7As 81/2012 — Nejvyšší správní soud

11 A 186/2010- 241 - text 12 pokračování 11 A 186/2010 11 A 186/2010 - 241 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha a v právní věci žalobce: VITAMINÁTOR s.r.o. , IČ 28585658 se sídlem Sosnová 107, Sosnová 193 12 v řízení zastoupeného Dr.Davidem Koubou, advokátem se sídlem Praha 1, Klimentská 1207/10 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Praha 1, Těšnov 65/17, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2010, čj: 14383/2010-11230 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního zemědělského a intervenčního fondu ze dne 1.4.2010, čj: SZIF/2010/0081091 o zamítnutí žádosti žalobce o poskytnutí dotace v rámci agroenvironmentálních opatření. Žalobce nejprve uvedl, že je obchodní společností – faktickým nástupcem zemědělského podnikatele S. S., který dne … zemřel. Dne 28.4.2009 založil žalobce – syn zemřelého - obchodní společnost, která nadále hospodařila na půdních blocích obhospodařovaných původně zesnulým zemědělským podnikatelem. Dědické řízení v té době nebylo ukončeno, nebylo možno měnit majetkové poměry zesnulého a společnost žalobce se nemohla stát přímým nástupcem. Žalobce nyní obhospodařovává 16 půdních bloků s kulturou ovocný sad, na které v letech 2007 a 2008 původní podnikatel S. S. podal opakovaně žádost o poskytnutí dotace dle nařízení vlády č. 242/2004 Sb.. Půdní bloky byly zařazeny pod Agroenvironmentální opatření horizontálního plánu rozvoje venkova činnosti Integrovaná produkce ovoce E1 a dotace mu byla poskytnuta. Dne 13.5.2009 podal žalobce žádost o zařazení do podopatření postupy šetrné k životnímu prostředí titul ekologické zemědělství dle § 2 písm.a) bod 1 nařízení č. 79/2007 Sb., neboť mu bylo SZIF v Opavě sděleno, že jako nový subjekt nemůže využít dotační tituly dle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. Dotace dle zmíněného nařízení se vztahovaly na závazky zemědělců v rámci určitých pětiletých období, začínajících především rokem 2004. Rozhodnutím SZIF, regionální pracoviště Opava čj: 2009/0393252 ze dne 12.11.2009 byl zařazen do citovaného podopatření. Dne 13.5.2009 podal žalobce na obhospodařované půdní bloky i žádost o poskytnutí dotace v rámci agroenvironmentálních opatření, podopatření postupy šetrné k životnímu prostředí titul ekologické zemědělství. Rozhodnutím ze dne 1.4.2010 čj: SZIF/2010/0087097 byla žádost zamítnuta SZIF, s tím, že žádost nesplňuje podmínku stanovenou v článku II. nařízení vlády č. 45/2009, kterým se mění nařízení vlády č. 79/2007 Sb., tedy že jmenovaných 16 půdních bloků nebylo v roce 2007 nebo v roce 2008 deklarováno v žádosti o poskytnutí dotace na zemědělskou kulturu ovocný sad v rámci titulu ekologické zemědělství nebo integrovaná produkce dle § 2 písm. a) bod 1 2 nařízení vlády č. 79/2007, o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření. O odvolání rozhodlo Ministerstvo zemědělství dne 10.6.2010, čj: 14383/2010-11230 – napadeným rozhodnutím - tak, že odvolání zamítlo s ohledem na ustanovení článku II.nařízení č. 45/2009 Sb. a připustilo, že v důsledku tohoto nařízení vznikla nedostatečná informovanost mezi žadateli o dotaci v rámci ekologického zemědělství s kulturou ovocný sad, a že žádost žalobce byla podána v dobré víře a na dané vzniklé situaci žalobce nenese zavinění. S rozhodnutím žalovaného žalobce nesouhlasí, neboť zasáhlo do jeho subjektivních práv a je nezákonným a protiústavním výkladem příslušných ustanovení. Žalobce nesouhlasí s možným doslovným výkladem článku II. odst. 2 nařízení č. 45/2009 Sb., tj. že žádost o dotaci lze podat a dotaci obdržet od roku 2009 na půdní bloky se zemědělskou kulturou ovocný sad pouze za splnění dvou podmínek: a) Žádost musela být podána již v letech 2007 nebo 2008 a b) muselo se jednat o žádost podanou v režimu nařízení vlády č. 79/2007 Sb. Je přesvědčen o tom, že pokud jde o druhou podmínku, nelze zde uvedený požadavek podání žádosti o dotace pouze dle nařízení č. 79/2007 Sb. vykládat doslovně, neboť v takovém případě by ani žadatelé, kteří změnili režim dotací v souladu s § 20 nařízení nemohli o dotaci pro rok 2009 požádat, neboť by byla podána v režimu nařízení vlády č. 242/2004 Sb. První podmínku pak žalobce považuje v rozporu s ústavní zásadou rovnosti vyjádřenou v článku 1. Listiny základních práv a svobod. Žalobce je přesvědčen o tom, že pokud žadatel splní podmínky § 4 nařízení vlády č. 79/2007, vzniká mu nárok na poskytnutí dotace. Pokud naopak článek II. odst. 2 stanoví podmínku podání žádosti v roce 2007 nebo 2008, nemůže dle názoru žalobce odmítnutí dotace odůvodnit, neboť se zde nejedná o podmínku opírající se o věcné předpoklady na straně žadatele, ale pouze o svévolnou úpravu vedoucí k nerovnému zacházení s uchazeči, kteří jinak splňují podmínky stanovené v § 4. Dále pak žalobce odkazuje na znění důvodové zprávy a poukazuje na to, že v důsledku této právní úpravy dochází k vyloučení mnoha žadatelů věcně oprávněných a nikoli pouze spekulantů, kvůli kterým novela byla přijata. Současně také poukázal na nesoulad výše jmenovaných podmínek s ústavní a zákonnou maximou legitimního očekávání. Je přesvědčen o tom, že článek II. odst. 2 nařízení vlády č. 45/2009 Sb. nerespektuje princip legitimního očekávání občanů a poukazuje na to, že jím bylo pozměněno nařízení č. 79/2007 Sb., pocházející z roku 2007. K žádosti o dotaci je obecně potřeba splnit celou řadu věcných podmínek vyplývajících z § 4 nařízení vlády č. 79/2007 Sb. Jedná se o podmínky, jejichž splnění je nutno připravovat delší dobu. Zemědělské subjekty, které hodlaly o dotaci za těchto podmínek zažádat, přizpůsobily tímto směrem i své chování a nezvolily např. jiné alternativy. Úprava v článku II nařízení č. 45/2009 jednoznačně přestavuje změnu právní úpravy neberoucí v úvahu legitimní a oprávněná očekávání dotčených zemědělců. Ani správní orgány, které aplikovaly toto ustanovení nařízení vlády nebyly schopny jednat v souladu s principem legitimního očekávání, když sám žalovaný v napadeném rozhodnutí připustil nedostatečnou informovanost s tím, že žadatel podal v dobré víře žádost o zařazení do programu a současně žádost o dotace, protože měl za to, že mu bude poskytnuta. Napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňové, představují doslovný jazykový výklad zmiňovaného ustanovení článku II odst. 2 nařízení, který je ale ve zřejmém rozporu se základními ústavními principy a je tedy protiústavní a nezákonný. Popřípadě se jedná o výklad, který nerespektuje principy uvedeného nařízení, takto způsobuje nedůvodnou nerovnost mezi žadateli o dotace, nezohledňuje jejich legitimní očekávání a je tudíž nesprávný z těchto důvodů. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a konstatoval, že na základě žádosti byl s firmou VITAMINÁTOR s.r.o. jako s novým žadatelem uzavřen nový pětiletý závazek a tato společnost je od roku 2009 zařazena do agroenvironmentálních opatření, podopatření postupy šetrné k životnímu prostředí ekologického zemědělství. Zařazení do programu je však pouze jedna z podmínek pro poskytnutí dotace a nezakládá žádný nárok na poskytnutí dotace. Nelze zaměňovat podmínky pro poskytnutí dotace dle nařízení vlády č. 79/2007 Sb. a nařízení vlády č. 242/2004 Sb., neboť jde o dvě dotace s různými režimy. K zamítnutí žádosti došlo proto, že na půdní bloky uvedené v žádosti o poskytnutí dotace nebyla v roce 2007 nebo 2008 požadována dotace na kulturu ovocný sad v souladu s nařízením vlády č. 79/2007. Tím odvolatel porušil podmínku stanovenou v článku II ve znění platném do 31.3.2010. SZIF podle článku II odst. 22 Nařízení komise ES č. 796/2004, dle kterého je zjištěná plocha, u níž byly splněny všechny podmínky stanovené v předpisech o poskytování podpory, nemohl tyto půdní bloky zohlednit při poskytování dotace pro rok 2009. Tím vznikl rozdíl mezi plochou deklarovanou v žádosti a plochou zjištěnou v rámci administrativní kontroly, který činil 75,03 ha, tj. zjištěný rozdíl byl větší než 50 % zjištěné plochy. Proto SZIF postupoval dle článku 16 odst. 3 druhý pododstavec nařízení komise 1975/2006, který stanoví, že pokud je rozdíl větší než 50%, vyloučí se příjemce dodatečně s poskytováním podpory až do výše části, která odpovídá rozdílu mezi vykazovanou plochou a plochou zjištěnou v souladu s č.50 odst. 3 Nařízení ES č. 796/2004. Žalovaný tedy shrnul, že pan T. S., jako správce zemědělského podniku, byl oprávněn převzít po zemřelém žadateli jeho závazek a mohl v roce 2009 požádat o poskytnutí dotace v rámci agroenvironmentálních opatření dle nařízení vlády č. 242