10 Azs 292/2023 — Nejvyšší správní soud

54 A 1/2026- 56 - text 9 54 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: T. P. V., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Bělušice, sídlem Bělušice 66, 434 01 Bělušice zastoupený advokátem JUDr. Václavem Vladařem sídlem Borská 588/13, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2025, č. j. OAM-5568-20/ZR-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2025, č. j. OAM-5568-20/ZR-2025, jímž byla žalobci podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a byla mu stanovena lhůta 30 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území ČR, popř. na 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žaloba 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 9 odst. 3 směrnice Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (dále jen „směrnice 2003/109/ES“), a tudíž i s § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí porušuje unijní standardy pro použití výhrady veřejného pořádku. Žalovaný se v případě žalobce omezil na konstatování, že žalobce byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 6,5 roku za úmyslný drogový trestný čin a že takovou činnost považuje obecně za mimořádně nebezpečnou. Nikde však neprovedl konkrétní úvahu, zda a proč právě v individuálním případě žalobce jeho osobní chování v současnosti a s ohledem na jeho aktuální situaci (výkon trestu, chování ve věznici), na délku a charakter pobytu žalobce v ČR, k jeho rodinným a sociálním vazbám, pracovní historii a dosavadní bezúhonnosti před spácháním činu a s přihlédnutím k riziku recidivy a možnostem resocializace naplňuje unijní pojem ohrožení veřejného pořádku, jak jej vykládá směrnice 2003/109/ES a judikatura Soudního dvora EU i Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). Napadené rozhodnutí dle žalobce redukuje pojem „veřejný pořádek“ na pouhou existenci pravomocného odsouzení za závažný trestný čin a na abstraktní nebezpečnost drogové kriminality. Takový přístup však neodpovídá standardu vyžadovanému unijním právem ani judikaturou NSS. Poukázal na to, že netvrdí, že jeho trestná činnost nebyla závažná. Namítá však, že při rozhodování o tak zásadním zásahu, jakým je zrušení trvalého pobytu dlouhodobě pobývajícího rezidenta po více než dvaceti letech pobytu na území ČR, musí správní orgán konkrétně posoudit, zda žalobce nadále představuje aktuální hrozbu pro veřejný pořádek, a toto posouzení přesvědčivě odůvodnit. To se v daném případě nestalo. 3. Namítal, že napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do jeho práva na respektování rodinného a soukromého života podle či. 8 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a základních svobod a že se žalovaný s touto otázkou nesprávně a nedostatečně vypořádal. Konstatoval, že v průběhu řízení opakovaně uváděl, že v ČR žije od roku 1999, že zde má děti, partnerku a další příbuzné, že je hlavním živitelem rodiny a že jiné zázemí než v ČR a v Evropě fakticky nemá. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný uvedl, že v průběhu vedeného správního řízení žalobce žádným způsobem s žalovaným nespolupracoval, a to především tím, že by mu sdělil nějaké podrobnější informace ohledně svých dětí, případně dalších rodinných příslušníků. Z tohoto důvodu tedy nechápe důvod podané žaloby a považuje jí za zcela účelově podanou, neboť k uvedeným bodům v žalobě se mohl vyjadřovat již v průběhu vedeného správního řízení, a to především co se týká svých nezletilých dětí, což neudělal. 5. Žalovaný s žalobcem řízení o zrušení trvalého pobytu zahájil z důvodu, že žalobce byl v ČR pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Konkrétně byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 2 T 1/2025 za zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) a odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „zákon č. 40/2009 Sb.“), k trestu odnětí svobody ve výměře 6,5 roku a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 5. 2025. 6. Uvedl, že nebyl povinen hodnotit aktuální hrozbu pro veřejný pořádek, a to především z toho důvodu, že se správní řízení vede na základě § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, tedy z toho důvodu, že žalovaný byl pravomocně odsouzen soudem ČR za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky. K uvedenému je důležité dodat, že žalobce jednoznačně splňuje podmínku uvedeného zákonného ustanovení, kterou žalobce překročil 2x, tedy jeho trest je považován za zvlášť závažný zločin. 7. Žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2021, č. j. 4 Azs 284/2021, kde NSS uznal popsanou trestnou činnosti cizince správním orgánem, který byl taktéž jako v případě žalobce odsouzen za drogovou činnost. Dle žalovaného lze shrnout, že v napadeném rozhodnutí se zabýval trestnou činnosti žalobce, popsal důvody jeho odebrání, dle kterého je evidentní, že žalobce splňuje podmínky ustanovení, na základě kterého bylo řízení o zrušení jeho trvalého pobytu zahájeno. Žalovaný je toho názoru, že prodej drog ve značném rozsahu jako v případě žalobce lze považovat za zvláště závažné narušení veřejného pořádku, přičemž při svém jednání se žalobce dopouštěl dostatečně závažného ohrožení základních zájmu společnosti. Za důležité považuje žalovaný zmínit, že trestnou činnosti žalobce páchal dlouhodobě od listopadu 2023 do jeho zadržení dne 29. 9. 2024. Námitky týkající nesprávné aplikace čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/109/ES považuje žalovaný za účelově, neboť je patrné, že postupoval, tak jak mu ustanovení zákona ukládá. 8. Zdůraznil, že zájem většinové společnosti a celé ČR je nad zájmem pravomocně odsouzeného žalobce. Poukázal na to, že obchod s drogami je druh trestné činnosti, který je nejen naprosto netolerovatelný a neomluvitelný, a navíc se jedná o nejzávažnější trestnou činnost. A s ohledem na stále zvyšující se počet odsouzení cizinců na území ČR v souvislosti s obchodem s drogami, je zrušení trvalého pobytu naprosto namístě. V této souvislosti žalovaný poukázal na výroční zprávy Národní protidrogové centrály, ze kterých naprosto zřetelně vyplývá každoročně stoupající počet trestných činů v souvislosti s obchodem a výrobou drog, kterých se dopouštějí cizinci v ČR. Povinností každého státu je bojovat proti obchodu s drogami veškerými dostupnými a zákonem povolenými metodami, tedy i rušením povolení k pobytu cizincům, kteří se v ČR této trestné činnosti dopustili. Obchod s drogami má navíc naprosto devastující a fatální následky v řadě případů pro koncové uživatele a rovněž v souvislosti s prodejem drog roste zejména majetková kriminalita uživatelů, kteří páchají trestnou činnost z důvodu obstarání si finančních prostředků na nákup drog. 9. Uvedl, že nemá ze zákona povinnost zabývat se přiměřeností vydaného rozhodnutí, a tedy ani prověřováním rodinných vazeb a dalších skutečností ve prospěch žalobce. Žalovaný si v průběhu vedeného řízení, i když mu to zákon o pobytu cizinců neukládal, zjistil prostřednictvím dostupných informačních systému, že manželkou žalobce je N. T. H., která na území ČR nemá udělen žádný druh pobytového oprávnění. Dále bylo zjištěno, že žalobce je otcem 4 dětí, a to V. T. G. A., nar. X, V. T. Y. N., nar. X, V. N. D., nar. X, a V. N. N., nar. X. Dále bylo zjištěno, že na území ČR žije i sestra žalobce V. T. N., která na území ČR má udělen trvalý pobyt rodinného příslušníka občana ČR. Uvedl, že ač nemusel, tak v průběhu vedeného správního řízení si vyžádal šetření v místě bydliště jeho nezletilých dětí, a to za účelem zjištění, s kým nezletilé děti žalobce žijí ve společné domácnosti. Zároveň si žalobce vyžádal místní šetření od Městského úřadu Cheb. Za důležitě považoval žalovaný uvést, že provedeným šetřením nebylo ani v jednom případě zjištěno, kde nezletilé děti žalobce žijí. Z tohoto důvodu byl s žalobcem ve věznici sepsán protokol o výslechu, při němž žalovaný především zjišťoval informaci ohledně rodinných vazeb žalobce. Co se týká nezletilých dětí žalobce, tak je namístě uvést, že žalovaný o nich zjistil právě podrobnější až na základě sepsaného protokolu o výslechu. Z uvedeného je tedy evidentní, že se rodinnou žalobce zabýval a odkázal na napadené rozhod