9 As 46/2023 — Nejvyšší správní soud

15 A 27/2020- 106 - text  8 15 A 27/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Ing. T. W., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Janem Walterem sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2020, č. j. MMR-20516/2020-83/988, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 22. 4. 2020, č.j. MMR-20516/2020-83/988, a sdělení Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 23. 2. 2020 (správně ze dne 23. 3. 2020), č. j. KUUK/049777/2020/UPS, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. V řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2023, č. j. 15 A 27/2020-76, je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2020, č. j. MMR-20516/2020-83/988, jímž nebylo vyhověno stížnosti žalobce proti sdělení Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 23. 2. 2020 (správně ze dne 23. 3. 2020 - pozn. soudu), č. j. KUUK/049777/2020/UPS, jímž byla odložena žádost žalobce o informace podle § 14 odst. 5 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), neboť se požadované informace nevztahují k působnosti povinného subjektu. Uvedenou žádostí ze dne 11. 3. 2020 žalobce žádal o „1. sdělení, zda byla Městskému úřadu Vejprty doručena nějaká stížnost/stížnosti na postup Městského úřadu Vejprty, stavebního úřadu ve věci podnětu ze dne 18. 12. 2015 týkajícího se zkušebního provozu stavby „Pila Kovářská“ s vraty pilnice neodpovídajícími projektové dokumentaci a kdy se tak stalo, 2. poskytnutí doručenky nebo jiného dokladu o doručení takové stížnosti Městskému úřadu Vejprty.“ Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že odložení žádosti neodpovídá zákonným požadavkům dle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). K tomu blíže uvedl, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je vnitřně rozporné, neboť v něm žalovaný tvrdí, že k vyřízení žádosti je příslušný Městský úřad Vejprty, avšak současně sám žádost vyřídil tím, že ji odložil. 3. Dále se žalobce domníval, že odložení žádosti je založeno na nesprávné právní úvaze, podle které se informace nevztahují k působnosti povinného subjektu, pokud žádost nesměřuje k podáním uplatněným u povinného subjektu a na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2010, č. j. 4 As 16/2010-61. 4. Žalobce je přesvědčen, že v dané věci nebyl důvod k aplikaci § 14 odst. 5 písm. c) InfZ, neboť vyžádané informace se k působnosti povinného subjektu vztahují, pravděpodobně jimi disponuje nebo alespoň v minulosti disponoval. Na podporu svého tvrzení odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2009, č. j. 1 As 29/2009-59, podle něhož se k působnosti povinného subjektu vztahují zpravidla všechny informace, které má objektivně k dispozici. 5. Závěrem podané žaloby pak žalobce konstatoval, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svém veřejném subjektivním právu na poskytnutí informací zaručeným čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to nezákonným rozhodnutím žalovaného o odložení žádosti, v jehož důsledku byla žalobci vyžádaná informace odepřena. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že podle § 20 odst. 4 InfZ se při odložení žádosti použijí pouze ustanovení správního řádu o základních zásadách činnosti správních orgánů, v ostatním se správní řád nepoužije. Na odložení žádosti se tak neaplikuje § 68 odst. 3 správního řádu, v této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. j. 6 Ans 16/2012-62, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2021, č. j. 25 A 144/2019-43. 7. K tvrzené vnitřní rozpornosti odůvodnění odložení žádosti žalovaný uvedl, že se jednalo o zákonný postup v souladu s § 14 odst. 5 písm. c) InfZ, který stanoví, že povinný subjekt žádost posoudí, a v případě, že se požadované informace nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žadateli. 8. Žalovaný sdělil, že podle § 2 odst. 1 InfZ ve spojení s § 124 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a § 175 odst. 4 správního řádu byl k rozhodnutí o žádosti příslušný Městský úřad Vejprty. 9. K tvrzení žalobce, že má-li povinný subjekt požadovanou informaci k dispozici, je zásadně povinen ji žadateli poskytnout, žalovaný uvedl, že povinný subjekt v době doručení žádosti požadovanou informaci neměl, jelikož předmětné spisové složky byly postoupeny městskému úřadu usnesením ze dne 27. 12. 2017, č. j. 585/UPS/2017-45. Žalovaný dále zdůraznil, že si žalobce musel být vědom, že žádost podává u nepříslušného orgánu, jelikož podnět, který se žádosti týkal, učinil on sám u příslušného orgánu. 10. Závěrem žalovaný poukázal na to, že žalobce, případně Mgr. S. W., prostřednictvím svého právního zástupce, se kterým jsou v příbuzenském poměru, se opakovaně obrací na správní orgány a požadují poskytnutí podání, která učinil sám právní zástupce, což je zřejmé např. z rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 5. 2022, č. j. 15 A 130/2019-74. Další vyjádření žalobce 11. Ve vyjádření ze dne 17. 6. 2020 žalobce upozornil na právní názor v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2020, č. j. 1 As 189/2020-40, a s tím spojenou změnu žalovaného, kterým by neměl být Krajský úřad Ústeckého kraje jako povinný subjekt, ale Ministerstvo pro místní rozvoj. 12. Žalobce ve své replice ze dne 8. 11. 2022 uvedl, že úvaha povinného subjektu, podle níž vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 1 správního řádu náleží tomu orgánu, proti jehož postupu stížnost směřuje, a veškeré informace týkající se takové stížnosti se ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ vztahují k takovému orgánu a jen k jeho působnosti, je nesprávná, neboť jedna a tatáž informace se může vztahovat k působnosti vícero povinných subjektů. Dále žalobce popsal skutečnosti, které předcházely podání žaloby. Uvedl, že on i jeho matka jsou již několik let při své chatařské rekreaci v obci Kovářská obtěžováni imisemi z provozu blízkého pilařského závodu „Pila Kovářská“, která je provozována v rozporu se zákonem. Od roku 2015 se hlučnost provozu zvýšila z důvodu výměny vrat v areálu pilnice. Podnětem ze dne 18. 12. 2015 na to žalobce upozornil a požádal stavební úřad o prošetření, zda výměnou vrat nedošlo k porušení stavebního zákona. Žalobce nebyl o způsobu vyřízení podnětu vyrozuměn a dne 21. 10. 2017 podal u stavebního úřadu stížnost, ve které upozornil na předchozí nesplnění informační povinnosti. Žalobce se následně za účelem získání podkladů pro podání podnětu k přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu rozhodl uplatnit své právo na informace podle InfZ, přičemž tak učinil žádostí ze dne 29. 1. 2019. Důvody jeho žádosti o informace jsou legitimní, neboť se snažil získat důkaz k ochraně svého dříve uplatněného práva na informace. Posouzení věci soudem 13. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný se po řádném poučení, že mohou vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřili. 14. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 15. Před vlastním meritorním posouzením se musí soud zabývat otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení a zda by žaloba