4 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 55/2010- 25 - text 18 pokračování 9A 55/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: V. L., zast. JUDr. Richardem Halškou, advokátem se sídlem Praha 5, Na Hřebenkách 76, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.12.2009, č.j.: 101/2009-190-TAXI/4 t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 21.12.2009, č.j.: 101/2009-190-TAXI/4 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.808,-Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Richarda Halšky. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy ze dne 2.11.2007, č.j. MHMP 341201/2006/DOP-T/Cy (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) bylo rozhodnuto, že žalobce jakožto provozovatel příležitostné osobní silniční dopravy porušil dne 8.9.2006: - ust. § 21b odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“) tím, že nezajistil, aby přepravní služby nebyly nabízeny prostřednictvím objednávky přijaté řidičem vozidla na veřejně přístupných pozemních komunikacích a jiných veřejných prostranstvích a na vyhrazených stanovištích taxislužby, tedy nabízel přepravní služby způsobem zaměnitelným s taxislužbou. Tímto jednáním byla naplněna skutková postata správního deliktu uvedeného v ust. § 35 odst. 3 písm. a) zákona o silniční dopravě. - ust. § 21b odst. 2 zákona o silniční dopravě tím, že nezajistil, aby byla vedena evidenční kniha objednávek, ve které jsou předem zaznamenány objednávky přepravní služby. Tímto jednáním byla naplněna skutková podstata správního deliktu uvedeného v ust. § 35 odst. 3 písm. e) zákona o silniční dopravě. - ust. § 21b odst. 4 písm. b) zákona o silniční dopravě tím, že účinně nezajistil, aby přepravovaná osoba neplatila za přepravu přímo řidiči vozidla. Za tato porušení zákona byla žalobci uložena pokuta ve výši 120.000,- Kč. Zároveň mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný na základě odvolání žalobce rozhodl tak, že: I. podle ust. § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) se rozhodnutí správního orgánu I. stupně v části o tom, že žalobce porušil ust. § 21b odst. 2 zákona o silniční dopravě tím, že nezajistil, aby byla vedena evidenční kniha objednávek, ve které jsou předem zaznamenány objednávky přepravní služby, čímž měla být naplněna skutková podstata správního deliktu v ust. § 35 odst. 3 písm. e) zákona o silniční dopravě, a dále o tom, že porušil ust. § 21b odst. 4 písm. b) zákona o silniční dopravě tím, že nezajistil, aby přepravovaná osoba neplatila za přepravu přímo řidiči vozidla, ruší a řízení se zastavuje. II. podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu se ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně mění tak, že žalobce porušil ust. § 21b odst. 1 zákona o silniční dopravě tím, že nezajistil, aby jím poskytované přepravní služby dne 8.9.2006 nebyly nabízeny způsobem s taxislužbou zaměnitelným. Proto byla žalobci podle ust. § 35 odst. 3 písm. a) zákona o silniční dopravě uložena pokuta ve výši 70.000, Kč. Dále byla žalobci podle ust. § 79 odst. 5 správního řádu uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Namítl, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, neboť žalovaný v odvolacím řízení nepřihlédl k důkazům, které žalobce navrhl k prokázání skutkových okolností případu. Žalobce tyto důkazy nemohl navrhnout v řízení před správním orgánem I. stupně, neboť mu správní orgán I. stupně nedoručoval písemnosti způsobem souladným s právními předpisy. Nesprávnost doručování spatřuje žalobce v tom, že správní orgán I. stupně mu doručoval písemnosti prostřednictvím opatrovníka, kterým ustanovil jeho dceru D. L., a to rok poté, kdy bylo doručované rozhodnutí vydáno. Žalobce užívá pro doručování pošty adresu Ž., P., přebírá zásilky zaslané na tuto adresu na příslušné poště a v případě, že byt, který se nachází na této adrese, pronajme, zaváže smluvně nájemce k předávání veškerých písemností doručených na tuto adresu do jeho rukou. Správní orgán I. stupně tak neměl důvod postupovat dle ust. § 32 odst. 2 a 4 správního řádu, neboť žalobce nebyl neznámého pobytu nebo sídla, ani nebyl osobou, jíž se prokazatelně nedaří doručovat. Skutečnost, že žalobce na výše uvedené adrese poštovní zásilky řádně přebírá, je patrná např. z tvrzení správního orgánu I. stupně uvedeného v rozhodnutí, podle kterého žalobce převzal dopis správního orgánu I. stupně ze dne 20.11.2006. Žalobce dále namítl, že jeho opatrovníkem nebyla ustanovena vhodná osoba, jelikož žalobce není v péči opatrovníka a nebydlí na adrese, kde bydlí opatrovník a kam bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně doručeno. Opatrovník též nedisponoval žádnými informacemi ani zmocněním v oblasti podnikání žalobce jako dopravce a se žalobcem se stýká pouze příležitostně. Opatrovníku rovněž nemohly být známy právní důsledky jeho ustanovení. D.L. tak s ohledem na ust. § 32 odst. 4 správního řádu nebyla osobou vhodnou pro ustanovení opatrovníkem, neboť nedisponovala odbornými znalostmi pro jeho zastupování. Postup správního orgánu I. stupně při ustanovení opatrovníka shledává žalobce jako vadný a rozporný se zákonem i z toho důvodu, že správní orgán má povinnost řádně doručovat písemnosti související s řízením na jeho deklarovanou adresu (tj. Ž. P.), nikoli v časové tísni či z jiných procesně sporných důvodů ustanovovat opatrovníkem rodinné příslušníky žalobce. Navzdory tomu, že žalobce poštu na své adrese přebíral, nebyl správním orgánem I. stupně řádně informován o probíhajícím správním řízení, a ztratil tak z tohoto důvodu své právo se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí správního orgánu, uvést tvrzení a navrhnout důkazy na svou obranu. Když navrhl provedení důkazů v rámci odvolacího řízení, žalovaný s odkazem na koncentraci řízení tyto důkazy nepřipustil, ačkoli tak učinit měl, neboť vina za včasné nepředložení důkazů není na straně žalobce. Žalobce v dalším žalobním bodě namítl, že již v řízení před správním orgánem I. stupně žádal Městskou policii, které jej kontrolovala, o konfrontaci s osobami, jež přepravoval. Toto mu však nebylo umožněno, v čemž žalobce spatřuje další poškození svých procesních práv. Žalobce rovněž brojí proti tomu, že žalovaný vzal za prokázané, že na straně žalobce došlo k protiprávnímu jednání, tj. že provozoval přepravu osob způsobem zaměnitelným s taxislužbou. Toto tvrzení žalovaný opřel pouze o výpověď „kontrolorů“ a zcela pominul, že vůz žalobce nebyl z hlediska označení nikterak zaměnitelný s vozy taxi (vůz nemá ani označení na střeše vozu, ani na dveřích, ani není vybaven taxametrem) a že ani jinak, tj. za pomoci jiných důkazů než sdělení kontrolorů, nebylo spolehlivě prokázáno, že žalobcův způsob výkonu přepravy bylo možno zaměnit se službou taxi. Konkrétní momenty, kdy mohlo dojít k záměně s taxislužbou, správní orgán vůbec nezjišťoval, a objektivně ve správním řízení konstatovány nebyly. Již při pouhém pohledu na jeho vůz muselo být pasažérům zřejmé, že se o taxi nejedná. Sám žalovaný došel při přezkumu v odvolacím řízení k závěru, že kontrola, na jejíchž závěrech je protiprávnost jednání žalobce a jeho odpovědnost za správní delikt vybudována, byla z hlediska zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole natolik problematická, že podstatná část výroku prvostupňového rozhodnutí byla změněna tak, že řízení bylo v této části zastaveno. Přesto se žalovaný spolehl z hlediska zjištění skutkového stavu téměř výhradně na závěry této z hlediska právních předpisů závadné kontroly. S ohledem na výše uvedené žalobce namítl, že správní orgán nepostupoval při hodnocení podkladů, důkazů a vyvozování závěrů ohledně prokázání protiprávního jednání správně, když došel k závěru, že žalobce nabízel či poskytoval přepravní služby anebo přijal objednávku přepravní služby nezákonným způsobem nebo poskytl přepravní služby formou příležitostné osobní silniční dopravy v rozporu s právními předpisy, neboť žalobcovo poskytnutí přepravy nemohlo být vzhledem k užití jiného stání než stanoviště taxi, zřetelného označení vozu nikoli jako taxi a existenci objednávky uložené ve vozidle zaměnitelné s provozováním taxislužby. Žalobcovo pochybení, že nezaevidoval objednávku do evidence objednávek, lze spatřovat toliko ve formální rovině, neboť žalobce měl po celou dobu přepravy a kontroly objednávky ve vozidle na viditelném místě. Žalobce namítl, že byl na svých právech zkrácen rovněž tím, že správní org