9 Azs 177/2023 — Nejvyšší správní soud

54 A 2/2024- 63 - text  7 54 A 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: F. R., narozená dne X státní příslušnost Filipínská republika bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2023, č. j. MV-179641-4/SO-2023, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 14. 12. 2023, č. j. MV-179641-4/SO-2023, a usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 9. 2023, č. j. OAM-47539-13/ZM-2023, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2023, č. j. MV179641-4/SO-2023, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 22. 9. 2023, č. j. OAM-47539-13/ZM-2023, kterým bylo dle § 63 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť došlo k zániku oprávnění žalobkyně k pobytu na území podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žaloba 2. Žalobkyně namítala, že správní orgány dospěly k nesprávnému závěru, že její zaměstnanecká karta zanikla ke dni 29. 9. 2022, neboť sdělení správního orgánu I. stupně o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ze dne 7. 10. 2022, s nímž byl následek v podobě zániku zaměstnanecké karty ex lege spojen, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023, č. j. 43 A 90/2022-79. Měla za to, že na ni tak mělo být hleděno, jako na cizinku, která oznámila změnu zaměstnavatele a o tomto oznámení nebylo dosud rozhodnuto. Dle žalobkyně tak nemohl ke dni vydání napadeného rozhodnutí obstát ani závěr o zániku platnosti zaměstnanecké karty podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně poznamenala, že správní orgán I. stupně podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023 kasační stížnost, o které však nebylo rozhodnuto a ani jí nebyl přiznán odkladný účinek. Uvedla, že správní orgán I. stupně následně dne 30. 3. 2023 vydal opakované sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele. Tento postupu byl dle žalobkyně v rozporu se závazný právním názorem Krajského soudu v Praze, dle něhož měla být vyzvána k odstranění vad jejího podání a měla jí být poskytnuta součinnost. V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 4 Azs 124/2023-34. 3. Žalobkyně dále s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2023, č. j. 9 Azs 177/2023-25, uvedla, že sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele není pro další správní orgány závazné, a správní orgány se tak měly otázkou platnosti zaměstnanecké karty, splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele a zákonností a správností postupu správního orgánu I. stupně blíže zabývat a učinit si o ní vlastní úsudek. 4. Současně měla žalobkyně za to, že správní orgány měly řízení o její žádosti přerušit do vyřešení předběžné otázky platnosti zaměstnanecké karty, tedy do nabytí právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu vedeném pod sp. zn. 4 Azs 114/2023, případně do doby právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 41 A 29/2023. Nepřerušením řízení správní orgány postupovaly v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů, smyslem a účelem právní úpravy a v rozporu se zásadou výkladu právních předpisů s ohledem na ochranu základních lidských práv a svobod. Žalobkyně dodala, že zastavení řízení má za následek nenahraditelnou újmu v podobě zásahu do její práva na respektování soukromého a rodinného života chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že většina žalobních námitek je shodných s námitkami uvedenými v odvolání a odkázal na napadené rozhodnutí, kde se s odvolacími námitkami řádně vypořádal. Uvedl, že byly splněny veškeré podmínky pro zastavení řízení o žádosti žalobkyně, napadené usnesení bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo dostatečně a řádně odůvodněno. Měl za to, že nedošlo k pochybení při aplikaci zákonných ustanovení a rovněž neshledal porušení základních zásad správního řízení. 6. Ve sdělení ze dne 13. 5. 2024 žalovaný uvedl, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č. j. 41 A 29/2023-34, byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti opakovanému sdělení o nesplnění podmínek ze dne 30. 3. 2023. Replika 7. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které uvedla, že soudy ve správním soudnictví v rámci soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a žalovaným zmiňovaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024 je novou skutečností, která nastala teprve po vydání napadeného rozhodnutí žalované a podání žaloby, tudíž by k ní soud při projednání této žaloby neměl přihlížet. Dodala, že proti uvedenému rozsudku podala kasační stížnost, neboť jej považovala za nesprávný. Žalobkyně dále poukázala na judikaturu správních soudů týkající se odstraňování vad oznámení změny zaměstnavatele. Jednání soudu 8. K ústnímu jednání konanému dne 30. 6. 2024 se žalobkyně bez omluvila nedostavila. 9. Žalovaný se z jednání soudu omluvil. 10. Soud v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), provedl dokazování rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č. j. 41 A 29/2023-34, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2024, č. j. 4 Azs 114/2023-24, a ze dne 27. 6. 2024, č. j. 2 Azs 115/2024-42, a detailem dokumentu 2 Azs 115/2024-42. 11. S ohledem na nepřítomnost účastníků řízení při jednání soud vyhlásil v souladu s § 49 odst. 12 s. ř. s. rozsudek vyvěšením zkráceného vyhotovení rozsudku bez odůvodnění na úřední desce soudu. Posouzení věci soudem 12. Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Nejprve se soud zabýval námitkou týkající se nesprávného závěru správních orgánu o konci platnosti zaměstnanecké karty žalobkyně dne 29. 9. 2022. 14. Podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců „změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. […] Držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst. 1.“ 15. Podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců „oznámení podle odstavce 7 se podává na k tomu určeném úředním tiskopisu, […] Dále je povinen k oznámení předložit doklad prokazující, že jeho dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento vztah skončil, pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, ze které je patrné, že je uzavřena na v oznámení uvedenou pracovní pozici, která je uvedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty […].“ 16. Podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců, platí že „ministerstvo ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení podle odstavců 7 a 8 sdělí cizinci a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být na tomto místě zaměstnáván. Na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 se hledí, jako by nebylo učiněno. Jestliže v době podle § 63 odst. 1 držitel zaměstnanecké karty doručil ministerstvu více oznámení o změně zaměstnavatele, přihlíží se pouze k poslednímu z nich, na předchozí oznámení se hledí, jako by nebyla učiněna.“ 17. Podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „platnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 60 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10; to neplatí, pokud se jedná o cizince uvedeného v § 98 zákona o zaměstnanosti.“ 18. Podle § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců „za podmínek stanovených v odstavci 1 zaniká i oprávnění k pobytu podle § 47 odst. 4, pokud toto oprávnění vzniklo podáním žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Říz