3 As 6/2004 — Nejvyšší správní soud

8 Ca 496/2008- 74 - text 10 pokračování 8Ca 496/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Revita Bečva s.r.o., se sídlem Bělotín 168, IČ: 268 18 566, zast. obecnou zmocněnkyní Mgr. Andreou Tetourovou, bytem České Budějovice, Plavská 1981/13, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti žalovaného ze dne 5.11.2008, č.j. 570/394/08 Rů t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 5.11.2008 č.j. 570/394/08 Rů s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo v souladu s ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc (dále jen „ČIŽP“) ze dne 31.10.2007, č.j.: ČIŽP/48/OOP/0703154.021/07/OJU, kterým mu byla v souladu s ust. § 88 odst. 2 písm. n) a ust. 88 odst. 1 písm. i) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“) uložena pokuta ve výši 800.000,- Kč za naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle ust. § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil v období říjen 2005 - únor 2007 tím, že na území evropsky významné lokality „Hustopeče – Štěrkáč“, kód lokality CZ0713375 ( dále jen „EVL“), kde je hlavním předmětem ochrany lesák rumělkový, vykonával zakázanou činnost, dále za naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle ust. § 88 odst. 1 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se žalobce dopustil v období říjen 2005 – únor 2007 tím, že bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody provedl škodlivý zásah do významného krajinného prvku ( dále jen „VKP“). Žalovaný v odůvodnění v záhlaví uvedeného rozhodnutí zrekapituloval průběh správního řízení ve věci a k odvolání žalobce konstatoval, že neshledal odvolání důvodným. Uvedl, že odpovědnost za správní delikt je objektivní, tj. odpovědnost za následek, bez ohledu na zavinění. Podle žalovaného byla škodlivost zásahu provedeného ve VKP údolní niva a VKP les v odůvodnění napadeného rozhodnutí i v jeho výrokové části konkrétně popsána. K tvrzení, že žalobce nevěděl o existenci EVL, žalovaný mimo jiné uvedl, že žalobce je podnikatelský subjekt, který provádí podnikatelskou činnost a musí si být vědom všech skutečností i zákonných požadavků, s nimiž je výkon jeho podnikatelské činnosti spojen. Podle žalovaného námitkám žalobce uplatněným v odvolání nelze vyhovět, neboť tato tvrzení jsou lichá se snahou o zpochybnění způsobu, jakým bylo předmětné řízení vedeno. Tvrzení pak nemají vliv ani na vlastní skutkovou podstatu deliktního jednání. Žalovaný pak reagoval na část III. odůvodnění podaného odvolání písm. A vztahující se k zásahu do VKP údolní niva a na námitku žalobce ohledně neprokázaného poškození VKP údolní niva. Vyjádřil se i k části III. odůvodnění odvolání písm. B vztahující se k zásahu do VKP les, k části III. odůvodnění odvolání písm. C vztahující se ke zhodnocení míry poškození EVL „Hustopeče-Štěrkáč“ i k dalším žalobcovým námitkám proti některým skutečnostem, z nichž vycházela ČIŽP při ukládání pokuty. Podle žalovaného byl skutkový stav dostatečně zjištěn zejména listinnými důkazy a zjištěním při výkonu inspekční činnosti a stanovená výše pokuty 800.000,- Kč je přiměřená protiprávnímu jednání žalobce. Podle žalovaného správní uvážení ČIŽP o výši ukládané sankce je správné. Žalobcova polemika ohledně výše stanovené pokuty je podle žalovaného bezpředmětná. Žalovaný tedy dospěl k závěru, že pokuta byla žalobci uložena oprávněně v souladu se zákonem. Žalobce v žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného namítal, že rozhodnutí žalovaného ve výroku o uložení pokuty žalobci za naplnění skutkové podstaty správních deliktů podle ust. § 88 odst. 1 písm. i) a ust. § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb. trpí vadami, které mají za následek jeho nezákonnost, neboť bylo vydáno na základě neúplného a nedostatečně zadokumentovaného důkazního stavu, důkazy navrhované žalobcem byly opomenuty, rozhodnutí je vnitřně rozporné a důvody rozhodnutí nejsou provedeny v souladu se zásadou volného hodnocení podkladů a zásadou materiální pravdy, meritorní rozhodnutí nemá oporu ve spise a rozhodnutí nebylo vydáno v mezích a na základě zákona, a to z následujících důvodů. Zcela zásadní právní otázkou, kterou správní orgán přešel bez jakéhokoliv dokazování, je otázka odpovědnosti žalobce, kterému byla uložena pokuta za správní delikt, aniž se žalovaný zabýval otázkou jeho právní odpovědnosti za jednání, které je mu kladeno za vinu. Žalovaný měl provést důkazy o tom, kdo se protiprávního jednání, které bylo předmětem napadeného správního rozhodnutí a souvisejícího řízení, dopustil, když na straně dvě rozhodnutí žalobce se uvádí, že správní řízení bylo zahájeno ke kontrole činnosti obchodní společnosti Českomoravské štěrkovny a pískovny, a. s., provozovny Hustopeče, Mokrá 359 v dané lokalitě, dále se zde uvádí, že žalobce původním názvem obchodní společnost Sportovní rybníky, s. r. o., která dne 13.4.2006 zanikla a byla vymazána z obchodního rejstříku, realizoval v letech 2004 - 2007 celkem tři akce v kontrolované oblasti. Ačkoliv je zřejmé, že se v dané lokalitě pohybovaly v rozhodném období tři obchodní společnosti, které zde měly svou zájmovou oblast činnosti, žalovaný bez toho, že by si učinil jasný úsudek na základě provedených důkazů o tom, která obchodní společnost a v jakém období zde působila a jakou činnost zde vykonávala a aniž by se zabýval otázkou případného právního nástupnictví těchto subjektů, uložil pokutu za naplnění skutkové podstaty správních deliktů ve smyslu výroku napadeného rozhodnutí, jichž se měl žalobce dopustit v období říjen 2005 - únor 2007, ačkoliv nebylo prokázáno v jakém období zde žalobce přesně působil a jakou činnost zde vykonával. Přitom žalobce opakovaně v průběhu správního řízení namítal, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. Z obsahu prvoinstančního rozhodnutí strany 7 je zřejmé, že ještě dne 23.3.2006 obdržela Agentura ochrany přírody a krajiny žádost společnosti Sportovní rybníky, s.r.o., tedy na rozhodném území působil subjekt odlišný od žalobce. Z tohoto pohledu je z důvodu absence dokazování v této věci napadené správní rozhodnutí nepřezkoumatelné. Dle ust. § 88 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., lze pokutu dle odst. 1 a 2 stejného ustanovení uložit nejpozději do tří let, kdy k protiprávnímu jednání došlo. V tomto smyslu trpí rozhodnutí žalovaného nezhojitelnou vadou, když z výroku rozhodnutí vyplývá, že se žalobce uznává vinným jednáním, kterého se měl dopustit v období říjen 2005 - únor 2007 a rozhodnutí žalovaného bylo vyhotoveno dne 5.11.2008 a žalobci doručeno dne 12.11.2008, z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobci byla uložena napadeným rozhodnutím pokuta za jednání, které již nebylo možné z důvodu prekluze ve správním řízení o uložení pokuty podle ust. § 88 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb. projednat. Výrok rozhodnutí prvoinstančního orgánu, které tvoří s rozhodnutím žalovaného jeden celek, je podle žalobce zcela v rozporu s provedeným dokazováním a nemá oporu v správním spise a činí tak rozhodnutím vnitřně rozporným, zmatečným a nepřezkoumatelným. Žalobce dále namítal, že žalovaný v rozsáhlém odůvodnění svého rozhodnutí hovoří o negativních následcích na přírodu a krajinu v dotčené lokalitě v důsledku těžby a odvozu dřeva, aby pak v závěru rozhodnutí sám dovodil, že takové jednání nebylo žalobci prokázáno a ačkoliv se dokazování míry poškození ze strany Agentury přírody a krajiny a znalce RNDr. J. Z., CSc. odvíjelo zcela výhradně od kácení a odstraňování dřevní hmoty a bylo zásadními podklady vydaného rozhodnutí, ve výroku rozhodnutí se objevuje zcela v rozporu s všemi podklady rozhodnutí, že protiprávní zásah spočíval v činnosti „na úkor lesních porostů", a tedy výrok rozhodnutí nemá oporu ve správním spise a provedeném dokazování. Žalobce dále namítal, že se žalovaný vůbec nevypořádal s námitkou toho, že protiprávního jednání, jež je žalobci kladeno za vinu, se mohl v relevantní oblasti dopustit zcela jiný subjekt, který byl konkrétně označen (PB Scom, s.r.o.) a který zde prováděl obdobnou činnost spočívající v pojezdech těžké techniky, a to v období roku 2003, tedy před působením žalobce a dále se nevypořádal s mírou spolupůsobení tohoto faktoru a možnými následky na užívání těchto cest a neprokázal, že jednání, za které byl žalobce pokutován se nedopustil tento jiný konkrétně označený subjekt, když zároveň nepopřel skutečnost, že takové práce zde skutečně probíhaly. Z hlediska procesního vedení správního řízení se jedná o pr