5 Ads 22/2003 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 1/2024- 62 - text  13 54 Ad 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: Ing. M. V., narozená dne X bytem X zastoupená Mrg. Matyášem Semrádem, advokátem sídlem Hodov 459, 250 82 Úvaly proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2023, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 24. 8. 2023, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 24. 8. 2023 žalovaná zamítla žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Most (dále jen „OSSZ“) ze dne 18. 7. 2023 není žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %. Žaloba a další vyjádření žalobkyně 2. V žalobě žalobkyně konstatovala, že napadené rozhodnutí se nijak nezabývalo její námitkovou argumentací. Namítla, že posouzení jejího zdravotního stavu a míry poklesu její pracovní schopnosti bylo neúplné, neaktuální a lékařsky neobjektivní. Výsledek posudkového závěru i rozhodnutí je dle žalobkyně v rozporu s vyhláškou č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), zákonem o důchodovém pojištění zejména § 37 odst. 3 až 7 i základními principy zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 3. Žalobkyně dále uvedla, že celý posudek a zejména rozhodnutí bylo postaveno účelově a pouze na částech odborných nálezů bez komplexního vhledu do dopadů jejího úrazu a handicapu. Tím dle žalobkyně došlo k pochybení postupu objektivizujícího její skutečný zdravotní stav i dopady posuzovaného úrazu působící na kvalitu života i schopnost výkonu základních životních činností a potřeb, včetně již nastíněných reálných možností pracovního znovu začlenění. 4. Posudek o invaliditě vypracovaný MUDr. T. D. žalobkyně označila za nepřezkoumatelný a nedostatečně odůvodněný. Uvedla, že zařazení jejího postižení do kapitoly XV., odd. B, položky 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je v přímém rozporu s objektivní realitou jejího zdravotního stavu doloženého závěrem odborného lékaře MUDr. Š. ze dne 31. 7. 2023. Podotkla, že se jednalo o stěžejní důkaz, který nebyl posudkovou lékařkou řádně vyhodnocen a stanovený pokles pracovní schopnosti 25 % je tedy podhodnocený. Rovněž namítla, že posudková lékařka MUDr. D. nevzala v potaz argumenty uplatněné v námitkách. 5. Žalobkyně konstatovala, že pokles její pracovní schopnosti byl podhodnocen a neodpovídá zařazení do kapitoly XV., odd. B, položky 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ale dopad nejen na výkon běžných denních ale i pracovních činností odpovídá zařazení do položky 3c stejné kapitoly a oddílu přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V této souvislosti poukázal na nález MUDr. Š. ze dne 21. 3. 2020, který po konzultaci s MUDr. L. konstatoval, že není možná rekonstrukce tzv. rotátorové manžety a trvá omezená svalová síla doložená již při prvním operačním zákroku v roce 2021. Žalobkyně uvedla, že vzhledem k artróze ramenního kloubu ani není možná výměna ramenního kloubu, a tedy ani neexistuje možnost zlepšení daného postižení. Tato skutečnost rovněž vyplývá i z nálezu MUDr. Š. ze dne 31. 7. 2023. Dle žalobkyně jsou tyto odborné nálezy v rozporu se závěrem posudkové lékařky, kdy výsledek jejího posouzení odborně a věcně neodpovídá jejímu zdravotnímu stavu a dopadům jejího postižení na pracovní, ale i běžné denní činnosti. 6. Na základě výše uvedeného měla žalobkyně za to, že její postižení mělo být hodnoceno podle položky 3c a nikoli podle položky 3b kapitoly XV., odd. B, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Dodala, že vzhledem k závažnosti postižení, neúčinnosti rehabilitace a celkové prakticky funkčně nepoužitelné pravé horní končetiny, bez možnosti budoucího zlepšení, měla být použita horní hranice položky 3c s poklesem pracovní schopnosti o 35 %, přičemž mělo být uváženo přidání dalších 10 % s ohledem na její další onemocnění. Současně zastávala názor, že invalidní důchod jí měl být přiznán zpětně k 25. 9. 2023, tedy k datu ukončení dávek systému nemocenského pojištění 7. Žalobkyně požádala o nové a zpětné posouzení jejího zdravotního stavu a dále upozornila žalovanou i soud na úskalí § 350 zákona č. 40/2009, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), upravujícího padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu. Podotkla, že nepravdivý lékařský posudek se v plné šíři vztahuje i na posudkové lékařství. 8. Ve vyjádření ze dne 15. 11. 2024 uvedla, že trvá na návrhu na zadání nového posudku u nezávislého posuzovatele. Žalobkyně navrhuje zadat nový znalecký posudek ke zhodnocení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, u nestranného posuzovatele, např. u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí pro Plzeňský kraj. Konstatovala, že posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 20. 6. 2024 byl vypracován jako přezkumný posudek pro zhodnocení předchozích závěrů téhož posudkového orgánu. Již z tohoto systémového důvodu je rozhodnutí žalované závislé na posouzení, které provádí orgán závislý na žalované, jenž má dokonce přezkoumat správnost svých vlastních závěrů. Stejně tak je dle žalobkyně více než pravděpodobné, že se jednotlivý posudkoví lékaři na krajské úrovni znají, a v rámci vzájemné revize své práce se setkávají v různých rolích. Již z tohoto důvodu mohou být posudková hodnocení dvou posudkových lékařů ve stejném kraji ovlivněna úzkou kolegiální a systémovou vazbou. Žalobkyně se domnívá, že v rámci revizních postupů posudkových komisí by neměla být stejná věc pro rozptýlení pochybností zadávána jen jinému lékaři působícímu pod stejnou krajovou složkou, ale lékaři zcela nezávislému, jehož vlastní posudky by v dalším čase nebyly s největší pravděpodobností přezkoumávány jeho kolegy, u nichž se za krátký čas jejich role (posuzovatele a revizního posuzovatele) prohodí, a jehož možnost výdělku nebude závislá na spokojenosti nebo nespokojenosti zadavatele (žalované) s výsledkem jejich činnosti. Jednotliví posudkoví lékaři působící v konkrétním kraji mají rovněž ekonomickou vazbu na žalovanou (resp. její místní složku, která jim za jejich činnost platí), a ze všech shora uvedených důvodů není možné vyloučit, že na této úrovni dochází k systémové podjatosti. 9. Posudek posudkové komise ze dne 20. 6. 2024 vychází dle názoru žalobkyně z nesprávného formálního podřazení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pod kapitolu XV., oddíl B, položky 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, nicméně správné je zdravotní postižení žalobkyně podle položky 3c, anebo alespoň zvýšení bodového ohodnocení podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky. Předmětný posudek žádným způsobem nereflektuje schopnosti a možnosti žalobkyně a její pracovní zařazení a omezení před vznikem zdravotního postižení a nyní, nehodnotí ani možnost žalobkyně využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, jakož i možnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti bez obtíží. Zdravotní omezení plynou pro žalobkyni ve výrazné míře i v soukromém životě, ačkoliv tuto skutečnost předmětný posudek také nereflektuje. Ať již by ale bylo formální hodnocení jakékoliv, je třeba konstatovat, že pracovní schopnost žalobkyně k výkonu její dřívější profese poklesla minimálně o 35 %. Podle § 5 o posuzování invalidity je reálně žalobkyně schopna práci vykonávat pouze s nároky na tělesné schopnosti a v intenzitě a rozsahu sníženými minimálně o třetinu oproti stavu před vznikem úrazu v roce 2021 a po jeho dalším zhoršení. 10. Posudek posudkové komise nijak nerozvádí a neargumentuje, jaké má zdravotní omezení žalobkyně vliv na její pracovní a funkční omezení. Předmětný posudek sice popisuje několik komorbidit žalobkyně, ale po obsahové a funkční stránce se jimi nijak nezabývá, nehodnotí je a nebere v potaz jejich vliv na dominantní poruchu zdraví, resp. omezení pracovní schopnosti žalobkyně v praktickém ohledu. Zatímco v příslušné vyhlášce se stanoví, že se posuzuje celkové omezení hybnosti, posudkoví lékaři se zabývali pouze otázkou, kolik kloubů má žalobkyně postižených. Přitom, jak je patrné z lékařských zpráv, není samotné omezení žalobkyně dáno postižením pouze kloubu, ale především svalů a jejich úponů, které mají hybnost zajišťovat. Předmětný posudek se nezabýva