7 Ads 52/2014 — Nejvyšší správní soud

59 Ad 1/2019- 39 - text  59 Ad 1/2019 - 39 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Hany Ptáčkové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: XX sídlem XX zastoupen advokátem JUDr. Milanem Štětinou sídlem Jiráskova 614, Česká Lípa proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. 115/1.30/19-4 takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 11. 4. 2019, č. j. 115/1.30/19-4, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Milana Štětiny. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj (dále jen „oblastní inspektorát práce“) ze dne 11. 12. 2018, č. j. 30337/7.30/18-10. 2. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, kterého se měl dopustit tím, že nejméně dne 1. 3. 2018 ve své provozovně XX na adrese XX, umožnil fyzické osobě XX vykonávat práci prodavačky mimo pracovněprávní vztah ve smyslu § 3 zákoníku práce bez pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, přestože pracovní činnost XX vykazovala znaky závislé práce ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, čímž žalobce umožnil výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 53 000 Kč dle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti a povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal, že dne 1. 3. 2018 zahájil oblastní inspektorát práce v provozovně žalobce kontrolu, jíž byla přítomna paní XX, která v provozovně vykonávala práci prodavačky, když stála za pultem a obsluhovala zákazníky. K dotazu inspektorek uvedla, že pracuje pro žalobce jako prodavačka od 1. 2. 2018 a nepodepsala smlouvu či dohodu, na jejímž základě by tuto práci vykonávala. Po provedeném přestupkovém řízení dospěl oblastní inspektorát k závěru o vině žalobce shora popsaným přestupkem. Žalovaný se se závěry správního orgánu I. stupně plně ztotožnil, měl za to, že oblastní inspektorát práce objasnil, jakým způsobem došlo ke spáchání přestupku, a deliktní jednání řádně popsal včetně odůvodnění výroků svého rozhodnutí. Žalobce umožnil fyzické osobě výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah, což je závěr založený zejména na vyjádření samotné XX. Předloženou pracovní smlouvu datovanou dnem 1. 3. 2018 považoval žalovaný za vyhotovenou dodatečně a nezbavující žalobce odpovědnosti za spáchaný přestupek. 4. Žalovaný dále uvedl, že odpovědnost právnické osoby za přestupek koncipuje zákon o zaměstnanosti jako objektivní, nebylo proto třeba zkoumat zavinění žalobce. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Nebylo ani prokázáno, že by žalobce vynaložil veškeré možné úsilí, které bylo možno požadovat, aby se protiprávního jednání nedopustil. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že se žalobce dopustil přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, je vyloučeno použití § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. I první den výkonu práce je výkonem závislé práce, ačkoli se z logiky věci dosud nemůže jednat o práci soustavnou. V závěru svého rozhodnutí se žalovaný věnoval výši uložené pokuty, kterou považoval za adekvátní, řádně odůvodněnou a uloženou v mezích zákonné sazby. 5. Žalobce v podané žalobě uvedl, že lze souhlasit s žalovaným, že odpovědnost dle zákona o zaměstnanosti je koncipována jako objektivní, nicméně podstatou celé věci je skutečnost, že k jednání zakládajícímu skutkovou podstatu přestupku vůbec nedošlo, a není tedy možné žalobce za přestupek postihnout. Dne 1. 3. 2018 neměla paní XX podepsanou pracovní smlouvu, když vykonávala práci prodavačky navazující na předchozí dohodu o provedení práce, která končila dne 28. 2. 2018. Úmyslem žalobce a paní XX nebylo pracovní smlouvu neuzavřít. Smlouva byla připravena a téhož dne bylo předpokládáno její podepsání, což se následně také stalo. Nemohlo se tedy jednat o nelegální práci. I kdyby nebyla pracovní smlouva uzavřena, pak vzhledem k tomu, že se účastníci dohodli na výkonu práce a jeho podmínkách, mohlo se jednat o přestupek podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce. Výkon práce po dobu několika hodin bez podepsané pracovní smlouvy není nelegální prací, která je definována jako soustavně vykonávaná závislá práce. K těmto svým závěrům žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Záměrem účastníků existujícího pracovního vztahu bylo uzavření smlouvy a trvání pracovního poměru. 6. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítnul a nepřiznal účastníkům náhradu nákladů řízení. Uvedl, že žalobní námitky byly vyvráceny již ve správním řízení, proto odkázal na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. 7. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 1. 3. 2018 v 11.20 hod. zahájil oblastní inspektorát práce kontrolu v provozovně žalobce – prodejně masa a uzenin v České Lípě. Zde byla přítomna prodavačka XX, která uvedla, že tuto práci vykonává od 1. 2. 2018, nepodepisovala žádnou smlouvu ani dohodu. Do práce jí přijímala paní XX, dohodly se, že bude pracovat na zkoušku a podle toho, jak jí práce půjde, bude sepsána pracovní smlouva, která by měla být uzavřena od 1. 3. 2018. Existenci takovéto dohody v průběhu kontroly potvrzoval též žalobce. Dne 1. 3. 2018 v 13.42 hodin byla oblastnímu inspektorátu práce mailem doručena pracovní smlouva XX ze dne 1. 3. 2018 na pracovní pozici prodavačky v předmětné prodejně se sjednaným dnem nástupu do práce 1. 3. 2018. Oblastní inspektorát lustrací zjistil, že XX byla od 1. 8. 2017 až do doby kontroly vedena jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce. 8. Po zamítnutí námitek proti kontrolnímu zjištění vydal správní orgán I. stupně příkaz ze dne 30. 10. 2018, jenž byl odporem žalobce zrušen. Po provedení listinných důkazů a výzvě žalobce k vyjádření se k podkladům rozhodnutí vydal oblastní inspektorát práce shora popsané rozhodnutí. V jeho odůvodnění zejména zrekapituloval průběh kontroly, popsal dodatečné zaslání pracovní smlouvy XX mailem s tím, že smlouva byla původně zaslána bez přední strany obsahující identifikační údaje zaměstnankyně, a zdůraznil, že podpis XX na této smlouvě se zásadně odlišuje od všech jejích podpisů na dalších dostupných dokumentech. Správní orgán I. stupně uzavřel, že žalobce dne 1. 3. 2018 umožnil XX výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti. K odvolání žalobce obsahujícímu shodné námitky jako žaloba přezkoumal popsané rozhodnutí žalovaný v napadeném rozhodnutí. 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu dle § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. 10. Podle § 5 písm. e) bod 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, se pro účely tohoto zákona rozumí nelegální prací závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. 11. Podle § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. 12. Podle § 3 zákoníku práce, závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. 13. Podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2. 14. Podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tím, že neuzavře písemně pracovní smlouvu, dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. 15. Aby se v konkrétním případě mohlo jednat o nelegální práci vykonávan