78 A 13/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 A 13/2025- 39 - text  15 78 A 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: H. H. N., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, č. j. MV-86471-4/SO2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2025, č. j. MV-86471-4/SO2025, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), ze dne 27. 3. 2025, č. j. OAM-11469-21/PP-2024, kterým byla podle § 87e odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky, neboť se dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, když účelově uzavřel manželství. Současně byla prvostupňovým rozhodnutím podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců žalobci stanovena lhůta k vycestování z území, a to 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud zrušil i shora odkazované prvostupňové rozhodnutí OAMP a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě předně namítl, že žalovaný porušil své povinnosti odvolacího orgánu, neboť jeho rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), definujícím nároky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů a současně je v rozporu i s požadavky na činnost odvolacího orgánu ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaný dle žalobce též opomenul zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyžaduje § 3 správního řádu, přičemž ignoroval výsledky pobytových kontrol a nevyslechl syna manželky žalobce. Správními orgány obou stupňů byla rovněž porušena ustanovení definující podmínky pro výkon jejich činnosti, zejména § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. 3. Následně žalobce uvedl, že správní orgány v řešené věci nesprávně vyhodnotily, že jeho manželství bylo uzavřeno účelově. Zmínil, že k tomuto závěru správní orgány dospěly s ohledem na okolnosti a způsob uzavření jeho manželství. Správní orgány nicméně dle žalobce pominuly skutečnost, že žalobce s manželkou zjevně sdílí společnou domácnost, přičemž se v rámci jejich výslechu též shodli ve většině odpovědí. Rozpory v odpovědích pak byly nikoliv zásadního charakteru, resp. způsobené odlišným chápáním reality a kulturních odlišností, popř. tím, že si jeden z manželů na jistou okolnost nevzpomenul (tj. kdo napsal poprvé, kdy a kde se poprvé viděli, kdy došlo k prvnímu polibku a pohlavnímu styku). K otázce na svatební prstýnky poté žalobce uvedl, že měli manželé koupené dvě sady – z České republiky a Vietnamu. Otázku na zdravotní stav manželky žalobce zároveň označil za nesprávně a účelově interpretovanou, když žalobce odpovídal na aktuální situaci. Z provedených důkazů přitom dle žalobce jasně plyne, že spolu s manželkou vedou manželský život – tj. jedná se o funkční vztah, a tudíž nebylo možno jeho pobytovou žádost zamítnout pouze na základě podezření správních orgánů (resp. marginálních rozporech). Na tom dle žalobce nic nemění ani fakt, že dotčené manželství bylo uzavřeno v době jeho nejisté pobytové situace na území. 4. Napadené rozhodnutí je proto dle názoru žalobce nezákonné a nepřiměřené, pokud se jedná o jeho dopady do rodinného života obou manželů, neboť je vztah žalobce s manželkou reálný a je konzumován. Z provedeného dokazování totiž nijak nevyplynulo, že by žalobce s manželkou nežil na hlášené adrese, nebo že by nevedli společnou domácnost či společně nehospodařili. Pro takové závěry správní orgány nedisponovaly dostatečnými skutkovými zjištěními, o kterých by nebylo důvodných pochybností. Dle žalobce bylo provedenými výslechy obou manželů jasně prokázáno, že znají jeden druhého, přičemž shodně odpověděli na většinu jim položených otázek a neshody, na něž správní orgány odkázaly v namítaných rozhodnutích, byly nedůležité povahy, z nichž nebylo možno dovodit, že by bylo dotčené manželství účelové. 5. Namítaná rozhodnutí jsou tak dle žalobce v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Nadto je rozhodnutí o zamítnutí předmětné žádosti žalobce nutno považovat za nepřiměřené, a to s ohledem na prokazatelně existující manželský vztah, jeho intenzitu a charakter, a tedy velmi dramatický dopad do rodinného a soukromého života žalobce a jeho manželky. Závěrem žalobce uvedl, že jako manžel občana České republiky, se kterým žije ve společné domácnosti, je nepochybně rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a má tudíž právo pobývat na území České republiky. Podle žalobce proto bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a čl. 8 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen „Úmluva“). Vyjádření žalovaného k podané žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. K tomu zrekapituloval, že žalobci bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem účasti na vzdělávacím programu – přípravném jazykovém kurzu českého jazyka pro cizince, který byl realizován na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, a to od 12. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Žalobce měl možnost po absolvování tohoto kurzu pokračovat ve studijním programu „Ekonomika a management“, což je bakalářský studijní obor se standardní dobou studia 3 roky. Žalobce se přihlásil ke studiu na University College Prague – Vysoká škola mezinárodních vztahů a Vysoká škola hotelová a ekonomická s.r.o., prezenční forma bakalářského studia „Mezinárodní vztahy a diplomacie“, pro období od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. OAMP přitom požádal University College Prague – Vysoká škola mezinárodních vztahů a Vysoká škola hotelová a ekonomická s.r.o. o poskytnutí informací ohledně studia žalobce. Ze sdělení školy vyplývá, že žalobce byl sice skutečně v akademickém roce 2023/2024 studentem 1. ročníku, nicméně z důvodu nedoložení nostrifikace mu bylo ke dni 19. 2. 2024 ukončeno prezenční bakalářské studium. Manželství žalobce poté bylo uzavřeno dne 27. 7. 2024 v Lomu. 7. Dále žalovaný uvedl, že zásadní rozpory identifikoval v odpovědích manželů stran jejich seznámení se a rozvíjení vztahu, když žalobce vypověděl, že manželku na Facebooku oslovil první on, a manželka oproti tomu vypověděla, že to byla právě ona, kdo oslovil žalobce. Ohledně prvního seznámení žalobce vypověděl, že přišel k manželce domů v květnu 2023, kde byl asi půl hodiny, manželka ke stejné otázce vypověděla, že se poprvé setkali v září 2023 na zastávce v Teplicích, kde si povídali asi 15 minut. První polibek si pamatuje jen manželka, přičemž uvedla, že k němu došlo v listopadu 2023. Na otázku, jak probíhaly zásnuby, a za jaké situace požádal žalobce manželku o ruku, žalobce vypověděl, že v srpnu 2024 u manželky v bytě, kde byl na návštěvě, přičemž manželce přinesl prstýnek a zeptal se jí, jestli chce být jeho manželkou. Ta měla odpovědět, že souhlasí. Naproti tomu manželka ke stejné otázce vypověděla, že neví, kdy to bylo, ani jak žádost proběhla. Manželka žalobce pak nevěděla ani to, jaký má její manžel příjem a kolik platí za nájemné její matce. Na tyto otázky sice žalobce odpověděl, avšak tato skutečnost nesvědčí pro závěr o tom, že vedou společnou domácnost jako manželé. Manželka žalobce rovněž vypověděla, že pokud něco potřebuje, tak řekne své matce. Dle žalovaného se proto nejedná ani o společné hospodaření manželů. Žalovaný také konstatoval, že jednalo-li by se o funkční manželství, tak by žalobce věděl, kde a co manželka studuje, a manželka by oproti tomu měla být seznámena s pracovní dobou žalobce nebo jakou práci vykonávají rodiče žalobce atd. Ani částečná shoda ve výpovědích manželů tak dle žalovaného nemohla zpochybnit zjištěný stav věci svědčící o tom, že mezi manželi není udržován skutečný rodinný život, a že jediným důvodem uzavření manželství byl zisk povolení k přechodnému pobytu na území pro žalobce. Žalovaný se pak dle jeho názoru s projednávanou věcí v rámci napadeného rozhodnutí náležitě vypořádal. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a žalob