3 As 93/2015 — Nejvyšší správní soud

73 A 1/2019- 24 - text  73 A 1/2019 - 24 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: XX bytem XX zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 - Dolní Chabry proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2018, č. j. OD 978/18-2/67.1/18276/Li takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 22. 11. 2018, č. j. OD 978/18-2/67.1/18276/Li, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru správního, oddělení přestupků (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 1193/2018/SPR/OPŘ/Šš/648-Dpř, č. j. 73839/2018. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit z vědomé nedbalosti tím, že XX, v XX hodin v Jablonci nad Nisou, ulici XX na pozemní komunikaci ve směru od centra Jablonce nad Nisou na konkrétně uvedených GPS souřadnicích řídil motorové vozidlo značky XX, RZ: XX, přičemž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou na 50 km/h o 38 km/h, respektive o 35 km/h při zohlednění odchylky 3 km/h, když jel rychlostí 88 km/h, respektive 85 km/h při zohlednění odchylky 3 km/h. Svým jednáním žalobce porušil povinnost podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za přestupek byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. f) zákona o silničním provozu a § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a dále podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. V žalobě žalobce nejprve namítal, že správní orgán řádně neodůvodnil uloženou pokutu. V rozhodnutí nebyla v tomto ohledu řádně vyhodnocena veškerá zákonná kritéria, přesto byla uložena pokuta 500 Kč nad spodní hranicí sankční sazby. Nebyla hodnocena délka řízení před správními orgány obou stupňů, přitom v řízení došlo k závažné nečinnosti a plynutím času se závažnost přestupku snižuje. Správní orgán pochybil i v tom, že nijak nezohlednil a nepopsal svou správní praxi v obdobných případech. Rovněž nebylo přihlédnuto k tomu, že vedle pokuty byly uloženy i náklady řízení a 3 body. Správní orgán podle žalobce porušil zákaz dvojího přičítání, když při výměře sankce zohlednil, že k přestupku mělo dojít v zastavěném území, kde jsou chodníky, křižovatky, autobusové zastávky apod. Tyto skutečnosti jsou přitom pro obec typické, přítomnost chodníků žalobci naopak polehčuje, neboť značí, že chodci by se na silnici neměli vůbec vyskytovat. Správní orgán ani okrajově nezmínil polehčující ani přitěžující okolnosti. Tvrzení, že si v předmětném místě občané stěžují na řidiče překračující povolenou rychlost, že zde došlo ke zvýšení hustoty dopravy, stala se zde vážná dopravní nehoda a chodí tudy děti do školy, nejsou doložena. Správní orgán ani neuvedl, zda je považuje za relevantní, polehčující či přitěžující. Žalovaný se nezabýval tím, zda není na místě postupovat podle § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky, proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nezabýval se ani tím, zda úprava zákona o odpovědnosti za přestupky není pro žalobce příznivější. Správní orgán porušil institut zahlazení, když vycházel z toho, že žalobce je držitelem řidičského oprávnění od r. 1975 a do současné doby má 11 záznamů v rejstříku evidence přestupků, kdy většina záznamů se týká porušení nejvyšší povolené rychlosti. Správní orgán přitom dle judikatury není oprávněn přihlédnout k přestupkům starším 3 roky. 3. Další okruh žalobních námitek směřoval proti provedenému měření rychlosti. Žalobce namítal podjatost výrobce měřícího zařízení, který rozhodoval o ověření svého výrobku, na jehož používání měl ekonomický zájem. Proto žalobce požaduje zrušení ověřovacího listu pro nezákonnost v přezkumném řízení a do doby vyřízení tohoto podnětu navrhuje přerušení soudního řízení. Žalobce dále poukázal na § 79a zákona o silničním provozu a tvrdil, že policisté nemají zákonnou oporu k provádění měření rychlosti skrytým způsobem bez vědomí osoby, o jejímž jednání je pořizován důkaz. Dle žalobce obecně platí, že důkazy lze pořizovat pouze s vědomím dotčené osoby. Protože taková výjimka ve vztahu k měření rychlosti není zakotvena, skryté měření rychlosti je postupem ultra vires a výstup z měření takto provedeného není použitelným důkazem. Nebyl rovněž dodržen předepsaný účel měření rychlosti, a to zvyšování bezpečnosti provozu. Touto podmínkou měření se správní orgán nijak nezabýval, jedná o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. 4. Za nepřezkoumatelný postup žalobce označil také odečtení odchylky 3 %, aniž bylo uvedeno, na základě čeho tak správní orgán učinil. Podle žalobce byla údajně legitimní odchylka spočítána nesprávně. Vyhodnocení měření rychlosti pomocí „pomůcky“ je nepřezkoumatelné, nebylo provedeno jako dokazování, jehož by se žalobce mohl zúčastnit, postup při vyhodnocování měření neměl oporu v provedeném dokazování. Použitá šablona není způsobilá prokázat, zda bylo měření rychlosti provedeno rovnoběžně s vozovkou. Správní orgány při svých odborných úvahách o měření rychlosti neodkazují na konkrétní stránky návodu k obsluze, který ani nebyl proveden jako důkaz a není součástí spisu. Správní orgán dále všechny žalobcem navržené důkazní prostředky neprovedl a zcela je přehlédl bez jakéhokoli odůvodnění, čímž zasáhl žalobcovo právo na spravedlivý proces. Zařízení RAMER 10C nemá schopnost zjistit, kdy je špatně ustaveno, a neprovést v takovém případě měření. I dle vyjádření Českého metrologického institutu ze dne 14. 8. 2018 není žádné zařízení vybaveno funkcí, která by za obsluhu hlídala dodržení všech bodů návodu k obsluze. Měření bylo provedeno v rozporu s návodem k obsluze v zatáčce. 5. Žalobce dále tvrdil, že závěr o zavinění ve formě vědomé nedbalosti nebyl v rozhodnutí řádně odůvodněn. Správní orgán měl odůvodnit a prokázat, že žalobce věděl, jaký v úseku platí rychlostní limit, jakož i to, že tento limit překračuje o více než 20 km/h. Konstatování, že žalobce je držitelem řidičského oprávnění, k prokázání vědomosti žalobce nepostačuje. Žalobce měl za to, že jede rychlostí cca 50 km/h a přestupku se nedopouští. Spodní hranici skutkové podstaty měl překročit toliko o 13 km/h, přičemž rozdíl v rychlosti 13 km/h není okamžitě rozpoznatelný, přestupek tedy mohl žalobce spáchat nevědomě. Závěr o zavinění je neprokázaný a nepřezkoumatelný. Správní orgán se nezabýval přiměřenými důvody, přesto dovodil, že žalobce jednal z nedbalosti vědomé. 6. Nakonec žalobce vyjádřil nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a žádal o naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. 7. Ze všech uvedených důvodu žalobce navrhoval, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. II. Vyjádření žalovaného 8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. III. Zjištění ze správního spisu 9. Přestupek žalobce oznámila Městská policie Jablonec nad Nisou správnímu orgánu I. stupně a spolu s oznámením přestupku postoupila oznámení o přestupku sepsané na místě přestupku, které žalobce nepodepsal, dále úřední záznam o přestupkovém jednání žalobce ze dne 2. 5. 2018 spolu se záznamem o přestupku s naměřenou rychlostí 88 km/h včetně fotodokumentace žalobcova vozidla a mapovým podkladem z internetové aplikace Google mapy s označením místa změření rychlosti městskou policií. Dále městská policie správnímu orgánu I. stupně předložila písemné vyjádření Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ze dne 5. 12. 2017 s určením úseků pro měření rychlosti v územní působnosti Městské policie Jablonec nad Nisou, osvědčení č. 2/2013 strážnice Pavly Sochorové a ověřovací list č. 014/18 k silničnímu radarovému rychloměru RAMER10 C s platností ověření do 11. 1. 2019. Správní orgán I. stupně měl k dispozici též výpis z evidenční karty řidiče a část návodu k měření rychlosti systémem RAMER 10. 10. Příkazem ze dne 10. 5. 2018 byl žalobce shora uvedeným přestupkem uznán vinným, proti příkazu si v zastoupení obecným zmocněncem Ing. XX podal odpor. 11. V dalším průběhu řízení byl přestupek projednán při ústním jednání dne 26. 7. 2018, jehož se zúčas