4 As 242/2015 — Nejvyšší správní soud

15 A 162/2019- 80 - text  11 15 A 162/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: PRO-KATEX a.s., IČO 63080796 sídlem Vinohradská 2279/164, 130 00 Praha proti žalovanému: Český báňský úřad sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha za účasti osoby zúčastněné na řízení: KÁMEN Zbraslav, a.s., IČO 01820460 sídlem Žitavského 1178, 156 00 Praha zastoupené advokátem JUDr. Pavlem Sedláčkem sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2019, č. j. SBS 31392/2019/ČBÚ-21/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2019, č. j. SBS 31392/2019/ČBÚ-21/2, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého (dále jen „obvodní báňský úřad“) ze dne 13. 6. 2019, č. j. SBS/19845/2018/OBÚ-04/8 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl podle § 51 odst. 3 ve spojení s § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnut návrh žalobkyně na určení právního vztahu ze dne 25. 6. 2018, že žalobkyně je oprávněna k dobývání výhradního ložiska v dobývacích prostorech Dobkovičky evidenční číslo „XA“ a Litochovice evidenční číslo „XB“ (dále jen „dotčené dobývací prostory“). Zároveň obvodní báňský úřad podle § 142 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 27 odst. 7 a § 31 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“), určil, že k dobývání výhradního ložiska v dotčených dobývacích prostorech byla oprávněna osoba zúčastněná na řízení, přičemž uvedený právní vztah trval ode dne 13. 6. 2001 do vydání prvostupňového, potažmo napadeného rozhodnutí. Žalobkyně současně navrhla, aby soud zrušil prvostupňové rozhodnutí. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaný nesprávně dovodil podmínky převodu dobývacích prostor ve vztahu ke smlouvě o převodu dotčených dobývacích prostor ze dne 29. 5. 1997 uzavřené mezi žalobkyní jako nabyvatelkou a společností ČEDIČ Dobkovičky a.s. jako převádějící organizací. Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalovaného, že pro úplatný převod dobývacích prostor dle § 27 odst. 7 horního zákona je potřeba předchozí souhlas obvodního báňského úřadu, který nebyl v případě uvedené smlouvy o převodu dotčených dobývacích prostor ze dne 29. 5. 1997 dán. 3. Žalobkyně zdůraznila, že předchozí pravomocný souhlas dle § 27 odst. 7 horního zákona nebyl podmínkou uzavření veřejnoprávní smlouvy o převodu dotčených dobývacích prostor ze dne 29. 5. 1997 a nebyl ani podmínkou účinnosti převodu dobývacích prostor, jenž byl předmětem smlouvy. Pokračovala, že předchozí souhlas obvodního báňského úřadu má pouze deklaratorní účinky a slouží k řádnému zaevidování provedeného převodu dobývacích prostor, přičemž absence souhlasu nemá žádný vliv na převod dobývacích prostor podle účinně uzavřené veřejnoprávní smlouvy ze dne 29. 5. 1997. Podotkla, že dobývací prostor (oprávnění k dobývání) je veřejným právem, a tudíž je smlouva uzavřená dle § 27 odst. 7 horního zákona, kterou se takové veřejné právo převádí, smlouvou veřejnoprávní. Na podporu svého tvrzení žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 22 Cdo 81/2015-244, a usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) ze dne 14. 12. 2017, č. j. Konf 18/2016. 4. Žalobkyně upozornila, že veřejnoprávní smlouvy se bez ohledu na dobu uzavření řídí ustanoveními správního řádu o veřejnoprávních smlouvách (§ 159 až § 170), což vyplývá z § 182 odst. 2 správního řádu. S odkazem na § 170 správního řádu podotkla, že u veřejnoprávních smluv nelze uvažovat o jejich platnosti či neplatnosti, neboť se na danou materii výslovně nepoužijí ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o právních jednáních. Podotkla, že veřejnoprávní smlouva o převodu dobývacích prostor byla uzavřena dne 29. 5. 1997, přičemž okamžik jejího uzavření je nutné posuzovat podle § 44 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), což vyplývá z druhé věty § 182 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně zdůraznila, že § 27 odst. 7 horního zákona ani jiný právní předpis nestanoví předchozí souhlas jako podmínku uzavření a účinnosti veřejnoprávní smlouvy o převodu dobývacích prostor, a tudíž u převodu dobývacích prostor nelze aplikovat ani § 164 odst. 3 správního řádu. Dodala, že zájem na ochraně a využití nerostného bohatství je zabezpečen dle § 165 správního řádu, dle něhož je možné účinně uzavřenou smlouvu zrušit např. z důvodu, že nebyla uzavřena mezi organizacemi dle § 5a horního zákona. 5. Žalobkyně uvedla, že žalovaný pochybil, když rozhodl, že oprávnění k dobývání dotčených dobývacích prostor náleží osobě zúčastněné na řízení. Dodala, že uvedené určení právního vztahu dle § 142 správního řádu nepožadovala a báňské úřady tedy neměly o dané otázce vůbec rozhodovat. Žalobkyně podotkla, že v případě, že by pro převod dobývacích prostor musely být kumulativně splněny podmínky dle § 27 odst. 7 horního zákona, nebyly by dotčené dobývací prostory nikdy převedeny na odlišnou organizaci od organizace, pro kterou byly původně vymezeny – Kamenolom Dobkovičky, státní podnik, jelikož báňské úřady nikdy nedaly předchozí souhlas dle § 27 odst. 7 horního zákona s převodem dotčených dobývacích prostor v rámci privatizačního procesu od uvedeného státního podniku na společnost A. G. Service s.r.o. a na Ing. Libor Veselý - Stavební firma Veselý, IČO: 16406532, na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 15. 1. 1995 uzavřené s Fondem národního majetku České republiky. Zdůraznila, že na uvedený převod dotčených dobývacích prostor nebyl aplikovatelný § 15a zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 30. 4. 2000 (dále jen „privatizační zákon“), jak uvedl žalovaný na str. 9 napadeného rozhodnutí, jelikož dobývací prostory jako jiná majetková práva nebyly součástí podniku převáděného smlouvou o převodu podniku ze dne 15. 1. 1995. Doplnila, že dotčené dobývací prostory tak nikdy nebyly smlouvou o prodeji podniku ze dne 15. 1. 1995 ani žádnou jinou smlouvou náležitě privatizovány a náleží stále České republice. 6. Dále žalobkyně konstatovala, že žalovaný v napadeném rozhodnutí na podporu svých tvrzení nesprávně odkázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 10. 2015, č. j. 15 A 137/2013-123, ačkoliv dle žalobkyně ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že předchozí souhlas příslušného obvodního báňského úřadu dle § 27 odst. 7 horního zákona nemá vliv na samotný převod práv k dobývacím prostorům na základě veřejnoprávní smlouvy, nýbrž bez předchozího souhlasu nelze zahájit dobývání výhradního ložiska, neboť není možné vydat další rozhodnutí, kterým je zahájení dobývání podmíněno. 7. Žalobkyně uvedla, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 22 Cdo 81/2015-244, a usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 12. 2017, č. j. Konf 18/2018, jichž se žalovaný v napadeném rozhodnutí dovolával, podporují její závěr o tom, že dobývací práva jsou práva veřejná a smlouva o převodu dobývacích prostor dle § 27 odst. 7 horního zákona je veřejnoprávní smlouvou podléhající režimu § 159 a násl. správního řádu s ohledem na jeho § 182 odst. 2. Žalobkyně zdůraznila, že z uvedených rozsudků vyplývající závěr, že oprávnění k dobývání je veřejným právem, implikuje, že převod takového veřejného práva je uskutečňován na základě veřejnoprávní smlouvy. Současně odmítla, že by rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 4 As 242/2015-38, Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2050/2011, a Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2011, č. j. 15 Cmo 129/2010-512, podporovaly závěr žalovaného, že smlouva o převodu dobývacích prostor dle § 27 odst. 7 horního zákona má soukromoprávní charakter. 8. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalovaného, že pro aplikaci úpravy veřejnoprávních smluv podle správního řádu nebyla splněna podmínka dle § 164 odst. 3 správního řádu, dle níž je veřejnoprávní smlouva uzavřena až po právní moci předcházejícího souhlasu uděleného obvodním báňským úřadem dle § 27 odst. 7 horního zákona. Zdůraznila, že uvedený předcházející souhlas je toliko deklaratorní a není podmínkou převodu dobývacích prostor. 9. Žalobkyně sdělila, že žalovaný v napadeném rozhodnutí stranil osobě zúčastněné na řízení, když dovodil existenci újmy pouze na její straně. Podotkla, že nelze argumentovat ochranou pokojného stavu a ztrátou osoby zúčastněné na řízení v případě odnětí dobývacích práv, když od roku 2001 generuje ročně výnosy v řádech miliónů korun čes