policisty nepředložil doklady potřebné k řízení motorového vozidla – konkrétně řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla a doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců, a současně stanovena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000,-Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že se dechové zkoušce odmítl podrobit z důvodu možné nepřesnosti měřícího zařízení, nebyl si však vědom, že by jej policisté vyzvali k odběru biologického materiálu. Když uvedenou skutečnost zjistil z rozhodnutí správního orgánu I. stupně, uplatnil ji v rámci odvolání – žalovaný se však s touto námitkou nikterak nevypořádal a pouze konstatoval, že „nemá pochybnosti o spáchání výše uvedených přestupků.“ V rámci přestupkového řízení žalobce rovněž namítl podjatost úřední osoby J. B., referenta vnitřních věcí a přestupků. Podání v tomto smyslu bylo prvostupňovému orgánu doručeno dne 25.9.2015 v 7:44 hodin, ten však přesto téhož dne v 9:00 hodin touto úřední osobou vedl ústní jednání, při němž vyslechl dva svědky – policisty, kteří prováděli dopravní kontrolu žalobce. O námitce podjatosti pak správní orgán I. stupně rozhodl usnesením datovaným dne 25.9.2015, do datové schránky žalobce však doručeným až dne 3.10.2015. V důsledku toho se tak správní orgán dle žalobce nevypořádal s námitkou podjatosti včas a v řízení nechal jednat úřední osobu potenciálně vyloučenou z rozhodování. Konečně se dle žalobce správní orgán I. stupně dopustil pochybení i tím, když mu odmítl poskytnout informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), na základě žádosti žalobce o zaslání spisového materiálu prostřednictvím datové schránky. Uvedené rozhodnutí správní orgán I. stupně odůvodnil tím, že se v řízení uplatní zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a žalobce má jako účastník řízení právo do spisu nahlédnout. V důsledku uvedeného nesprávného postupu se tak žalobce nedozvěděl o tvrzení policistů týkající se výzvy k odběru biologického materiálu včas, a nemohl se proti němu účinně bránit. V samotném odvolacím řízení pak dle žalobce pochybil i žalovaný, jenž se řádně nevypořádal s námitkami uvedenými v žalobcem doplněném odvolání doručeném správnímu orgánu dne 17.11.2015. V něm žalobce namítal, že v souladu s ust. § 17 správního řádu musí být spisový materiál řádně veden, a to s očíslovanými listy a určením data, kdy do něj byly vloženy, a spis má být svázán. Uvedené náležitosti ale spisová dokumentace při žalobcem uskutečněném nahlédnutí do spisu neobsahovala, což poskytuje prostor pro možnost manipulace – včetně možné antedatace rozhodnutí o námitce podjatosti ke dni konání ústního jednání. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí prvoinstančního, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnul průběh správního řízení. K námitce žalobce týkající se biologického materiálu konstatoval, že vycházel z policejního spisu a důkazů provedených v rámci ústního jednání u správního orgánu I. stupně. Skutečnosti zjištěné z těchto důkazů se v základních bodech zcela shodovaly, proto o okolnostech odmítnutí poskytnutí biologického materiálu neměl pochybnosti. Pokud žalobce nesouhlasil s výkonem služby zasahujících policistů, měl se obrátit na jejich nadřízený orgán. Co se týče podjatosti oprávněné úřední osoby, zákon dle žalovaného nestanoví, že by úředník nařčený z podjatosti měl být vyloučen z úkonů ve věci – tento následek by nastal až v případě, kdy by bylo o jeho podjatosti rozhodnuto. K tomu žalovaný navíc podotýká, že žalobce následně proti usnesení o nevyloučení úřední osoby nebrojil, ač byl o této možnosti poučen. Žalovaný rovněž hodnotil jako správný a řádně odůvodněný postup správního orgánu I. stupně, jenž žalobci neposkytl informace v režimu informačního zákona. Žalobce byl řádně vyzván k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí, svého práva však před vydáním prvoinstančního rozhodnutí nevyužil. Na základě zákonného postupu správního orgánu tak nemohl být nikterak na svých procesních právech zkrácen. Závěrem žalovaný k námitce týkající se vedení spisu podotknul, že z ust. § 17 správního řádu nevyplývá, že by spis musel být svázán. Ostatní náležitosti týkající se zejména číslování listů a dat jejich vložení ale spisový materiál obsahuje. Vzhledem k uvedenému žalovaný zastává názor, že v řízení o vymezeném přestupku bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy a rozhodnutí obou stupňů vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce se k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Pověřená pracovnice žalovaného při jednání odkázala na dosavadní vyjádření a navrhla žalobu zamítnout. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené ust. v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly. Soud si u žalovaného vyžádal správní spis a po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Dne 24.8.2015 oznámila Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, územní odbor Děčín, dopravní inspektorát, správnímu orgánu I. stupně podezření na spáchání přestupku, jehož se měl dopustit žalobce shora vymezeným jednáním. Oznámením o zahájení přestupkového řízení a předvoláním ze dne 4.9.2015 doručeným žalobci dne 14.9.2015 do jeho datové schránky byl žalobce předvolán k ústnímu jednání nařízenému na den 25.9.2015 v 9:00 hodin. Dne 25.9.2015 v 7:44 hodin pak bylo do datové schránky správního orgánu I. stupně doručeno podání žalobce, v němž jmenovaný namítl podjatost úřední osoby pověřené vedením ústního jednání s odůvodněním, že pokuty vybírané v přestupkovém řízení jsou příjmem rozpočtu, z něhož je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil, a nepřímo se pak projevuje i ve formě odměn a prémií jednotlivých referentů. S ohledem na uvedené proto žalobce dovodil, že Ing. Jan Bednář, referent vnitřních věcí a přestupků, je hmotně zainteresován ukončit správní řízení co nejrychleji a uznat žalobce vinným, neboť to pro chod úřadu a současně i pro jeho osobu znamená přímé finanční obohacení. Spolu s námitkou podjatosti bylo datovou zprávou správnímu o