— Nejvyšší správní soud

9 A 18/2011- 94 - text 14 pokračování 9A 18/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: POLDI Hütte s.r.o., se sídlem Kladno, Průmyslová 1343, IČ 256 49 787, zast. Mgr. Pavlem Pravdou, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 707/37, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.11.2010, zn.sp.: O-1804, č.j.: O-1804/61207/2009/ÚPV, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad) ze dne 6.10.2009 ve věci zamítnutí jeho návrhu na zrušení slovní ochranné známky č. 92032 ve znění „POLDI“, jejímž vlastníkem je společnost Z-group a.s., Opletalova 27, Praha 1, IČ 44017693 (nyní Z-Group Steel Holding, a.s.), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný poukázal na ust. § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochranných známkách), na jehož podkladu žalobce podal návrh na zrušení ochranné známky z důvodu jejího neužívání na území ČR v posledních pěti letech před zahájením tohoto řízení pro žádný z výrobků, pro něž je zapsána. Dále se žalovaný vypořádal s rozkladovými námitkami žalobce, který argumentoval obdobně jako v podané žalobě, s přihlédnutím k vyjádření vlastníka ochranné známky (dále jen „OZ“) k rozkladu, posoudil doklady, které vlastník ve vyjádření k rozkladu k vyjádření připojil a z důvodu uvedených v žalobou napadeném rozhodnutí rozklad zamítl s tím, že nemá pochyb o existenci a platnosti licenční smlouvy uzavřené mezi původním vlastníkem a právním předchůdcem licenciáta (STROJÍRNY POLDI a.s.). Uvedl, že licenční smlouva podle žádného ze zákonných ustanovení nemusí být založena v konkrétním správním spisu, o její existenci svědčí údaje ve výpise rejstříkových údajů (dále jen“rejstřík“). Konstatoval, že právní předchůdce licenciáta STROJÍRNY POLDI, spol. s r.o. sice zanikl právně fúzí sloučením se společností SATURNUS Capital a.s., nyní STROJÍRNY POLDI a.s., ale podle výpisu z obchodního rejstříku přešla na nástupnickou organizaci veškerá práva a povinnosti ze zaniklé společnosti, tedy i práva a povinnost z licenční smlouvy. Za podstatné žalovaný považoval projev vůle obou stran licenční smlouvy, jímž je potvrzení její platnosti, resp. jejího trvání současnými účastníky. K tomu poukázal na článek 19 odst. 2 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen Dohoda TRIPS), kterou je ČR vázána. Proto důkazy předložené STROJÍRNY POLDI a.s. jako licenciátem v tomto řízení akceptoval. Dále žalovaný posoudil důkazy, které byly k prokázání užívání napadené OZ v rozhodném období, tj. v období od 25.9.2003 do 25.9.2008, vlastníkem a licenciátem předloženy v řízení před Úřadem, z nich považoval za relevantní všechny faktury, kromě faktury č. 1090971 z 26.8.2009, neboť je všechny lze zařadit do sledovaného období, na všech se vyskytuje napadená OZ v chráněné podobě v souvislosti s výrobky klikové hřídele a válce s tím, že na trh bylo s ohledem na povahu zboží dodáno dostatečné množství výrobků v odpovídajících cenách různým odběratelům v ČR i v zahraničí. Katalogy výrobků považoval za podpůrné doklady, kdy prokazují dlouhodobou orientaci držitele licence na konkrétní výrobky a potvrzují údaje na fakturách. Uvedené doklady považoval žalovaný za postačující k prokázání tvrzené věci, tj., že napadená OZ byla v rozhodné době užívána na konkrétních výrobcích, resp. v souvislosti s nimi, pročež nepovažoval za nutné posuzovat ještě další důkazy předložené až s vyjádřením k rozkladu. Vyjádřil se k zařazení výrobků/služeb zapsaných v seznamu výrobků a služeb k OZ do skupin, pod něž se pak podřazují výrobky/služby skutečně užívané. Za podstatné považoval, jakým způsobem vlastník své výrobky/služby v seznamu výrobků a služeb definoval, zda úzce nebo široce. U posuzované OZ konstatoval, že za zapsanou kategorii považuje „ocel a ocelové zboží“, pod kterou lze nepochybně zařadit výrobky, pro něž bylo prokázáno užívání napadené OZ, neboť se jedná o výrobky vyrobené z ocele. Poukázal rovněž na rozhodnutí Evropského soudního dvora (dále jen ESD) a rozhodovací praxi OHIM (Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu, dále jen „OHIM“), jež je založena na rozsudku ESD ve věci T-126/03. Shledal ve shodě se správním orgánem I. stupně, že návrh na zrušení slovní OZ podaný žalobcem podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách nebyl opodstatněný. K námitce rozdílných tříd, podle níž by mělo zboží na fakturách spadat do třídy 7 mezinárodního třídění výrobků a služeb (dále jen „třídník“), zatímco napadená OZ je zapsána ve třídě 6 uvedl, že názvy výrobků a služeb zařazených do třídníku a jejich rozdělení do tříd odpovídá účelu, k němuž byl třídník zaveden a jež má využití zejména administrativní. Rovněž je pochopitelné, že výčet výrobků a služeb nemůže být vyčerpávající, ale jde v podstatě o zástupce jednotlivých druhů. Názvy uvedené v třídníku nemusejí odpovídat názvům běžně užívaným pro jiné účely, např. pro označování ve fakturách. Tomu je nutné přizpůsobit se při konfrontaci skutečně užívaných výrobků/služeb se zapsanými. Správní orgán vychází z kritérií, např. z druhu určení a účelu, k němuž jsou výrobky určeny, nikoliv z toho, jakých dalších strojů nebo přístrojů budou součástí. Kromě toho výrobky mohou být součástí různorodých zařízení, jež mohou podle třídníku náležet do různých tříd. K porušení § 36 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) konstatoval, že v řízení o zrušení OZ postupuje Úřad podle zákona o ochranných známkách, který je ve vztahu ke správnímu řádu zákonem zvláštním. Poukázal na znění ust. § 34 odst. 3 zákona o ochranných známkách s tím, že z tohoto i ostatních ustanovení týkajících se řízení o zrušení (§ 31-34) nevyplývá povinnost Úřadu zasílat vlastníkem předložené doklady k vyjádření navrhovateli zrušení. Úřad to také s ohledem na procesní ekonomii nečiní, pouze požádá-li o to navrhovatel. Uvedl, že věcné námitky navrhovatele zrušení by výsledek rozhodnutí neovlivnily. Navrhovatel je uplatnil v rozkladu, a jak žalovaný již uvedl, jsou doklady předložené osobou, jež k tomu má svolení vlastníka, považovány za důkazy předložené samotným vlastníkem. Z toho důvodu držitel licence nepotřebuje žádné formální potvrzení svého účastenství na řízení. Navrhovatel, tj. žalobce tedy nebyl zkrácen na svých procesních právech, neboť uvedený postup Úřadu je v souladu se zákonem o ochranných známkách. K nezákonnosti rozkladem napadeného rozhodnutí nedošlo. Žalobce v podané žalobě namítal, že vlastník v řízení před Úřadem ani žalovaným nepředložil důkazy o tom, že OZ byla pro zapsané výrobky, kterými jsou ocel a ocelové zboží ve třídě 6 v období pět let před podáním návrhu na její zrušení řádně užívána. Zpochybnil účastenství společnosti STROJÍRNY POLDI a.s. (dále též licenciát) v řízení a s poukazem na ustanovení článku IV bodu 6. licenční smlouvy uzavřené mezi POLDI Kladno a.s. a Strojírny Poldi spol. s.r.o. dne 26.8.1993, neboť podle citovaného článku licenční smlouvy smlouva zanikne před uplynutím doby, na kterou byla sjednána ztrátou právní subjektivity nabyvatele, tedy společnosti Strojírny Poldi spol. s.r.o. Tato společnost byla zrušena dne 1.8.2006, neboť k tomuto dni byla vymazána z obchodního rejstříku. K tomu dále namítal, že při nahlédnutí do spisu vedeného Úřadem, týkajícího se ochranné známky, zjistil, že se ve spise licenční smlouva nenachází, ač by tomu tak mělo být podle ust. § 16 vyhlášky č. 187/1988 Sb. (dále jen vyhláška). Tvrdil, že i kdyby společnost STROJÍRNY POLDI a.s. byla nabyvatelem licence, jako nabyvatel licence OZ není a nikdy nebyla účastníkem řízení a z toho důvodu není oprávněná navrhovat jakékoliv důkazy v řízení. Poukazoval na to, že licenciát předložil v řízení v prvním stupni kopie devíti faktur za období 2005-2009 a katalogy klikových hřídelí a katalogy kovaných válců, pro které využívá OZ, pro žádné jiné výrobky licenciát OZ neužívá. Klikové hřídele jsou však výslovně zapsány v třídě 7 pod č. 070021 seznamu výrobků a služeb, pročež nebylo prokázáno řádné užívání OZ pro zapsané výrobky ve třídě 6 ocel a ocelové zboží. V žádném případě tak nebylo prokázáno řádné užívání OZ pro zapsané výrobky v třídě 6 ocel a ocelové zboží. Kované válce jsou výslovně zapsány v třídě 7 pod č. 070139 a válce pro válcovací stolice ve třídě 7 pod č. 070141, a pro tyto výrobky není a nikdy nebyla OZ zapsaná. V žádném případě tak nebylo prokázáno řádné užívání pro zapsané výrobky ve třídě 6 ocel a ocelové zbož