3 Ads 28/2008 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 8/2011- 46 - text 11 Ad 8/2011-46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce: Mgr.M. K., bytem ……., zastoupen JUDr.Danielem Teleckým Ph.D., advokátem se sídlem Klostermannova 138, Chomutov proti žalovanému: Ministerstvo obrany České republiky se sídlem náměstí Svobody 471/27, Praha 6 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.2.2011 čj: 421/3-963V-2/2001-7542 t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva obrany, sekce personální, odboru platové politiky a sociálního zabezpečení ze dne 14.2.2011 čj: 421/3-963V-2/2001-7542 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení . II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,-Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr.Daniela Teleckého, Ph.D., advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva obrany, sekce personální, odboru platové politiky a sociálního zabezpečení ze dne 14.2.2011 čj: 421/3-963V-2/2001-7542, kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 16.12.2010 sp.zn. 202516/VP-6/23 ve věci výsluhového příspěvku žalobce. Žalobce v podané žalobě uvedl, že Vojenský úřad sociálního zabezpečení vydal dne 16.12.2010 pod sp.zn. 202516/VP-6/23 rozhodnutí, kterým byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek ve výši xxxxx,-Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání ve formě námitek, tyto námitky byly zamítnuty a napadené rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo potvrzeno. Namítl, že v rámci rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku nebyla žalobci do doby rozhodné pro výsluhové nároky započtena doba pracovního poměru u Hasičského záchranného sboru okresu Žďár nad Sázavou, jednalo se o dobu od 1.2.1996 do 31.5.1996, kdy žalobce podle pracovní smlouvy z 1.2.1996 byl prokazatelně zařazen do přímého výkonu služby a měl i hodnost. Poukázal na ustanovení § 224 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále „služební zákon“), na který odkazuje ustanovení § 143 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) s tím, že ze zmíněného ustanovení § 224 odst. 3 služebního zákona vyplývá, že do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započtou též doby pracovního poměru, které se podle zvláštních právních předpisů posuzují jako doby služebního poměru. Zvláštním zákonem je v poznámce pod čarou mimo jiné uveden i zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru, který v ustanovení § 21 odst. 3. stanovil, že příslušníkům se do rozhodné doby započítávají i doby, které byly započítávané podle dosavadních předpisů pro pracovní poměr příslušníka Hasičského záchranného sboru. Žalobce má za to, že při stanovení rozhodné doby mělo být vycházeno z uvedených právních ustanovení, pokud se tak nestalo, jde oproti zákonný postup, který žalobce poškozuje na jeho právech. Navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně prvostupňového rozhodnutí zrušil. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že podle § 143 odst. 1 zákona o vojácích z povolání je dobou trvání služebního poměru rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek doba trvání činné služby vojáka a doba trvání služebního poměru v bezpečnostních sborech podle zvláštního právního předpisu. Tímto právním předpisem je služební zákon. Z personálních dokladů žalobce vyplývá, že v době od 1.2.1996 do 31.5.1996 v pracovním poměru u Hasičského záchranného soboru, který byl zřízen k 1.1.1995 na základě zákona č. 203/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení § 48 odst. 1 § 59 zákona č. 133/1985 Sb. ve znění účinném do 31.12.2000 měl pracovněprávní vztah příslušníků Hasičského záchranného sboru charakter pracovního poměru, vztahoval se na něj zákoník práce. Charakter služebního poměru nabyl pracovněprávní vztah příslušníků Hasičského záchranného sboru až dne 1.1.2011, kdy nabyl účinnosti zákon č. 238/2000 Sb. Z § 21 odst. 1 tohoto zákona pak vyplývá, že za příslušníky ve služebním poměru byli považováni pouze ti, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy k 1.1.2001, byli v pracovním poměru podle dosavadních předpisů. Jak vyplývá z ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb. příslušníkem se rozuměl pouze příslušník Hasičského záchranného sboru ve služebním poměru. Ustanovení § 21 odst. 3 zákona se tedy vztahuje pouze na osoby, které se staly příslušníky ve služebním poměru podle § 21 odst. 1 tohoto zákona. Žalobce se příslušníkem Hasičského záchranného sboru ve smyslu zákona č. 238/2000 Sb. nestal, protože ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona byl ve služebním poměru vojáka z povolání, jeho pracovněprávní vztah tak nebyl kvalifikovaným poměrem, který by bylo možno považovat za služební poměr. Podpůrně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.6.2008 čj: 3 Ads 28/2008-47. Z uvedených důvodů nebyl pracovněprávní poměr žalobce, který nenabyl charakteru služebního poměru, započten do doby služebního poměru příslušníka bezpečnostních sborů podle § 224 zákona o služebním poměru. Navrhl zamítnout podanou žalobu. Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem výslovný nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že rozhodnutím Ministerstva obrany, Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 16.12.2010 sp.zn. 202516/VP-6/23 byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek ve výši xxxxx,-Kč. Z tohoto rozhodnutí je zřejmé, že žalobci byla započítána doba služby v rozsahu 19 roků 9 měsíců a 5 dnů, tedy 19 ukončených roků činné služby. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých argumentoval shodně, jako v posléze podané žalobě, když namítal, že mu dle jeho názoru nesprávně nebyla započtena doba pracovního poměru u Hasičského záchranného sboru okresu Žďár nad Sázavou, která se dle jeho názoru měla do rozhodné doby započíst jako pracovní poměr, který je podle zvláštních předpisů posuzován jako doba služebního poměru. Podané námitky byly zamítnuty a námitkami napadené rozhodnutí bylo potvrzeno žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 14.4.2011 čj: 421/3-963V-2/2001-7542. V odůvodnění žalovaný uvedl, že pracovní poměr žalobce u Hasičského záchranného sboru v období od 1.2.1996 do 31.5.1996 nelze započíst proto, že žalobce nebyl ke dni účinnosti zákona č. 238/2000 Sb. o Hasičském záchranném sboru České republiky v pracovním poměru, z tohoto důvodu se jeho pracovní poměr podle § 21 odst. 1 nezměnil v poměr služební. Ustanovení § 21 zákona č. 238/2000 Sb. se proto na žalobce nevztahovalo, jeho pracovní poměr nezískal charakter služebního poměru, nemůže být započten do rozhodné doby pro nárok výsluhového příspěvku. Ve spise je založena pracovní smlouva, kterou žalobce uzavřel s Hasičským záchranným sborem dne 1.2.1996, jako sjednaný druh práce je provádění hasebních prací, záchrana osob a věcí při požárech a mimořádných událostech, provádění soustavné fyzické a odborné přípravy, práce na požární stanici typu ošetřování techniky, úklid apod. Opatřením ředitele Hasičského záchranného sboru okresu Žďár nad Sázavou ve věcech personálních ze dne 11.3.1996 č. 2/1996, čj: 227/1996-V. byl žalobce ke dni 1.2.1996. jmenován do hodnosti rotmistr jako hasič HZS okresu Žďár nad Sázavou. Žalobce v žalobě namítal, že mu měla být uznána do doby rozhodné pro výsluhové nároky i doba pracovního poměru u Hasičského záchranného sboru, a to zejména s přihlédnutím k ustanovení § 224 odst. 3 služebního zákona. Soud tuto námitku shledal důvodnou. V daném případě je nesporné, že žalobce byl v období od 1.2.1996 do 31.5.1996 hasičem u Hasičského záchranného sboru okresu Žďár nad Sázavou, tuto činnost vykonával na základě pracovní smlouvy ze dne 1.2.1996. Nesporná je tedy i skutečnost, že žalobce vykonával uvedenou činnost hasiče v rámci pracovněprávního poměru, a to podle v té době platného zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 133/1985 Sb.“). Rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku žalobci bylo vydáno v souvislosti s tím, že dnem 30.11.2010 žalobce ukončil služební poměr vojáka uplynutím stanovené doby. O výsluhových náležitostech tedy bylo rozhodováno podle zákona o vojácích z povolání. Podle § 143 odst. 1 tohoto zákona, není-li stanoveno jinak, je d