5 As 57/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 372/2009- 33 - text 11 pokračování 9Ca 372/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Ing. M. B., zast. Mgr. Veronikou Bočanovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Lazarská 11/6, proti žalovanému: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 42, v řízení o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 8.9.2009 č.j. UZSVM/A/25062/2009-OPSJ t a k t o : I. Rozhodnutí generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 8.9.2009 č.j. UZSVM/A/25062/2009-OPSJ a rozhodnutí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 24.8.2007 č.j. UZSVM/A/47158/2007-SOK se zrušují. II. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových soud nařizuje, aby ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku poskytl žalobci informaci – jmenný seznam zaměstnanců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, kteří měli v červenci 2007 oprávnění zastupovat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových před soudy České republiky. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.808,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky Mgr. Veroniky Bočanové. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“) potvrdil rozhodnutí ÚZSVM ze dne 24. 8. 2007 č.j. ÚZSVM/A/47158/2007-SOK, kterým byla odmítnuta žádost žalobce o zaslání jmenného seznamu zaměstnanců ÚZSVM oprávněných v červenci 2007 zastupovat ÚZSVM (stát) před soudy ČR. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce dne 17. 8. 2007 požádal ÚZSVM s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) o poskytnutí následujících informací: 1. Kolik zaměstnanců ÚZSVM mělo v červenci 2007 oprávnění zastupovat ÚZSVM (stát) před soudy ČR? 2. Jakým způsobem a kdo toto oprávnění uděluje (udělil)? 3. Jmenný seznam zaměstnanců dle prvního bodu. 4. Kolik externích subjektů (všechny subjekty, které nejsou zaměstnanci ÚZSVM) mělo plnou moc k zastupování ÚZSVM před soudy v červenci 2007? 5. Jmenný seznam všech subjektů dle bodu 4. 6. Jaké byly náklady vynaložené ÚZSVM na poskytování právních služeb externími subjekty (subjekty, které nejsou zaměstnanci ÚZSVM) za období 1.1.2007 až 31.7.2007 celkem a v členění dle jednotlivých subjektů? 7. V kolika řízeních před soudy je ÚZSVM účastníkem na straně žalované a v kolika na straně žalující ke dni 15. 7. 2007? ÚZSVM doručil žalobci dne 3.9.2007 rozhodnutí čj. ÚZSVM/A/47158/2007-SOK ze dne 24.8.2007, kterým část žádosti o poskytnutí informací pod bodem 3 odmítl. Žalobce podal proti výše citovanému rozhodnutí odvolání, o kterém bylo rozhodnuto generálním ředitelem ÚZSVM dne 17.9.2007 pod č.j. ÚZSVM/A/48990/2007-SOK tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 24.8.2007 se potvrzuje a požadovaná informace se žadateli neposkytne. Proti rozhodnutí generálního ředitele ÚZSVM podal žadatel žalobu, o které rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 7 Ca 278/2007-37 ze dne 26.2.2009 tak, že rozhodnutí generálního ředitele ÚZSVM ze dne 17.9.2007 č.j. ÚZSVM/A/48990/2007-SOK pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil ÚZSVM k dalšímu řízení. Generální ředitel ÚZSVM při svém novém rozhodování v dané věci vycházel z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.2.2009 sp. zn. 7 Ca 278/2007 a z námitek v podání žalobce. Ten se v odvolání soustředil na argument: „Jelikož se mnou požadované informace týkají výlučně zaměstnanců Vašeho úřadu, jejichž plat je poskytován z rozpočtové kapitoly Ministerstva financí ČR, je zde prostor pro požadavek na mnohem širší okruh informací (viz. § 8b zák.č.106/1999 Sb.), než pouhý jmenný seznam (nemluvě o faktu, že pouhé jméno není dostatečným identifikátorem konkrétního subjektu údajů).“ Dále pak tento argument doplňuje: „Právo na informace je totiž jednou z hlavních záruk zákonnosti veřejné správy, jejíž znakem má být průhlednost ve vtahu k veřejnosti". Žalobce uzavírá, že: „Na základě tohoto ustanovení tedy ÚZSVM musí poskytnout bez souhlasu zaměstnanců ÚZSVM jejich jména a příjmení (a také další osobní údaje, které však žalobce nežádá) spolu s informacemi o jejich úřední činnosti, resp. pracovním zařazení. “ K těmto argumentům žalobce odvolací orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že zaměstnanci ÚZSVM, kteří vystupují za stát v řízeních před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány, dle § 2 a násl. zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „právní zástupci"), pobírají plat dle zákona č. 201/1997 Sb., od státu, který je jejich zaměstnavatelem. Z uvedeného je zřejmé, že vztahy mezi právními zástupci a státem jsou vztahem zaměstnance a zaměstnavatele a řídí se výhradně zákoníkem práce a souvisejícími pracovněprávními předpisy. Právní zástupci tedy nejsou osobami, kterým stát poskytuje veřejné prostředky. V daném případě nelze poskytnout žadateli jména a příjmení právních zástupců s odůvodněním, že se jedná o aplikaci § 8b zákona č. 106/1999 Sb., který ÚZSVM jako povinnému ukládá poskytnout osobní údaje osobě, které poskytl veřejné prostředky, neboť právní zástupci nejsou osobami, na které § 8b zákona č. 106/1999 Sb., pomýšlí. Poskytnutím informací dle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., se rozumí zprostředkování informací o skutečnostech, které se týkají zákonem stanovené působnosti povinného subjektu. Působností se rozumí určitý okruh úkolů, které jsou ÚZSVM vymezeny několika zákony. Žalobce žádal o poskytnutí jmen a příjmení právních zástupců, kteří zastupují stát před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými úřady, a ÚZSVM byl proto povinen posoudit, zda se požadované informace vztahují k působnosti vymezené ÚZSVM pouze zákonem č. 201/2002 Sb. Právní zástupci zastupují stát v řízeních, která jsou ovládána zásadou veřejnosti. Nelze opomenout, že procesní pravidla umožňují komukoliv, žalobce nevyjímaje, zúčastnit se kteréhokoliv ústního jednání před soudem, ve kterém je účastníkem stát zastoupený ÚZSVM. Právě tato procesní pravidla jsou považována za nejúčinnější princip sloužící k zachování práva na spravedlivý a nestranný proces. Jestliže tedy byla v tomto případě žádost motivována nejistotou v profesní úrovni jednotlivých právních zástupců nebo snad nejistotou v jejich angažovanosti při jednotlivých ústních jednáních ve prospěch státu, má žalobce právo se zúčastnit libovolného soudního řízení a o pracovních výkonech právních zástupců před soudem se osobně přesvědčit. Jeho požadavek na poskytnutí jmen a příjmení právních zástupců zaměstnaných ÚZSVM, který není podložen žádným zjištěným, dokonce ani tvrzeným pochybením některého právního zástupce ÚZSVM, však není informací, která se týká působnosti ÚZSVM vymezené zákonem č. 201/2002 Sb. Naopak v tomto případě žalobce žádá poskytnutí informace, která je zaměřena pouze na soukromou sféru právních zástupců ÚZSVM. Poskytnutí takové informace by jednoznačně odporovalo účelu a smyslu zákona č. 106/1999 Sb., jehož legitimním a rozumným cílem bylo zprůhlednění fungování státní správy zejména při výkonu jejího vrchnostenského postavení a nikoli opatřovaní si seznamů jmen a příjmení státních zaměstnanců určité profese, a to bez zjevného účelu, ke kterému má tento seznam sloužit. Právo na informace je zakotveno v čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, a je tedy ústavně zaručeným právem. Podmínky a provedení práva na informace dle Listiny základních práv a svobod stanoví zákon, v tomto případě zákon č. 106/1999 Sb. Dle zásad ústavní konformity musí být právo na informace vykládáno tak, aby aplikace zákona č. 106/1999 Sb., nevedla ve svých důsledcích k faktickému zúžení rozsahu jiných ústavně zaručených práv, v tomto případě ke zúžení práva na ochranu jména a na ochranu soukromí. V případě takové aplikace práva by se totiž ÚZSVM dostal do rozporu s obecnou zásadou výkladu ve prospěch práv a svobod a současně i do rozporu s příkazem šetření smyslu práv a nezneužívání možných omezení, který je obsažen v čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Vzájemný střet práva na informace se základním lidským právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv stojících na stejné úrovni, je dle odvolacího orgánu nutno posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti a rozhodnout, kterému z těchto práv má být dána přednost. Přitom se vychází ze zásady proporcionality, tedy že pozitiva z práva upřednostňovaného musí vyvážit negativní dopady do práva potlačovaného. Předmětem žádosti je pouze jmenný seznam zaměstnanců vykonávajících určitý druh práce, bez konkretizace důvodu ta