1 Afs 58/2017 — Nejvyšší správní soud

141 A 11/2025- 208 - text  30 141 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobkyně: Speciální stavby Most spol. s r.o., IČO: 41327225 sídlem Josefa Suka 261/11, 434 01 Most zastoupená daňovým poradcem Ing. Radkem Lančíkem sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj sídlem Velká Hradební 39/61, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v zahájení postupů k odstranění pochybností ohledně daňové povinnosti žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců leden 2014 až prosinec 2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Shora označený žalovaný vydal dne 18. 12. 2024 celkem 24 výzev k odstranění pochybností dle § 89 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) ohledně daňové povinnosti žalobkyně k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“), a to ve vztahu k jednotlivým měsíčním zdaňovacím obdobím v rozmezí ledna 2014 až prosince 2015. Konkrétně šlo o výzvu č. j. 2055731/24/2510-50522-505180 (správně 2023752/24/2510-50522-505180; pozn. soudu) za leden 2014, č. j. 2025874/24/2510-50522-505180 za únor 2014, č. j. 2026745/24/2510-50522-505180 za březen 2014, č. j. 2027235/24/2510-50522-505180 za duben 2014, č. j. 2027400/24/2510-50522-505180 za květen 2014, č. j. 2028486/24/2510-50522-505180 za červen 2014, č. j. 2028706/24/2510-50522-505180 za červenec 2014, č. j. 2029229/24/2510-50522-505180 za srpen 2014, č. j. 2029536/24/2510-50522-505180 za září 2014, č. j. 2030329/24/2510-50522-505180 za říjen 2014, č. j. 2030528/24/2510-50522-505180 za listopad 2014, č. j. 2030816/24/2510-50522-505180 za prosinec 2014, č. j. 2048737/24/2510-50522-505180 za leden 2015, č. j. 2049133/24/2510-50522-505180 za únor 2015, č. j. 2049638/24/2510-50522-505180 za březen 2015, č. j. 2049985/24/2510-50522-505180 za duben 2015, č. j. 2050178/24/2510-50522-505180 za květen 2015, č. j. 2050560/24/2510-50522-505180 za červen 2015, č. j. 2055731/24/2510-50522-505180 za červenec 2015, č. j. 2056196/24/2510-50522-505180 za srpen 2015, č. j. 2057362/24/2510-50522-505180 za září 2015, č. j. 2057762/24/2510-50522-505180 za říjen 2015, č. j. 2057983/24/2510-50522-505180 za listopad 2015, a č. j. 2058035/24/2510-50522-505180 za prosinec 2015 (dále jen „výzvy k odstranění pochybností“). 2. K vydání výše uvedených výzev k odstranění pochybností přistoupil žalovaný poté, co žalobkyně v žalovaným stanovených lhůtách podala dodatečná daňová přiznání k DPH za každé z měsíčních zdaňovacích období v rozmezí od ledna 2014 do prosince 2015. V podaných dodatečných daňových přiznáních totiž žalobkyně vykázala vždy na řádku 40 hodnotu 0 Kč (tedy v těchto přiznáních tvrdila nulovou hodnotu snížení dříve uplatněných nároků na odpočet DPH). Právě o správnosti a průkaznosti těchto nulových hodnot pojal žalovaný jako správce daně pochybnosti. V každé dílčí výzvě specifikoval sporné daňové doklady, z nichž žalobkyně v tom kterém zdaňovacím období uplatnila nárok na odpočet DPH. V odůvodnění výzev k odstranění pochybností žalovaný zejména uvedl, že jeho pochybnosti o správnosti nulových hodnot snížení nároků na odpočet DPH v dodatečných daňových přiznáních plynou ze skutečnosti, že žalobkyně byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2024, sp. zn. 2 T 1/2024, společně se svým jednatelem, Ing. Jaroslavem Hudcem, uznána vinnou, že za zdaňovací období leden až prosinec 2014 a dále leden až prosinec 2015 zkrátili DPH o částku ve výši celkem 41 419 478,54 Kč; přitom uvedeným rozsudkem byly schváleny dohody o vině a trestu jednak mezi žalobkyní a státním zástupcem, jednak mezi jednatelem žalobkyně a státním zástupcem. Žaloba a její doplnění 3. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 27. 2. 2025 domáhala, aby soud žalovanému zakázal provádět nezákonný postup k odstranění pochybností u daně z přidané hodnoty za období od ledna 2014 do prosince 2015. Pro případ, že by v průběhu řízení o žalobě byl postup k odstranění pochybností ukončen, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž soud určí, že žalovaným provedený postup k odstranění pochybností byl nezákonný. 4. V následném podání ze dne 23. 9. 2025 pak žalobkyně soudu sdělila, že v mezidobí došlo k ukončení příslušných postupů k odstranění pochybností, tudíž se žalobou nadále domáhá pouze vyslovení nezákonnosti provedených postupů. Nezákonnost vymezeného zásahu spatřovala žalobkyně v následujícím. 5. V první řadě zakládá nezákonnost to, že žalovaný vydal výzvy k odstranění pochybností z téhož důvodu jako předtím výzvy k podání dodatečných daňových přiznání pro příslušná zdaňovací období. Žalobkyně v této souvislosti citovala body 20 a 21 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 Afs 209/2022-42, a vyvodila z nich, že postup k odstranění pochybností nemůže být zahájen ze stejných důvodů, z jakých byly vydány výzvy k podání dodatečných přiznání. 6. Jako druhý důvod nezákonnosti postupů k odstranění pochybností označila žalobkyně neplatnost dohody o vině a trestu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem schválil rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 2 T 1/2024-501 (dále též „rozsudek č. j. 2 T 1/2024-501“). Dohodu totiž za žalobkyni podepsal Ing. Radek Lančík, který k tomu ale nebyl dle žalobkyně oprávněn, neboť podepsání dohody o vině a trestu za žalobkyni přesahovalo rámec zmocnění, jež mu žalobkyně udělila. Žalobkyně k tomu upřesnila, že rozsah plné moci se vztahoval pouze na úkony v trestním řízení vedeném Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Ústeckého kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování v Ústí nad Labem, detašovaným pracovištěm Most pod č.j. KRPU-42650/TČ-2018-040080-SB. Žalobkyně je tedy toho názoru, že po skončení úkonů prováděných u uvedeného detašovaného pracoviště policie přestalo platit zmocnění, jež Ing. Radku Lančíkovi udělila. Neplatnou dohodu o vině a trestu, podepsanou Ing. Radkem Lančíkem jménem žalobkyně dne 26. 4. 2024, tedy nemohl dle žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem schválit, a proto má žalobkyně za to, že rozsudek č. j. 2 T 1/2024-501 není v souladu s dohodou o vině a trestu uzavřenou dne 26. 4. 2024. Dle žalobkyně je sice pravdou, že Ing. Lančík byl soudem v řízení sp. zn. 2 T 1/2024 vyslechnut jako zástupce žalobkyně a vypověděl, že „skutek, tak jak je uveden v obžalobě, se stal“; s ohledem na popsanou absenci zmocnění však takové vyjádření nemohlo žalobkyni k ničemu zavazovat. Nadto žalobkyně poznamenala, že se Ing. Lančík tímto vyjádřil ke skutku uvedenému v obžalobě, nikoli však ke skutku uvedenému v dohodě o vině a trestu. Také z tohoto důvodu tak dle žalobkyně nemohl Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem č. j. 2 T 1/2024-501 dohodu o vině a trestu schválit. 7. Třetí důvod tvrzené nezákonnosti postupů k odstranění pochybností založila žalobkyně na svém názoru, že uznání viny ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 T 1/2024 bylo pouze pro účely sjednání dohody o vině a trestu (k tomu žalobkyně citovala body 31 a 32 nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 236/23). Vyčíslení zkrácené daně, jak bylo vtěleno do textu dohody o vině a trestu, tak dle žalobkyně nemůže být ve spojení s uznáním viny pro žalovaného důkazem o zkrácení daně (k tomu žalobkyně citovala bod 20 nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 2299/23). Správné vyčíslení zkrácené daně se podle žalobkyně musí odrazit v hodnocení důkazů provedeném žalovaným, nicméně žalovaný hodnocení důkazů dosud neprovedl. K tomu žalobkyně obšírně rozvedla, proč se domnívá, že v dohodě o vině a trestu specifikovaná celková částka zkrácené daně 41 419 478,54 Kč za období leden 2014 až prosinec 2015 není ve skutečnosti správná, resp. proč má být o 10 067 234 Kč nižší. 8. Začtvrté označila žalobkyně postupy k odstranění pochybností za nezákonné proto, že plnění, jejichž přijetí od Petra Kendíka deklarovala ve vztahu k dotčeným zdaňovacím obdobím, nebyla podle jejího názoru fiktivní. Žalobkyni například není jasné, jak mohl žalovaný dospět k tomu, že Petr Kendík poskytoval fiktivní plnění pro žalobkyni, když neměl účetnictví, aby mohl prokázat neposkytnutí plnění pro žalobkyni. Citacemi bodů 1 a 33 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, č. j. 6 Af 14/2020-69, žalobkyně dokládala, že Petru Kendíkovi byla DPH doměřena podle pomůcek s ohledem na absenci účetnictví, a nikoli za fiktivní plnění pro žalobkyni. Žalobkyně v tomto ohledu rovněž namítla, že se žalovaný mýlí ohledně své vázanosti rozsudkem č. j. 2 T 1/2024-501; podle žalobkyně totiž není trestní skutkový stav totožný s daňovým skutkovým stavem (žalobkyně opětovně citovala bod 32 nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 236/23). Podle žalobkyně je žalovaný toliko povinen zohlednit