8 Azs 56/2021 — Nejvyšší správní soud

15 A 2/2023- 32 - text  11 15 A 2/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Q. B. T., narozený dne X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem, sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 6. 1. 2023, č. j. OAM-82441-6/ZM-2022, takto: I. Sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 6. 1. 2023, č. j. OAM-82441-6/ZM-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení sdělení žalovaného ze dne 6. 1. 2023, č. j. OAM-82441-6/ZM-2022, jímž bylo sděleno podle § 42g odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), že nebyly splněny podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnání žalobce u zaměstnavatele Thi Binh Trinh, IČO: 04549767, sídlem V Hliníku 991/1, Zábřeh (dále jen „nový zaměstnavatel“), na pracovním místě – druh práce (CZ-ISCO) „Prodavači smíšeného zboží (52231), místo výkonu práce Dolní Čermná 233, Dolní Čermná, číslo volného pracovního místa 26 389 500 774“. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce nejprve uvedl, že k oznámení o změně zaměstnavatele doložil všechny náležitosti podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců. Jako doklad prokazující, že jeho dosavadní pracovněprávní vztah trvá nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento vztah skončil, doložil pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem Thi Nam Nguyen, IČO: 87528827, sídlem Jana Herbena 1024, Žatec (dále jen „původní zaměstnavatel“) i dodatek k této pracovní smlouvě ze dne 8. 11. 2022, kterým byl pracovní poměr prodloužen do 30. 11. 2022. Žalobce konstatoval, že jeho zaměstnanecká karta je platná do 23. 7. 2023. S odkazem na doloženou pracovní smlouvu a její dodatek nesouhlasil se závěrem žalovaného, že pracovněprávní vztah žalobce skončil ke dni 1. 9. 2022, tedy 89 dnů před doručením oznámení o změně zaměstnavatele. Žalobce zdůraznil, že dodatek o prodloužení pracovní smlouvy je ze dne 8. 11. 2022 a pracovní smlouva byla uzavřena ode dne 1. 9. 2020 na dva roky. Žalobce uvedl, že ačkoli dle § 34 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), musí být pracovní smlouva uzavřena písemně, je evidentní, že žalobce pokračoval ve výkonu zaměstnání u původního zaměstnavatele i po 1. 9. 2022. Žalobce zastával s odkazem na § 20 zákoníku práce názor, že pokračoval ve výkonu závislé práce i po 1. 9. 2020 (žalobce měl pravděpodobně na mysli 1. 9. 2022, pozn. soudu) a jeho zaměstnanecká karta je platná do 23. 7. 2023. Původní zaměstnavatel tedy eventuálně porušil § 34 odst. 2 zákoníku práce, neboť se žalobcem dodatek podepsal později, než došlo k nástupu do práce. Žalobce zdůraznil, že to nicméně neznamená, že ústní dohoda o prodloužení této pracovní smlouvy, která následně byla materializována doloženým písemným dodatkem později, byla neplatná a že k prodloužení pracovněprávního vztahu nedošlo. 3. Žalobce spatřoval nezákonnost postupu žalovaného i v tom, že s ohledem na znění § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se na oznámení změny zaměstnavatele a dalších změn nevztahují ustanovení části druhé a třetí zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Proto se § 51 a násl. tohoto zákona upravující dokazování ve správním řízení na toto řízení nevztahuje. Žalobce zastával názor, že žalovaný měl primárně vycházet z jím doložených dokladů, nikoliv k nim provádět další dokazování. Pokud již tak žalovaný přesto učinil (dotazem na úřad práce či založením listiny pořízené na základě dotazu od úřadu práce) měl s tímto dokladem žalobce seznámit a umožnit mu se k němu vyjádřit. Žalobce považoval postup žalovaného za nezákonný a vysovil názor, že jím byl zkrácen na právu podle § 36 odst. 3 správního řádu. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že dne 1. 12. 2022, tedy krátce po doručení oznámení žalobce o změně zaměstnavatele, obdržel od Úřadu práce České republiky – krajské pobočky Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) kopii sdělení původního zaměstnavatele o předčasném ukončení zaměstnání žalobce u něj. Z tohoto sdělení vyplynulo, že žalobcův pracovní poměr u původního zaměstnavatele skončil ke dni 1. 9. 2022, neboť žalobce pracoval na jiném místě. Žalovaný proto vycházel z toho, že žalobce měl u původního zaměstnavatele uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou, neboť při prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty byla doložena pracovní smlouva ze dne 1. 9. 2020 a dodatek ze dne 1. 3. 2021, přičemž podle těchto dokumentů byl pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou, a platnost zaměstnanecké karty tak mohla být prodloužena o dva roky. Žalovaný pokračoval, že skončení pracovního poměru ke dni 1. 9. 2022 dále jednoznačně vyplynulo z hlášení původního zaměstnavatele žalobce, který tuto skutečnost oznámil úřadu práce na předepsaném formuláři, přičemž podpis odpovídá skutečnému podpisu zaměstnavatele, který má žalovaný k dispozici a je součástí Informačního systému cizinců podle § 158 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný zastával názor, že oznámení o předčasném ukončení zaměstnání ze dne 10. 11. 2022 působí naprosto důvěryhodně. Oproti tomu dodatek k pracovní smlouvě ze dne 8. 11. 2022 působí ryze účelově, zejména když původní zaměstnavatel o dva dny později sám oznámil ukončení pracovního poměru žalobce a podpis na dodatku k pracovní smlouvě neodpovídá jeho podpisu uloženému v Informačním systému cizinců. Žalovaný dále upozornil na to, že pracovní smlouva či dodatek k ní není sám o sobě dokladem o skončení či trvání dosavadního pracovněprávního vztahu. Uzavřený dodatek k pracovní smlouvě nesvědčí o tom, zda pracovní poměr trvá, nebo ne, a proto nefiguruje v příkladném výčtu dokladů prokazujících trvání nebo skončení dosavadního pracovněprávního vztahu, který se nachází v samotném tiskopisu oznámení. Nicméně v případě žalobce je zřejmé, že dodatek k pracovní smlouvě byl výsledkem snahy žalobce napravit to, že neoznámil změnu zaměstnavatele v době podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 5. Žalovaný připomněl, že vycházel ze skutečností známých mu z úřední činnosti a posuzoval doklady předložené k oznámení o změně zaměstnavatele. Zdůraznil, že žádné dokazování neprováděl, ale i pokud by tak činil, tak platí, že při postupu podle čtvrté části správního řádu použije správní orgán přiměřeně i další ustanovení správního řádu. Žalovaný zastával názor, že ze zaslaného oznámení o skončení zaměstnání, které získal v rámci úřední činnosti, jednoznačně plyne, že žalobce ukončil pracovní poměr u původního zaměstnavatele ke dni 1. 9. 2022. Žalovaný pak na základě předložených dokladů a údajů známých z úřední činnosti posuzoval, zda jsou splněny podmínky stanovené zákonem pro změnu zaměstnavatele a dospěl k závěru, že nikoli. Podle názoru žalovaného za situace, kdy podle oznámení původního zaměstnavatele pracovní poměr žalobce skončil ke dni 1. 9. 2022, je dodatek k pracovní smlouvě ze dne 8. 11. 2022 zcela bezpředmětný, neboť pracovní poměr již skončil. Žalovaný proto dospěl k závěru, že oznámení o změně zaměstnavatele bylo učiněno až po uplynutí 60 dnů od skončení posledního pracovněprávního vztahu žalobce, a tedy nebyla splněna minimálně jedna z podmínek podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 6. Žalobce v replice považoval za zavádějící tvrzení žalovaného, že jím doložená pracovní smlouva a její dodatek nejsou dokladem prokazujícím trvání pracovněprávního poměru. Žalobce citoval § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců s tím, že toto ustanovení samo o sobě nespecifikuje, jaký doklad by měl být k prokázání trvání pracovněprávního vztahu doložen, přičemž pracovní smlouva a její dodatek takovým dokladem může být. Argumentaci žalovaného a odkaz na předepsaný tiskopis žádosti nepovažoval žalobce za relevantní, neboť je bez zákonného podkladu a není v souladu s dikcí citovaného ustanovení. Žalobce rovněž nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že neprováděl žádné dokazování ve věci, neboť sám žalovaný ve vyjádření popsal, že srovnával náhledem podpisy na jednotlivých dokumentech a vycházel ze sdělení úřadu práce, které