8 Azs 56/2021 — Nejvyšší správní soud

42 A 17/2023- 68 - text 12 42 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: M. F. M., narozený X státní příslušnost Indická republika toho času neznámého pobytu zastoupený Mgr. Petrem Mertou, advokátem sídlem Jičínská 1346/6, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 14. 9. 2023, č. j. OAM-57281-7/ZM-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení sdělení žalovaného ze dne 14. 9. 2023, č. j. OAM-57281-7/ZM-2023, jímž žalovaný žalobci na základě jeho oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 10. 8. 2023 sdělil, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), pro zaměstnání žalobce na pracovním místě „Skladníci, obsluha manipulačních vozíků (83443)“ u zaměstnavatele HOPI s.r.o. nejsou splněny; důvodem pro nesplnění podmínek stanovených v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců byla skutečnost, že žalobce nebyl v době oznámení oprávněn změnit zaměstnavatele, a tedy nesplnil podmínky dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Žaloba 2. Žalobce popřel, že by odmítl od původního zaměstnavatele CONTINENTAL CRC s.r.o. dne 1. 6. 2023 převzít okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 1. 6. 2023, a popřel i to, že by došlo k ukončení pracovního poměru na základě tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobce seznal, že u bývalého zaměstnavatele docházelo dlouhodobě k porušování zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), neboť mu nebyly vypláceny příplatky za noční práci, jednotlivé směny nebyly plánovány s předstihem 2 týdnů, jak s tím počítá zákoník práce, ale vždy jen několik hodin před samotným začátkem směny. Ačkoliv byl rozsah práce v pracovní smlouvě stanoven na 40 hodin týdně, práce žalobci přidělována nebyla, aniž by žalobci byla vyplácena náhrada mzdy za překážky v práci na straně zaměstnavatele. Zdůraznil, že zaměstnavatel předkládal žalobci opakovaně k podpisu dokumenty v českém jazyce. Když žalobce jejich podepsání odmítal s tím, že dokumentům nerozumí, bylo mu sděleno, že pokud dokumenty nepodepíše, bude pracovní poměr ukončen. Žalobce má tedy s ohledem na předchozí jednání bývalého zaměstnavatele důvodné pochybnosti o pravosti a platnosti dokumentů zaslaných žalovanému původním zaměstnavatelem žalobce. 3. Poukázal na to, že bývalému zaměstnavateli žalobce byla doručena výpověď žalobce z pracovního poměru podle § 50 odst. 3 zákoníku práce. K ukončení pracovního poměru tak mělo dojít dne 31. 8. 2023. Bývalý zaměstnavatel žalobce však po doručení výpovědi žalobci ústně sdělil, že jeho pracovní poměr končí a zároveň jej donutil opustit poskytované ubytování. Žádný dokument o okamžitém zrušení pracovního poměru bývalým zaměstnavatelem žalobce nepodepsal. Vzhledem k tomu, že bývalý zaměstnavatel přestal přidělovat žalobci práci, ačkoliv s ohledem na výpovědní dobu pracovní poměr stále trval, a vzhledem k jeho chování po celou dobu pracovního poměru nebyl žalobce schopen v zaměstnání setrvat, a proto žádal o povolení změny zaměstnavatele. 4. Z těchto důvodu žalobce odeslal zaměstnavateli okamžité zrušení pracovního poměru v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť žalobci nehradil zvláštní příplatky za práci v noci. Ke zrušení pracovního poměru došlo tedy v důsledku doručení dopisu zaměstnavateli. Obsah dopisu, kterým došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobcem, byl žalovanému prokazován zmíněným čestným prohlášením. Doplnění průkazu doručení však žalovaný od žalobce nepožadoval. 5. Uvedl, že zákonnou povinnost hlásit ukončení zaměstnání u držitele zaměstnanecké karty má zaměstnavatel ve vztahu k Úřadu práce, ve vztahu k žalovanému má tuto povinnost pouze zaměstnanec. Pokud tedy zaměstnavatel dobrovolně dokládá dokument způsobilý bývalému zaměstnanci v řízení významně uškodit a ve svém důsledku ukončit legální pobyt v ČR, musí žalovaný dle žalobce nepochybně zpozornět a zjišťovat další okolnosti. Ze skutečností zjištěných žalovaným dle žalobce navíc plyne, že zaměstnavatel, aniž by měl takovou zákonnou povinnost, zaslal žalovanému doklad prokazující ukončení pracovního poměru přesně ke konci šedesátidenní lhůty. S ohledem na obecná pravidla fungování společnosti a zaměstnavatelů v ČR pak není nijak zřejmé, proč by měl zaměstnavatel zájem zaslat žalovanému tento dokument až na konci šedesátidenní lhůty. Není žádný objektivní a relevantní důvod, proč s jeho odesláním vyčkával téměř dva měsíce a stále si hlídal nutnost jeho odeslání. K jeho odeslání došlo tak, aby v případě jeho pravosti a řádnosti vyhotovení způsobil zánik platnosti zaměstnanecké karty, a to bez možnosti žalobce reagovat na uvedený dokument. Tyto okolnosti jsou dalším aspektem, který měl žalovaný zohlednit a které musí vzbudit podezření a snahu ověřit skutkový stav. Ze spisu pak dle žalobce neplyne, že by mu byl doklad předán. Uvedené má údajně plynout ze žalovaným zmíněných podpisů údajných svědků. Ti mají osvědčit odmítnutí žalobce převzít okamžité zrušení ze strany zaměstnavatele. Není pak zřejmé, zda svědci byli cizinci, zda věděli, co podepisují či zda skutečně uvedený dokument podepsaly osoby na dokumentu označené. Těmito otázkami se žalovaný opět nijak nezabýval. Charakter svědeckého prohlášení je pak v zásadě totožný s charakterem čestného prohlášení, které na rozdíl od zmíněného svědeckého prohlášení žalovaný odmítl v situaci, kdy měly být prokazovány skutečnosti ve prospěch žadatele, provést. 6. Namítal, že žalovaný byl nepochybně povinen zajistit, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V případě nejasností byl povinen vyzvat žalobce k doložení chybějících dokladů (dodejka), případně jej poučit o podání bývalého zaměstnavatele (na základě poučovací povinnosti správního orgánu). Pokud tak neučinil, zasáhl do ústavně zaručeného práva žalobce na spravedlivý proces. Konstatoval, že žalovaný se pouze domnívá, že jedna ze dvou předložených variant odpovídá skutečnosti, a druhá nikoli. Skutkový stav by přitom bylo možné dle žalobce bez větších problémů plně zjistit doplněním dalších podkladů či důkazů. To žalovaný neučinil a spolehl se pouze na vlastní ničím dodatečně nepodložený úsudek, resp. dojem, dle kterého si zvolil jednu ze dvou variant. Zvolil však variantu osoby, která nebyla účastníkem řízení a jejíž zapojení do předmětného řízení vzbuzuje na první pohled důvodné pochybnosti. 7. Dále žalobce uvedl, že je mu známo, že žalovanému byla doručena podání bývalých kolegů žalobce, ve kterých byla detailně popsána jednotlivá pochybení bývalého zaměstnavatele žalobce. Z uvedených podání plynulo, že postup bývalého zaměstnavatele se opakuje u řady jeho bývalých zaměstnanců. Také u těchto jiných osob měly být žalovanému zaslány bývalým zaměstnavatelem různé dokumenty, o jejichž pravosti byly důvodné pochybnosti. V těchto případech však dle vědomosti žalobce tyto pochybnosti měl i žalovaný a skutkový stav zjistil dostatečně a změnu zaměstnavatele povolil. S ohledem na skutečnosti známé žalovanému ohledně postupu bývalého zaměstnavatele musel mít žalovaný o skutkovém stavu důvodné pochybnosti a byl povinen tyto pochybnosti odstranit. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě stran námitek týkajících se výzvy k odstranění vad podání uvedl, že dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) a pravidel v něm uvedených lze postupovat pouze tehdy, jestliže zvláštní zákon nestanoví jinak (§ 1 odst. 2 správního řádu). Připomněl, že dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že ustanovení části druhé a třetí správního řádu se nevztahují na řízení podle § 42g odst. 7 až 11, tedy právě na oznámení změny zaměstnavatele a dalších změn. Dále poukázal na to, že dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců se na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 hledí, jako by nebylo učiněno. Jestliže je tedy žalovanému doručeno oznámení změny zaměstnavatele, které nesplňuje podmínky stanovené zákonem o pobytu cizinců v § 42g odstavec 7 a 8, pak se k takovému oznámení dle § 42g odst. 9 téhož zákona nepřihlíží. Žalovaný připomíná, že podmínky pro změnu zaměstnavatele jsou formulovány velmi explicitně, a tak již v okamžiku doručení oznámení je zřejmé, zda tyto podmínky splněny jsou, nebo naopak nejsou. Žalovaný tak nemůže vyzývat či upozorňovat podatele k odstranění „nedostatků“ podání, které zvláštní zákon (zákon o pobytu cizinců) již považuje za neučiněné. Jinými slovy, považuje-li se podání za neučiněné, nemá žádných právních následků, a nemůže tak žalobci, jaksi dodatečně, vzniknout povinnost vyzvat oznamovatele k odstranění vad oznámení dle § 154 ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu. 9. Zdůrazni