60 A 10/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

60 A 10/2025- 19 - text  60 A 10/2025 - 19 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, č. j. OSH 150/25-2/67.1/25044/Ře KULK 18861/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru správního, oddělení přestupků (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 2. 12. 2024, č. j. 121597/2024. 2. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání tří přestupků podle § 125f odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se měl dopustit tím, že jako provozovatel silničního vozidla registrační značky X nezajistil, aby při užití uvedeného vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, neboť blíže neustanovený řidič předmětného vozidla dne 16. 2., 21. 2. a 23. 2. 2024, v uvedené časy, na konkrétně uvedených místech, překročil nejvyšší dovolenou rychlost, tím porušil povinnost dle § 18 odst. 4 uvedeného zákona a toto jednání vykazovalo ve dvou případech znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu a v jednom případě znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. 3. Za spáchání uvedených přestupků byla žalobci dle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, ve spojení s § 125c odst. 5 písm. d) tohoto zákona uložena pokuta ve výši 3 000 Kč. Zároveň mu byla podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč. 4. V napadeném rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že žalobce písemně sdělil údaje o řidiči vozidla v době spáchání přestupků. Označenému řidiči X byla na žalobcem uvedenou adresu do USA doručena výzva k podání vysvětlení. Na tu reagoval sdělením, že vozidlo řídil, zřejmě bylo podání i jím podepsané. Podání bylo doručováno z adresy X, X. Správní orgán I. stupně se na tuto adresu pokusil doručit výzvu k podání vysvětlení, ta se vrátila jako nedoručená s údajem, že adresát na uvedené adrese nebydlí. Správní orgán I. stupně zjistil, že na uvedené adrese sídlí Autodoprava X. Dále porovnal podpisy řidiče X na podání a doručence o převzetí zásilky na adrese v USA a zjistil, že se liší. Současně provedl šetření dotazem na sousední obce a zjistil, že žalobce se jako provozovatel vozidla opakovaně dopouští přestupků a používá stejnou taktiku označování řidičů v zahraničí. Údaje o řidiči X tak lze považovat za fiktivní, podané za účelem zproštění se viny, proto nemělo smysl s udaným řidičem zahajovat řízení. Dále se žalovaný věnoval posouzení toho, zda přestupky naplnily skutkovou podstatu dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4, písm. k) zákona o silničním provozu. Konstatoval, že znaky přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti byly ve všech případech naplněny, stejně tak i materiální stránka přestupků. Byla tedy naplněna podmínka § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Stejně tak i podmínka stanovená v § 125f odst. 2 písm. c) uvedeného zákona, neboť porušení pravidel silničního provozu nemělo za následek dopravní nehodu. Žalobce ani nebyl zproštěn odpovědnosti ve smyslu § 125f odst. 6 zákona o silničním provozu. Žalovaný se dále ztotožnil s úvahami, na základě kterých správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 3 000 Kč. II. Žaloba 5. Žalobce namítal, že se sdělení totožnosti řidiče vozidla jeho provozovatelem podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu považuje za podání vysvětlení. Záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek podle § 137 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Výzva k podání vysvětlení adresovaná označenému řidiči je podmínkou učinění tzv. nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu. V daném případě žalobce správnímu orgánu sdělil totožnost řidiče vozidla. Toho správní orgán obeslal s výzvou k podání vysvětlení, řidič reagoval podáním vysvětlení, k řízení vozidla se přiznal. 6. Podle žalobce správní orgán se zjištěnou osobou mohl zahájit přestupkové řízení, nebyly dány důvody pro odložení věci a zahájení řízení s provozovatelem vozidla. Pokud řidič reagoval na výzvu k podání vysvětlení, není zřejmý účel zaslání další výzvy k podání vysvětlení. Navíc byla tato další výzva doručována na adresu, která není adresou trvalého pobytu, ani doručovací adresou ani o doručování na tuto adresu nebylo žádáno. Vadné doručování nemělo žádné právní účinky. 7. Žalobce dále namítal, že po podání odporu nebylo provedeno žádné dokazování. Žalobce nebyl předvolán k ústnímu jednání, ani v rozporu s § 51 odst. 2 správního řádu nebyl vyrozuměn o provádění dokazování mimo ústní jednání. Prvoinstanční orgán v rozhodnutí neuvádí, jako dokazování ve věci měl provést. Nelze než uzavřít, že dokazování nebylo provedeno, a pokud bylo provedeno, tak v nepřítomnosti žalobce, který se o něm nedozvěděl. Žalobce dále namítal, že v dané věci nebyl sepsán protokol dle § 18 odst. 1 správního řádu, který se sepisuje o provedení důkazu mimo ústní jednání. Ani nebyl učiněn záznam o provedení důkazu listinou ve smyslu § 53 odst. 6 správního řádu. 8. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud rozhodnutí obou stupňů zrušil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Upozornil na § 125g odst. 4 zákona o silničním provozu a konstatoval, že žalobce mohl námitky a návrhy uplatnit písemně. Navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Pokud soud žalobě vyhoví, nechť žalovanému neuloží povinnost nahradit žalobci náklady řízení. 10. V replice žalobce uvedl, že vyjádření neobsahuje žádnou relevantní argumentaci. Požadavek žalovaného, aby soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení, vyhoví-li žalobě, neodpovídá právní úpravě § 61 odst. 1 s. ř. s. 11. Žalobce setrval na názoru, že byly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, neboť řidič, kterého žalobce označil, se k řízení vozidla přiznal. Správní orgán tak postupoval v rozporu s § 125f odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále je „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 13. Při posouzení věci vycházel soud z následujících rozhodných skutečností. Správní orgán I. stupně na základě oznámení o podezření ze spáchání tří přestupků, ve všech případech podložených fotografiemi z rychloměru s údaji o naměřené rychlosti, vyzval žalobce jako provozovatele vozidla registrační značky X k uhrazení určené částky ve výši 750 a 500 Kč Kč dle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu a současně ho poučil o tom, že může sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení výzvy. 14. Na výzvy žalobce reagoval písemným sdělením, že vozidlo ve dnech 16. 2., 21. 2. a 23. 2. 2024 řídil X, bytem X. Správní orgán I. stupně doručoval X na uvedenou adresu výzvu k podání vysvětlení, výzva byla doručena dne 11. 5. 2025. Dne 10. 6. 2025 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno podání, ve kterém X uvedl, „Zdeluji k zasilka RR855592857CZ ja auto ridil.“ Podání bylo podepsané, podpis se odlišoval od podpisu osoby, které dle doručenky převzala výzvu k podání vysvětlení doručenou na shora uvedenou adresu v USA. Písemnost byla k poštovní přepravě podána v Jablonci nad Nisou jako obyčejná poštovní zásilka, jako zpáteční adresa na obálce byla uvedena adresa X. Na tuto adresu se správní orgán I. stupně pokusil X doručit předvolání k podání vysvětlení na konkrétní den za účelem p