2 As 347/2019 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 4/2021- 219 - text  35 16 Ad 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobců: a) J. A., narozen X, bytem X, b) V. A., narozen X, bytem X, c) Z. B., narozen X, bytem X, d) Z. B., narozen X, bytem X, e) R. B., narozen X, bytem X, f) L. B., narozen X, bytem X, g) M. B., narozen X, bytem X, h) P. B., narozen X, bytem X, i) J. Č., narozen X, bytem X, j) P. D., narozen X, bytem X, k) T. D., narozen X, bytem X, l) P. F., narozen X, bytem X, m) A. G., narozen X, bytem X, n) M. H., narozen X, bytem X, o) J. H., narozen X, bytem X, p) J. H. U., narozena X, bytem X, q) M. H., narozen X, bytem X, r) L. H., narozen X, bytem X, s) M. Ch., narozen X, bytem X, t) R. J., narozen X, bytem X, u) P. J., narozen X, bytem X, v) J. K., narozen X, bytem X, w) J. K., narozen X, bytem X, x) M. K., narozena X, bytem X, y) R. K., narozen X, bytem X, z) L. K., narozena X, bytem X, aa) P. K., narozen X, bytem X, ab) J. K., narozen X, bytem X, ac) P. K., narozen X, bytem X, ad) M. P., narozen X, bytem X, ae) J. P., narozen X, bytem X, af) K. P., narozen X, bytem X, ag) M. P., narozen X, bytem X, ah) J. P., narozen X, bytem X, ai) V. R., narozen X, bytem X, aj) D. R., narozen X, bytem X, ak) K. S., narozen X, bytem X, al) J. S., narozen X, bytem X, am) O. S., narozen X, bytem X, an) P. S., narozen X, bytem X, ao) J. Š., narozen X, bytem X, ap) P. Š., narozen X, bytem X, aq) A. V., narozen X, bytem X, ar) F. V., narozen X, bytem X, as) J. Z., narozen X, bytem X, at) J. Ž., narozen X, bytem X, au) M. H., narozen X, bytem X, všichni zastoupeni advokátem Mgr. Zdeňkem Honzíkem, sídlem Rooseveltova 49/16, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4 – Nusle, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2021, č. j. VS-80277-9/ČJ-2021-80000L-51ODV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobci se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2021, č. j. VS-80277-9/ČJ-2021-80000L-51ODV, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Věznice Nové Sedlo (dále jen „ředitel věznice“) ze dne 4. 3. 2021, č. j. VS-13483-26/ČJ-2018-801920, (dále obvykle jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím zamítl ředitel věznice žádost žalobců o zaplacení hodin odpracovaných v souvislosti s § 60 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“). 2. Současně žalobci požadovali, aby jim byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žaloba 3. Žalobci v žalobě nejprve nastínili, že se ve věci jedná o třetí rozhodnutí žalovaného, kdy prvním rozhodnutím bylo odvolání žalobců zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí ředitele věznice, posléze druhým rozhodnutím žalovaný své první rozhodnutí zrušil spolu s dříve potvrzeným rozhodnutím ředitele věznice a věc vrátil řediteli věznice k novému projednání a rozhodnutí, a třetím rozhodnutím je napadené rozhodnutí žalovaného. Dle žalobců se po předchozím zrušujícím rozhodnutí žalovaného fakticky důkazní situace nezměnila, a přesto přistoupil žalovaný k zamítnutí jejich odvolání a potvrzení rozhodnutí ředitele věznice. Z provedeného dokazování přitom jednoznačně vyplynulo, že ustanovení § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru není dodržováno, přičemž je fakticky dodržovat nelze pro nedostatek příslušníků. Žalobcům však jsou přesto z pracovní doby odečítány přestávky na jídlo a odpočinek (dále obvykle jen „přestávky“). 4. Žalobci v žalobě poukázali na skutečnost, že vězeňské prostředí objektů, v nichž se vykonává trest odnětí svobody, je specifickým uzavřeným prostředím, když vyjma eskortní služby se veškeré činnosti odehrávají v uzavřeném prostoru přísně střežených objektů tak, aby nebyl porušen chráněný zájem společnosti a osoby vykonávající trest odnětí svobody byly odděleny od ostatní společnosti. 5. K pochopení činností vykonávaných příslušníky Vězeňské služby České republiky na jednotlivých součástech, tedy i ve Věznici Nové Sedlo – objekt Nové Sedlo (dále obvykle jen „věznice”), provedli žalobci exkurs do jejich služebních činností. Uvedli, že žalobci se rekrutují ze dvou oddělení, a jejich pracovní činnost je tudíž odlišná. Žalobci v rozhodné době vykonávali služební činnost na oddělení výkonu trestu v pozicích dozorců, výjimečně v pozici inspektora dozorčí služby, nebo na oddělení vězeňské stráže, a to jako strážní vykonávající službu při vnější ostraze objektu, nebo jako strážní vykonávající eskortní službu, případně na pozici inspektora, resp. vrchního inspektora strážní služby. 6. Pokud jde o oddělení výkonu trestu, žalobci vykonávají službu na stálých i pohyblivých dozorčích stanovištích dle závazného rozpisu dozorčích stanovišť, který stanoví, jaká stanoviště a v jakou dobu se obsazují. Na stanoviště jsou veleni denním rozkazem vedoucího oddělení výkonu trestu, kdy před nástupem služby se uskutečňuje na předem určeném místě rozdílení směny a následuje odchod na jednotlivá dozorčí stanoviště, kde žalobci přebírají službu, což zahrnuje komplexní početní prověrku odsouzených osob na daném úseku a převzetí služebních pomůcek včetně radiostanice. Převzetí služby se zapisuje do knihy předání a převzetí služby a hlásí nadřízenému. Služba na stanovištích je vykonávána v souladu se směrnicemi pro výkon dozorčí činnosti pro jednotlivá stanoviště. Mezi povinnosti dozorců patří například předvádět vězně k lékaři, předávat odsouzené na eskorty či jiným pracovníkům za účelem zaměstnávání, organizovat a kontrolovat vycházky, kontrolovat výdej stravy, zajistit dodržování pořádku na určených úsecích a vnitřního řádu pro odsouzené. Každý dozorce odpovídá za početní stav odsouzených na svém úseku služební činnosti a minimalizování nezákonného jednání a mimořádných událostí (sebepoškozování, sebevraždy či napadání). Při opuštění stanoviště musí být prostřednictvím radiostanice ve spojení s ostatními příslušníky a operačním střediskem a v případě potřeby zasáhnout na jiném úseku služebních činností. 7. Žalobci upozornili, že výslechy namátkově vybraných dozorců bylo prokázáno, že sice mají možnost stravování v jídelně nebo konzumování vlastní stravy, avšak ani v tuto dobu neodkládají výstroj a jsou povinni v případě mimořádné události okamžitě ukončit stravování a dostavit se na určené místo. Při odchodu na stravu dozorčí stanoviště nepředávají žádnému dalšímu příslušníkovi a konzumace stravy není uvedena v knize předání a převzetí služby. Odchod z dozorčího stanoviště pouze nahlašují inspektorovi dozorčí služby s tím, že po dobu nejnutnější ke konzumaci stravy není režim na daném oddíle vykonáván. V případě, že žalobci konzumují stravu na pracovišti ve své kanceláři, probíhá faktická konzumace za provozu, kdy do kanceláře mají přístup odsouzení, kteří ventilují své požadavky. V takovém případě někdy musí žalobci ukončit konzumaci stravy a jít plnit své úkoly na svěřeném úseku služby. Stravu pak lze dokonzumovat později, až se uklidní situace. Žalobci nemají možnost, aby se v kanceláři uzamkli po dobu konzumace stravy a čerpání přestávky. Pokud je strava konzumována v závodní jídelně, nikdy žalobci nemohou vyčerpat celou dobu určenou pro přestávku, neboť po dobu konzumace stravy nikdo svěřený úsek nestřeží, a pokud by došlo k mimořádné události, odpovídá za úsek dozorce, který byl na tento úsek velen denním rozkazem vedoucího oddělení. 8. Žalobci poukázali na skutečnost, že porušení dozorčí služby je trestným činem dle § 390 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Žalobci mají za to, že směrnicemi pro výkon dozorčích činností, rozpisem dozorčích stanovišť, knihami předání a převzetí služby a výpovědí příslušníků bylo prokázáno, že nedochází k přerušení výkonu služby a žádný z dozorců není na stanovišti střídán. Žalobci ani v jediném případě nemohli trávit přestávky tak, aby přestávka byla realizována ve stanovené době a stanoveném rozsahu. 9. Pokud jde o oddělení strážní služby, žalobci uvedli, že při ostraze objektu věznice jsou příslušníci veleni do služby denním rozkazem vedoucího oddělení vězeňské stráže na strážní stanoviště. Rozpisem strážních stanovišť je stanoven počet strážních stanovišť a v jakou dobu se obsazují. Povinnosti na jednotlivých strážních stanovištích jsou upraveny směrnicemi. Přestávka na jídlo a odpočinek není ve vnitřních předpisech upravena. Dle žalobců neexistuje žádný příslušník, který by prováděl na těchto strážních stanovištích střídání strážného, aby mohl strážný čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Na strážní věži, tedy pevném stanovišti, platí dle