9 A 40/2015

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci navrhovatelky: F. C., bytem P., zastoupena JUDr. Michalem Bernardem, Ph. D., advokátem, se sídlem Příběnická 1908, Tábor proti odpůrci: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, zastoupen JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, se sídlem Kořenského 15, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, č. 43/2014 – aktualizace č. 1, zásad územního rozvoje hl. m. Prahy, vydaného Usnesením zastupitelstva hl. m. Prahy, které nabylo účinnosti dne 1. 10. 2014, v rozsahu oddílu 10.1.1. veřejně prospěšné stavby ve vymezených plochách a koridorech dopravní infrastruktury nadmístního významu – bodu Z/504-MÚK Beranka (D11),

takto:

Navrhovatelka se podaným návrhem domáhá přezkoumání a zrušení opatření obecné povahy, uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „OOP“) s tím, že toto opatření není v souladu se zákonem a nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Předmětem opatření obecné povahy je Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy (dále také Aktualizace č. 1 ZÚR), spočívající ve změnách uvedených v textové a grafické části Aktualizace č. 1 ZÚR, v případě návrhem napadeného rozsahu opatření obecné povahy – ve změně dle bodu 10.1.1. výroku Aktualizace č. 1 ZÚR, spočívající ve veřejně prospěšné stavbě, ve vymezených plochách a koridorech dopravní infrastruktury nadmístního významu č. Z/504 Městská část Praha 20, název stavby MÚK Beranka (D11).

Aktivní legitimace navrhovatelky

Navrhovatelka v podaném návrhu nejprve uvádí, že je z pozice vlastníka stavby rodinného domu na pozemku parc. č. X, a vlastníka pozemku parc. č. X v katastrálním území Klánovice aktivně legitimována k podání návrhu, neboť se v určité míře považuje za osobu dotčenou ve smyslu vyloženém Nejvyšším správním soudem k otázce aktivní žalobní legitimace v jeho rozsudku č. j. 6 Ao 6/2010-103. Navrhovatelka upřesnila, že její nemovitosti se nacházejí v části obce Klánovice, přičemž plocha pro MÚK Beranka zasahuje přibližně do vzdálenosti 1000 m od hranice pozemku a plánované přivaděče na MÚK Beranka pak do vzdálenosti cca 250 m od hranice pozemku. Navrhovatelka tvrdí, že ze schváleného OOP nelze zjistit nebo odhadnout rozsah negativních vlivů, které způsobí zvažovaná stavba z hlediska hluku a znečištění ovzduší. Nicméně znamená zásah do vlastnického práva navrhovatelky k jejím nemovitostem, do práva na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí. Uvádí, že také ve lhůtě podle ustanovení § 39 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona uplatnila proti návrhu napadeného OOP písemné připomínky.

Vyjádření odpůrce k aktivní legitimaci navrhovatelky

Odpůrce zpochybňuje aktivní legitimaci navrhovatelky s odkazem na to, že pozemky jichž je navrhovatelka vlastnicí, nejsou stavbou rodinného domku, neboť tato stavba není v katastru nemovitostí zapsána, je tam zapsána pouze rozestavěná budova bez způsobu využití. To má vliv na aktivní legitimaci navrhovatelky, neboť zásah do práv vlastníka rodinného domku je odlišný od situace, kdy se jedná o zásah do rozestavěné stavby bez určení, neboť to má vliv na jinou míru ochrany před uvažovaným záměrem. Odpůrce, ačkoliv nechtěl blíže vstupovat do řešení otázky aktivní legitimace, měl za to, že v dané věci nemůže být dotčeno právo, které se teprve v budoucnu může za určitých okolností uplatnit a vlastník by měl být srozuměn s tím, do jakých poměrů rozhodne vytvořit stavbu. K námitkám dotčení považuje za neopodstatněnou úvahu navrhovatelky o zhoršení možnosti s pozemkem nakládat, neboť dle cenových map Aktualizace č. 1 ZÚR přináší zvýšení ceny pozemku. Dále uvádí, že příslušný pozemek s rozestavěnou stavbou je vzdálen zhruba 1 000 m od MÚK Beranka a námitky ohledně přivaděče jsou zavádějící, protože Aktualizace č. 1 ZÚR přivaděč vůbec neumísťuje. Pokud navrhovatelka zvažuje působení negativních dopadů dálnice D11 spolu s vysokorychlostní tratí ve stejném území, odpůrce k tomu dodává, že zmíněná vysokorychlostní trať je v dokumentaci vedena pouze jako územní rezerva, která se do území zatím neumísťuje. Dále odpůrce vyjadřuje pochybnost nad tím, že by v případě navrhovatelky a jejího práva k rozestavěné stavbě bez určení došlo k zásahu a k narušení sociálních vazeb v místní komunitě. Přes tato vyjádření však odpůrce ponechal posouzení aktivní legitimace navrhovatelky na soudu.

Důvody návrhu

Navrhovatelka důvody návrhu vymezuje nejprve obecně jako zkrácení na jejich vlastnických právech, včetně možnosti nakládat s nemovitostí a poklesu ceny nemovitostí, dále na jejím právu na příznivé životní prostředí a ochranu zdraví. Namítá zásah do jejího práva na spravedlivý proces a to, že umístěním napadeného záměru by došlo k narušení sociálních vazeb v místní komunitě. Své námitky následně rozvádí v jednotlivých bodech návrhu.

Navrhovatelka uvádí, že proces přijímání Aktualizace č. 1 ZÚR započal dne 4. 11. 2011, kdy Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo Zprávu o uplatňování zásad územního rozvoje hlavního města Prahy a v červenci 2012 se konalo jednání k návrhu Aktualizace č. 1 ZÚR, přičemž dotčené orgány mohly uplatnit svá stanoviska a připomínky k návrhu napadeného OOP a vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území do 27. 8. 2012, následně po 1. 1. 2013 přijímání ZÚR pokračovalo již po novele stavebního zákona provedené zákonem č. 350/2012 s účinností od 1. 1. 2013, a to ve stádiu pořizování návrhu Aktualizace č. 1 ZÚR. Pořizovatel se však následně rozhodl postupovat podle novelizovaného znění stavebního zákona, a proto byla veřejnost vyzvána k podávání připomínek, jak k návrhu napadeného OOP, tak k Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (dále jen VVURÚ), avšak dotčené orgány a městské části hl. m. Prahy jako subjekty vyjmenované v § 37 odst. 6 novelizovaného znění stavebního zákona byly vyzvány pouze k podávání připomínek a vyjádření k VVURÚ s tím, že svá stanoviska a připomínky již uplatnily před účinností novely stavebního zákona a tyto zůstávají v platnosti. Navrhovatelka je toho názoru, že při pořizování návrhu Aktualizace č. 1 ZÚR, při činnosti, kterou je společné projednání, mělo být postupováno podle znění stavebního zákona účinného do konce roku 2012, neboť to vyplývá z čl. II, bodu 7. přechodných ustanovení zákona č. 350/2012. Nesouhlasí s tím, že postup podle novelizovaného stavebního zákona je dán Metodickou pomůckou Ministerstva pro místní rozvoj, která se výslovně vztahuje pouze na územní plány a nikoliv na ZÚR, není závazná a nemá žádné důsledky ve vztahu k navrhovatelce. Navrhovatelka tvrdí, že použitím této metodiky odpůrce nesprávně určil rozmezí v činnostech, které se vedou dle stavebního zákona před novelizací a po novelizaci. O skutečnosti, že je toto rozlišení podstatné, svědčí dle navrhovatelky např. změna v okruhu subjektů, které se dle § 37 odst. 4, resp. odst. 6 stavebního zákona po novele vyjadřují k VVURÚ. Z pohledu ochrany veřejného zdraví se dříve vyjadřovalo Ministerstvo zdravotnictví, dle novější verze stavebního zákona je to Krajská hygienická stanice. Obdobně se liší lhůty, pro podání připomínek k návrhu ZÚR, tj. před novelizací 30 dnů, po novelizaci 5 + 7 dnů. U daného OOP se to projevilo v tom, že pracovníci Hygienické stanice HMP byli pouze seznámeni s novelou stavebního zákona s tím, že již nemusejí uplatňovat znovu svá stanoviska v rámci veřejného projednání ve smyslu § 39 odst. 2 stavebního zákona, neboť od původního projednání nebyly změněny části řešení a dokumentace nebyla změněna. Proto se nejedná o stanovisko, ale o připomínku.

Navrhovatelka namítá, že stanovisko a připomínka se zásadně liší a stanovisko HMP bylo navíc nesouhlasné. Dokumentace rovněž byla před veřejným projednáním oproti společnému jednání v roce 2012 změněna, a to v části VVURÚ a došlo k doplnění textu. Proto Hygienická stanice byla oprávněna a povinna podat nové stanovisko. Novelou stavebního zákona se změnil také okruh oprávněných k podání námitky ve fázi veřejného projednání, neboť byl rozšířen ve prospěch oprávněných investorů.

Ad 1. a) Vyjádření odpůrce k novelizaci stavebního zákona.

Odpůrce tvrzení navrhovatelky považuje za neoprávněné ze tří samostatných, důvodů. Předně je věcně neoprávněné, pokud by i bylo věcně oprávněné, má ryze akademický význam, protože nedovozuje konkrétní vady procedury, které by zatěžovaly výsledek řízení nezákonností, a případné porušení zákona nijak nevstupuje do zájmů navrhovatelky. Ta ani netvrdí, že by se toto porušení zákona promítlo do výsledku procesu projednávání Aktualizace č. 1 ZÚR.

Dle odpůrce je věcná nesprávnost námitek navrhovatelky dána tím, že platí obecné právní pravidlo, že procedurální normy se aplikují od své účinnosti i na běžící procesy, pokud přechodná ustanovení nestanoví z tohoto obecné principu výjimku. Postup přijímání ZÚR a jejich aktualizace má procedurální povahu, přechodná ustanovení novely stavebního zákona v článku II. bod 7 zákona č. 350/2012 Sb. tak předpokládá, že výjimkou z tohoto obecného principu je úprava, dle níž ucelené dílčí kroky v rámci celého složitého procesu se dokončí podle dosavadních předpisů a následně, tj. od dalšího kroku, se bude aplikovat již norma nová. Zákonodárce zvolil dikci „činnosti při pořizování aktualizace politiky územního rozvoje… se dokončí a posuzují podle dosavadních právních předpisů“, tzn., že právo po novele předepisuje postup, spočívající v tom, že dílčí činnosti (kroky) procesu, u nichž nebylo možné měnit procesní režim za pochodu, se dokončí podle dosavadních předpisů, kdežto nově zahajované postupy se provedou již podle předpisů nových. Navrhovatelka nedůvodně namítá nesprávné použití metodiky Ministerstva pro místní rozvoj, neboť odpůrce použil metodiku ministerstva po dotazu na ministerstvo, jak dále po novele stavebního zákona postupovat, a vycházel také z toho, že kromě závěrečného schvalování ZÚR obce v samostatné působnosti je pořizování územně - plánovací dokumentace, tedy i ZÚR věcí výkonu státní správy. Metodické vedení je právem předpokládaný nástroj.

Odpůrce k postupu podle novelizovaného stavebního zákona dále poukazuje na výhody a na prospěch tohoto postupu z hlediska zájmů veřejnosti, neboť změnou práva se změnil okruh subjektů, přibyla veřejnost a právě bylo nutné, aby fáze projednání Aktualizace č. 1 ZÚR s veřejností v navazujících fázích byla dokončena tak, aby veřejnosti byla garantována veškerá práva, která plynula nově i z nové právní úpravy. Pokud by odpůrce striktně trval na zachování dosavadní úpravy, pak by se veřejnost k připomínkám nedostala a proces veřejného projednání by opomíjel proces VVURÚ. V kontextu staré úpravy by navrhovatelka rozhodně nemohla uplatnit své připomínky, na kterých staví své podání a nemohla by polemizovat s VVURÚ. Při uplatnění práv hygienické stanice, která je dle novely stavebního zákona novým subjektem, se odpůrce snažil dostát všem předpisům, a to i ustanovení § 23 odst. 5 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, a proto obeslal jak Krajskou hygienickou stanici, tak Ministerstvo zdravotnictví. Odpůrce považuje za zavádějící tvrzení navrhovatelky o běhu lhůt k podávání připomínek s tím, že stará právní úprava připomínky nepřipouštěla, znala lhůtu 30 dnů k uplatnění stanovisek, která byla dodržena jak v řízení probíhajícím před novelou, tak po novele. Ke zkrácení lhůt nedošlo. Hygienická stanice se vyjadřovala k Aktualizaci č. 1 ZÚR již před novelou stavebního zákona, ke změně dokumentace Aktualizace č. l ZÚR nedošlo, přičemž VVURÚ území bylo následně doplněno, dopracováno a možnost uplatňovat vyjádření byla do 20. 5. 2013. Hygienická stanice se v daném termínu nevyjádřila. V návaznosti na veřejné projednání Aktualizace č. 1 ZÚR dne 11. 12. 2013 Hygienická stanice vyjádřila závazné nesouhlasné stanovisko k dokumentaci VVURÚ. Uvedené nesouhlasné stanovisko z 18. 12. 2013 je věcně nepřípustné, neboť dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem s tou výjimkou, že se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno. Žádné nové skutečnosti přitom ve smyslu § 4 odst. 4 stavebního zákona nenastaly. Kromě uvedeného odpůrce upřesnil, že hygienická stanice ve svém stanovisku nikterak nebrojila proti MÚK Beranka. Toto stanovisko se týkalo výlučně varianty u Letiště Praha – Ruzyně.

Dle odpůrce je podstatné, že namítané nesprávné užití intertemporálního ustanovení nijak nevstupuje do práv, které namítá sama navrhovatelka.

b) Tvrzení navrhovatelky k procesu posuzování vlivu na životní prostředí – EIA

Navrhovatelka namítá nesprávnou návaznost procesu plánování a povolování záměrů a to v tom, že k záměru MÚK Beranka bylo dne 30. 9. 2010 vydáno stanovisko Ministerstva životního prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., ačkoliv se měl nejprve záměr vymezit v územně plánovací dokumentaci, včetně posouzení vlivu na životní prostředí této strategie a až později posuzovat záměr jako takový. Nedochází tak k posouzení komplexních vlivů na širší území a podmínky tohoto stanoviska navíc nejsou v Aktualizaci ZÚR zohledněny. S odkazem na judikaturu (Krajského soudu v Praze, č. j. 50A 24/2012 – 64, Nejvyššího správního soudu, č. j. 8Ao 2/2010 – 644, č. j. 3Ao 1/2007 – 210 a č. j. 1 Ao 7/2011 - 526), navrhovatelka namítá, že posouzení vlivu na životní prostředí musí být zpracováno dle míry podrobnosti dané pro tu posuzovanou formu plánování. Dle uvedené judikatury se rozlišuje proces SEA, ve výrazně větší míře podrobnosti a jako podklad pro územní rozhodnutí proces EIA. Pořizování Zásad územního rozvoje lze považovat za optimální moment, kde by mělo docházet k posouzení kumulativních a synergických vlivů záměru na jednotlivé složky životního prostředí, neboť v této fázi je možné se ještě zabývat variantami řešení (č. j. 7Ao 7/2010). Nelze tedy izolovaně posuzovat vlivy různých záměrů umístěných nedaleko od sebe, když ve svém souhrnu mají značně negativní vliv na jednotlivé složky životního prostředí.

Ad 1. b) Vyjádření odpůrce k procesu posuzování vlivů na životní prostředí - EIA

Odpůrce považuje námitku navrhovatelky za nesprávnou ve třech rovinách. Strukturální, formální a věcné.

Strukturálně jde námitka navrhovatelky mimo zásady hierarchizace územních procesů a namítá tak neexistující nezákonnost. To proto, že namítá, že existence posouzení vlivu na životní prostředí nižší úrovně zakládá nezákonnost vyšší. Existence ZÚR je v platném právu novinkou od 1. 1. 2007, kdy vešel v účinnost současný stavební zákon, který předpokládal, že dosavadní územní plány, pokud byly přijaty po roce 1992, budou platit i nadále. Zásady tedy upravovaly skutečnosti, které byly regulovány dosavadními procesy. Nižší dokumentace nebyla při pořizování zásad závazná a zásady musely brát v úvahu to, co již bylo po právu reálně postaveno. Jestliže zásady upravovaly něco, co již bylo nějakými procesy předjímáno, nezakládá to jejich nezákonnost. Podle odpůrce je nevhodné zaměňovat procesy SEA a EIA a procesy územního plánování na straně druhé. Ty jsou ovládány principem vzájemné hierarchizace, kdežto procesy posuzování SEA a EIA nikoliv. Ty jsou ovládány principem nezávislého posouzení dle podmínek a kontextu dané úrovně.

Navrhovatelka zastává názor, že textová část OOP, včetně odůvodněn, nevymezuje jak MÚK Beranku, tak ani přivaděč na MÚK Beranku. Přestože se jedná o koridory celoměstského významu, a to i u přivaděče, uvádí, že MÚK Beranka je nově vymezována na již existující komunikaci D11 a koridor D11 také není v Aktualizaci č. 1 ZÚR blíže řešen. Odkazuje na přílohu č. 4 k vyhlášce 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti, která upravuje podrobnosti obsahu ZÚR a která jasně rozlišuje mezi vymezením ploch a koridorů nadmístního významu a vymezením veřejně prospěšných staveb. Namítá, že Aktualizace č. 1 ZÚR tak MÚK Beranku vymezuje v textové části pouze jako veřejně prospěšnou stavbu a nikoli jako plochu nadmístního významu. Aktualizace č. 1 ZÚR také nestanoví požadavky na využití této plochy. Tutéž námitku pak vznáší ve vztahu k přivaděči na MÚK Beranka, který je zcela jistě plochou celoměstského významu a měl by být podrobně vymezen a hodnocen. Přivaděče přesahují zajištění dopravní obslužnosti a má přinejmenším celoměstský význam, což potvrdila i judikatura Nejvyššího správního soudu v rozsudcích č. j. 7Ao 7/2010 – 133 a č. j. 8Ao 2/2010 – 644.

Ad 2. a 3. Vyjádření odpůrce k vymezení MÚK Beranka a přivaděči

Odpůrce uvádí, že koridor D 11 je existující stavba dle přijatých ZÚR, jde o stávající, existující koridor a MÚK Beranka je předpokládána na již existující komunikaci a jako taková a stavba nová je vymezena dostatečně. Není vymezena pouze jako veřejně prospěšná stavba, ale je vymezena a vysvětlena jako mimoúrovňová křižovatka pro upřesnění v rámci územního plánu v odůvodnění Aktualizace č. 1 ZÚRna straně 81 pod bodem 5.1.2.2. a v grafické části, ve výkrese č. 2 výrokové části aktualizace č. 1 ZÚR. Odůvodnění, které zde bylo učiněno, bylo doplněno na základě připomínek navrhovatelky z veřejného projednání. I pro takto vymezenou křižovatku existují podmínky pro následné rozhodování o změnách v území, které jsou ve výrokové části uvedené na straně 46 přímo v úvodu kapitoly 5. Obecně jsou tak ZÚR dostatečné a použitelné i pro mimoúrovňové křižovatky. Odpůrce doplňuje, že vymezením MÚK Beranka a vůbec mimoúrovňových křižovatek v ZÚR je respektován rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7Ao 7/2010, který vyjádřil závěr, že by mimoúrovňové křižovatky měly být v zásadách uvedeny. Proto jsou uváděny tyto křižovatky na úsecích dálnic a rychlostních silnic v Praze vně Pražského okruhu, neboť mají význam pro širší spádové území. Odpůrce dále vysvětluje, že mimoúrovňová křižovatka je nedílnou součástí koridoru komunikace, není samostatně svébytnou částí, která by mohla existovat bez vlastního koridoru silniční stavby. Proto, i když původní ZÚR křižovatky graficky nevymezovaly, přece s nimi počítaly, neboť bez nich by nemohla být splněna funkce vlastní silničním stavbám. Nicméně jde o konkrétnější, dynamičtější prvek, z hlediska vymezení v zastavěném území, spíše odpovídající přesnosti územního plánu. V případě změny polohy by byla nutná změna dvou územně plánovacích dokumentací, což je jev nežádaný a z těchto důvodů ZÚR vymezily pouze systémově nejvýznamnější křižovatky a přesnější rozsah a vymezení křižovatek ponechaly podrobnější, územně plánovací dokumentaci s cílem napojit je na nižší komunikační síť. Původní výklad práva, z něhož vycházel odpůrce při pořizování ZÚR před aktualizací, vycházel z přesvědčení, že mimoúrovňové křižovatky ZÚR vůbec neprocházejí, neboť se jedná o prvek, který se řeší na úrovni územního plánu, který obsahuje neméně garancí než proces přijímání ZÚR. Protože Nejvyšší správní soud rozhodl, jak bylo uvedeno, odpůrce respektuje, že je třeba mimoúrovňové křižovatky do zásad zakreslovat. Nicméně právo vykládané Nejvyšším správním soudem se zásadně změnilo. Novela stavebního zákona, přijatá zákonem č. 350/2012, změnila požadavky na obecnost a konkrétnost. Změnil se obsah ustanovení § 36 stavebního zákona, jenž nyní obsahuje zásadně vyšší požadavky obecnosti a zakazuje přílišnou konkrétnost, což je zřejmé ze srovnání textu ustanovení § 36 odst. 3 před novelou a po novele. V této souvislosti odpůrce poukazuje na důvodovou zprávu vládního návrhu zákona k citovanému ustanovení, která reaguje na změnu náhledu na nalézání řešení na úseku územního plánování v důsledku rozsudku správních soudů, které byly impulsem k novelizaci stavebního zákona tak, aby nebyly vyžadovány, v rámci pořizování ZÚR, detaily řešení, nenáležející posuzované dokumentaci a měřítkům jejího řešení, včetně zaměňování posouzení vlivu koncepcí SEA a EIA. Dle odpůrce je vymezení mimoúrovňové křižovatky dostatečné, na samé hranici únosnosti a atakuje míru přesnosti, kterou ustanovení § 36 odst. 3 stavebního zákona zapovídá.

K otázce, zda je přivaděč celoměstsky významnou komunikací odpůrce uvádí, že v odůvodnění OOP - bod 5.1 a 5.1.1. se definuje, co je to celoměstsky významná komunikace, co jsou to koridory pro silniční dopravu, vymezené v ZÚR, co se rozumí nadřazeným komunikačním systémem a jaké je rozčlenění nadřazeného komunikačního systému do dvou významových skupin. První tvoří koridory dálnic, rychlostních silnic a Pražského okruhu (silničního okruhu kolem Prahy), druhou skupinu tvoří koridory pozemních komunikací s celoměstským významem (Městský okruh, radiály, spojky a ostatní silnice I. třídy), které by se návrhovými parametry měly blížit významným sběrným komunikacím. Odůvodnění ZÚR stanoví posouzení radiálních komunikací, které usnadňují dopravní vztahy mezi okrajovými částmi Prahy a centrální oblastí. Jejich záměr a upřesnění požadavků by se měly dle odůvodnění OOP prověřit v podrobnější dokumentaci. Vzhledem k obecnému rámci, který je v uvedených bodech OOP uveden, odpůrce doplňuje, že míra podrobnosti vymezení přivaděčů plyne z ust. § 6 odst. 2 vyhlášky č. 500/2006 Sb., dle předepsaného měřítka 1:100 000. S ohledem na hierarchický postup územně plánovací dokumentace by nebylo smysluplné a účelné, aby navazující územně plánovací dokumentace měla totožný obsah s nadřazenou, i vzhledem k velkému množství procesních postupů. Její postup by narážel na zákonnou zápověď dle § 36 odst. 3 stavebního zákona. Pokud se navrhovatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, pak tato judikatura reflektovala starý právní stav oproti novele, která posunula přijímání zásad do mnohem obecnější roviny a rovněž změnila definici toho, co je plocha nadmístního významu. Novela zákona totiž změnila i ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) stavebního zákona tak, že za plochu nadmístního významu se považuje plocha celoměstského významu. Nadto odpůrce uvedl, že námitka navrhovatelky ohledně přivaděče není svázána s vymezením mimoúrovňové křižovatky a důsledkem by bylo pouze to, že přivaděč by nebylo možné postavit pro jeho absenci v příslušné územně plánovací dokumentaci.

Odpůrce považuje nevymezení přivaděčů k MÚK Beranka za správné. Neboť z hlediska obecné definice, co je celoměstsky významná komunikace, přivaděče tuto definici nenaplňují. Nadto, pokud není přivaděč v ZÚR upraven, nelze dovozovat nezákonnosti ZÚR, neboť to znamená, že přivaděč není podkladem pro rozhodování na nižším stupni, avšak nezakládá to nezákonnost ZÚR.

Navrhovatelka namítá, že MÚK Beranka není vymezena jako plocha nadmístního významu v textové části Aktualizace č. 1 ZÚR, a proto není zřejmé, zda jsou řádně vyhodnoceny i vlivy na udržitelný rozvoj území dle stavebního zákona. Ve VVURÚ je MÚK Beranka zmiňována na straně 27 v přehledu ukončených či probíhajících posouzení vlivů veřejně prospěšných staveb, dále na straně 180 v kapitole A. 7, kde se uvádí pouze souhlas s podmínkami, stejně jako na straně 289 a dále na straně 232, kde v tabulce č. 44 jsou hodnoceny vlivy na soustavu Natura 2000. Samostatně je sice posuzována v příloze č. 5, avšak pouze zdánlivě, neboť jde o naprosto shodné vyhodnocení, jako u ostatních záměrů. Zřetelně viditelná je v grafické části VVURÚ, je však hodnocena v nulové variantě, i v aktivní variantě – základním řešení. Nulová varianta je stavem území v případě ZÚR vydaných dne 17. 2. 2009 formou Opatření obecné povahy č. 8/2009. MÚK Beranka však nebyla v ZÚR z roku 2009 vymezena. VVURÚ proto vychází ze špatných vstupních údajů, je vnitřně rozporné a věcně nesprávné.

Stejné námitky navrhovatelka vyvozuje ve vztahu k přivaděči k mimoúrovňové křižovatce ve VVURÚ. Uvádí, že v příloze č. 1 ve výkresech k Akustické studii jsou přivaděče na mapách viditelné, jsou však také hodnoceny v nulové variantě i v aktivní variantě základním řešení. Pro tyto přivaděče stejně platí i to, že v ZÚR z roku 2009 nebyly vymezeny.

Ad 4. 5. a 6. Vyjádření odpůrce k VVURÚ

Odpůrce odkazuje na zjevné vyhodnocení MÚK Beranka v textové části Aktualizace č. 1 ZÚR, kde je vyhodnocena jako veřejně prospěšná stavba Z/504 v příloze č. 5 VVURÚ a to z hlediska vlivu na veškeré složky životního prostředí. Případná shoda s texty hodnocení jiných navrhovaných oblastí a koridorů nesnižuje hodnotu hodnocení dané stavby. Odpůrce vysvětluje, že v nulové variantě jsou ve výpočtu Akustické a Rozptylové studie vyhodnoceny stavby, které bylo možné v případě schválení původních zásad do území umístit. MÚK Beranku bylo možné, dle schválených původních zásad, do území umístit, byť v zásadách absentovaly mimoúrovňové křižovatky, dle tehdejšího náhledu na podrobnost řešení ZÚR. Neznamená to však, že nebyly součástí předpokládané dopravní infrastruktury. Pokud rozsudky Nejvyššího správního soudu rušily části ZÚR právě z důvodu, že v nich nebyly zakresleny mimoúrovňové křižovatky, znamená to současně to, že tam být zakresleny měly, protože je ZÚR předpokládaly.

Odpůrce nesouhlasí s podstatou polemiky navrhovatelky ohledně vyhodnocení přivaděčů k mimoúrovňové křižovatce. Jejich absence v textové a grafické části neznamená, že nemohou být v rámci vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území hodnoceny. Akustická a Rozptylová studie zahrnuje větší rozsah staveb, než je v zobrazovací podrobnosti zásad. Rozptylová studie vyhodnocuje i drobné, stacionární zdroje znečišťování ovzduší, stejný případ se tak týká přivaděčů. Jestliže soudy trvají na tom, že vyhodnocení musí obsahovat synergické a kumulativní vlivy, pak je nemožné tyto vlivy popsat, pokud by se abstrahovalo od prvků, které nejsou v ZÚR upraveny. Takové hodnocení by bylo bezcenné, neboť naprostá většina hodnocení vychází ze zdrojů a prvků, které specifikuje až územní plán. Do nulové varianty VVURÚ bylo vyhodnocení přivaděče zahrnuto proto, že by bylo možné tento přivaděč postavit i za platnosti ZÚR před aktualizací, neboť jeho umístění se odvíjí od územního plánu.

Navrhovatelka tvrdí, že v důsledku toho, že MÚK Beranka a její přivaděče nebyly řádně vymezeny a posouzeny z hlediska vlivů na životní prostředí, nebyly vytvořeny podmínky pro rozhodování ve vztahu k ochraně obyvatel a její připomínky byly vypořádány zcela nedostatečně. Navrhovatelka tvrdí, že v připomínkách požadovala řádné vymezení záměru, řádné vymezení přivaděče k MÚK, přepracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí a přepracování VVURÚ. Vypořádání připomínek považuje za nedostatečné, v rozporu správními předpisy a judikaturou správních soudů v rozsudcích č. j. 1Ao 3/2008 – 136 a č. j. 4Ao 5/2010 – 48 (nedostatek rozhodovacích důvodů, způsobujících nepřezkoumatelnost OOP). Poukazuje na hierarchii územního plánování, na odlišnost stanovisek SEA a EIA a s tím, že proti výtkám navrhovatelky nelze argumentovat procesem EIA.

Navrhovatelka namítá nesprávné vypořádání připomínky o špatném vyhodnocení nulové varianty bez MÚK Beranka, kdy pořizovatel uvedl, že nemá jiný dopravní modelový podklad k dispozici a nebude vytvářet neefektivně jiný model. Navrhovatelka tvrdí, že pořizovatel je povinen naplňovat své zákonné povinnosti, včetně řádného vyhodnocení vlivů v nulové variantě a nikoli rozhodovat o plnění či neplnění těchto povinností.

Navrhovatelka tvrdí, že jejím připomínkám a požadavkům na řádné vymezení záměru a přepracování VVURÚ nebylo ze strany odpůrce vyhověno s odkazem na jejich údajné vyřešení ve schválené PÚR nebo v následných, vstupních, územně plánovací dokumentace a správních řízeních.

Ad 7. Vyjádření odpůrce k vypořádání připomínek

Odpůrce uvádí, že připomínky nelze vypořádat tak, aby požadavky navrhovatelky byly uspokojeny, ale je třeba odůvodnit, proč byly její připomínky či požadavky odmítnuty. Odpůrce poukazuje na to, že vypořádal veškeré připomínky navrhovatelky, a to s řádným uvedením důvodů. Uvedl, že navrhovatelka své připomínky směřovala do míry podrobnosti a namítala, že určitá otázka má být upravena v ZÚR, kdežto podle odpůrce postačí vymezení v územním plánu. Odpůrce odkázal na význam územního plánu a na ZÚR jako dokument nadřazený. Odkaz na územní plán není popřením kontinuity procesu, ani popřením hierarchizace právního řádu v tom, že by normy vyhlášky byly víc než zákon, ale je pouze zhodnocením práva jako celku. Význam územního plánu nelze popírat ani v určité kontinuitě procesů. Při volbě variant je stav nastolený územním plánem jednou z možností a odpůrce považuje za legitimní pracovat i s existencí současného plánu jako s realitou, která může rozhodování pořizovatele ZÚR ovlivnit. Odpůrce nesdílí názor, že pokud některé připomínky akceptoval, je postup pořizovatele nezákonný. Návrh Aktualizace č. 1 ZÚR nemusí být znovu projednán podle § 39 odst. 5 stavebního zákona. Není závazné, že každá dílčí změna, která prochází doplněním odůvodnění, by měla vést k opakovanému projednání.

K námitce nesprávného vyhodnocení připomínky navrhovatelky, týkající se nulové varianty odpůrce cituje z vypořádání připomínek, týkajících se modelového podkladu vyhodnocení nulové varianty, tj. bez MÚK Beranka, z něhož je patrné, že bylo pracováno s výstupy z dopravního modelu, odvozeného z platného územního plánu hl. m. Prahy, který je vypracován jako maximalistický rozvoj území a vývoj dopravy, který nebude s velkou pravděpodobností vždy naplněn, tzn., že výsledek bude ve skutečnosti příznivější. Pro VVURÚ je výstup z takového dopravního modelu rozhodující, je vytvářen v náročném, časovém a ekonomickém procesu, vyžadujícím odborné zázemí. Praha takový model má a více než 15 let ho soustavně buduje a aktualizuje. Umožňuje modelování výhledové dopravní situace, ve vazbě na plánovaný rozvoj dopravní infrastruktury. Z tohoto důvodu bylo při zpracování Aktualizace č. 1 ZÚR použito tohoto dlouhodobě a systematicky zpracovávaného modelu, který reflektuje uvažované záměry rozvoje hlavního města Prahy a jeho okolí. Nemělo by smysl vytvářet ad hoc speciální model na hlubší úrovni s dopravní sítí, jen na úrovni vymezené v Aktualizaci č. 1 ZÚR. Tím by se protismyslně vyloučila možnost hodnocení eventuálních kumulativních a synergických vlivů se záměry vymezenými, byť nižší územně plánovací dokumentací. Postup pořizovatele tedy nebyl svévolný, ale na výsost racionální a logický.

V souvislosti s námitkou o nevymezení MÚK Beranka navrhovatelka namítá nedostatky tohoto vymezení v odůvodnění OOP. Uvádí, že se zde objevují pouze dvě zmínky a to MÚK Beranka jako součást kusého výčtu nově navržených veřejně prospěšných staveb. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Ao 6/2011-100 a 1 Ao 3/2008-136, která vyslovuje nezbytnost odůvodnění vypořádání uplatněných připomínek a námitek, má navrhovatelka má za to, že jde-li o aktualizaci ZÚR, je povinností pořizovatele pečlivě odůvodnit všechny nově navržené změny proti původnímu stavu.

Ad 8. Vyjádření odpůrce k odůvodnění záměru

Odpůrce uvádí, že navrhovatelkou citované rozsudky Nejvyššího správního soudu se týkají ustanovení § 60 odst. 3, § 58 odst. 1 a 2 stavebního zákona a tak se vztahují k proceduře vymezení zastavěného území pro případ absence územního plánu. První rozsudek se vztahuje k vypořádání námitek, druhý rozsudek k zastavitelnému území, na ZÚR se vztahují pouze obecná ustanovení správního řádu a stavební zákon pak zvláštní požadavky na odůvodnění zásad neklade. Nicméně odpůrce má za to, že zásady jsou v OOP dostatečně odůvodněny, celé odůvodnění je pojato jako celek a dává podle odpůrce souvislou představu pro zdůvodnění záměru, proč byly zásady přijímány a proč pořizovatel a následně zastupitelstvo zvolili příslušné řešení. Součástí odůvodnění je vypořádání námitek a připomínek, z nichž jsou seznatelné důvody, které osvětlují motivy postupu pořizovatele a odpůrce.

Navrhovatelka tvrdí, že MÚK Beranka je situována v blízkosti Středočeského kraje, avšak její přivaděče nejsou pro území Středočeského kraje vyhodnoceny, nemohlo tedy dojít ani k vyhodnocení vlivu na životní prostředí. Provedené VVURÚ znečištění ovzduší zahrnuje obyvatelstvo na území hl. m. Prahy, nikoliv již Středočeského kraje, to vyplývá z Rozptylové a Akustické studie, které nezapočítávají do počtu negativně ovlivněných obyvatel i obyvatele za bezprostředními hranicemi hl. m. Prahy.

Ad 9. Vyjádření odpůrce k chybějící koordinaci se Středočeským krajem

Odpůrce uvádí, že na úrovni ZÚR plní koordinační postupy Politika územního rozvoje, která řeší přeshraniční otázky. Středočeský kraj byl dotčeným orgánem a mohl uplatnit všechna práva jako každý jiný dotčený orgán a pokud by se konkrétní občan dovolával svých v procesu vypořádání připomínek, pořizovatel by je vypořádal. Vazbu na navazující dopravní síť pro Středočeský kraj pak řeší podrobnější dokumentace – územní plán obce, Aktualizace č. 1 ZÚR to vysloveně ukládá ve své výrokové části, v kapitole 5, kdy dopravní model počítá i s dopravními vazbami na území Středočeského kraje. Z výkresové Akustické a Rozptylové studie vyplývá, že dosah možných negativních vlivů MÚK Beranka nepřesahuje hranice území Středočeského kraje.

Navrhovatelka tvrdí, že ve výkresech k VVURÚ – v příloze č. 7 Hodnocení kumulativních a synergických vlivů je sice MÚK Beranka zakreslena, ale není pro ni identifikován žádný kumulativní ani synergický vliv, na stejném území je přitom vymezena územní rezerva pro koridor VRT Praha – Brno a jsou provozovány záměry dálnice D11, což je rozšíření na třípruhové uspořádání a přivaděč z MÚK do ulice Ve Žlíbku a dále silniční doprava po pozemní komunikaci ulice Božanovská, spojující Horní Počernice s Klánovicemi a Běchovicemi, tyto vlivy považuje za nesporné a odporující zákonu č. 100/2001 Sb., Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí a stavebnímu zákonu. Navrhovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 7/2011-547 a na č. j. 8 Ao 2/2010-644, č. j. 3Ao 1/2007-2010, týkající se posuzování koncepcí z hlediska kumulativních a synergických vlivů, optimálně v rámci pořizování ZÚR, kdy je možné se ještě zabývat variantami řešení a reagovat tak na případná zjištění synergického působení jednotlivých záměrů tak, aby nedocházelo zbytečně ke škodám na životním prostředí.

Ad 10. - Vyjádření odpůrce k neposouzení kumulativních a synergických vlivů

Odpůrce poukazuje na to, že záměr vysokorychlostní tratě je v současnosti veden v územní rezervě, což znamená, že se ve vyhodnocení vlivu neposuzuje, požadavek navrhovatelky je tedy v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 stavebního zákona. Ve vztahu k dalším dopravním stavbám odpůrce uvádí, že všechny možné spolupůsobící návrhy byly zohledněny, protože se vycházelo z dopravního modelu s větší podrobností, než jsou ZÚR. V přílohách č. 7 a 8 VVURU jsou vymezena konkrétní území, kde může ke kumulativním a synergickým vlivům jednotlivých staveb či prvků docházet, poukazuje konkrétně na kapitolu A3, na kapitolu A4, A6 a A7, kde je provedeno zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pro posouzení variant řešení a je zde uveden návrh kompenzačních opatření. Dále v kapitole A12 z hlediska nadlimitně zasaženého území hlukem a emisemi NO2 a PM 10 byly kumulativní vlivy vyhodnoceny jako veškeré plochy, kdy je možné očekávat nadlimitní zatížení území hlukem či znečištění ovzduší, jedná se o takzvaná možná místa vzniku kumulativních vlivů, tato místa jsou identifikována ve výkresech A přílohy č. 8 VVURÚ. Hodnocení kumulativních a synergických vlivů je i v příloze č. 7 VVURÚ, která je doložena výkresy A – F v příloze č. 8.

Navrhovatelka tvrdí, že MÚK Beranka nebyla řádně vymezena a posouzena v napadeném OOP v souladu s Politikou územního rozvoje (usnesení vlády č. 929 ze dne 20. 7. 2009), neboť Politika územního rozvoje MÚK Beranku nijak blíže nevymezuje. Navrhovatelka vytyčila z bodu 80 PUR úkoly pro územní plánování tak, že a) kraje mají v ZÚR upřesnit vymezení ploch a koridorů dopravní infrastruktury při respektování důvodů vymezení a kritérií a podmínek pro rozhodování dále, že c) příslušné kraje a obce mají postupovat při pořizování územně plánovací dokumentace v souladu s kritérii a podmínkami pro rozhodování o změnách v území a také, že d) kraje při pořizování územně plánovací dokumentace řeší územní souvislosti vymezených koridorů a ploch. V souvislosti s tím navrhovatelka tvrdí, že MÚK Beranka nebyla řádně vymezena a posouzena, tak aby byly v OOP řešeny její územní souvislosti s ostatními vymezenými koridory a plochami, ze strany odpůrce tím nebylo vyhověno této PUR a v této souvislosti nebylo ani vyhověno připomínkám navrhovatelky.

Ad 11. Vyjádření odpůrce k rozporu s Politikou územního rozvoje

Odpůrce uvádí, že PUR 2008 nemohla řešit podrobnou otázku MÚK Beranka, PUR 2008 neobsahuje vymezení mimoúrovňových křižovatek, v této PUR je však u bodu 97 uveden koridor dálnice D 11 a schéma č. 5 - doprava silniční dálnice D11 je vymezena jako stavová, takže i na ní se vztahuje v PUR bod 79 rozhodování o změnách v území. Aktualizace č. 1 ZÚR plní návrhem MÚK v PUR bod, týkající se úkolů územního plánování, a to požadavek uvedený v odst. a) tím, že upřesňuje koridor dálnice D11 vymezením MÚK Beranka, dále požadavek uvedený v odst. b), že příslušné kraje a obce zajistí územní ochranu vymezených koridorů a ploch případně územní rezervou, odst. c), podle něhož v souladu s kritérii a podmínkami uvedenými v PUR navržená MÚK Beránka zajišťuje vyšší kvalitu dopravy a představuje nejméně konfliktní řešení s ochranou krajiny a přírody v daném území a konečně odst. d), kdy územní souvislosti vymezených koridorů a ploch jsou v Aktualizaci č. 1 ZÚR zobrazeny v grafické části výroku ve výkresu č. 1. Odpůrce opětovně poukázal na dopravní model, odvozený z platného územního plánu Hlavního města Prahy, který zahrnuje i část Středočeského kraje. Uvedl, že Ministerstvo pro místní rozvoj ČR ve svém stanovisku k návrhu Aktualizace č. 1 ZÚR ze dne 22. 7. 2013 neshledalo nedostatky z hledisek zajištění koordinace využívání území s ohledem na širší územní vztahy a mezinárodní závazky a v souladu s PUR. Odpůrce dodal, že případný konflikt s PUR by musel být rozporem s konkrétním úkolem nebo vymezením a nikoliv s obecnými důsledky a předpoklady stavebního práva.

Navrhovatelka tvrdí, že stanovisko Ministerstva životního prostředí k návrhu Aktualizace č. 1 ZÚR je podmíněno několika požadavky, přičemž ve stanovisku k VVURÚ ministerstvo konstatuje, že i přes úpravu a doplnění hodnocení kumulativních a synergických vlivů, zůstává vyhodnocení nepřehledné, neposkytuje podklad pro rozhodování o koncepci a neposkytuje jasné a přehledné informace o vlivech jednotlivých navrhovaných oblastí, ploch a koridorů na životní prostředí. Dle ministerstva nebyla provedena syntéza rozsáhlých podkladových materiálů, aby bylo možno dovodit jasné a srozumitelné závěry k jednotlivým navrhovaným plochám a koridorům. Navrhovatelka tvrdí, že tato připomínka ministerstva je platná i pro napadené OOP v části MÚK Beranka, a to i ve vztahu k požadavku ministerstva na uvedení opatření, která budou vztažena ke konkrétní ploše či koridoru a jejich vlivu na území.

Ad 12. Vyjádření odpůrce k nesplnění podmínek stanoviska ministerstva životního prostředí

Odpůrce nezpochybňuje stanovisko Ministerstva životního prostředí, které se týkalo procesu VVURÚ, na které poukazuje navrhovatelka, nicméně vyhodnocení vlivu, které vypracoval pověřený subjekt, bylo na základě navrhovatelkou zmíněného stanoviska doplněno a v přehledu uvádí, jak bylo doplněno v jednotlivých bodech a dopracováno. Nebylo možné splnit pouze požadavek, který se týkal návrhu nových komunikací s ochranným pásmem, neboť v rámci ZÚR nejsou ochranná pásma komunikací vymezována, protože jdou mimo podrobnost zásad, zásady vymezují pouze koridory pozemních komunikací (dálnic, rychlostních silnic, Pražského okruhu a koridory pozemních komunikací s celoměstským významem), nikoliv konkrétní pozemní komunikaci. Dokumentace tedy byla doplněna dle požadavku ministerstva a ministerstvo v rámci svého vyjádření k veřejnému projednání ze dne18.12.2013 toto doplnění potvrdilo jako dostačující. Odpůrce z tohoto stanoviska ve svém vyjádření cituje a uvádí, že toto dokládá konečný soulad vyhodnocení s postupem ministerstva. Závěr o bezrozpornosti postojů s ministerstvem a s vypořádáním všech připomínek pak potvrzuje i další stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 13. 6. 2014, vydané v souladu s § 39 odst. 4 stavebního zákona, které bylo vypracováno i na základě vyhodnocení připomínek navrhovatelky včetně jejich podstaty, kterou byla tvrzení o nesplnění požadavku ministerstva.

Navrhovatelka s odkazem na zákon č. 100/2001 Sb. e zákon č. 114/1992 Sb. poukazuje na to, že v dané věci VVURÚ – příloha č. 4 hodnocení Natura na str. 10 uvádí blízkost oblastí EVL Blatov a Xaverovský háj ve vzdálenosti 1,2 km od návrhu s tím, že tato lokalita je oddělena polem a z části lesem a vliv lze vyloučit. Takovéto posouzení dle navrhovatelky nenaplňuje požadavky uvedených zákonů. Posouzení dle jejího názoru opomíjí přivaděče na MÚK Beranka, které se dostanou do mnohem větší blízkosti soustavy Natura 2000.

Ad 13. Vyjádření odpůrce k posouzení vlivu na evropsky významné lokality- soustava Natura 2000.

Odpůrce neshledává, z čeho navrhovatelka vyvozuje negativní ovlivnění evropsky významných lokalit, jestliže ve vyhodnocení zásad jsou dotčené lokality identifikovány jako bez vlivu. Vyhodnocení má povahu expertního soudu, k němuž pořizovatel dospěl procedurálně správným způsobem a který vypadá věrohodně, umístění prvků včetně MÚK Beránka je jednoznačně uvedeno a k neumístěným prvkům (přivaděč) se posouzení samostatně nevypracovává a tyto prvky vstupují pouze do kumulativních a synergických posouzení. Nad rámec těchto úvah odpůrce dodává, že předmětem ochrany EVL jsou rostlinná společenstva a negativní vliv znečištění ovzduší na volně žijící organismy nebyl kvantifikován a nejsou pro něj stanoveny zákonné limity. Z těchto důvodů se odpůrci jeví námitka navrhovatelky jako nevěcná.

Navrhovatelka namítá, že v oblasti umístění MÚK Beranka jsou již dnes překračovány závazné limity hluku, zároveň je plánované významné přiblížení obytné zástavby a pozemků určených k bytové zástavbě MÚK Beránka a záměr koridoru VRT Praha – Vídeň, což znamená značné riziko, že stavbu nebude možné realizovat z důvodu překračování závazných limitů hluku stanovených v nařízení vlády č 272/2011 Sb. ani při realizaci dostupných protihlukových opatření. Z hlediska prověření z pohledu budoucího zatížení území navrhovatelka odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 50 A 24/2012-64 s tím, že předmětný záměr by již měl být ve stadiu OOP vyhodnocen jako nerealizovatelný. Navrhovatelka je přesvědčena, že schválením napadeného OOP byl vytvořen předpoklad pro zatížení území lidskou činností nad míru únosného a přínosného zatížení a tím i k ohrožení požadavku ochrany veřejného zdraví životního prostředí. Hrozba těchto důsledků nebyla v rámci pořizování a vydávání OOP odpůrcem adekvátně vyhodnocena a nebyla přijata žádná opatření, jež by mohla poškození zabránit. Tímto postupem pořizovatele a odpůrce byla porušena ustanovení § 12 a 13 zákona č. 17/1992 Sb a § 18 odst. 1 a §19 odst. 1 písm. c) a m) stavebního zákona. Mimo jiné nebyla zabezpečena ochrana staveb sloužících k bydlení dotčeným záměrem, tedy i domů a bytů ve vlastnictví navrhovatelů jakožto chráněných objektů ve smyslu § 30 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb. a tím bylo porušeno právo navrhovatelky na ochranu vlastnictví. Postup byl v rozporu se zásadou zákonnosti dle § 2 odst. 1 správního řádu a zásadou minimalizace zásahu do práv a zájmů dle § 2 odst. 3 správního řádu.

Navrhovatelka poukazuje na to, že podle ČSN 736101 – tabulka 21 má být vzdálenost křižovatek na silnicích a dálnicích v určitém odstupu minimálně 4 km a tento požadavek v dané věci není splněn.

Ad 14. a 15. Vyjádření odpůrce – k nadměrné hlukové zátěži a k nedodržení vzdálenosti MÚK

Odpůrce považuje uvedené námitky z hlediska Aktualizace č. 1 ZÚR za nesprávné a to z několika důvodů. Předně záměr VRT se vede pouze v územní rezervě a z hlediska posuzování se nehodnotí, odpůrce také považuje za nelogickou úvahu navrhovatelky, že by budoucí bytová zástavba byla ohrožena hlukem. Uvádí, že pokud si v území jednotlivé záměry hypoteticky konkurují, zpravidla se prosadí ten, který se realizuje jako první. Následná zástavba je možná pouze po posouzení podmínek pro tuto zástavbu přičemž budoucí vlastníci by měli být srozuměni s tím, že pokud budou chtít stavět, tak budou muset akceptovat míru dosaženého plánování v oblasti. Podobně jako by navrhovatelka měla být srozuměna s tím, že nejméně od roku 1999 je mimoúrovňová křižovatka v platném územním plánu včetně přivaděče. Uvedené důvody mohou být legitimním argumentem pro to, zda nějaký záměr politicky prosazovat či nikoliv, ne však důvodem nezákonnosti OOP. Úvaha, že přijetí nějakého závěru možná ovlivní v budoucnu záměry jiné, nemůže zakládat nezákonnost zásad územního rozvoje. Námitky navrhovatelky jsou nejen bezvýznamné, ale nejsou ani věcně pravdivé. Podle Akustické studie k aktualizaci zásad, mapy č. 3 a 4 budou i po realizaci předmětné stavby hygienické limity pro denní i noční hluk na pozemcích navrhovatelky s rezervou plněny.

K nedodržení vzdálenosti MÚK dle ČSN odpůrce poukazuje na vývoj technických norem a na to, že zásady územního rozvoje mohou umístit něco, co se může v budoucnu dostat do souladu s normou v době, kdy bude záměr realizován. Navrhovatelka navíc necituje normu celou, ale pouze její část, která ji zdánlivě dává za pravdu. V uvedené normě v kapitole 11 podkapitole 11.2 se totiž dále uvádí, že tyto vzájemné vzdálenosti lze v blízkosti větších sídelních útvarů nebo rozsáhlých průmyslových aglomerací a při rekonstrukcích silnic snížit až o 50%, tomuto odpovídají uvedené úseky. Dotčeným orgánem pro stavbu MÚK je ministerstvo dopravy. To souhlasilo s řešením předkládaným v aktualizaci zásad i z hlediska prosazování technických norem a současně byl na stavbu zpracován ministerstvem dopravy dne 28. 2. 2014 záměr projektu, kterým dalo ministerstvo souhlas k přípravě stavby pro fázi územního řízení a kdy řešilo i otázku napojení mimoúrovňové křižovatky ve vztahu k normě ČSN 73 6101. Na základě souhlasu svého silničního správního úřadu a ministerstva vnitra souhlasilo s realizací stavby. Odpůrce nepovažuje MÚK Beranka za zbytečnou, neboť potřeby křižovatky nemohou vycházet pouze ze vzdáleností křižovatky na mapě, ale z dopravních studií a potřeb. Z věcného hlediska je vybudování křižovatky v zájmu dopravní obslužnosti a usilují o ni především místní městské části. Křižovatka byla projednána v kontextu dopravní situace v Praze a všechny složky, které se k ní mohly vyjádřit, se k ní vyjádřili jako k potřebné. Odpůrce přikládá Memorandum městských částí o společném postupu, stanoviska komise ministerstva dopravy a ministerstva vnitra, z nichž plyne, že rozhodnutí o umístění je podloženo reálnou potřebou, která byla dlouhodobě diskutována na úrovni státní správy i samosprávy.

Navrhovatelka s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2009-120 a č. j. 1 Ao 1/2005-98 namítá, že každý záměr v ZÚR musí být hodnocen z hlediska potřebnosti, vyvozené ze zásady proporcionality, zda opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl při co nejmenším omezení adresátů tohoto opatření. Navrhovatelka tvrdí, že MÚK Beranka je zcela zřejmě nadbytečnou stavbou, protože v nejbližším okolí D11 existují dva jiné dálniční sjezdy z předmětné D11, a to u obce Jirny sjezd č. 8 ve vzdálenosti pouhých 4,5 km od MÚK Beránka a dále sjezd (ukončení D 11) ve vzdálenosti 3,5 km. Za zcela chybný a věcně nesprávný považuje předpoklad, že by MÚK Beranka zabránila průjezdu Počernic. To vyplývá z faktu, že o cca 500 m východně po ulici Náchodské existuje funkční propojení ulice Náchodské s rychlostní komunikací R10 (tj. ulice Ve Žlíbku), která neodklání tranzitní dopravu ulicí Náchodskou, přestože je běžně využívána. Navrhovatelka je toho názoru, že zájem realizovat stavbu MÚK Beranka je prosazován zejména soukromými developery, kteří mají snahu zastavět současná pole podél Klánovic masivní rezidenční zástavbou a tato komunikační stavba je pro tyto developery jedním z klíčových předpokladů nutných k dosažení příslušných stavebních povolení. Navrhovatelka upozorňuje na nebezpečný fenomén tzv. salámové metody, uplatňované v podobných řízeních, kdy schvalováním zdánlivě marginálních změn územně plánovací dokumentace lze následně docilovat realizace velkých celků. Dochází k podcenění kumulativních vlivů celku ve studiích EIA. Navrhovatelka tvrdí, že v případě plánování dopravních staveb je třeba zastávat ten postoj, že dopravní stavby se mají navrhovat tam, kde daná stavba je prokazatelně potřebná a kde nezničí životní prostor dalším obyvatelům hlukovou a emisní zátěží, negativně ovlivňujícími zdraví, životy a komfort občanů. Za odůvodnitelné stavby považuje obchvaty městských sídel, které vedou v dostatečné vzdálenosti nebo rychlostní komunikace se stejnou ochranou, vedené neobydlenými lokalitami. Případná MÚK Beranka nezamezí průjezdu Počernicemi. Navrhovatelka podotýká, že hlavní průjezdní trasa Počernicemi je zde od počátku vzniku obce a naopak přivede dopravní provoz do lokality nyní zcela bez dopravního zatížení. Navíc vytvoří riziko tranzitního propojení, kdy se tato komunikace stane vítanou zkratkou pro tranzitující dopravu. Uvádí, že neexistuje žádná analýza, která by zdůvodnila stavbu MÚK Beranka a připojovací komunikace. V neposlední řadě poukazuje i na fakt, že Klánovice a park Čihadla jsou jednou z pouze 3 klidových zón, vyhlášených v hlavním městě Praha a záměr MÚK Beranka je v přímém rozporu se statutem Klánovic jako zóny klidu. Dle navrhovatelky je tedy MÚK Beranka v rozporu s požadavkem na dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů podle § 18 odst. 2 a úkolem územního plánování podle §19 odst. 1 písm. b), d), e) a i) stavebního zákona. Při pořizování napadeného OOP nebyl prokázán žádný veřejný zájem na realizaci MÚK Beranka.

Ad 16. Vyjádření odpůrce k nepřiměřenosti vymezení a rozporu se zásadou proporcionality

Odpůrce uvádí, že takzvané algoritmy přezkumu opatření obecné povahy, tj. i zásada proporcionality vytčená judikaturou Nejvyššího správního soudu doznala změn od doby, kdy původně neexistovala hmotně právní kritéria přezkumu opatření obecné povahy. Zmiňuje, že zákonodárce na judikaturu NSZ reagoval novelou soudního řádu správního, provedenou zákonem č. 303/2011, jíž vložil do tohoto řádu základní hmotně právní rámec přezkumu tak, že algoritmus spočívající v legitimním účelu a přiměřenosti zákonodárce subsumoval pod pojem zákonnost. Poukazuje na znění ustanovení § 101d odst. 2, které důvody zrušení opatření obecné povahy spojuje s jeho nezákonností. Podle odpůrce tedy nelze aplikovat test pouze ve světle obecné přiměřenosti, jak plyne z ústavního pořádku a obecně z ústavního principu správního práva. Z hlediska zákonnosti nelze opomíjet, že opatření obecné povahy je dílem opatřením odborným a v konečném gardu opatřením politickým. Poukazuje na to, že opatření obecné povahy přijímá zastupitelstvo jako politický orgán a tedy prvním soudcem přiměřenosti je zastupitelstvo, které rozhoduje, jakým směrem se má kraj ubírat. Odpůrce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 6/2010, v němž tento soud uvedl, že v procesu územního plánování není nikdy možné zajistit rozvoj ku prospěchu všech za současné záruky dosavadních standardů života pro všechny, kterých se územní plány týkají. Zabýval se považováním řady zájmů soukromých i veřejných s tím, že obecné rozhodnutí o distribuci zátěže je politickou diskrecí a že není přiměřené, aby soudní moc do konkrétních, odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy zasahovala nepřiměřeně. Nejvyšší správní soud při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace uvedl, že se řídí zásadou zdrženlivosti (viz rozsudek sp. zn. 2 Ao 2/2007) a ke zrušení územně plánovacího opatření obecné povahy by měl přistoupit, pokud by došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře. Odpůrce uvádí, že dosavadní judikatura správních soudů byla korigována Ústavním soudem, který poukázal na význam místní samosprávné moci, do které nelze zasahovat nad míru přiměřenou s výjimkou zásahů zcela nezbytných. Na tom nic nemění, že se navrhovatelka v testu přiměřenosti dovolává práva na příznivé životní prostředí. I ochrana životního prostředí má v platném právu procedurální charakter a nepředstavuje omezení základního principu rozhodování s důrazem na kvalifikované rozhodování, který je skrze vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území naplněn. Vize navrhovatelky jaké dopravní stavby mohou z hlediska potřebnosti obstát, nemá oporu v současném právu a její úvaha je vnitřně neudržitelná, protože ty stavby, které považuje za legitimní, je třeba nějak napojovat, což je právě cílem předmětné MÚK Beranka. Předpoklady navrhovatelky a její úvahy o potřebnosti staveb mají smysl v politické diskusi, není však přípustné aby základní funkci politického soudu, vyhrazenému samosprávnímu územnímu celku, přebíral soud. Námitky navrhovatelky o potřebnosti stavby nejsou ani věcně důvodně, neboť navrhovatelka pracuje pouze se statickými hodnotami v podobě měření vzdálenosti křižovatek, nemá žádnou argumentační oporu na základě dopravně inženýrského posouzení, které je odborné a je potvrzeno i odbornou dílčí studií, kterou si nechala zpracovat Městská část Praha 20, tato městská část je postižena nárůstem dojížďky za prací z území Středočeského kraje, kterou prochází historická komunikace ve stopě ulice Náchodské. Na základě sčítání dopravy dostupného v ročenkách dopravy Prahy 20, lze vysledovat a doložit nárůst intenzit automobilové dopravy, je tedy přirozené, že jsou hledány cesty, jak snížit zatížení hlavních ulic městské části. Za účelem ověření a záměrů napojení vnější komunikační sítě (silnice II/611) na nadřazenou síť (dálnice D11) s cílem odlehčit vnitřní komunikaci u ulice Náchodské si městská část nechala zpracovat dopravně inženýrskou studii městské části Praha 20 v lednu 2013, která posloužila jako podklad pro zpracování strategie rozvoje městské části. Tato studie potvrdila, že předpokladem pro snížení zatížení ulice Náchodské od tranzitní dopravy je přesměrování na nadřazenou síť v tomto případě na dálnici D11, k tomu je nezbytný napojovací bod v podobě MÚK Beranka. Odpůrce poukazuje na to, že sama městská část usiluje o co nejrychlejší realizaci a vede o tom jednání s investorem. Městskou část Praha 20 podpořily v tomto ohledu i sousední městské části: Praha 14, Praha – Dolní Počernice, Praha- Klánovice, Praha – Běchovice i mimopražské obce Radonice, Zeleneč a Šestajovice, které uzavřely již odpůrcem zmíněné Memorandum o společném postupu při přípravě a realizaci silničního propojení nadřazené komunikační sítě Náchodská a MÚK Beranka. Nejbližší MÚK na D11 od silničního okruhu kolem Prahy směr Hradec Králové je v současné době MÚK Jirny, která je vzdálena 8,5 km od křižovatky se silničním okruhem kolem Prahy, což je pro uvedenou rozvíjející se oblast východního sektoru hl. m. Prahy a navazujícího území Středočeského kraje zcela nevyhovující a nedostatečné. Odpůrce následně uvádí konkrétní návazný komunikační systém spojený křižovatkou s D11 ve 4 bodech. v němž vypracovává nezbytnost dopravního napojení. Tím umístění křižovatky považuje za zcela důvodné.

Odpůrce ze všech uvedených důvodů navrhl, aby soud návrh na zrušení opatření obecné povahy zamítl.

Navrhovatelka v replice upřesnila jednotlivé body doplňující argumentací, na kterou je v posouzení návrhu reagováno.

Navrhovatelka s podaným návrhem označila za osobu zúčastněnou na řízení ředitelství silnic a dálnic a soud toto označení osoby zúčastněné na řízení respektoval.

Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k návrhu se ve stručnosti připojila k argumentaci odpůrce s tím, že svá tvrzení odpůrce na rozdíl od navrhovatelky řádně doložil. Uvedla, že pořizovatel volil takové postupy, aby všechny výsledky obstály ve světle právní úpravy dle stavebního zákona, a to jak ve znění před novelou, tak i ve znění po jeho novele. Pokud by byl použit zákonem stanovený způsob, který namítá navrhovatelka, tj. postup před novelou, poté by tato nemohla vznést jako veřejnost připomínky. Osoba zúčastněná na řízení podotýká, že MÚK Beranka je zanesena v územním plánu od roku 1999, tj. od doby jeho schválení s účinností od 1. 1. 2000, tvar křižovatky byl upraven až změnou územního plánu schválenou usnesením zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 3. 6. 2010. Tato změna se počala pořizovat ještě před schválením zásad územního rozvoje, konkrétně od roku 2006. MÚK Beranka byla řádně posouzena v souladu příslušnými legislativními předpisy a realizovat tuto stavbu není primárně motivováno snahou developerů, ale naopak snahou samospráv řešit dopravní situaci na svém území. Z uvedených důvodů vyjádřila osoba zúčastněná na řízení názor, že podaný návrh na zrušení opatření obecné povahy není důvodný.

Při jednání před soudem účastníci obhajovali svá stanoviska v návrhu a ve vyjádření k návrhu.

Zástupce navrhovatelky při jednání apeloval na právní úpravu danou vyhláškou č. 500/2006 Sb. ohledně odlišného vymezení veřejně prospěšných staveb a staveb nadmístního významu, za klíčovou otázku považoval nevymezení MÚK Beranka a přivaděče k této křižovatce a neposouzení kumulativních a synergických vlivů.

Zástupce odpůrce v rozsáhlém přednesu apeloval na povahu OOP, srovnával procesy posuzování MÚK před účinností ZÚR, uváděl, že absence určitého prvku v míře podrobnosti zásad nemohou vést k derogaci záměru, vyslovil se k aplikaci novely stavebního zákona, poukázal na konsens dotčených orgánů státní správy ohledně záměru a na politickou legitimitu přijímat potřebnost záměru.

Městský soud v Praze se před meritorním posouzením věci samé nejprve musel zabývat tím, zda je navrhovatelka legitimována k podání návrhu na zrušení OOP, tedy, zda jsou splněny procesní podmínky řízení.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že napadené OOP představuje Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje, které byly vydány postupem podle § 36 a násl. stavebního zákona a jejichž záměrem v napadené části je vymezení veřejně prospěšné stavby – MÚK Beranka jako plochy nadmístního významu. Jde tedy o formu územně plánovací dokumentace, která je s účinností od 1. 1. 2006 vydávána pro úroveň velkého územního celku, v níž jsou řešeny otázky nadmístního významu, a tomu odpovídá i menš