1 As 436/2017 — Nejvyšší správní soud

15 A 163/2017- 307 - text  23 15 A 163/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: Obec Janov, sídlem Janov 235, 405 02 Janov, zastoupená Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem, sídlem Kovářská 549/12, 190 00 Praha 9, proti žalovanému: Magistrát města Děčín, odbor stavební úřad, sídlem Mírové náměstí 1175/5, 405 02 Děčín, zastoupený Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem, sídlem U Starého mostu 111/4, 405 02 Děčín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: SYNTAXIS NORD a. s., IČO: 25049445, sídlem Záhořanská 749, Šeberov, 149 00 Praha 4, zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou, sídlem Bílkova 132/4, Josefov, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2017, č. j. MDC/45568/2017, sp. zn. MDC/43128/2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. V řízení o žalobě a kasačních stížnostech proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017-100, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2020, č. j. 15 A 163/2017-85, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 15 A 163/2017-261, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. V řízení o žalobě osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. V řízení o kasačních stížnostech proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017-100, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2020, č. j. 15 A 163/2017-85, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 15 A 163/2017-261, je žalobkyně povinna zaplatit osobě zúčastněné na řízení náhradu nákladů řízení ve výši 30 684 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se původně žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) domáhala, aby soud určil, že kolaudační souhlas Magistrátu města Děčín, odboru stavební úřad, s užíváním části stavby č. 78/2010, ze dne 11. 5. 2017, č. j. MDC/45568/2017, sp. zn. MDC/43128/2017, kterým byla zkolaudována novostavba hotelu na pozemku st. parc. č. 355 v k.. ú. Janov u Hřenska, byl nezákonný. 2. O této žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017-100. Tímto rozsudkem soud určil, že kolaudační souhlas Magistrátu města Děčín, odboru stavební úřad, s užíváním stavby č. 78/2010, vydaný dne 11. 5. 2017 pod č. j. MDC/45568/2017, sp. zn. MDC/43128/2017, byl nezákonný. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně, žalovaný i osoba zúčastněná na řízení včasné kasační stížnosti, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2021, č. j. 7 As 336/2020-84, tak, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017-100, byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení a kasační stížnost žalobkyně byla odmítnuta. 3. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku zejména poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017-43. Tímto usnesením došlo k zásadnímu judikatornímu obratu v otázce posouzení povahy souhlasů vydávaných podle stavebního zákona. Rozšířený senát dospěl k závěru, že „[s]ouhlasy vydávané stavebním úřadem zejména podle § 96, § 106, § 122, § 127 a § 128 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), jsou rozhodnutími správního orgánu dle § 65 odst. 1 s. ř. s.“. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku konstatoval, že ačkoli k uvedenému judikatornímu obratu došlo v průběhu řízení před krajským soudem, je nutné toto rozhodnutí rozšířeného senátu respektovat i u probíhajících řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že krajský soud měl po vydání výše uvedeného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu žalobkyni poučit o tom, jaký žalobní typ je dle zákona a judikatury příslušný k napadení kolaudačního souhlasu, vyzvat ji ke změně žalobního typu, a poté posoudit věc v režimu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. 4. Dle § 110 odst. 4 s. ř. s. byl zdejší soud vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Proto soud usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 15 A 163/2017-150, vyzval žalobkyni k úpravě žaloby a vymezení žalobních bodů. Žalobkyně na výzvu reagovala ve stanovené lhůtě a upravila žalobu v souladu s výzvou obsaženou v poučení. Změněnou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení kolaudačního souhlasu vydaného Magistrátem města Děčín, odborem stavební úřad, s užíváním části stavby č. 78/2010, ze dne 11. 5. 2017, č. j. MDC/45568/2017, sp. zn. MDC/43128/2017. Současně požadovala náhradu nákladů řízení. Žaloba 5. Žalobkyně v žalobě zdůraznila, že podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), (dále jen „zákon o obcích“) je povinna pečovat o svůj majetek a o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Trvala na tom, že porušení zákona při vydání předmětného kolaudačního souhlasu se dotklo jednak jejích vlastnických práv k veřejné dopravní a technické infrastruktuře a jednak veřejného pořádku a životního prostředí jejích občanů, jejichž zájmy je oprávněna hájit. V tomto směru odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264. Žalobkyně trvala na tom, že při vydání předmětného kolaudačního souhlasu bylo postupováno v rozporu se zákonem, zejména v rozporu s § 119 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (dále jen „stavební zákon“). Trvala na tom, že stavebník si neopatřil a žalovaný si ani dodatečně nevyžádal potřebné souhlasy žalobkyně, v jejímž katastru se předmětná stavba nachází, čímž nebyly dodrženy podmínky udělení kolaudačního souhlasu dle § 112 odst. 1 stavebního zákona. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaný dostatečně nepřezkoumal žádost o vydání kolaudačního souhlasu a vydal jej v rozporu s právními předpisy, aniž by měl k dispozici nezbytné stanovisko dotčené obce a dotčeného místně příslušného správního orgánu. 6. Žalobkyně namítala, že byla účastníkem předchozího územního a stavebního řízení týkajícího se předmětné stavby, ovšem v rámci procesu vydání předmětného kolaudačního souhlasu nebyla informována o vydání souhlasu, nebyla požádána o stanoviska a nebyla ani přizvána k závěrečné prohlídce kolaudované stavby. S poukazem na přílohu č. 12 bod 14 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, (dále jen „stavební vyhláška“) navazující na § 121 odst. 1 a § 122 odst. 2 stavebního zákona trvala na tom, že její stanoviska jakožto vlastníka veřejné dopravní a technické infrastruktury jsou pro vydání kolaudačního souhlasu nutná. 7. Dále žalobkyně namítala, že dle § 18i odst. 2 písm. b) stavební vyhlášky kolaudační souhlas obsahuje mimo jiné i číslo popisné nebo evidenční stavby. Za tímto účelem byl žalovaný povinen v souladu s § 121 odst. 2 stavebního zákona vyzvat žalobkyni jako příslušnou obec k přidělení čísla popisného nebo evidenčního. Trvala na tom, že dle § 31 zákona o obcích je udělení popisného a orientačního čísla výlučným právem obce. Stavba byla zkolaudována bez této náležitosti. 8. Žalobkyně dále namítala, že stavba nemá zajištěna dostatečná parkovací stání a nedisponuje ani rozhodnutím o napojení na místní komunikaci. Dle žalobkyně ani neproběhlo před Obecním úřadem Janov řízení o povolení připojení nemovitosti k pozemní komunikaci, kde by žalobkyně podávala jako vlastník komunikace stanovisko. Realizací stavby hotelu, na který byl vydán předmětný kolaudační souhlas, došlo k zaslepení původně průjezdné místní komunikace, která byla průjezdná i po realizaci 1. etapy výstavby – Golf club „A“. Došlo tak dle žalobkyně k situaci, kdy není zajištěna možnost řádné obslužnosti v dané lokalitě například ze strany složek integrovaného záchranného systému a ani šířka komunikace neumožňuje otáčení vozidel. Žalobkyně uvedla, že z projektové dokumentace vyplývá, že při zaslepení místní komunikace měla být před budovou hotelu postavena točna kapkovitého tvaru. Točna ovšem postavena nebyla. Žalobkyně zdůraznila, že i po vydání kolaudačního rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 29. 8. 2007, č. j. OSU/90179/2007/Hm, sp. zn. OSU/64533/2007/Hm, byla předmětná místní komunikace průjezdná. K zaslepení došlo až realizací stavby hotelu, na kterou byl vydáván předmětný kolaudační souhlas. Žalobkyně trvala na tom, že pokud je výstavba rozdělena na jednotlivé etapy a v rámci předchozí etapy nebylo dořešeno připojení stavby na místní komunikaci, ač tomu tak mělo být, musí stavební úřad před vydáním kolaudačního souhlasu ke stavbě, kterou fakticky dochází k zásahu do místní komunikace, vyžadovat předložení dokumentace prokazující splnění podmínek pro připojení stavby k místní komunika