2 As 20/2008 — Nejvyšší správní soud

42 A 34/2018- 30 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 9 42 A 34/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: V. O., IČO X, místo podnikání X, zastoupený advokátem JUDr. Martinem Steiningerem, sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2018, č. j. 317/2018-160-SPR/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2018, č. j. 317/2018-160-SPR/2, (dále jen „žalobou napadené rozhodnutí“) jímž bylo změněno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 2. 2018, č. j. 5570/DS/2017, JID 30847/2018/KUUK, tak, že v části výroku týkající se skutkové věty bylo původní znění „je uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. g) zákona č. 247/2000 Sb. tím, že v rozporu s ustanovením § 51 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb., jako provozovatel školicího střediska, neoznámil krajskému úřadu změny údajů rozhodných pro udělení akreditace a nepředložil o nich doklady do 15 dnů ode dne, kdy k nim došlo.“ změněno na „je uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. g) zákona č. 247/2000 Sb. tím, že jako podnikající fyzická osoba – provozovatel akreditovaného školicího střediska oznámil dne 21. 12. 2017 Krajskému úřadu Ústeckého kraje změnu údaje rozhodného pro udělení výše uvedené akreditace, spočívající v oznámení a předložení dokladů o vyřazení výcvikového vozidla – nákladního přívěsu Schwarzmüller TPA 2/ZJ W09, RZ „X“, ze seznamu výcvikových vozidel zapsaných ve vydaném rozhodnutí o udělení výše uvedené akreditace z důvodu jeho vyřazení z provozu na pozemních komunikacích Magistrátem města Teplice dne 3. 5. 2017 na žádost jeho provozovatele, tj. až 232. den ode dne, kdy k uvedené změně došlo, nikoliv v zákonné lhůtě 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo, jak mu tuto povinnost ukládá ustanovení § 51 odst. 2 zákona 247/2000 Sb.“. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobou napadeným rozhodnutím potvrzeno. 2. Za spáchání výše uvedeného přestupku byla žalobci rozhodnutím správního orgánu prvního stupně udělena podle § 56 odst. 4 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, (dále jen „zákon č. 247/2000 Sb.“) pokuta ve výši 3 000 Kč. Současně byla žalobci podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen „přestupkový zákon“) uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Současně se žalobce domáhal zrušení i výše uvedeného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 4. Žalobce namítal, že výroková část rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neobsahuje v rozporu s § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen „přestupkový zákon“) skutkový popis přestupku, což je dle jeho názoru závažná vada, která sama o sobě měla vést ke zrušení prvostupňového rozhodnutí v rámci odvolacího řízení. Žalovaný však tuto vadu dle žalobce nepřípustně napravil tím, že výrok změnil tak, že skutkový popis doplnil. 5. Dále žalobce namítal, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neobsahuje v rozporu s ustanovením § 93 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona formu zavinění, přestože žalobce je fyzickou osobou, byť podnikající. Dále poukázal na skutečnost, že správní orgán prvního stupně se ve svém rozhodnutí otázkou zavinění vůbec nezabýval a žalovaný se s absencí vymezení formy zavinění vypořádal zcela nepřiléhavě tak, že uvedl, že odpovědnost za přestupek spáchaný podnikající fyzickou osobou je založena na objektivní odpovědnosti této podnikající fyzické osoby, tedy na rozdíl od rozhodnutí o přestupku fyzické osoby nemusí výroková část rozhodnutí o přestupku podnikající fyzické osoby obsahovat formu zavinění. 6. Dále žalobce namítal, že vytýkaný skutek není přestupkem. Přestože žalobce ztratil možnost se cvičným vozidlem vykonávat výcvik pro účely vstupního školení skupiny „C+E“, má stále k dispozici nákladní skříňový přívěs PANAV 10LP, reg. zn. „X“, registrovaný rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 2. 5. 2016, č. j. 1577/DS/2016, a má tedy právo k užívání výcvikového vozidla nezbytného pro poskytování výcviku pro skupinu „E“. Žalobce trval na tom, že porušením oznamovací povinnosti podle § 51 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb. by bylo neoznámení změny stran jediného výcvikového vozidla nezbytného pro poskytování výcviku, protože to by mělo vliv na udělení a trvání akreditace. Pokud má ovšem provozovatel školicího střediska k dispozici více vozidel téže skupiny, není zánik oprávnění k užívání jednoho z nich skutečností, jejíž neoznámení správnímu úřadu by bylo přestupkem. Účelem § 51 odst. 2 zákona č. 247/2002 Sb. je dle žalobce zajistit, aby nikdo neprovozoval školicí středisko, jestliže k tomu není dostatečně personálně, technicky a jinak vybaven, a nikoli sankcionovat někoho, kdo kritéria stále splňuje. 7. Dále žalobce namítal, že byl sankcionován za to, že nejednal, a to bez jeho zavinění, neboť neměl povědomí o zániku přívěsu, protože nebyl jeho vlastníkem. Skutečnost, že přívěs zanikl, žalobce nezjistil bezprostředně po jeho zániku. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný uvedl, že nedostatek rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napravil tím, že po důsledném posouzení jednotlivých údajů spisové dokumentace, změnil výrokovou část rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, přičemž rozhodoval na základě stávajících podkladů řízení, žádnému z účastníků vedeného řízení nehrozila újma z důvodu ztráty možnosti se odvolat a prokazatelně nebylo správní rozhodnutí prvního stupně změněno v neprospěch žalobce. Žalovaný vycházel ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008-73. v tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatoval, že správní řízení tvoří v zásadě jeden celek od jeho zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí, a že tedy v zásadě není vyloučeno, aby odvolací správní orgán napravil vady řízení před správním orgánem prvního stupně, stejně jako vady rozhodnutí v něm vydaného. 9. K námitce, že se správní orgány nezabývaly otázku zavinění, žalovaný uvedl, že žalobce se porušení zákonné povinnosti dopustil v přímé souvislosti se svým oprávněným podnikáním, tedy jako podnikající fyzická osoba. Přestupkový zákon dle žalovaného nestanovuje povinnost správnímu orgánu posuzovat zavinění podnikající fyzické osoby, neboť podle § 22 přestupkového zákona odpovědnost za přestupek spáchaný podnikající fyzickou osobou je založena na objektivní odpovědnosti, tedy na rozdíl od rozhodnutí o přestupku fyzické osoby nemusí výroková část rozhodnutí o přestupku podnikající fyzické osoby obsahovat formu zavinění. Dle žalovaného v případě objektivní odpovědnosti podnikající fyzické osoby za spáchaný přestupek postačí, pokud protiprávní stav z příčiny jednání nebo nejednání takovéto osoby skutečně nastal, takové jednání je v zákoně za přestupek výslovně označeno a vykazuje naplnění znaků skutkové podstaty uvedeného přestupku. 10. Žalovaný dále zdůraznil, že v případě udělování akreditací k provádění výuky a výcviku v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů je rozhodným údajem každý údaj, který se předkládá k žádosti o její udělení a změny podle § 49 odst. 2 a § 50 zákona č. 247/2000 Sb. Jde tedy i o veškeré údaje o právu k užívání výcvikových vozidel nezbytných pro poskytování výcviku zapsaných v seznamu výcvikových vozidel vydané akreditace. Je ponecháno plně na provozovateli školicího střediska, jakým počtem výcvikových vozidel zapsaných v udělené akreditaci výcvik řidičů zajistí, je mu však § 51 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb. stanovena povinnost veškeré změny údajů podle § 49 odst. 2 a § 50 zákona č. 247/2000 Sb. (rozhodných pro udělení akreditace) oznámit krajskému úřadu a předložit o nich doklady do 15 dnů ode dne, kdy k nim došlo. Replika 11. Žalobce trval na tom, že v daném případě došlo k nepřípustné změně skutku, kterou nelze ani argumentem „uceleného“ správního řízení ve dvou stupních ospravedlnit. 12. Dále zdůraznil, že dle § 93 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona je zdůvodnění formy zavinění obligatorní částí odůvodnění. 13. Dále žalovaný setrval na tom, že oznamovací povinnost se váže pouze k tomu, aby provozovatel autoškoly včas a řádně informoval o okolnostech, které by mohly mít vliv na akreditaci, což však dle žalobce zánik jednoho vozidla ze skupiny více z nich není. Posouzení věci soudem 14. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soud