1 As 468/2018 — Nejvyšší správní soud

59 A 10/2018- 60 - text  59 A 10/2018 - 60 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: Ing. XX bytem XX zastoupen advokátem JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem sídlem Lidická 405/3, 466 01 Jablonec nad Nisou proti žalovanému: Český úřad zeměměřický a katastrální sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Kobylisy, 182 11 Praha 8 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2017, č. j. ČÚZK-09163/2017-21/R, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 18. 12. 2017, č. j. ČÚZK-09163/2017-21/R, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (případně též „ČÚZK“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci ze dne 8. 6. 2017, č. j. ZKI LI-P-1/194/2017-12 (dále jen „inspektorát“). 2. Rozhodnutím inspektorátu byl žalobce shledán odpovědným za správní delikt podle § 17b odst. 1 písm. c) bod 1. zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením (dále jen „zákon o zeměměřictví“). Správního deliktu se měl dopustit tím, že jako úředně oprávněný zeměměřický inženýr dne 29. 12. 2016 pod číslem ověření 56/2016 ověřil výsledek zeměměřické činnosti - zakázka číslo XX i technickou zprávu ke zjišťování průběhu hranic pozemků pro obvody pozemkové úpravy, vše v k. ú. Luka, okres Česká Lípa, nesplňující požadavky stanovené předpisy na správnost a úplnost náležitostí, tedy nedodržel povinnosti stanovené tímto zákonem pro ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí České republiky. Za uvedený správní delikt byla žalobci podle § 17b odst. 2 zákona o zeměměřičství uložena pokuta ve výši 15 000 Kč. II. Žaloba 3. Žalobce nejprve v žalobě napadnul neurčitost výroku, neboť výsledek zeměměřické činnosti je specifikován neurčitým způsobem, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalobce upozornil na to, že zakázka č. XX je zakázkou společnosti XX pro zpracování návrhu komplexních pozemkových úprav. Smlouva o dílo k této zakázce obsahuje velké množství oborově rozličných činností, včetně několika různých činností zeměměřických. Žalovaný neupřesnil výrok ani na základě odvolacího důvodu žalobce. Výrok tedy neobsahuje vymezení, jaký konkrétní výsledek zeměměřické činnosti měl žalobce ověřit. Žalobce odkázal na judikaturu k náležitostem výroku správních rozhodnutí, konkrétně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2006, č. j. 7 As 11/2006-92, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 1998, č. j. 6 A 168/95-15. 4. Žalobce podotkl, že vzhledem k svému oprávnění je podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o zeměměřictví povinen jednat odborně, nestranně a vycházet vždy ze spolehlivě zjištěného stavu věci při ověřování výsledků zeměměřických činností uvedených v § 13 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona o zeměměřictví. Správní orgány však ve výroku rozhodnutí neuvedly, při ověřování kterého z taxativně vymezených výsledků zeměměřických činností měl spáchat správní delikt, rozhodnutí jsou nezákonná. Jako důkaz byla žalobcem navržena smlouva o dílo, prvostupňové rozhodnutí a odvolání žalobce. 5. Žalobci nebylo umožněno provést v rámci správního řízení dokazování rozhodných okolností svědčící v jeho prospěch, zejména ve smyslu § 17b odst. 4 a 5 zákona o zeměměřictví. Tímto postupem došlo k porušení zásady procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů. Žalovaný se k dokazování skutečností požadovaných žalobcem (odvolací body č. 27, 29 a 30) vyjádřil v bodě [58] napadeného rozhodnutí tak, že „odvolatel přitom ani sám neuvedl, jaké skutečnosti nebo jeho tvrzení (pro výsledek daného řízení relevantní) by měly být realizací jeho návrhů ve správním řízení prokázány“. Bez provedení důkazů požadovaných žalobcem nemohl žalovaný zjistit, zda se žalobce nemohl zprostit odpovědnosti. 6. Žalobce namítal opožděné vyřízení odvolání žalovaným. Žalovanému dále vytýkal nedostatečnost odůvodnění s ohledem na odvolací bod č. 26, v němž žalobce mj. namítal, že mu byla na újmu stížnost podaná podle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v jiné věci, a tato námitka nebyla vypořádána. A zdůraznil, že správní orgán rozhodující o uložení trestu za jiný správní delikt musí přihlédnout k okolnostem vylučujícím protiprávnost. 7. V dalším žalobním bodu žalobce namítal nesprávný výklad pojmu zeměměřická činnost. Podle žalobce není zjišťování hranic na obvodu pozemkových úprav zeměměřickou činností ve smyslu § 3 a násl. zákona o zeměměřictví, neboť tato činnost není v těchto ustanoveních taxativně uvedena. Když není zeměměřičskou činností toto zjišťování hranic, nemůže být následně výsledek zjišťování hranic na obvodu pozemkových úprav výsledkem zeměměřických činností, jak dovodil žalovaný s odkazem na § 74 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). S tímto názorem žalobce nesouhlasil, neboť prováděcí předpis nemůže stanovovat zeměměřické činnosti ani výsledky zeměměřických činností vymezené v zákoně o zeměměřictví. Žalovaný postupoval v rozporu se zásadou zákazu zneužití správního uvážení, způsobil nezákonnost rozhodnutí, když nesprávným způsobem vyložil pojmy zeměměřická činnost a její výsledek. 8. Správní orgány chybně aplikovaly ustanovení katastrální vyhlášky týkající se pojmu zjišťování hranic. Ignorovali žalobcem uváděné (např. odvolací bod č. 23) vymezení legislativní zkratky „zjišťování hranic“ zavedené v první větě § 42 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrálního zákona). Termín „zjišťování hranic“ v katastrální vyhlášce se týká výhradně obnovy katastrálního operátu novým mapováním. Taková činnost ale nebyla předmětem vedeného správního řízení. Rozdílnost postupu zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu (plošné šetření) a při zjišťování hranice obvodu pozemkových úprav (šetření jen liniové hranice) je zřejmá i z vyjádření Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Česká Lípa (dále jen „katastrální pracoviště“) ze dne 30. 1. 2017, v bodě 2., které žalobce označil jako důkaz. 9. V obou správních rozhodnutích žalobce postrádal odůvodnění protiprávního jednání, kterého se měl dopustit, a uvedení toho, jaké ustanovení obecné závazného předpisu porušil při vykonávání údajných samotných zeměměřických činností (odvolací body č. 7–18). Napadené rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné, žalobce odkázal na řadu rozsudků Nejvyššího správního soudu, které tuto otázku řeší. Inspektorát bez důkazů obvinil z provádění vadných zeměměřických činností přímo žalobce, čehož si všiml i žalovaný, ovšem nevhodné a zavádějící informace inspektorátu považoval za vadu nečinící rozhodnutí nezákonným. S tímto postupem žalobce nesouhlasil, protože hodnocení správních orgánů se rozchází, aniž se tato skutečnost projevila ve výroku. 10. Správní orgány považovaly za největší vady nestabilizování lomových bodů na obvodu pozemkové úpravy trvalým způsobem a způsob „předvytyčení“ hranic. Ohledně těchto vad žalobce odkázal na odvolání (odvolací body č. 15 a č. 17) a uvedl, že povinnost označit hranice pozemků trvalým způsobem je stanovena jen jejich vlastníkům. Vymáhat toto označení hranic pozemků může pouze katastrální úřad, rozhodně ne žalobce ani komise pro zjišťování hranic obvodu pozemkové úpravy. Postup a způsob při „předvytyčení“ hranic není vymezen obecně závazným právním předpisem, nejedná se o vytyčování hranic podle katastrální vyhlášky a činnost není součástí zjišťování hranic obvodu pozemkové úpravy. Pokud je celá právní konstrukce obou správních orgánů založena na těchto dvou skutečnostech, jsou obě rozhodnutí nezákonná. 11. Žalobce rovněž namítal porušení zásady materiální pravdy, neboť byl nedostatečně zjištěn skutečný stav věci nezbytný pro vydání rozhodnutí. Ve správním řízení neuvedl žalobce pro svou obhajobu skutečnosti týkající se převzetí dokumentace zjišťování hranice obvodu pozemkových úprav katastrálním pracovištěm, neboť se domníval, že jsou oběma správním orgánům známy. Katastrální pracoviště dne 30. 1. 2017 vyhotovilo protokol o úředním přezkoušení dokumentace se závěrem, že dílo je způsobilé pro použití v katastrálním operátu, elaborát je řádně zkompletován a s příslušnými náležitostmi. Stalo se tak poté, co žalobce opravil (viz protokol z 11. 1. 2017) dva vytýkané nedostatky v dokumentaci, která byla předmětem předmětných správních řízení. Žalovaný v bodě [53] svého rozhodnutí uvádí, že „v daném konkrétním případě odvolatelem ověřená dokumentace neovlivnila výsledný stav katastru nemovitostí, když nebyla příslušným katastrálním úřadem k využití pro účely katastru vůbec převzata“. Toto tvrzení je podle žalobce v rozporu s vyjádře