7 As 32/2010 — Nejvyšší správní soud

6 A 143/2012- 78 - text 14 pokračování 6A 143/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudců JUDr. Naděždy Treschlové a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: LONDA spol. s r.o., Praha 1, Křemencova 4, IČ: 49241931, zastoupen JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, zastoupena JUDr. Zdeňkem Hromádkou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova 522, za účasti zúčastněných osob: 1. Route Rádio s.r.o., Stavební 992/1, Ostrava-Poruba, IČ: 27852474, zastoupena JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, 2. NONSTOP s.r.o., Brno, M. Hübnerová 12, IČ: 49447530, 3. Rádio Pálava s.r.o., Hodonín, Brněnská 3163/38, IČ: 26230780, 4. HELLAX spol. s r.o., Opava, Dolní náměstí 18, IČ: 43964753, zastoupena JUDr. Olgou Erhartovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 1, 5. První rozhlasová s.r.o., Praha 2, Koperníkova 7/794, IČ: 25643908, zastoupena JUDr. Olgou Erhartovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 1, 6. Rádio Student s.r.o., Brno, Gorkého 970/45, IČ: 26241790, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17.4.2012 sp.zn.: 2011/394/CUN, č.j.: CUN/2840/2012, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 17.4.2012 sp.zn.: 2011/394/CUN, č.j.: CUN/2840/2012, kterým Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) rozhodla výrokem I. rozhodnutí, že uděluje společnosti Route Radio s.r.o. licenci k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Dálnice prostřednictví pozemních vysílačů s využitím vyjmenovaného souboru technických parametrů na dobu 8 let od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve výroku I. rozhodnutí je dále rozhodováno o časovém rozsahu vysílání, o územním rozsahu vysílání a o základní programové specifikaci a dalších programových podmínkách. Žalobce v žalobě uvedl, že byl účastníkem licenčního řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí. Vypsání licenčního řízení způsobem, jak to učinila žalovaná, považuje za nezákonné. Vysílací zákon sice nezná pojem kmitočtová síť ani nestanoví, že území pokryté technickými prostředky musí být souvislé, ale postulát celistvosti lze dovodit ze základních pojmů vymezených v § 2 odst. 1 písm. e), f) vysílacího zákona. Žalovaná vytvořila kmitočtovou síť uměle, a to většinou z kmitočtů, které v minulosti buď přidělila bez licenčního řízení vítěznému uchazeči (Černice, Troubsko) nebo o těchto kmitočtech takové řízení vedla, než vzal úspěšný žadatel svou žádost zpět (Horní Heršpice). Způsob vypsání licenčního řízení zakládá podezření, že žalovaná je ušila na míru pozdějšímu úspěšnému uchazeči a že tohoto takto úmyslně zvýhodnila. Žalobce dále namítl, že rozhodnutí obsahuje odůvodnění, které je sice podrobné, avšak hodnocení míry naplnění kritérií významných pro rozhodnutí žalované o udělení licence u jednotlivých uchazečů je ne vždy srozumitelné a v mnoha ohledech je skutkově chybné a vnitřně rozporné. Žalovaná kombinuje hodnocení prostřednictvím bodovaných i nebodovaných položek, přičemž při vzájemném porovnávání výsledků není zřejmé, zda a jak se nebodované položky projevily v konečném hodnocení žalobkyně. Konkrétně devět bodovaných položek není v hodnocení žádosti žalobce v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, takže nelze přezkoumat závěr žalované, že úspěšný uchazeč v součtu nejlépe vyhověl stanoveným kritériím. Žalovaná hodnotila skutečnosti týkající se licenční žádosti žalobce způsobem, který je popsán vnitřně rozporným způsobem, takže je činí nesrozumitelným, případně jde o hodnocení chybné, které je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. K hodnocení ekonomické připravenosti k vysílání žalobce namítl, že není zřejmé, na základě čeho žalovaná učinila závěr, že úspěšný uchazeč je připraven financovat vysílání z vlastních zdrojů. Žalobce poukázal na to, že úspěšný žadatel založil do sbírky listin obchodního rejstříku jedinou a dosud poslední účetní závěrku za rok 2009, ve které výslovně uvádí, že společnost nevyvíjela v roce 2009 žádnou činnost. Výsledek hospodaření společnosti byl záporný. I v předcházejícím období měl úspěšný žadatel záporný hospodářský výsledek. Tendence hospodaření je tedy jednoznačně sestupná. Z uvedeného je zřejmé, že vítězný uchazeč není ekonomicky připraven k zajištění vysílání, resp. je připraven hůře než žalobce, a plné bodové hodnocení tohoto kritéria obdržel v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Nesprávný je rovněž závěr žalované o čtyřleté zkušenosti úspěšného uchazeče s rozhlasovým vysíláním, když podle vlastního prohlášení v roce 2009 tento subjekt žádnou činnost nevyvíjel. Ačkoliv žalobce svou ekonomickou připravenost doložil daleko průkazněji, bylo hodnocení obou účastníků stejné. K otázce transparentnosti vlastnických vztahů žalobce namítl, že struktura společníků úspěšného uchazeče, který je společností s ručením omezeným, může být obcházením § 105 odst. 2 obchodního zákoníku, neboť ve skutečnosti se jedná o jednu a tutéž fyzickou osobu. Žalovaná to naopak považuje za klad. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalované, že komplikovaná vlastnická struktura většinového společníka žalobce nedává do budoucna předpoklady pro obecnou známost a snadně stálou zjistitelnost koncových vlastníků. Specifikum zahraniční právní úpravy nelze přičítat uchazeči k tíži. To by bylo v rozporu se zásadou stejného zacházení s tuzemskými i zahraničními subjekty zakotvenou v základních smlouvách Evropské unie, jimiž je Česká republika vázána. K hodnocení přínosu programu pro rozmanitost vysílání žalobce namítl, že žalovaná neuvedla, v kolika a ve kterých cizích jazycích má být dopravní zpravodajství vysíláno. Navržený podíl mluveného slova dosahuje 7 % v tzv. prime time u vysílače Černice, u zbývajících není specifikován vůbec a ani mimo hlavní vysílací čas není limit mluveného slova v licenčních podmínkách stanoven. Do 7 % vysílacího času vyhrazeného mluvenému slovu v každé vysílací hodině se nemohou specializované pořady vejít. Provozovatel není schopen plnit závazné licenční podmínky. Oproti tomu podíl mluveného slova u projektu předloženého žalobcem představuje 15 % podílu mluveného slova, tedy dvakrát více než u úspěšného uchazeče. Závěr žalované o unikátnosti mluveného slova u úspěšného uchazeče je v rozporu s obsahem spisů a nemá v nich oporu. Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem žalované, že na pokrytých územích dosud nevysílá program, kde by hlavním programovým prvkem bylo pokročilé dopravní zpravodajství doplněné o specializovaný servis a pořady pro motoristy. Takový program vysílá celoplošná stanice s názvem Rádio Impuls. Dopravní zpravodajství se objevuje dle potřeby, nejméně však několikrát za hodinu, a tato stanice vysílá rovněž vlastní autorský pořad s názvem Auto Impuls. Názor žalované o nedostatku lokalizace dopravního zpravodajství žalobce považuje za sporný. U úspěšného uchazeče žalovaná tuto okolnost (přínos dopravních informací z pražské dopravy pro další 3 technické prostředky) nezkoumala. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakými technickými a zejména programovými prostředky dosáhne požadované lokalizace dopravního zpravodajství, tedy vysílání místně i časově aktuálních informací. Ohledně přínosu pro rozvoj původní tvorby žalobce namítl, že přebíraný program RockZone 105,9 je obohacen o prvky zaměřené speciálně na nově pokrývaná území. Úspěšný uchazeč nepředložil zcela nový projekt, ale jeho licence by znamenala, stejně jako u žalobce, rozšíření stávajícího vysílání na kmitočty, které byly předmětem napadeného rozhodnutí. V tomto kritériu tedy nebylo rozdílu mezi úspěšným uchazečem a žalobcem. K otázce podpory menšin žalobce uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze vyčíst, proč ve vztahu k danému kritériu žalovaná nepřistoupila k bodovému hodnocení. Není zřejmé ani to, v jakém vzájemném vztahu pro konečné rozhodnutí žalované jsou hodnocení provedená slovně a hodnocení provedená bodově. Tato část hodnocení, resp. její dopady na úvahu žalované o výběru vítězného uchazeče, není přezkoumatelná. Při výkladu pojmu „menšina“ se dle žalobce žalovaná dopustila nepřípustného restriktivního výkladu v nedůvodný prospěch úspěšného uchazeče. Menšina nemůže být definována pouze na základě jazyka či příslušnosti k etniku, jak to učinila žalovaná. Menšina může být vymezena i sociálními kritérii. Žalobce zpochybňuje závěr žalované, že řidiči cizinci tvoří menšinu ve smyslu tohoto zákona. Oproti tomu mládež ohrožená drogami bezesporu sociálně stratifikovanou menšinu tvoří. Tato menšina nepochybně kulturní a společenský život vede a je vysoce žádoucí na ni působit. Žalobce má za to, že mu nelze přičítat k tíži zaměření na neobvyklé vnímání menšiny. Nesouhlasí ani se závěrem, že se popisovaná aktivita vztahuje pou