178 Ad 9/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 Ad 9/2025- 49 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 178 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: R. J., narozený dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 125 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 4. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 93 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2024, č. j. X, jímž byl podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. c) a podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobci od 18. 12. 2024 snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod druhého stupně s odkazem na posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 22. 7. 2024, podle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobci pracovní schopnost o 50 %. Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nesprávné, neboť posudkový lékař podrobněji nezkoumal jeho zdravotní stav. Na jednání nebyl přizván a ani na žádost nebyl jeho zdravotní stav přezkoumán jiným posudkovým lékařem. Vyjádřil nesouhlas s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla toliko o 50 %. Podotkl, že posudkovému lékaři zaslal všechny lékařské zprávy. Je závažně kardiálně nemocen, nesnese jakoukoliv zátěž a jeho zdravotní stav je komplikován srdeční zástavou, která může při zvýšené námaze opět nastat. 3. Sdělil, že jeho zdravotní stav mu nedovoluje vykonávat téměř žádné zaměstnání, rovněž nesmí vykonávat práci ve směnném provozu. Veškerá zvýšená námaha (např. delší chůze, chůze do schodů, zvedání těžkých břemen) je neslučitelná s onemocněním srdce a přidruženými chorobami. Konkrétně trpí hypertenzí, má předepsané léky na ředění krve, při zvýšené námaze trpí dušností. 4. Měl za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu bez přihlédnutí k § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná ve svém písemném vyjádření stručně popsala průběh správního řízení a uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku ze dne 13. 1. 2025, podle kterého činil pokles pracovní schopnosti žalobce pouze 50 %, a tedy nebyly naplněny zákonné podmínky invalidity třetího stupně vyžadující pokles ve výši 70 %. K osobní účasti žalobce při jednání uvedla, že v případě úplné a dostačující zdravotnické dokumentace lze posudek vypracovat v nepřítomnosti posuzovaného, a to i v případě, že jeho žádosti nebude vyhověno. Dle žalované jsou klíčové zdokumentované funkční deficity, nikoli subjektivní pocity a úvahy žalobce. S ohledem na žalobní námitky navrhla vypracování posudku u příslušné posudkové komise. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit, a žalobce ani žalovaný soudu nesdělili nesouhlas s tímto postupem, ačkoli byli poučeni, že nevyjádří-li se do dvou týdnů od doručení výzvy, má se za to, že souhlas udělili. 7. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 8. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že rozhodnutí o snížení invalidního důchodu žalobce z třetího na druhý stupeň bylo vydáno na základě posudku o invaliditě vypracovaného dne 22. 7. 2024 posudkovou lékařkou MUDr. T. D. Tato lékařka posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je zdravotní postižení uvedené v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity, a to v kapitole IX., oddílu A, položce 9a. Míra poklesu pracovní schopnosti činí podle posudkové lékařky 50 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity neměnila. Na základě tohoto posudku pak žalovaná vydala dne 20. 11. 2024 výše citové rozhodnutí, jímž snížila invalidní důchod žalobce ze třetího na druhý stupeň invalidity, jelikož jeho pracovní schopnost poklesla vlivem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50 %. 10. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobce ze dne 13. 1. 2025, který vypracoval posudkový lékař Institutu MUDr. V. T. Tento posudkový lékař opětovně posoudil zdravotní stav žalobce a dospěl ke shodnému závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX., oddílu A, položce 9a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 50 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity neměnila. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 9. 4. 2025, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2024 s odůvodněním, že žalobce je invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 50 %. 11. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 12. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že „[p]racovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 13. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že „[z]a zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu prac