7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

59 A 10/2025- 40 - text  59 A 10/2025 - 40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: Solar Česká Lípa s.r.o. sídlem Mrákov – Starý Klíčov 143, PSČ 34501 zastoupen advokátem Mgr. Oldřichem Barochem sídlem Londýnská 59, Praha 2 proti žalované: Státní energetická inspekce sídlem Gorazdova 24, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2025, č. j. SEI-1574/2025/90.221 takto: I. Rozhodnutí Státní energetické inspekce ze dne 23. 1. 2025, č. j. SEI-1574/2025/90.221, a rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Liberecký a Ústecký kraj, ze dne 25. 10. 2023, č. j. SEI-24079/2023/54.102, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 269 Kč k rukám advokáta Mgr. Oldřicha Barocha, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Podanou žalobou je napadeno shora označené rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Liberecký a Ústecký kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 25. 10. 2023, č. j. SEI-24079/2023/54.102. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o stanovení celkového množství elektřiny, za které se hradí odvod, podaná podle § 34a odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o podporovaných zdrojích energie“). 2. Z předloženého spisového materiálu plyne, že správní orgán I. stupně rozhodoval na základě žádosti žalobce podané dne 4. 10. 2022 a po jejím doplnění o další podklady. V prvostupňovém rozhodnutí po rekapitulaci průběhu řízení uvedl, že posouzením právní přípustnosti podané žádosti podle § 66 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, bylo zjištěno, že žádost požadavkům pro vydání rozhodnutí ve věci nevyhovuje. Správní orgán I. stupně žádost posoudil a provedl výpočet dle údajů předložených žalobcem. Dospěl přitom k závěru, že hodnota vnitřního výnosového procenta investice do výrobny elektřiny (IRR) za dobu trvání práva na podporu pro výrobnu elektřiny je 11,3 %. Nebyla tak splněna podmínka dle § 34a odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie, dle níž výrobce může požádat o stanovení celkového množství elektřiny, za které se hradí odvod, v případě, že hodnota vnitřního výnosového procenta investice do výrobny elektřiny za dobu trvání práva na podporu pro výrobnu elektřiny nedosáhne 6,3 %. V této věci tedy výrobce nemá nárok na stanovení celkového množství elektřiny, za které se hradí odvod, a bude hradit odvod z veškeré vyrobené elektřiny. 3. K odvolání žalobce přezkoumala prvostupňové rozhodnutí žalovaná prostřednictvím svého ústředního inspektorátu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že správní orgán I. stupně zaslal žalobci čtyři výzvy o doplnění podkladů. Z dat předložených žalobcem pak správní orgán vycházel. Výpočet množství elektřiny, za které se hradí odvod, byl proveden přesně dle veřejně dostupné přílohy č. 6 k vyhlášce č. 72/2022 Sb., o zajištění přiměřenosti poskytované provozní podpory zdrojů energie. Pro výpočet IRR byly použity hodnoty zaslané žalobcem ve výkazu, který je součástí odpovědi na čtvrtou výzvu. K námitce nedostatečného odůvodnění ohledně způsobu výpočtu, využitých hodnot a použitých důkazů žalovaná odkázala na to, že již správní orgán I. stupně uvedl, že výpočet byl proveden dle údajů předložených žalobcem. Správní orgán I. stupně mohl maximálně upřesnit, že se jednalo o údaje obdržené ve výkazu, který mu byl zaslán v odpovědi na čtvrtou výzvu. Pro tyto účastníkem zaslané údaje byly použity následující zdroje: licence od ERÚ, výkazy výroby od OTE, a.s., účetní závěrky žalobce a další vyžádané podklady, které žalobce zaslal. Dle žalované je napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Součástí spisu je taktéž protokol o odborném posouzení a jeho přílohou je i samotný výpočet pomocí výpočetního nástroje, který si žalovaná pro tento účel vytvořila přesně dle stanoveného výpočtu ve vyhlášce č. 72/2022 Sb. Výpočet si tak může výrobce z této vyhlášky provést sám, přičemž podklady pro tento výpočet dodal ve své žádosti. 4. Žalovaná dodala, že žalobce měl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čehož nevyužil. Pokud žalobce uvádí, že je od svého založení ve ztrátě, a tedy z logiky věci nemohl dosáhnout výše uvedeného IRR, lze s tím souhlasit pouze v obecné rovině. Porovnáním nákladů a výnosů v zaslaném výkazu je třeba konstatovat, že výroba ve FVE určitý zisk generuje. Žalovaná nijak nehodnotí správnost výpočtu v tabulce pro sektorové šetření Ministerstva průmyslu a obchodu, které při sběru vyplněných výkazů provádělo pouze základní kontrolu konzistence dat. V podstatě se správností uvedených částek nezabývalo a ani to nebylo účelem celého sektorového šetření. Výpočet IRR doložený žalobcem v odvolání není úplný. Chybí zde predikce údajů do budoucna až do konce životnosti výrobny (20 let). Nelze se tedy o tento výsledek opírat. Namátkovou kontrolou lze však usoudit, že hodnoty ve formuláři zaslaném pro sektorové šetření jsou jiné, než hodnoty zaslané žalobcem v odpovědi na čtvrtou výzvu správního orgánu I. stupně, které byly použity do výpočtu. Zásadní rozdíl ve výpočtu IRR se nachází v hodnotách týkajících se leasingu, které však žalobce sám uvedl v odpovědi na čtvrtou výzvu. II. Žaloba 5. Žalobce ve včasné žalobě především odkázal na správní judikaturu týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalovaná nebyla schopna vylíčit, jak dospěla k hodnotě IRR 11,3 %. Z obecné floskule o pracování s daty, které žalobce sám dodal, není zřejmé, jak bylo vypočteno IRR, jaké hodnoty žalovaná při kontrole rozhodnutí prvoinstančního orgánu použila a na základě jakého výpočtu včetně užitých hodnot dospěla k IRR 11,3 %. To není patrno ani z rozhodnutí prvoinstančního orgánu. Je pouze stroze zkonstatován závěr, že na základě žalobcem dodaných hodnot je IRR 11,3 %. Tuto vadu není možné zhojit odkazem žalované na protokol o odborném posouzení, neboť kritéria přezkoumatelnosti rozhodnutí nemůže naplnit bez dalšího pouze odkaz na důkaz nebo jeho přílohu, aniž by konkrétní argumentace byla zmíněna v samotném odůvodnění rozhodnutí. 6. Výpočet IRR byl dle žalobce zjevně chybný. Hodnota IRR 11,3 % představuje devítiletou návratnost investice. Žalobce je od svého založení ve ztrátě, proto dosažení hodnoty IRR 11,3 % není možné. Žalovanou konstatovaný zisk není ničím podložen, není zřejmé, o jaké hodnoty se správní orgány opíraly. Měly odůvodnit, z jakých podkladů vycházely. Žalovaná se nevypořádala s formulářem Ministerstva průmyslu a obchodu, z nějž plyne hodnota IRR 3,5 %. Žalovaná měla alespoň uvést, proč výpočet IRR ve výši 3,5 %, resp. data ve formuláři považuje za nesprávná. Pokud žalovaná považovala skutkový stav za neúplně zjištěný, měla tuto vadu zhojit. Výpočet IRR ve výši 11,3 % je chybný a neodůvodněný. Žalovaná v tomto ohledu pouze převzala závěry prvostupňového rozhodnutí. 7. Dle žalobce byla žalovaná ve věci rok nečinná. Následně jí bylo Ministerstvem průmyslu a obchodu nařízeno rozhodnout v omezeném čase, čemuž odpovídá kvalita rozhodnutí. Byla porušena zásada zákonnosti a materiální pravdy. Žalovaná při výpočtu IRR zjevně nepostupovala dle standardního vzorce výpočtu pro tento finanční nástroj, nezjišťovala dostatečně skutkový stav, když pouze převzala závěry správního orgánu I. stupně, aniž by z jejího rozhodnutí bylo patrné, jak dospěla k jí uváděné hodnotě IRR. Žalovaná se tedy řádně nevypořádala se všemi námitkami žalobce. III. Vyjádření žalované, replika, duplika 8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná nesouhlasila s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zdůraznila, že jako odvolací správní orgán zkoumala zákonnost i věcnou správnost prvoinstančního rozhodnutí a popsala použité důkazy i své úvahy o věci. Žalobci byly zaslány čtyři výzvy, jejichž prostřednictvím byly od žalobce opatřeny nezbytné podklady, včetně žalobcem vytvořeného původního i doplněného výkazu. Dle Nejvyššího správního soudu je nepřezkoumatelnost dána jen tehdy, není-li z rozhodnutí zřejmý jeho obsah či důvody. K námitkám směřujícím proti stanovení IRR na úrovni 11,3 % odkázala žalovaná na závěry uvedené v napadeném rozhodnutí. Uvedla, že výpočet byl proveden podle veřejně dostupné přílohy č. 6 vyhlášky č. 72/2022 Sb., a to z údajů, které sám žalobce správnímu orgánu poskytl. Dle správní judikatury samotná nepřiměřená délka řízení nezakládá nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Žalobce neposkytuje důkazy, že postup žalované byl vágní. Spekulativní je tvrzení, že se žalovaná problematikou IRR a přezkumem prvoinstančního rozhodnutí dostatečně nezabývala. Zásady správního řízení nebyly porušeny. Žalovaná se zabývala výpočtem