2 As 55/2007 — Nejvyšší správní soud

10 A 5/2012- 47 - text 7 pokračování 10A 5/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: O. D., nar. X., bytem P., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12.12.2011, č.j. MV-9433-6/SO-2011, takto: I. Žaloba se zamítá. I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované uvedeného v záhlaví, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, ze dne 18.8.2010, č.j. CPPH-046462/CI-2010-60, o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání-osoba samostatně výdělečně činná podle ust. § 44a odst. 3 s odkazem na ust. § 35 odst. 3 ve spojení s ust. § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na ust. § 56 odst. 1 písm. k) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.“). Žalobce dle správních orgánů neplnil účel pobytu, neboť se odhlásil na OSSZ. Tato skutečnost je dle správních orgánů dostatečným důvodem pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. V této skutečnosti je správními orgány spatřována závažná překážka, která brání dalšímu pobytu žalobce na území, čímž je naplněn zákonný důvod dle ust. § 56 odst. 1 písm. k) zákona č. 326/1999 Sb. Žalobce se domnívá, že právní konstrukce žalovaného, který využil ust. § 37 odst. 2 písm. b) pro aplikaci ust. § 56 odst. 1 písm. k) je nezákonná. Žalobce poukázal na dikci ust. § 56 odst. 1 písm. k) zákona o pobytu cizinců, z níž dovodil, že toto ustanovení nemůže a nesmí sloužit správnímu orgánu k vytváření vlastních nepřezkoumatelných a neoprávněných důvodů pro zamítnutí, resp. zrušení víz (dlouhodobého pobytu) cizinců. Logickým závěrem termínu „zjištěna jiná závažná překážka“ lze dovodit jediný závěr, a to ten, že taková překážka musí aktuálně existovat a navíc se musí jednat o existující překážku závažnou. Jelikož žalobce v době rozhodování správního orgánu prvního stupně prokazatelně podnikal, tato překážka tedy již neexistuje. Z dikce ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona vyplývá, že k naplnění tohoto ustanovení dochází v situaci, kdy cizinec neplní účel pobytu, a to v době rozhodování správního orgánu, tudíž pokud cizinec v době rozhodování správního orgánu podniká, výše uvedené ustanovení aplikovat nelze. Žalobce je přesvědčen, že kdyby bylo úmyslem zákonodárce postihovat cizince, že v minulosti neplnili účel podnikání, byla by tato skutečnost sama o sobě důvodem pro zrušení platnosti víza, resp. dlouhodobého pobytu. S ohledem na výše uvedené se žalobce domnívá, že se žalovaný dopustil obcházení ust. § 37 odst. 1 písm. b) a jeho rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, je projevem libovůle správního orgánu. K otázce libovůle žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp.zn. 2 As 55/2007 či 2 As 31/2005. Žalobce dále namítl, že nelze dovodit, že žalobce v době předcházející správnímu řízení nepodnikal ve smyslu ust. § 2 zákona č. 513/1992 Sb. Soustavnost, která je důvodem údajného nepodnikání žalobce, není totožná s nepřetržitostí a trvalostí. Podnikání je činností provozovanou např. sezóně nebo v určitých, byť nepravidelných intervalech. Z výše uvedeného tedy nelze dovodit jiný závěr než ten, že pokud žalobce naplňoval svojí činností ust. § 2 obchodního zákoníku, a tedy plnil účel pobytu. Žalobce dále spatřuje nezákonnost spočívající v neseznámení žalobce s podklady pro rozhodnutí před vydáním rozhodnutí v odvolacím řízení. Žalobce poukázal aplikační praxi ve věci udělování státního občanství, ve kterém bylo v odvolacím, resp. rozkladovém řízení vždy účastníkovi řízení umožněno nahlédnout do spisu a k jeho obsahu se vyjádřit, byť v něm nebyly žádné nové skutečnosti. Žalobce odkázal na relevantní judikaturu správních soudů v právně i skutkově zcela identické věci, tj. rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 8 A 252/2010 a sp.zn. 8 A 253/2010. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť se skutečnostmi uvedenými v žalobě zabývala již v rámci odvolacího řízení. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 18.5.2010 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, ze dne 18.8.2010, č.j. CPPH-046462/CI-2010-60, nebyla prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu žalobce na území České republiky za účelem podnikání-osoba samostatně výdělečně činná podle ust. § 44a odst. 3 s odkazem na ust. § 35 odst. 3 ve spojení s ust. § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na ust. 56 odst. 1 písm. k) zákona č. 326/1999 Sb. V odůvodnění rozhodnutí Policie České republiky mj. uvedla, že v průběhu správního řízení bylo zjištěno, že žalobce dle § 37 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. přestal splňovat účel pobytu. Dále bylo zjištěno, že má žalobce evidován nedoplatek na splatných závazcích na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Žalobce v průběhu řízení uvedl, že nebyl veden v evidenci OSSZ v měsících 8 - 12/2008 a 7 - 10/2009, protože se mu nepodařilo sehnat práci a na úřadě OSSZ mu řekli, že pokud nemá práci, může být odhlášen a nemusí platit zálohy, což žalobce učinil. V současné době pracuje jako obchodní zástupce pro Českou pojišťovnu a.s. Rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 12.12.2011, č.j. MV-9433-6/SO-2011, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí Policie České republiky a současně toto rozhodnutí bylo potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí Komise uvedla, že z předloženého spisového materiálu vyplývá, že žalobci byl na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání-osoba samostatně výdělečně činná, který mu byl prodlužován, naposledy s dobou platnosti od 1.6.2008 do 31.5.2010. Z potvrzení OSSZ ze dne 2.6.2010 vyplývá, že žalobce je veden v evidenci jako osoba samostatně výdělečně činná na OSSZ ode dne 1.11.2009. Žalobce má evidován nedoplatek na splatných závazcích na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále v celkové výši 26.688,- Kč. Žalobce byl vyrozuměn o doplnění podkladů a byla mu dána možnost se k těmto vyjádřit. Žalobce doložil evidenci z OSSZ, kde však nejsou zastoupeny měsíce 8 - 12/2008 a měsíce 7-10/2009, protože se mu nepodařilo sehnat práci. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobce nebyl po celou dobu povoleného pobytu plátcem pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na sociální politiku zaměstnanosti, z čehož vyplývá porušení ust. § 46 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb. Komise dále citovala ust. § 2 odst. 1 obchodního zákoníku, které stanoví, co se rozumí podnikáním. Komise dále uvedla, že pokud je cizinci vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, pak je třeba tento pobyt po celou dobu fakticky využívat a plnit jeho účel po celou dobu. Neplnění účelu pobytu je obligatorním důvodem pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, resp. neprodloužení platnosti tohoto povolení. Komise se ztotožnila s názorem, že dlouhodobé neplnění účelu pobytu, příp. povinností spojených s podnikáním (hrazení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti), představuje závažnou překážku pobytu cizince na území. Podmínkou pro udělení víza (povolení k dlouhodobému pobytu) je neexistence některého ze zákonem stanovených důvodů pro jeho neudělení. Jestliže je tedy naplněn některý z důvodů pro neudělení víza (povolení k dlouhodobému pobytu) podle ust. § 56 zákona č. 326/1999 Sb., přestal cizinec splňovat podmínku pro jeho udělení ve smyslu ust. § 37 odst. 2 písm. b) citovaného zákona. Možnost aplikace zmíněných ustanovení zákona č. 326/1999 Sb. na případy neplnění účelu pobytu v době nikoli bezprostředně předcházející rozhodování o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu byla potvrzena i judikaturou Městského soudu v Praze (rozsudek ze dne 28.2.2011, č.j. 10 A 218/2010-42). V rámci nařízeného jednání právní zástupce odkázal na obsah žaloby a navíc uvedl, že judikatura (blíže nespecifikovaná) netrvá na plnění stejného účelu pobytu po celou dobu ale pouze po převážnou dobu pobytu. Zástupce žalovaného se z jednání omluvil. Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu,