2 As 202/2014 — Nejvyšší správní soud

60 A 14/2017- 49 - text  60 A 14/2017-49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: T.P. bytem XX zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Černého 517/13, 182 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2017, č. j. OD 1024/17-2/67.1/17265/St takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 18. 8. 2017, č. j. OD 1024/17-2/67.1/17265/St, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa, odboru správního (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 5. 2017, č. j. MUCL/51020/2017. 2. Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byl žalobcem shledán vinným z úmyslného spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), účinného do 19. 2. 2016, pro porušení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 10. 2015 kolem 12:40 hod. v obci Z. na pozemní komunikaci č. I/15 řídil ve směru od L. osobní motorové vozidlo XX, RZ XX, nedovolenou rychlostí, neboť mu byla policií silničním rychloměrem MicroDigiCam LTI naměřena rychlost jízdy 78 km/hod (při zohlednění možné odchylky měření ± 3 km/h rychlost 75 km/h), čímž byla nejvyšší dovolená rychlosti v obci 50 km/k překročena o 28 km/h, tj. o 20 km/h a více. Výrokem II. rozhodnutí byl žalobce shledán vinným z úmyslného spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, účinného do 19. 2. 2016, pro porušení povinnosti dle § 18 odst. 4 tohoto zákona, kterého se měl žalobce dne 12. 11. 2015 kolem 10:08 hod. v obci Zahrádky na pozemní komunikaci č. I/15, kdy řídil ve směru na Litoměřice motorové vozidlo XX, RZ XX, nedovolenou rychlostí, neboť mu byla policií silničním rychloměrem MicroDigiCam LTI naměřena rychlosti jízdy 64 km/h (při zohlednění možné odchylky měření ± 3km/h rychlost 61 km/h), čímž byla nejvyšší dovolená rychlost v obci 50 km/h překročena o 11 km/h, tj. o méně než 20 km/h. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a zároveň povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že u obou přestupků upřesnil místo spáchání přestupku doplněním údaje „u základní školy“ do výroku I. a údaje „cca 320 m před koncem obce“ do výroku II. Žalovaný změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí ještě tak, že opravil, že nejvyšší dovolená rychlost v obci byla překročena o 25 km/h. Dále změnil formu zavinění, vyslovil, že přestupků se žalobce dopustil z nedbalosti. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 4. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že správní orgán I. stupně obdržel od policie dne 3. 11. 2015, resp. 16. 11. 2015 oznámení o shora popsaných přestupcích spočívajících v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci. Z uvedených přestupků byl žalobce nejprve uznán vinným příkazem správního orgánu I. stupně ze dne 23. 3. 2016, který byl žalobci doručen téhož dne. Žalobce si proti příkazu podal odpor, proto správní orgán I. stupně žalobci oznámil, že bude pokračovat v řízení o přestupcích. Následně byl žalobce uznán vinným rozhodnutím ze dne 18. 7. 2016, č. j. MUCL/54498/2016, které však bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 9. 2016, č. j. OD 791/16-2/67.1/16243/St. 5. V dalším řízení správní orgán I. stupně přestupky žalobce projednal při ústních jednáních dne 5. 12. 2016 a 10. 4. 2017. Jak ve vztahu k prvému, tak druhému přestupku správní orgán I. stupně vycházel ze záznamu policie o přestupku, ověřovacího listu č. 8012-OL-70248-15 ze dne 9. 9. 2015, osvědčení o proškolení č. 094/08 ze dne 26. 11. 2008, záznamů o přestupku pocházejících ze silničního rychloměru MicroDigiCam LTI s fotografiemi vozidla a další pořízené fotodokumentace z místa zastavení žalobcova vozidla, výpisu z evidenční karty řidiče ze dne 3. 3. 2016. Dokazování bylo provedeno také mapovými podklady, jimiž bylo prokazováno místo měření žalobcovo vozidla. S ohledem na uplatněné námitky správní orgán I. stupně vyžádal sdělení Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“) ze dne 13. 6. 2017, sdělení společnosti ATS-TELCOM PRAHA a.s. k vyhodnocení měření z téhož dne a také informaci od policie - dopravního inspektorátu Česká Lípa ze dne 4. 11. 2016 a doplnil dokazování rovněž kopií návodu k obsluze systému MicroDigiCam LTI. V průběhu ústního jednání byli vyslechnuti policisté provádějící měření a kontrolu žalobcova vozidla pprap. Ř., Z. a S.. Provedené důkazy považoval správní orgán I. stupně za prokazující dostatečným způsobem vinu žalobce. Ve vztahu k prvému přestupku správní orgán I. stupně konstatoval, že provedenými výslechy policistů Ř. a Z. a zjistil, že policejní hlídka měla pevné stanoviště u objektu paletárny v centru obce Zahrádky, odkud bylo prováděno měření rychlosti vozidel jedoucích ve směru od Litoměřic na Českou Lípu po silnici č. I/15 a vozidlo bylo změřeno v místě objektu školského zařízení. K druhému přestupkovému ději správní orgán I. stupně uvedl, že výslechy policistů Ř. a S. prokazují, že měření rychlosti bylo provedeno z pevného stanovitě na konci obce Zahrádky, v měřeném úseku se jiné vozidlo nenacházelo, před zahájením měření bylo provedeno měření kontrolní a zařízení nevykazovalo žádnou poruchu ani poškození, a protože v obou případech bylo doplněno i dokazování výtisky z webové aplikace Google StreetView, které byly porovnány s fotodokumentací z měřícího zařízení, bylo spolehlivě určeno, v jakém místě se žalobcovo vozidlo v době změření přibližně nacházelo, přičemž to bylo vždy v centru obce. Proto správní orgán I. stupně neprovedl ohledání místa ke zjištění, kde byly přestupky spáchány. Správní orgán I. stupně se dále věnoval námitkám možného nesprávného měření rychlosti žalobcova vozidla. Odkázal na vyjádření technika ATS-TELCOM PRAHA a.s., že kvalita fotodokumentace není způsobena poškozením měřícího zařízení a nesprávné nastavení optiky nelze považovat za nedodržení návodu k obsluze vedoucí k chybnému měření, neboť jednotka mající na starost měření rychlosti je nezávislá. K námitce nedodržení úhlu měření 0o dle certifikátu a návodu k obsluze správní orgán I. stupně konstatoval, že dle návodu k obsluze systému MicroDigiCam není požadavek na úhel měření 0o stanoven. Správní orgán I. stupně odkázal na čl. 95 návodu, věnoval se tzv. Cosinus efektu a uzavřel, že u prvého přestupku, kdy žalobce poukazoval na viditelný bok vozidla na fotografii a dovozoval, že měření nebylo provedeno pod úhlem 0o, byl žalobce zvýhodněn, neboť při dodržení optimálního úhlu 0o by mu byla naměřena rychlost vyšší. Tento závěr měl správní orgán I. stupně podpořený i sdělením technika společnosti ATS-TELCOM PRAHA a.s. S ohledem na tyto důvody nepřijal žalobcovy návrhy na provedení ohledání místa měření, odborného zaměření znalcem a stanovení úhlu měření. Pokud žalobce u druhého přestupkového jednání namítal, že mu byla rychlost změřena na vzdálenost 319 m, konstatoval správní orgán I. stupně, že podle návodu k obsluze činí rozsah měření 25 -400 m, přičemž optimální vzdálenost je dle sdělení technika společnosti ATS-TELCOM PRAHA a.s. stanovena s ohledem na kvalitu fotodokumentace, která ale nemá vliv na přesnost měření. Vyhotovená fotodokumentace byla shledána jako vyhovující, a proto nebylo prováděno další dokazování. Správní orgán I. stupně odkázal na principy měření a použité ochranné mechanismy daného měřícího zařízení, podle kterého je vyloučeno ovlivnění naměřené rychlosti odrazem paprsků od překážky, neboť v takovém případě by měření nebylo provedeno z důvodu zjištění chyby měření, jak se vyjádřil i technik společnosti ATS-TELCOM PRAHA a.s. Vozidlo žalobce bylo vždy identifikováno řádně, a pokud byla fotodokumentace z rychloměru nižší kvality, bylo možné vozidlo s jistotou určit na základě svědeckých výpovědí policistů. Správní orgán I. stupně tedy vyloučil, že by mohla být změřena rychlost jinému vozidlu, uzavřel s tím, že vozidlo, jemuž byla v obou případech naměřena vyšší rychlost, řídil žalobce. Proto nebylo provedeno další dokazování vyjádřením společnosti zajišťující potisk vozidla, které žalobce navrhoval. Podle správního orgánu I. stupně bylo použité měřící zařízení schváleno příslušným orgánem, za dodržení stanovených podmínek je policií používáno k měření rychlosti v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích. S přihlédnutím k vyjádření policie, že v období od 30. 10. 2015 do vyřazení předmětného silničního rychloměru na něm nebyla evidována žádná závada, považoval správní orgán I. stupně za nadbytečné doplni