1 Afs 25/2004 — Nejvyšší správní soud

15 Af 16/2017- 50 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 15 Af 16/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: Péče v Německu s.r.o. (dříve ANTHOZA s.r.o.), IČO: 24743534, sídlem Primátorská 296/38, Libeň, 180 00 Praha 8, zastoupená daňovým poradcem Ing. Janem Matějkou, sídlem Straky 1, 417 71 Zabrušany, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016, č. j. 56016/16/5300-22444-711887, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016, č. j. 56016/16/5300-22444-711887, kterým byl k jejímu odvolání změněn platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Lounech, (dále jen „správce daně“) ze dne 3. 12. 2015, č. j. 2292407/15/2509-50521-501029, tak, že jí byla vyměřena daň z přidané hodnoty za březen 2015 ve výši 63 105 Kč splatná v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného. Žaloba 2. Žalobkyně do žaloby podané dne 10. 2. 2017 v bodě I. zahrnula přehled učiněných úkonů svých, správce daně a žalovaného. V bodě II. žaloby nazvaném Žalobní body pak uvedla, že 1) správce daně postupoval v rozporu s § 89 odst. 1 a 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 2) daňové orgány v rozporu s § 92 odst. 2 daňového řádu nedostatečně zjistily skutkový stav věci. 3) v rozporu s § 1 odst. 2 daňového řádu nebyla daň stanovena ve správné výši. 4) správce daně postupoval při prováděné úkonů v odvolacím řízení v rozporu s § 77 odst. 1 písm. b) daňového řádu. 5) žalovaný postupoval v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť opomenul za účelem seznámení žalobkyně s důkazy pořízenými správcem daně po vydání platebního výměru nařídit jednání. 6) Daňový orgán porušil ustanovení o řízení dle daňového řádu takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost vydaných rozhodnutí. V bodě III. žaloby žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. 3. V doplnění žaloby ze dne 5. 3. 2017 žalobkyně doplnila žalobní body 1), 2), 4) a 5). K žalobnímu bodu 1) doplnila, že výzva k odstranění pochybností č. j. 1414807/15/2509-50521-501029 ze dne 12. 5. 2015 je nezákonná, neboť neobsahuje konkrétní pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti řádného daňového tvrzení ve smyslu § 89 odst. 1 daňového řádu. Rozpor s § 89 odst. 4 daňového řádu žalobkyně spatřovala v tom, že konkrétní pochybnosti ohledně správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení jí měl správce daně sdělit až teprve výzvou č. j. 1876863/15/2509-60563-506551 ze dne 21. 8. 2015, tedy tři měsíce po uplynutí lhůty dle tohoto ustanovení. 4. K žalobnímu bodu 2) žalobkyně doplnila skutečnosti týkající se jí tvrzené – avšak správci daně neuznané – existence její provozovny na území Spolkové republiky Německo. 5. K žalobnímu bodu 4) žalobkyně doplnila, že ze správního spisu je zřejmé, že některé úkony v odvolacím řízení prováděla Ing. D. S., která se zároveň podílela na rozhodovacím procesu v podobě hodnocení důkazů prováděného správcem daně. Správce daně tedy v odvolacím řízení postupoval v rozporu s ustanovením § 77 odst. 1 písm. b) daňového řádu, když k provádění úkonů uložených odvolacím orgánem v odvolacím řízení pověřil stejné osoby, které byly činné v prvním stupni. 6. K žalobnímu bodu 5) žalobkyně doplnila, že dne 10. 11. 2016 obdržela písemnost č. j. 50142/16/5300-22444-711887 nadepsanou Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení. S odkazem na § 115 odst. 2 daňového řádu v ní žalovaný žalobkyni uložil, aby se v osmidenní lhůtě vyjádřila k odpovědi na mezinárodní dožádání doručené správci daně dne 3. 12. 2015. Z textu písemnosti dále vyplývalo, že ohledně přijatých plnění žalovaný dospěl k odlišnému právnímu názoru než správce daně, a to v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala písemným vyjádřením ze dne 14. 11. 2016, ve kterém se pokusila zpochybnit závěry učiněné žalovaným. Dne 14. 12. 2016 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, kterým napadený výměr změnil v neprospěch žalobkyně. Porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a § 115 odst. 2 daňového řádu žalobkyně shledala v tom, že žalovaný za účelem seznámení žalobkyně s důkazy pořízenými po vystavení odvoláním napadeného platebního výměru opomenul nařídit jednání a následně platební výměr změnil v neprospěch žalobkyně. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, kterou navrhoval zamítnout. Ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jehož pasáže zde s ohledem na znění žalobních bodů zároveň parafrázoval. 8. Žalovaný se dále vyjádřil k žalobnímu bodu 4), který se týkal tvrzeného porušení § 77 odst. 1 písm. b) daňového řádu. Žalobkyně nijak nespecifikovala, v čem konkrétně mělo být postupem úřední osoby Ing. D. S. negativně ovlivněno řízení či rozhodování žalovaného. Žalobkyně předmětnou žalobní námitku vystavěla toliko na obecném tvrzení nepřípustnosti namítaného postupu, avšak konkrétně neuvedla možné reálné důsledky tvrzeného pochybení. Dle názoru žalovaného je rovněž nutno přihlédnout k roli úřední osoby Ing. D. S. v odvolacím řízení, přičemž ze spisového materiálu nevyplývá, že by se tato úřední osoba podílela na rozhodovacím procesu nebo ovlivnila důkazní hodnotu opatřených důkazních prostředků. Žalovaný trval na tom, že žalobkyně jí namítaným postupem nebyla jakkoli zkrácena na svých právech. 9. K žalobnímu bodu 5), který se týkal nenařízení jednání, žalovaný uvedl, že žalobkyně v reakci na písemnost žalovaného dle § 115 odst. 2 daňového řádu nazvanou Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení ve svém podání doručeném dne 15. 11. 2016 setrvala na tvrzení, že své služby poskytovala prostřednictvím provozovny v Německu. Doplnění důkazních prostředků však nenavrhla a svá tvrzení nikterak neprokázala. Vzhledem k uvedeným skutečnostem se žalovaný s tvrzením žalobkyně neztotožnil a vydal žalobou napadené rozhodnutí, ve kterém se vypořádal s námitkami žalobkyně uvedenými v jejím vyjádření. Replika žalobkyně 10. Žalobkyně v replice trvala na tom, že jí nemohlo být kladeno k tíži to, že nesplnila požadavky správce daně uložené nezákonnou výzvou k odstranění pochybností. Dále uvedla, že vzhledem k tomu, že otázka existence její provozovny na území Spolkové republiky Německo je rozhodnou skutečností pro další daňová řízení vedená se žalobkyní, dne 27. 3. 2017 předložila správci daně další důkazy. S ohledem na § 77 odst. 2 s. ř. s. požádala soud, aby o tyto důkazy doplnil dokazování. 11. Správci daně podle žalobkyně v daňovém řízení neargumentovali v tom smyslu, že by žalobkyně poskytovala služby domácí péče v tuzemsku bez příslušného povolení, a tedy bez nároku na osvobození ve smyslu § 59 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Vyjádření žalovaného v bodě 28 proto považovala za zmatečné a zcela bez souvislosti s obsahem žaloby i napadeným rozhodnutím. 12. Ustanovení § 5 odst. 1 daňového řádu podle žalobkyně neopravňuje správce daně porušovat zákonná ustanovení upravující vedení řízení, pokud usoudí, že takováto nezákonnost nemá vliv na výrok rozhodnutí o stanovení daně. Nelze s určitostí předjímat průběh ani výsledek řízení, pokud by se ho nezúčastnila podjatá úřední osoba. Tudíž je podle žalobkyně povinností soudu při rozhodování o této věc respektovat zásadu „v pochybnostech ve prospěch“ žalobkyně. Ústní jednání soudu 13. Při jednání soudu konaném dne 21. 10. 2020 zástupce žalobkyně v plném rozsahu odkázal na znění žaloby, jejího doplnění a repliky a navrhl, aby jí soud vyhověl. Vysvětlil, že důkazní návrh uvedený v replice se měl týkat fotodokumentace, která se vztahuje k provozovně žalobkyně umístěné v Erdingu ve Spolkové republice Německo a která je založena ve správním spise. Jelikož se však tento důkazní materiál nevztahoval k projednávanému žalobního bodu (viz zejména 19. odstavec odůvodnění tohoto rozsudku), nežádal, aby jím bylo provedeno dokazování. 14. Pověřená pracovnice žalovaného při tomtéž jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě a obsah správního spisu s tím, že nadále navrhovala zamítnutí žaloby. Posouzení věci soudem 15. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozh