9 As 79/2016 — Nejvyšší správní soud

16 A 55/2021- 54 - text  10 16 A 55/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: JUDr. M. Č., narozen X, bytem X, zastoupen JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Předseda Okresního soudu v Teplicích, sídlem U Soudu 1450/11, 416 64 Teplice, o žalobě proti písemné výtce udělené žalovaným žalobci dne 4. 5. 2021, sp. zn. Spr 238/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení písemné výtky žalovaného ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. Spr 238/2021, která byla žalobci udělena v reakci na jeho postup ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nt 506/2021. V ní žalobce dne 22. 3. 2021 odpoledne nařídil vazební zasedání na 23. 3. 2021 ve 14:00 hodin, což s ohledem na doručení vyrozumění zaslaného do datové schránky Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem v podvečerních hodinách a jeho zpracování ráno dne 23. 3. 2021 způsobilo organizační problémy, jež vedly k tomu, že se vazebního zasedání nemohl zúčastnit dozorový státní zástupce a zúčastnil se jej jiný státní zástupce, který však neměl ani náležitý časový prostor se s věcí řádně seznámit. Žalobce tak postupoval přesto, že předmětný spis s návrhem státního zástupce na ponechání obviněného ve vazbě mu byl předložen dne 15. 3. 2021 a lhůta pro rozhodnutí o dalším trvání vazby končila dne 5. 4. 2021. Podle žalovaného tedy nebyl žádný objektivní důvod k takto urgentnímu postupu. Žalobce navíc takto narychlo určený termín vazebního zasedání předem projednal s obhájcem obviněného, ve vztahu ke státnímu zástupci však takto nepostupoval. Žalobce tak svým postupem porušil § 80 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o soudech a soudcích“). Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že ve vazební věci sp. zn. 0 Nt 506/2021 nařídil dne 22. 3. 2021 vazební zasedání na den 23. 3. 2021 ve 13:00 hodin (zjevně myšleno ve 14:00 hodin, jak vyplynulo z obsahu výtky i z provedeného dokazování, pozn. soudu). Nesouhlasí však s názorem žalovaného, že „tu nebyl žádný objektivní důvod k takto urgentnímu (rychlému) postupu“, a výtku považuje za nedůvodnou. Je sice pravda, že lhůta pro rozhodnutí o dalším trvání vazby končila dne 5. 4. 2021, nicméně za podstatné považuje především to, že se jednalo o vazební věc, u které nelze odhlížet od čl. 8 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 905/2020, podle kterého „rychlost vazebního řízení je z hlediska svého účelu stanovena ve prospěch toho, kdo je na shora uvedené osobní svobodě podle čl. 8 odst. 2 Listiny omezován […]“. Proto v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 3813/18, kontaktoval obhájce, aby se ujistil, že se bude moci vazebního zasedání účastnit. Nelze přitom podle něj přehlédnout, že na jedné straně stál státní orgán činný v trestním řízení, a na straně druhé obviněný (s jediným obhájcem), v jehož zájmu je to, aby bylo rozhodnuto co nejrychleji. U Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem je zařazeno 28 státních zástupců, žalobce se proto domníval, že některý z nich bude moci u vazebního zasedání intervenovat. Zcela běžná přitom je zastupitelnost, intervenující státní zástupci se střídají i při odročovaných hlavních líčeních. Žalobce namítl, že zákon ani judikatura mu neukládají, aby telefonicky vyjednával se státním zastupitelstvím den a čas, na který nařídí vazební zasedání. 3. Upozornil rovněž na to, že ze strany státního zastupitelství nebylo požádáno o odročení vazebního zasedání a že dne 23. 3. 2021 bylo ve věci za účasti státního zástupce rozhodnuto. Z přednesů intervenující státní zástupkyně nebylo znát, že by nebyla připravená. Jednáno bylo o návrhu státního zastupitelství, který byl podán po obsahové stránce tak, že příprava na vazební jednání nebyla složitá. Intervenující státní zástupce podle žalobce měl od převzetí spisu, což bylo reálné cca v 8:00 hodin, k dispozici čtyři hodiny k prostudování spisu. 4. Stížnost Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2021, č. j. 1 KZV 92/2020-124, proto žalobce nepovažuje za důvodnou. S ohledem na zájem obviněného a potřebu rozhodnout co nejrychleji by podle žalobce i státní zastupitelství mělo být připraveno k tomu, aby přispělo k rychlému vyřízení. 5. Dále žalobce poukázal na to, že výtka je datována dnem 4. 5. 2021, což bylo krátce předtím, než se dne 10. 5. 2021 proti němu konalo u kárného senátu Nejvyššího správního soudu na základě kárného návrhu žalovaného jednání v kárné věci vedené pod sp. zn. 11 Kss 8/2020. V tomto kárném řízení žalovaný dne 5. 5. 2021 předložil kárnému senátu výtku ze dne 4. 5. 2021. Podle žalobce je tedy patrné, že mu byla výtka učiněna účelově, aby k ní bylo přihlédnuto jako k přitěžující okolnosti. To však kárný senát odůvodněně neučinil. Žalobce dodal, že nelze přehlédnout ani to, že jej žalovaný zároveň mediálně a nepravdivě dehonestoval tvrzením, že se účastnil oslavy narozenin v teplickém hotelu Prince de Ligne, a v této souvislosti ho též vyzýval k rezignaci. 6. Ohledně formální stránky výtky žalobce namítl, že neobsahuje výrok, že mu je udělena písemná výtka. O tom, že se má jednat o výtku, je pouze zmínka v označení věci. Je uvedeno, jakou povinnost měl žalobce porušit, chybí však jakýkoliv odkaz na zákonné ustanovení, podle něhož mu měla být výtka udělena. Z tohoto důvodu je napadený akt žalovaného podle žalobce nepřezkoumatelný. 7. Žalobce navrhl provedení důkazů spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 0 Nt 506/2021, spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. Spr 238/2021, spisem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 1 KZV 92/2020 a spisem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 11 Kss 8/2020. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný k výzvě soudu předložil spisovou dokumentaci a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Poukázal na stížnost krajského státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2021, který byl toho názoru, že pro překotné nařízení vazebního zasedání neexistoval objektivní důvod, a v jednání žalobce spatřoval porušení § 73c (myšlen zřejmě § 73d – pozn. soudu) odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), jehož účelem je zajistit, aby se vazebního zasedání mohl zúčastnit s věcí obeznámený a kvalitně připravený státní zástupce. S žalobcem byla tato stížnost projednána, přičemž z jeho vyjádření vyplynulo, že si nepřipouští žádné pochybení. 9. Žalovaný navrhl provedení důkazů spisem sp. zn. Spr 184/2021, který se týká prověření a vyřízení stížnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, osobním spisem žalobce, a popř. spisem sp. zn. 0 Nt 506/2021 a výpovědí místopředsedkyně soudu JUDr. Dany Kolářové, která stížnost prověřovala a vyřizovala a s žalobcem celou záležitost řešila. 10. Žalovaný souhlasil s tím, že zvláště ve vazebních věcech má soud postupovat co nejrychleji. Zároveň je však podle něj vždy třeba hodnotit okolnosti konkrétní věci a ke stanovení termínu vazebního zasedání přistupovat rozumně a při zachování práv všech zúčastněných stran. Mezi ty – v případě rozhodování o dalším trvání vazby, kde soud není zavázán hodinovými lhůtami jako v případě rozhodování o vzetí do vazby zadržené anebo zatčené osoby – jistě patří i právo na včasné vyrozumění státního zastupitelství o nařízeném vazebním zasedání tak, aby se jej objektivně mohl účastnit dozorující státní zástupce, a vedení státního zastupitelství tak nebylo nuceno narychlo přijímat organizační provizorium. V předmětné věci navíc šlo o navýsost závažný skutek, v jehož důsledku zemřelo osmnáctiměsíční dítě, a – jak vyplývá ze stížnosti krajského zastupitelství – je tedy pochopitelné, že se vazebního zasedání vskutku hodlal zúčastnit s věcí podrobně obeznámený dozorující státní zástupce. 11. Obviněnému žádná újma nehrozila, rozhodovalo se „jen“ o návrhu na další trvání vazby, kterému žalobce v podstatě bez dalšího vyhověl. Obviněný se vzdal práva stížnosti a rozhodnutí nabylo právní moci. Jinak by na věc bylo možné nahlížet, pokud by žalobce při prostudování spisu dospěl k závěru, že je potřeba obviněného ihned propustit z vazby na svobodu. K tomu ovšem nedošlo a navíc v takovém případě by žalobce mohl rozhodnout, aniž by konal vazební zasedání [srov. § 73d odst. 3 písm. d) trestního řádu]. Žalovaný dodal, že se striktními závěry žalobce o naléhavé potřebě v podstatě okamžitého nařízení a konání vazebního zasedání nekonvenuje jeho vlastní postup, kdy mu b