2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

59 A 32/2023- 35 - text  8 59 A 32/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka, ve věci žalobce: MPL Development a.s., IČ: 261 46 134 sídlem V Zahradách 147, Liberec 10 - Františkov zastoupen advokátem Mgr. Martinem Vondroušem sídlem 8. března 21/13, Liberec 5 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2023, č. j. KULK 21842/2023, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 4. 4. 2023, č. j. KULK 21842/2023, a rozhodnutí Magistrátu města Liberec ze dne 5. 1. 2023, č. j. ZPVU/4330/067649/21-Dol, CJ MML 003786/23, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Vondrouše, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odbor životního prostředí, oddělení vodoprávní úřad (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 5. 1. 2023, č. j. ZPVU/4330/067649/21-Dol, CJ MML 003786/23. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle § 110 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), uloženo opatření k odstranění zjištěných závad na jímce a septiku na pozemku p. č. 458/1 v k. ú. Františkov u Liberce, ze kterých dochází k nepovolenému vypouštění odpadních vod, a to tak, že povinná osoba provede vhodným způsobem zamezení nepovoleného odtoku (nepovoleného vypouštění odpadních vod) z jímky a septiku na pozemku p. č. 458/1 v k. ú. Františkov u Liberce, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. 2. Vodoprávní úřad provedl dne 8. 4. 2022 kontrolu týkající se dodržování povinností vyplývajících z vodního zákona nebo povinností na základě vodního zákona uložených, a to především způsobu likvidace splaškových odpadních vod u objektu čp. 147/10 na pozemku p. č. 457 v k. ú. Františkov u Liberce. Žalobci bylo zahájení kontroly vodoprávním úřadem řádně oznámeno a v oznámení mu bylo nařízeno předložení veškerých dokladů týkajících se odkanalizování objektu. Při kontrole bylo zjištěno, že objekt je obytný dům s pěti bytovými jednotkami, ve kterém žije 12 obyvatel. Dále bylo zjištěno, že objekt je napojen na vodovodní řad, část objektu je odkanalizována do septiku a část do jímky, obě zařízení mají přepad s následným zaústěním do vodního toku, výustní objekt nebyl nalezen. Dle předloženého výkresu odkanalizování jsou na kanalizaci napojeny i přepady ze septiků objektů čp. 145/22 a 146/24 v ul. Vysoká. Kal ze septiku a jímky je vyvážen dle potřeby. V době konání kontrolní prohlídky nebyl zjištěn únik odpadních vod. Vodoprávní úřad závěrem konstatoval, že bylo zjištěno porušení zájmů chráněných vodním zákonem, kontrolovaná osoba byla poučena o způsobech odkanalizování objektu v souladu s platnou legislativou a o nutnosti pravidelného vyvážení kalů ze septiku a jímky odbornou firmou. Návrh opatření včetně lhůty ke zjednání nápravy vodoprávní úřad žalobci nestanovil. Protokol z provedené kontroly byl žalobci doručen dne 7. 6. 2022. Námitky proti kontrolnímu zjištění žalobce nepodal. Jako přílohu písemnosti ze dne 3. 6. 2022 žalobce doložil doklad o čištění septiku a jímky dne 12. 4. 2022 odbornou firmou. Dne 11. 11. 2022 bylo vodoprávním úřadem na pozemku p. č. 456/1 v k. ú. Františkov u Liberce (pozemek sousedící s vodním tokem) provedeno další ohledání, při kterém bylo zjištěno, že zde dochází k vyvěrání silně zapáchající a zkalené vody na povrch s přepadem těchto vod do bezejmenného vodního toku. 3. Dne 5. 1. 2023 vydal vodoprávní úřad prvostupňové rozhodnutí. Vodoprávní úřad odkázal na zjištění vyplývající z kontroly objektu čp. 147/10 v k. ú. Františkov u Liberce, kterou provedl dne 8. 4. 2022. Uvedl, že žalobce vypouštěl odpadní vody bez jejich řádného čištění, bez povolení k nakládání s vodami, a to nejméně v době prováděné kontroly. Dále konstatoval, že dne 11. 11. 2022 provedl další ohledání na pozemku p. č. 456/1 v k. ú. Františkov u Liberce, při kterém bylo zjištěno vyvěrání odpadních vod na povrch s přepadem do těchto vod do bezejmenného vodního toku. 4. Proti rozhodnutí vodoprávního úřadu se žalobce odvolal. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, v němž zdůraznil, že při vodoprávním dozoru, který vodoprávní úřad provedl dne 8. 4. 2022, bylo zjištěno, že žalobce porušuje § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona, neboť nemá povolení k vypouštění odpadních vod (přepad se zaústěním do kanalizace vedoucí k vodnímu toku). Změnou zákona byla příslušná povolení po 1. 1. 2008 ukončena a žalobce měl povinnost požádat o vydání nového povolení. Při vodoprávním dozoru ani později však žádné povolení k vypouštění odpadních vod, které by bylo vydáno po 1. 1. 2008 nedoložil. Cílem uloženého opatření je zamezení protiprávního stavu. Jakým způsobem žalobce v současné době opatření provede, je pouze na něm, jako majiteli objektu, který je odpovědný za nepovolený odtok odpadních vod. Dle žalovaného je irelevantní, zda byl žalobce přítomen dalšímu ohledání či nikoliv, a nerozhodné je i to, zda byla prokázána přímá souvislost s vypouštěním odpadních vod s vyvěráním odpadní vody na pozemek p. č. 456/1, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že odpadní vody z objektu čp. 147 na pozemku p. č. 457 nejsou likvidovány v souladu s právními předpisy. Žalovaný dále konstatoval, že není rozporován technický stav jímky a septiku, ale způsob odkanalizování. Opatření dle § 110 odst. 1 vodního zákona bylo uloženo k zamezení nepovoleného odtoku, resp. nepovoleného vypouštění odpadních vod z jímky a septiku na pozemku p. č. 458/1. Žalovaný se ztotožnil s námitkou žalobce, že vodoprávní úřad měl uvést, jaká ustanovení vodního zákona žalobce porušil. Vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodnutí směřující k napravení protiprávního stavu, a nikoliv rozhodnutí týkající se uložení sankce, nezpůsobuje dle žalovaného neuvedení konkrétních ustanovení vodního zákona, která byla porušena, nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. II. Žaloba 5. Ve včas podané žalobě žalobce nejprve namítal, že napadené rozhodnutí se stejně jako prvostupňové rozhodnutí vodoprávního úřadu opírá pouze o místní šetření ze dne 8. 4. 2022, které bylo provedeno na pozemku p. č. 457 v k. ú. Františkov u Liberce, a ohledání pozemku p. č. 456/1, které se uskutečnilo dne 11. 11. 2022, o němž však žalobce nebyl vůbec vyrozuměn. Žalobce je přesvědčen, že měl být o ohledání vyrozuměn a měl být o tomto úkonu vyhotoven protokol. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 3. 4. 2012, č. j. 7 As 57/2010-82, č. 2633/2012 Sb. NSS. Dle žalobce nelze argumentovat § 115 odst. 11 vodního zákona. Ve věci nebylo rozhodnuto bezodkladně, což je patrné jednak z toho, že vodoprávní úřad provedl místní šetření a ohledání, ale i z toho, že další podklady byly žalobcem zaslány dne 3. 6. 2022, vodoprávní úřad však rozhodl až dne 5. 1. 2023. Došlo k porušení § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, které je odrazem základního lidského práva zakotveného v Listině základních práv a svobod v čl. 38 odst. 2, který mimo jiné stanoví, že každý má právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Vzhledem k tomu, že žalobce takovou možnost nedostal, bylo správní řízení stiženo vadou, jejímž důsledkem je nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nezákonným postupem vodoprávního úřadu došlo současně k porušení zásady legitimního očekávání. V této souvislosti žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 58/2000 a sp. zn. II. ÚS 487/03. 6. Žalobce konstatoval, že správní orgány neprokázaly, že by porušil jakoukoliv povinnost stanovenou vodním zákonem. V protokolu o místním šetření je uvedeno pouze to, že bylo zjištěno porušení zájmů chráněných vodním zákonem, návrh opatření včetně lhůty ke zjednání nápravy však vodoprávní úřad žalobci nestanovil. Žalobce tak dosud neví, jaké zájmy chráněné vodním zákonem porušil, když v protokolu z místního šetření je navíc uvedeno, že v době konání kontrolní prohlídky nebyl zjištěn únik odpadních vod. Žalovaný v napadeném rozhodnutí sice uznal, že vodoprávní úřad měl uvést, jaká ustanovení vodního zákona měl žalobce porušit, tato vada však dle žalovaného nepředstavuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. S tímto posouzením žalobce nesouhlasil. 7. Pokud je v napadeném rozhodnutí uvedeno, že ohledáním bylo zjištěno, že dochází k vyvěrání silně zapáchající a zkalené vody na povrch s přepadech těchto vod do bezejmenného vodního toku, nebyly k tomuto obvinění předloženy žádné důkazy, resp. nebylo prokázáno, že by to byl žalobce, kdo je za takový stav odpovědný. Byl to naopak žalobce, kd