7 As 79/2010 — Nejvyšší správní soud

41 A 14/2020- 51 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 9 41 A 14/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: S. B., narozen „X“, státní příslušník Ruské federace, t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, sídlem Masarykova 930/27, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2020, č. j. KRPU-45507-94/ČJ-2020-040022-SV-ZZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 1. 7. 2020, č. j. KRPU-45507-94/ČJ-2020-040022-SV-ZZ, kterým byla podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) prodloužena doba žalobcova zajištění za účelem správního vyhoštění o šedesát dnů od uplynutí doby trvání zajištění stanovené rozhodnutím žalované ze dne 1. 4. 2020, č. j. KRPU-45507-58/ČJ-2020-040022-SV-ZZ. Tímto rozhodnutím byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců zajištěn za účelem správního vyhoštění a podle § 124 odst. 3 téhož zákona byla doba trvání zajištění stanovena na sto dvacet dnů od okamžiku omezení osobní svobody na území České republiky, který nastal dne 4. 3. 2020 v 17:00 hodin. Žaloba 2. V žalobě žalobce popsal dosavadní průběh svého zajištění a namítal, že žalovaná v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nezjistila skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu požadavků § 2 a § 50 odst. 3 správního řádu, neboť nezjistila všechny okolnosti svědčící v neprospěch i ve prospěch žalobce. Žalobce dále konstatoval, že žalovaná nesprávně posoudila, zda je účel zajištění, tj. správní vyhoštění formou dobrovolného návratu, alespoň potenciálně možný, resp. si pro řádné posouzení neopatřila dostatek podkladů. 3. Žalobce upozornil na porušení § 68 odst. 3 správního řádu a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřoval v tom, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou patrné důvody pro jeho vydání a úvahy, kterými se žalovaná řídila, a z jakých skutkových a právních okolností vycházela při odůvodnění výroku. Žalovaná podle žalobce v napadeném rozhodnutí zcela pominula otázku, zda bylo tzv. dublinské řízení skončeno a s jakým výsledkem. Zdůraznil, že tzv. dublinské řízení dosud skončeno nebylo, neboť dne 24. 6. 2020 se žalobce teprve mohl seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí v tzv. dublinském řízení. Podle žalobce není možné, aby v jeho věci bylo postupováno podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/115/ES, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, (dále jen „návratová směrnice“), a při nemožnosti takového postupu, aby bylo opět pokračováno v tzv. dublinském řízení. Trval na tom, že se na jeho případ nadále vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, (dále jen „nařízení Dublin III“). Podle žalobce není možné, aby správní orgány postupovaly zároveň podle nařízení Dublin III a podle návratové směrnice. Poznamenal, že mu není známo, že by bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany, o kterou požádal v Nizozemí, ukončeno, tudíž je nadále žadatelem o mezinárodní ochranu a jeho dobrovolný návrat měl být realizován podle § 54a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). S ohledem na dosud neskončené tzv. dublinské řízení nemohlo být podle žalobce postupováno podle návratové směrnice, což znamená, že nemůže být vyhoštěn, a tudíž ani za tímto účelem zajištěn. 4. Podle žalobce si žalovaná neopatřila dostatek podkladů pro posouzení realizovatelnosti správního vyhoštění. V napadeném rozhodnutí pouze shrnula neúspěšné pokusy o repatriaci, ale ve vztahu k aktuálnímu obnovení letecké dopravy do Ruské federace se ani nepokusila zjistit, zda je žalobcův návrat v šedesáti dnech alespoň potenciálně možný. S odkazem na čl. 15 odst. 4 návratové směrnice žalobce konstatoval, že v opačném případě musí být neprodleně propuštěn. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná ve svém písemném vyjádření popsala průběh žalobcova zajištění. Upozornila na to, že dne 30. 3. 2020 obdržela od Ministerstva vnitra, odbor azylové a migrační politiky, oddělení dobrovolných návratů, žalobcovu žádost o dobrovolný návrat ve smyslu § 123a zákona o pobytu cizinců, a proto zahájila úkony ve věci správního vyhoštění. Zmíněnou žádostí žalobce podle žalované vyjádřil vůli mezinárodní ochranu nevyužít a následně se též vzdal práva na odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění, které tak nabylo právní moci v den svého vydání 1. 4. 2020. Žalovaná uvedla, že žalobci byla rezervována letenka na 30. 4. 2020, nicméně tento let byl zrušen. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, oddělení dobrovolných návratů, se podle žalované stále pokouší zajistit letenky a o situaci pravidelně informuje žalobce, který dokonce projevil zájem o vycestování do jiné země, odkud by se pak mohl dostat do vlasti. V současné době je avizováno několik letů do Běloruska, na které navazují spoje do Moskvy. Žalovaná shrnula, že žalobcův odlet je komplikovaný, ovšem nikoli a priori nemožný, tudíž nelze učinit závěr, že realizace správního vyhoštění žalobce je nereálná. Připomněla, že žalobce má platný cestovní doklad, pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění, sám požádal o dobrovolné vycestování, jeho vyhoštění se připravuje, pouze je složité sehnat let z důvodu omezení mezinárodní letecké dopravy v souvislosti s pandemií COVID 19. K žalobcovu požadavku, aby jeho dobrovolný návrat byl realizován v režimu § 54a zákona o azylu, žalovaná poznamenala, že žalobce nemá postavení azylanta ve smyslu zmíněného zákona. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Replika žalobce k vyjádření žalované 6. V replice ze dne 15. 7. 2020 žalobce odmítl, že by správní orgány po dobu jeho zajištění postupovaly tak, aby bylo možno správní vyhoštění formou dobrovolného návratu realizovat. Podotkl, že provoz na trase Praha – Minsk nebyl nikdy omezen a není zřejmé, že by mělo být obnoveno letecké spojení do Ruské federace. Žalobce proto zpochybnil tvrzení žalované, že mu bude umožněno Českou republiku opustit a bude ukončeno jeho zajištění, bude-li zajištěn let do Minsku, neboť tato možnost existovala po celou dobu trvání žalobcova zajištění. Žalobce současně poukázal na to, že jej Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, vyzvalo, aby se dne 24. 6. 2020 dostavil k seznámení s poklady v tzv. dublinském řízení. Posouzení věci soudem 7. O žalobě soud v souladu s § 172 odst. 5 věta druhá zákona o pobytu cizinců rozhodl bez jednání, neboť žádný z účastníků řízení nenavrhl nařízení jednání a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. 8. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Podle úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 4. 3. 2020 žalobce téhož dne v 16:50 hodin při kontrole policejní hlídkou na parkovišti prodejny PEMA v Petrovicích nepředložil žádný doklad totožnosti. Vzhledem k podezření, že vstoupil na území České republiky neoprávněně nebo zde již neoprávněně pobývá, byl žalobce na místě zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Při osobní pr