— Nejvyšší správní soud

3 A 42/2010- 37 - text 10 pokračování 3A 42/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: J. B., zastoupeného JUDr. Josefem Nováčkem, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.3.2010, č.j. 7438/560/09, 103855/ENV/09, sp.zn. OP 74/2009, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „ministerstvo“ nebo „odvolací orgán“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým ministerstvo zamítlo jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“, nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 2.11.2009 č.j. ČIŽP/46/OOP/SR02/0901165.010/09/HBH. Tímto rozhodnutím inspekce rozhodla o uložení přiměřených náhradních opatření k nápravě protiprávního jednání, které spočívá ve zničení 17 ks dřevin pokácením bez ohlášení příslušnému orgánu ochrany přírody ve smyslu § 86 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/92 Sb.“). Inspekce rozhodla v I. výroku tak, že navrácení do původního stavu není možné a účelné a ve II. výroku uložila J. B. za stanovených podmínek vysazení 50 ks ovocných stromů (třešeň, hrušeň, švestka) na pozemku p.č. 472 (dle KN) v k. ú. L. Současně rozhodla o povinnosti jmenovaného nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1000 Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve ministerstvo konstatovalo, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v návaznosti na pravomocné uložení pokuty za protiprávní jednání dle § 88 odst. 1 písm. h) zákona č. 114/92 Sb., jehož se dopustil J. B. tím, že v období od 15.11.2008 do 7.12.2008 zničil pokácením skupinu 17 ks dřevin rostoucích mimo les na pozemcích p.č. 987/5 (dle KN) a p.č. 959/7 (dle KN) v k.ú. Č., aniž tuto skutečnost předem písemně oznámil příslušnému orgánu ochrany přírody. Poté ministerstvo shrnulo námitky podané ve včasném odvolání, s nimiž se vypořádalo následovně: - k námitce, že k pokácení předmětných dřevin žádné povolení nepotřeboval, neboť práce byly uskutečněny při výkonu oprávnění dle zvláštních zákonů, a proto nešlo o nezákonnou či nedovolenou činnost a nemohlo mu být uloženo provést přiměřenou náhradní výsadbu s tím, že porušil pouze ohlašovací povinnost, za niž mu nelze uložit náhradní opatření, ministerstvo uvedlo, že není pravdou, že odvolatel se nedopustil žádného protiprávního či nedovoleného jednání, neboť z rozhodnutí inspekce ze dne 16.3.2009 (ve spojitosti se zjištěním inspekce na místě samém) vyplývá, že odvolateli byla uložena pokuta za protiprávní jednání dle § 88 odst. 1 písm. h) zákona č. 114/92 Sb., jehož se dopustil tím, že v období od 15.11.2008 do 7.12.2008 zničil pokácením skupinu 17 ks dřevin (1 modřín opadavý o změřeném průměru pařezu 95 x 100 cm a 16 smrků ztepilých o změřených průměrech pařezů 9 - 33,5 cm) rostoucích mimo les na pozemcích p.č. 987/5 (dle KN) a p.č. 959/7 (dle KN) v k.ú. Č., aniž tuto skutečnost předem písemně oznámil příslušnému orgánu ochrany přírody. Ministerstvo dospělo k závěru, že protiprávnost jednání, která je podmínkou vzniku povinnosti reparace ve smyslu § 86 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb, resp. uložení povinnosti kompenzace ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., je zde nesporně dána. Ministerstvo dále zdůraznilo, že kácení při výkonu oprávnění dle zvláštních předpisů (v daném případě při výkonu oprávnění dle zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), tj. v ochranném pásmu nadzemního vedení VN, jež činí 7 m od krajního vodiče) ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. sice nepodléhá povolení, nicméně je zapotřebí je písemně ohlásit (náležitosti ohlášení viz § 8 prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb.) nejméně 15 dnů předem příslušnému orgánu ochrany přírody, který je po posouzení oprávněn takové kácení pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin (i po změně zákona č. 114/1992 Sb., provedené zákonem č. 349/2009 Sb. s účinností k 1.12.2009, zůstává tento režim zachován). Ministerstvo dále uvedlo, že za protiprávní jednání byla J. B. uložena pokuta a toto rozhodnutí je pravomocné a správní orgány jsou se zřetelem k presumpci jeho správnosti povinny z něj vycházet. Pokuta uložená jmenovanému činila 40.000,- Kč s tím, že správními orgány bylo mj. zohledněno, že jmenovaný vyjádřil v průběhu řízení k věci lítost a navrhl, zda by bylo možné provést výsadbu např. 5 násobku pokácených stromů (s tím, že bude akceptovat počet nově vysázených stromů požadovaných inspekcí) v lokalitě, kterou určí inspekce. V rozhodnutí o uložení pokuty za protiprávní jednání dne 16.3.2009 inspekce uvedla, že návrh na kompenzaci způsobené ekologické újmy akceptuje a v této věci zahajuje samostatné řízení o uložení přiměřených náhradních opatřeních k nápravě, což učinila. Ministerstvo v odvolacím rozhodnutí ze dne 19.5.2009 shledalo výši uložené pokuty dostatečnou a přiměřenou i s přihlédnutím k tomu, že jmenovaný dosud nebyl za protiprávní jednání pokutován a sám projevil vůli realizovat náhradní výsadbu. - k námitce nesprávného posouzení otázky proporcionality ukládaných náhradních opatření a to jak druhové, tak množstevní s tím, že odvolatel pokácel celkem 17 ks jehličnanů, avšak jemu bylo uloženo vysadit 50 vyšlechtěných ovocných stromů a pečovat o ně po dobu nejméně 3 let, ministerstvo uvedlo, že právní předpis ponechává rozhodování o rozsahu a způsobu provedení náhradních nápravných opatření zcela na uvážení správního orgánu. Inspekce v daném případě podrobně rozvedla své úvahy a závěry, k nimž dospěla, mj. přistoupila ke snížení původně J. B. deklarovaným množstvím výsadeb z 5 násobku (tj. 17 x 5 = 85) na cca trojnásobek, tj. 50 dřevin. V žalobě poukázal žalobce na skutečnost, že napadené rozhodnutí má úzkou souvislost s rozhodnutím, jímž mu za protiprávní jednání uvedené v § 88 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb. byla uložena pokuta za zničení skupiny dřevin rostoucích mimo les pokácením bez povolení ve výši 26.000,- Kč a za nesplnění ohlašovací povinnosti pokuta ve výši 40.000,- Kč. Rozhodnutím odvolacího orgánu bylo toto rozhodnutí změněno tak, že pokuta za údajné pokácení dřevin bez povolení byla zrušena a pokuta za nesplnění ohlašovací povinnosti byla potvrzena. Žalobce shledává napadené rozhodnutí nezákonným, vycházejícím z nesprávného právního posouzení věci. Své námitky uvedl v následujících žalobních bodech: V prvním žalobním bodu zdůraznil žalobce, že k pokácení předmětných dřevin nepotřeboval žádné povolení orgánů ochrany přírody, a proto nešlo o nedovolenou činnost. Žalobce tvrdí, že pochybil pouze po formální stránce a sice nesplnil svou ohlašovací povinnost. Žalobce je toho názoru, že za porušení ohlašovací povinnosti však nelze rozhodnout o uložení přiměřených náhradních opatření, nýbrž lze je uložit pouze tomu, kdo dřeviny pokácel bez povolení, byť jej potřeboval, a tedy jednal svémocně – protiprávně. Náhradní výsadba může být uložena v souvislosti s řízením o povolení kácení dřevin a je kompenzací případné ekologické újmy, zatímco žalobce dřeviny pokácel ve veřejném zájmu, protože ohrožovaly bezpečnost elektrického vedení. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce nesprávné posouzení proporcionality náhradních opatření k nápravě a to a) druhové – blíže žalobce uvedl, že v období (listopad až prosinec 2008) pokácel 17 ks náletových dřevin (1 modřín a 16 smrků) – jehličnanů rostoucích mimo les, avšak napadeným rozhodnutím je mu ukládáno, aby vysadil 50 ks vyšlechtěných ovocných stromů ve volné přírodě nepůvodních. Žalobci je tak ukládána povinnost vysadit a dále pečovat o dřeviny zcela jiného druhu a to po dobu nejméně tří let. b) množstevní – kdy žalobce namísto 17 ks jehličnanů má vysadit 50 ks ovocných stromů. Závěrem žalobce zdůraznil, že vysazením nepůvodních ovocných dřevin musí dojít ke změně ekologických poměrů v dané lokalitě a tím i zásahu do již vytvořeného ekosystému, což může dle žalobce přírodu poškodit a působí tedy kontraproduktivně. Žalobce tvrdí, že smyslem nápravných opatření je ochrana ekosystému v dané lokalitě, v níž došlo k zásahu a je třeba zmírnit jeho následky tím, že zde budou vysazeny dřeviny, které odtud zmizely, k čemuž v daném případě nedošlo. V písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný zamítnutí žaloby a k meritu věci uvedl, že obsah žaloby je totožný s obsahem odvolání, a proto odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí i odůvodnění prvostupňového rozhodnutí inspekce. Dále ministerstvo zdůraznilo, že ačkoliv protiprávnost jednání je podmínk