9 As 15/2012 — Nejvyšší správní soud

59 A 42/2025- 90 - text  59 A 42/2025 - 90 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Liborem Valentou sídlem Pražákova 1024/66a, 639 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec za účasti: X, narozený X bytem X adresa pro doručování X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2025, č. j. OSH 131/2025 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 27. 5. 2025, č. j. OSH 131/2025, se zrušuje ve výroku I. a rozhodnutí Obecního úřadu Luka ze dne 20. 1. 2025, č. j. OULU-143/2024, se zrušuje ve výroku II. a v tomto rozsahu se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný změnil ve výroku II. rozhodnutí Obecního úřadu Luka (dále jen „silniční správní úřad“) ze dne 20. 1. 2025, č. j. OULU-143/2024, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil s tím, že odvolání žalobce zamítl. 2. Rozhodnutím silničního správního úřadu bylo výrokem I. rozhodnuto, že „Na pozemku p.č. XA v k.ú. a obci X se nenachází místní komunikace.“, a ve výroku II. bylo stanoveno, že „Odstranění pevné překážky na místní komunikaci dle ust. § 142 správního řádu, která je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, se nenařizuje.“ Žalovaný změnil výrok II. citovaného rozhodnutí tak, že výrokem I. vyslovil, že „Odstranění pevné překážky definované podle ustanovení § 29 odst. 3 a umístěné na pozemcích v k.ú. a obci X, s blíže specifikovaným umístěním v příloze č. 1, která je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, se nenařizuje.“ 3. Žádostí ze dne 20. 12. 2023 se žalobce domáhal „vydání deklaratorního rozhodnutí o existenci veřejné cesty“, a to místní komunikace, která se nachází na pozemku p. č. XA, zapsaném v katastru nemovitostí na LV č. X, v k. ú. X, který je ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení (pana X). Dále žádal o odstranění pevné překážky – brány z pozemků p. č. 1XA a XB. V žádosti mimo jiné uvedl, že pozemek p. č. XA byl původně součástí pozemku p. č. XB, který je, a i v minulosti byl místní komunikací. Domníval se proto, že pozemek p. č. XA je stále místní komunikací, neboť nebylo rozhodnuto o jeho vyřazení. Vlastníci pozemku st. p. č. X (který v současnosti vlastní žalobce) tento pozemek využívali k přístupu do zadní části nemovitosti a do svých slují. Oddělením pozemku p. č. XA tak bylo žalobci zabráněno v přístupu k nemovitostem. 4. Žádost byla postoupena silničnímu správnímu úřadu dne 9. 8. 2024. Dne 30. 10. 2024 bylo konáno ústní jednání na místě hranice pozemků p. č. XA a XB. K protokolu o tomto jednání byla přiložena fotodokumentace z místa a do spisu zařazeny listiny, které předložil žalobce. 5. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí silniční správní úřad uvedl, že dle staré právní úpravy se místní komunikace nezařazovaly mezi místní komunikace rozhodnutím, zatímco nyní účinná právní úprava toto zařazení vyžaduje. Zákon dále předpokládá, že místní komunikace, která tuto funkci plnila k 1. 4. 1997, může být nadále místní komunikací, pokud splňuje povinné znaky takové komunikace. V takovém případě nemusí být znovu zařazena rozhodnutím. Silniční správní úřad dále vyjmenoval zákonné znaky místní komunikace a uvedl, že v případě daného pozemku byl splněn pouze znak spočívající v umístění na území zastavěném nebo určeném k souvislému zastavění. Zákon o pozemních komunikacích dále vyžaduje, aby místní komunikace byla v majetku obce, nikoli soukromého subjektu. Pokud se v případě daného pozemku jednalo o místní komunikaci, tato jednoznačně zanikla, o čemž svědčí například umístění brány. V případě zániku komunikace rozhodne obec o jejím vyřazení, což v tomto případě nebylo provedeno, a to ze dvou důvodů. Zaprvé nebyl pozemek nikdy zařazen jako místní komunikace a za druhé k 1. 4. 1997 neplnil funkci místní komunikace. Ani na místním šetření nebylo prokázáno, že by daný pozemek sloužil jako místní komunikace. Není a nebyl opatřen tělesem komunikace (stavbou), aby jej bylo možné považovat za samostatnou věc v majetku jiného subjektu, než je majitel pozemku p. č. XA. 6. V odvolání žalobce namítal, že byl nesprávně poučen o odkladném účinku prvostupňového rozhodnutí. Silniční správní úřad pochybil také tím, že neprovedl jako důkaz geometrický plán, v důsledku čehož nemohlo být zjištěno skutečné umístění pozemku p. č. XA v terénu, a ignoroval žalobcem předložené důkazy. Žalobce upozorňoval na zaměňování pojmu pozemní komunikace za místní komunikaci. Doplnil, že dle staré právní úpravy nebylo definováno, jakým způsobem se určuje kategorie pozemní komunikace. Způsob zařazení může být tedy jakýkoli, který by vedl k jasnému určení a evidenci pozemních komunikací jako místních. Důkazem o existenci místní komunikace má být dokument o existenci veřejných statků ze dne 21. 8. 1980, kde je do evidence zapsán pozemek p. č. XB se statusem místní komunikace. Žalobce dále uváděl, že samotným oddělením pozemku p. č. XA nedošlo ke změně kategorie pozemní komunikace, neboť celý pozemek p. č. XB a dva následně nově vyměřené pozemky p. č. XB a jeho oddělená část p. č. XA byly stále stejným zemským povrchem, se stejným právním statusem kategorie místní komunikace ve vlastnictví Městského národního výboru v Doksech. I v okamžiku přidělení pozemku p. č. XA do osobního užívání ve prospěch pana X bylo v rozhodnutí finančního výboru ze dne 19. 6. 1990 č. j. 1219/90-56/1 deklarováno, že pozemek p. č. XA je přístupovou cestou k nemovitostem. Pozemní komunikace se na tomto pozemku dle historických map nacházela již v roce 1830. Oddělení pozemku p. č. XA tedy nemá na právní status vliv, neboť ten se dědí z původního pozemku. I podle současné právní úpravy je změna kategorie pozemní komunikace možná pouze rozhodnutím, nikoli prostým oddělením pozemku, tento způsob by tak znamenal obcházení zákona. Umístění brány podle žalobce nemůže být důkazem zániku místní komunikace. Výrok I. prvostupňového rozhodnutí žalobce označil za neurčitý a fakticky nevykonatelný, neboť není jasné, zda se na pozemku p. č. XA nenachází těleso pozemní komunikace s kategorií místní komunikace nebo pozemní komunikace s jinou kategorií. Výrok II. pak označil za nepřezkoumatelný a vnitřně rozporný, neboť svým textem potvrzuje existenci nějaké místní komunikace, ale již není uvedeno, na jakém pozemku. 7. V napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve shrnul průběh správního řízení. Souhlasil s žalobcem, že byl nesprávně poučen o odkladném účinku prvostupňového rozhodnutí. Odvolání však bylo podáno včas a nedošlo proto ke krácení práv účastníků řízení. Podle žalovaného byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Řízení bylo vedeno ve věci deklarace místní komunikace. Bylo tedy třeba zjistit, zda se na daném pozemku za účinnosti staré právní úpravy nacházela místní komunikace a zda je přítomna i za současné právní úpravy. K zodpovězení této otázky by na základě doložených podkladů bylo provedení geometrického důkazu nadbytečné. Žalovaný dále nesouhlasil s tvrzením, že k prokázání statusu místní komunikace postačí jakýkoliv dokument. Tímto doložením měl být dokument o existenci veřejných statků ze dne 21. 8. 1980, kde je do evidence zapsán pozemek p. č. XB se statusem místní komunikace, který však není rozhodnutím o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací. Prokazuje sice, že tak byla komunikace vnímána, to ale neznamená, že komunikace je místní komunikací i po nabytí účinnosti nové právní úpravy, naopak vzhledem k tomu, že nebyly naplněny faktické podmínky, si tento status nemohla ponechat. Žalovaný v této souvislosti připomněl, že posuzovaný pozemek p. č. XA vznikl oddělením z pozemku p. č. XB. Hlavní otázkou tedy bylo, zda tento oddělený pozemek po nabytí účinnosti nové právní úpravy splňoval současný požadavek zákona o pozemních komunikacích, který místní komunikace výslovně svěřuje do vlastnictví obce. Daný pozemek si při prodeji do soukromého vlastnictví nemohl ponechat status místní komunikace, a to i přes doložené listiny. Opačný případ by mohl nastat v situaci, kdy by se na pozemku nacházela stavba místní komunikace, to se však v posuzované věci nestalo. Z předložených fotografií jsou znatelná pouze vozidly vyjetá místa související s přístupem na soukromý dvorek domu č. p. X. Ve vztahu k námitce neprovedení geometrického plánu, který by zjistil přesnou polohu pevné překážky na komunikaci, žalovaný uvedl, že v řízení o odstranění pevné překážky je podstatné nejprve vyřešit, zda se o komunikaci jedná. Za předpokladu, že údajná překážka je osazena mimo komunikaci, nemůže silniční správní úřad nařídit její odstranění. Žalo