5 Azs 172/2019 — Nejvyšší správní soud

59 A 58/2022- 76 - text 9 59 A 58/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X, narozen dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem JUDr. Martinem Köhlerem sídlem Vysoká 149/4, Liberec proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 za účasti osoby na řízení zúčastněné: C. X. T., narozen dne X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2022, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Současně byla žalobci stanovena lhůta 35 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území ČR. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce je ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců rodinným příslušníkem svého syna X, narozeného dne X, který je českým státním občanem. Dále však žalovaný uzavřel, že je podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců dáno důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobce byl v ČR postupně odsouzen za porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu, dále krádež, podvod, zpronevěru a nakonec za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku. Majetkovou trestnou činností způsobil žalobce škodu v celkové výši 791 347 Kč. Poslední odsouzení žalobce doposud figuruje ve výpisu z evidence Rejstříku trestů a nebylo zahlazeno. Zkušební doba podmíněného odsouzení k ročnímu trestu odnětí svobody uplyne dne 16. 10. 2022, od současně uloženého trestu zákazu řízení motorových vozidel bylo v březnu 2021 podmíněně upuštěno se zkušební dobou do 24. 9. 2023. 3. Žalovaný se zabýval podstatou pojmu veřejný pořádek a jeho závažným narušením, uvedl, že je třeba hodnotit nebezpečí hrozící od žalobce do budoucna. Svými opakovanými útoky na zájmy chráněné společností žalobce veřejný pořádek závažně narušil a jeho narušení od žalobce nadále hrozí. Aktuálně je žalobce ve zkušební době podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody, a to do 16. 10. 2022, neboť srazil chodkyni na přechodu a místo toho, aby jí poskytl pomoc, od nehody ujel. Žalovaný zdůraznil recidivní chování žalobce s tím, že ten stále představuje nebezpečí pro veřejný pořádek minimálně do doby, než bude jeho odsouzení zahlazeno. 4. Dále se žalovaný s odkazem na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod věnoval posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce žije ve společné domácnosti s manželkou X a dospělým synem X. Další dvě dcery a syn žalobce pobývají v ČR, nicméně s žalobcem nežijí. Při opakovaném páchání trestné činnosti si žalobce musel být vědom toho, že důsledky jeho jednání ohrožují realizaci rodinného a soukromého života žalobce na území ČR. Žalovaný připustil, že napadené rozhodnutí představuje vcelku intenzivní zásah do rodinného života žalobce, nicméně jde o zásah adekvátní důvodům, které žalovaného vedly k zamítnutí žalobcovy žádosti. Napadeným rozhodnutím se žalobci nezakazuje pobývat v ČR. Jakmile bude jeho odsouzení zahlazeno, může si požádat o vydání povolení k pobytu v ČR. Žalobce je v produktivním věku, který jej v návratu do Vietnamu neomezuje. II. Žaloba 5. Žalobce v podané žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí je již druhým rozhodnutím o žádosti žalobce, která byla i přes doložení požadovaných dokladů zcela překvapivě zamítnuta. Z výpisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že poslední trestný čin žalobce spáchal dne 20. 9. 2017 a od té doby se protiprávního jednání nedopustil. Závěry žalovaného o aktuálním důvodném nebezpečí tak nemohou obstát a nemají oporu v provedeném dokazování. Pro účely aktuálního posouzení důvodného nebezpečí hrozby narušení veřejného pořádku nejsou dřívější, dnes již zahlazená odsouzení evidovaná pouze v opisu z evidence Rejstříku trestů relevantní. Závěr, že žalobce i přes předchozí odsouzení stále páchá novou trestnou činnost, je v rozporu s provedenými důkazy a představuje libovůli žalovaného. Žalobce se nikdy nedopustil zločinu a nikdy mu nebyl uložen trest odnětí svobody. 6. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2019, č. j. 5 Azs 172/2019-37, je při posuzování hrozby pro veřejný pořádek třeba přihlížet mj. k době, jaká od spáchání trestných činů uplynula, i k tomu, zda držitel povolení k trvalému pobytu vedl od té doby řádný život. Žalobce v tomto směru poukázal na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 3. 2021, č. j. 31 To 109/2021-505, jímž bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Krajský soud k tomuto rozhodnutí přistoupil s odůvodněním, že žalobce od spáchání posledního trestného činu vede řádný život. Dle žalobce proto nemůže obstát závěr žalovaného, že žalobce představuje skutečné, aktuální a závažné riziko ohrožení veřejného pořádku, a to i s přihlédnutím k převážně majetkoprávní povaze žalobcovy trestné činnosti. 7. Je-li právním řádem ČR vyžadováno závažné narušení veřejného pořádku, lze pod tento pojem subsumovat pouze trestné činy mimořádné závažnosti. To plyne i z toho, že zákon klade závažné narušení veřejného pořádku na roveň s ohrožením bezpečnosti státu. Dle žalobce žalovaný dále porušil základní zásady správního řízení dle § 2 odst. 1 a odst. 4 správního řádu a dle § 3 správního řádu. 8. Žalobce rovněž nesouhlasil s posouzením dopadů napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Závěry žalovaného jsou dle něj s ohledem na absenci konkrétních skutkových zjištění de facto nepřezkoumatelné. Závěr o přiměřenosti rozhodnutí je vágní a neurčitý, když postrádá prvek individualizace ve vztahu k osobě a poměrům žalobce. Žalobce dále rozporoval konstatování žalovaného, že žalobce je v produktivním věku. Žalobci je 63 let, současné demografické příručky termín „produktivní věk“ nepoužívají, dříve se uváděl u mužů v rozmezí 15 až 59 let. Žalovaný vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu o věku žalobce, čímž byla porušena zásada materiální pravdy. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39, žalobce uvedl, že bylo nutno zkoumat vliv a negativní dopady napadeného rozhodnutí na všechny rodinné příslušníky žalobce. To se v daném případě nestalo, žalovaný nezjišťoval rodinné poměry žalobce, nezohlednil běžné aspekty fungování rodiny, její finanční zdroje a materiální zázemí. 9. Dle žalobce napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny. Zdravotní stav žalobce se zhoršil v posledních dvou letech, žalobce není schopen vykonávat svou předchozí práci. Zdravotní problémy zakládají překážku vycestování žalobce, který se bez své rodiny neobejde. Syn žalobce studuje střední odbornou školu a v případě vycestování žalobce by pravděpodobně nemohl dokončit středoškolské vzdělání v ČR. III. Vyjádření žalovaného 10. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že spáchání úmyslného trestného činu nepochybně může naplnit důvod pro zamítnutí žádosti žalobce dle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Žalobce není osobou trestně zachovalou, k zahlazení jeho posledního odsouzení dosud nedošlo. Žalovaný připouští, že žalobce se trestného činu dopustil před pěti lety. Ani jeden z uložených trestů však nebyl zatím vykonán, od trestu zákazu řízení bylo podmíněně upuštěno se zkušební dobou až do 24. 9. 2023. S ohledem na trestní minulost žalobce je dle žalovaného třeba jej považovat za hrozbu pro veřejný pořádek až do doby, než se osvědčí, neboť je zřejmé, že v minulosti uložené tresty na něho neměly dostatečný účinek, když se trestné činnosti dopouštěl opakovaně. Žalovaný nevycházel výlučně z již zahlazených odsouzení, ale s poukazem na ně dovozoval nebezpečí ohrožení veřejného pořádku. K možnosti zohlednění zahlazených odsouzení žalovaný poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2020, č. j. 31 A 52/2018-124. 11. Pokud jde o přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, žalovaný se touto otázkou zabýval dostatečně. Žalobce se ve správním řízení nevyjádřil k podkladům rozhodnutí a nenamítal, že by zamítavé rozhodnutí mohlo mít nepřiměřený dopad do jeho soukro