6 As 65/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 190/2010- 77 - text 8 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: RALLUS, o.s., IČ: 22681779, se sídlem Katusická 699, Praha 97 - Kbely, proti žalovanému Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti: 1) LE CASE, s.r.o, se sídlem Za Poříčskou branou 16, Praha 8, zast. Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem se sídlem Haštalská 27, Praha 1, 2) Obec Podolanka, se sídlem Hlavní 15, Podolanka, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.5.2010, č.j. 6427/500/09 103118/ENV/09, t a k t o: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 26.5.2010, č. j. 6427/500/09 103118/ENV/09, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko (dále jen „orgán prvního stupně“) ze dne 19.10.2009, č.j. 02175/KK/2009/AOPK, kterým byla společnosti LE CASE, s.r.o, se sídlem Za Poříčskou branou 16, Praha 8 povolena výjimka ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů při realizaci výstavby Obytného souboru Cvrčovice v k.ú. Podolanka podle ustanovení § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody“). Žalobce v žalobě nejprve rekapituluje vývoj věci. Uvádí, že investor LE CASE, s. r. o. se od počátku snaží dokázat, že na předmětném území žádné chráněné druhy živočichů nejsou, a pokud, není to významné, či se mohou přestěhovat jinam. Žalobce má za to, že přestěhování není možné, u většiny druhů živočichů, kteří jsou na lokalitu vázáni, je nedostatečně odůvodněno už v prvoinstančním rozhodnutí, že daný zásah do jimi obývaného území na ně nebude mít vliv. Jedním z důvodů udělení výjimky z ochrany je soulad s územním plánem, ovšem obec Podolanka se k navrhovanému záměru staví v současné době spíše negativně, když zařazení stavbou dotčených pozemků do ploch určených k zastavění v územní plánu vzniklo na počátku 90. let a od té doby nastaly z hlediska ochrany přírody nové okolnosti, jež nebyly tehdejšímu zastupitelstvu známy. Lokalitu má žalobce za naprosto nevhodnou k umístění obytného souboru z důvodu blízkosti nivy potoka a přítomnosti bodavého hmyzu. Rozhodnutí žalovaného je podle něj koncipováno tak, že prvních šest stran popisuje průběh řízení a na zbylých třech je patrná snaha o „odůvodnění“, ale toto je pouze obecné a nezabývá se konkrétně a přezkoumatelně jednotlivými body odvolání jednotlivých odvolatelů. Navíc není jasné, jakými úvahami se žalovaný ve svém rozhodnutí řídil. Jako první žalobní bod uvádí žalobce nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nedostatečné vypořádání se s odvolacími důvody žalobce. Žalovaný totiž na šest bodů námitek a požadavků se závěrem, že podle žalobce převažuje soukromý zájem nad zájmem ochrany přírody a krajiny, biologické hodnocení je nedostačující a navržená opatření nebudou dostatečně adekvátní vzhledem k množství ptáků a jedinečnosti lokality, uvedl pouze to, že ze spisové dokumentace a odůvodnění rozhodnutí vyplývá dostatečné vypořádání se orgánu prvního stupně s veškerými skutečnostmi, které mohly mít vliv na výsledek správního řízení. Odvolací orgán má za splněné všechny podmínky stanovené zákonem v § 56 zákona o ochraně přírody k povolení výjimky – tedy prokázání neexistence jiného uspokojivého řešení a rovněž že populace druhů zůstanou zachovány ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany. Žalobci však z textu rozhodnutí není jasné, jak a na základě čeho žalovaný k výše uvedenému dospěl. Žalovaný neuvádí ani na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že ekosystém místa zůstane i při realizaci obytného souboru v místě zachován, navíc vyjádření o tom, že „daná lokalita je z hlediska biodoverzity druhově poměrně bohatým ekosystémem v jinak intenzivně urbanizované a zemědělsky využívání oblasti“ jasně popírá stavebníkem a orgánem prvního stupně uváděný argument, že ohrožené druhy se budou moci přestěhovat do jiného biotopu na sousední pozemky. Žalobce závěrem k této námitce zdůrazňuje, že žalovaný nijak nehodnotil vliv záměru na ohrožené druhy, omezil se pouze na obecná tvrzení; porušil tím § 68 odst. 3 správního řádu a jeho rozhodnutí je tak nezákonné pro nepřezkoumatelnost, nesrozumitelnost a nepřesvědčivost. Druhý žalobní bod se vztahuje k aplikaci ustanovení § 56 zákona o ochraně přírody. Žalobce rozhodnutí vytýká nedostatečné odůvodnění, které spatřuje je v tom, že žalovaný řádně neuvedl, co je „jiným veřejným zájmem“, který má převažovat nad zájmem ochrany přírody. Žalobce má za to, že žalovaný se jiným veřejným zájmem v posuzovaném případě vůbec nezabýval. Pokud žalovaný uvedl, že veřejným zájmem může být též „zájem sociální či ekonomický na rozvoji obce Podolanka“, už k tomu neuvedl, v čem konkrétně jej spatřuje. Ekonomickou stránku stavby nelze povyšovat nad veřejný zájem ochrany přírody, nadto v tak unikátní lokalitě. Konečně v této souvislosti žalobce upozorňuje, že veřejným zájmem by mohla být investorem (účelově) přislíbená výstavba čistírny odpadních vod; předmětem řízení o udělení výjimky z ochrany je však záměr na výstavbu obytného souboru, nikoliv na výstavbu (pouze) čistírny odpadních vod. Žalobce podotýká, že je běžnou praxí, že obce na výstavbu čistíren mohou získat příspěvek od Evropské unie, nemusí tedy podporovat jiné soukromé subjekty kvůli jejich budování. Dále se žalobce zaobírá právním rozborem možnosti udělení výjimky z ochrany podle § 56 zákona o ochraně přírody. Upozorňuje, že na její udělení není právní nárok. Výjimku lze udělit pouze za kumulativního splnění čtyř podmínek: existence jiného veřejného zájmu, který významně převažuje nad zájmem ochrany přírody, neexistence jiného uspokojivého řešení, udržení populace daného druhu v příznivém stavu z hlediska ochrany a konečně existence některého z důvodů pro udělení výjimky stanoveného v § 56 odst. 3 zákona o ochraně přírody. Pojem „veřejný zájem“ se zásadně odlišuje od zájmů individuálních či skupinových, nelze jej též ztotožňovat se zájmem většiny. Žalovaný dostatečně neodůvodnil, který veřejný zájem by měl nad zájmem ochrany přírody převážit, jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů Jako třetí žalobní bod žalobce uvádí nedostatečné zjištění všech okolností důležitých pro ochranu veřejného zájmu ve smyslu ustanovení § 50 správního řádu. Žalobce podotýká, že biologické hodnocení společnosti EKOLA spol. s r. o. je nedostatečné a obsahuje závažné nedostatky, na které v průběhu řízení upozorňoval, ale v rozhodnutí žalovaného na ně nebylo reagováno. Žalovaný též pochybil, když nezjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§ 50 odst. 3 správního řádu); nebylo totiž zpracováno biologické hodnocení se zřetelem na avifaunu, reptilifaunu, obojživelníky a bezobratlé v dostatečném rozsahu. Žalovaný tak rozhodl tak na základě nekompletních podkladů a pro své rozhodnutí neshromáždil dostatečně relevantní podklady. Jako čtvrtý žalobní bod je rozhodnutí vytýkána neurčitost, neboť ve výroku neobsahuje specifikaci pozemků, na kterých má být výjimka z ochrany chráněných živočichů povolena. Žalobce navrhuje zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 29.11.2010 k prvnímu žalobnímu bodu podotýká, že citace uváděná žalobcem je pouze částí napadeného rozhodnutí a vytržená z kontextu může působit nepřezkoumatelně. Rozhodnutí je však třeba posuzovat jako celek a z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých podkladů žalovaný vycházel a jak dospěl ke svým závěrům. Správní řád nehovoří o tom, že by se správní orgán ve svém rozhodnutí musel vyjadřovat jednotlivě ke každé v odvolání uplatněné námitce. Důležité je, aby přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu těchto námitek a zároveň jeho soulad (a řízení, jež mu předcházelo) s právními předpisy. K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvádí, že své odůvodnění převahy jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody považuje za dostatečné. Ke stanovisku AOPK ČR, k němuž při svém rozhodování přihlížel, konstatuje, že AOPK ČR je odborné pracoviště plně způsobilé k vydávání takovýchto stanovisek a dokud není hodnověrně prokázána nezákonnost či nesprávnost takovýchto podkladů, považoval by žalovaný za nesprávné k nim nepřihlédnout. Čističku vod, budovanou v rámci celého komplexu, žalovaný považuje za silný podpůrný argument k udělení požadované výjimky, ni