6 As 294/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 101/2014- 70 - text 8 pokračování 3A 101/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Jana Ryby v právní věci žalobce: J. S., zastoupen Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem, se sídlem Božanovská 884/10, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2014, č. j. 109/2014-160-SPR/3, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 14. 2. 2014, č. j. 109/2014-160-SPR/3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou jeho zástupce Mgr. Kamila Fotra, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal svou žalobou zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) ze dne 14. 7. 2009, č. j. MHMP-594124/2009, ve věci řízení o námitkách proti dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce rozhodnutí žalovaného i MHMP považuje za nezákonné, nesprávné a tvrdí, že zasahuje do jeho osobní i majetkové sféry. Žalobce uvádí, že v lednu 2009 doručil MHMP žalobci oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, spolu s výzvou k odevzdání řidičského průkazu. Proti tomu žalobce podal námitky, protože si nebyl vědom, že by v minulosti spáchal nějaké přestupky. Po seznámení se se spisem žalobce zjistil, že celkového počtu 12 bodů měl dosáhnout přestupkem ze dne 16. 8. 2008. Následně bylo žalobci doručeno rozhodnutí o zamítnutí námitek. To žalobce napadl odvoláním, které bylo rozhodnutím žalovaného zamítnuto a rozhodnutí MHMP bylo potvrzeno. Žalobce tvrdí, že obě rozhodnutí byla vydána, aniž by žalovaný či MHMP obstarali jednotlivé pokutové bloky, ze kterých by najisto plynulo, že záznamy napadené námitkami jsou správné. Podle názoru žalobce napadené rozhodnutí nemá oporu ve spise, protože žalovaný ani MHMP nedisponují žádnými důkazy o tom, že byl žalobce potrestán v blokovém řízení za přestupky, které jsou sankcionované záznamem bodů v registru řidiče. Žalobce dále namítá, že postup MHMP a žalovaného je nesprávný a nezákonný, neboť žádný z nich nereagoval na žalobcovy námitky. V námitkách z 9. 2. 2009 žalobce napadal samotné spáchání přestupků a požadoval doložení pokutových bloků k jednotlivým přestupkům. Žalobce si je vědom, že několikrát přistoupil na blokové řízení. Avšak ne každé jednání řidiče je bodově hodnoceno a policisté mu zpravidla tvrdili, že projednaný přestupek s bodovým hodnocením spojen nebyl. Proto žalobce pořádal MHMP o zajištění jednotlivých pokutových bloků. Ty MHMP ani žalovaný neobstarali a neuvedli ani důvody, proč tak neučinili. Žalobce považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelná, jelikož pouze uvádějí výčet přestupků, za které byl žalobce v minulosti potrestán, ale už neuvádějí, proč pokládají jednotlivá oznámení o přestupku za správná, když si správní orgány pokutové bloky neobstaraly. Jednotlivá oznámení o přestupcích jsou sice podkladem pro záznam bodů, ale v řízení o námitkách se nemůže jednat o podklad, který by vedl k objektivnímu zjištění, že záznam bodů byl proveden správně. MHMP ani žalovaný nezjišťovali, zda pro každý záznam skutečně existuje rozhodnutí orgánu veřejné moci. Základní podmínkou pro existenci záznamu bodů je pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým je uložena sankce za jednání, jež je se záznamem spojeno. V řízení o námitkách je třeba vycházet nikoli jen z jednotlivých oznámení o uložení pokuty, ale je třeba zajistit i jednotlivá rozhodnutí o přestupcích. Žalobce odkazuje na judikaturu NSS (rozsudek ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76) a stanovisko veřejného ochránce práv, z nichž plyne, že MHMP a žalovaný si měli obstarat jednotlivé pokutové bloky a přezkoumat, zda pro každý sporný záznam bodů existuje rozhodnutí, o které se záznam opírá. Dále žalobce namítá, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadami činnosti správních orgánů (§ 2, 3, 6 správního řádu), jelikož nevedl MHMP k tomu, aby šetřil práva žalobce a zjistil, zda pro každý záznam bodů existuje způsobilý podklad. Žalovaný pak porušil legitimní očekávání žalobce, který přepokládal, že žalovaný bude postupovat tak, aby zjistil pravý stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí obou stupňů. Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu žaloby uvádí, že v řízení o přezkumu prvostupňového rozhodnutí se řídil právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44. Podle NSS je správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá jednání řidiče podle přílohy k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci prohlásí za nezákonné a zruší. Při přezkoumávání správnosti záznamu může správní orgán vycházet z těch podkladů, které má na základě zákona k dispozici, tj. z podkladů, které mu sloužily pro provedení záznamu. K námitkám, že žalovaný nezjišťoval, zda pro každý záznam skutečně existuje rozhodnutí orgánu veřejné moci, žalovaný odkazuje na spisovou dokumentaci. Námitky žalobce totiž směřovaly nikoliv proti záznamu bodů, ale přímo proti jednotlivým rozhodnutím o přestupcích (blokovým pokutám). Žalobce měl možnost vždy v případě pochybnosti o zákonnosti některé z blokových pokut podat podnět k přezkumnému řízení. V odvolacím řízení žalobce pouze předložil písemnost nazvanou „Stížnost na postup odboru služby pořádkové policie“ a současně podal podnět k přezkumnému řízení. Ze spisové dokumentace již ale není možné zjistit, kdy byla vyhotovena a zda byla vůbec doručena Policii ČR. Žalovaný na základě vlastní činnosti zjistil, že přezkumné řízení ve věci napadené blokové pokuty zahájeno nebylo. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl v celém jejím rozsahu. V replice žalobce uvádí, že od samého počátku zpochybňoval záznamy bodů za jednotlivé přestupky a jako důkaz navrhuje doložení všech písemných podkladů a jím podepsaných pokutových bloků. Pokud snad měl prvostupňový správní orgán nějaké pochybnosti o předmětu řízení, které žalobce svým podáním vyvolal, měl žalovaného vyzvat, aby námitky upřesnil, což se nestalo. Prvostupňový správní orgán jistě nebyl na pochybách o předmětu řízení o námitkách, jelikož se tvrzení žalovaného o tom, že žalobce napadal pouze jednotlivé přestupky a nikoliv samotné záznamy bodů neodrazilo ani ve výroku rozhodnutí prvostupňového orgánu. Pokud jde o tvrzení, že správním orgánům nepřísluší zkoumat správnost a zákonnost aktů veřejné moci, je třeba uvést, že oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, po jejímž doručení byly jednotlivé záznamy bodů žalobci v registru řidiče vyznačeny, nejsou rozhodnutím orgánu veřejné moci. Jednotlivým oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení nesvědčí princip presumpce správnosti aktu veřejné moci, jelikož se nejedná o autoritativní rozhodnutí orgánu veřejné moci o právech a povinnostech adresáta, nýbrž jde o určitou písemnou informaci o činnosti orgánu veřejné moci, se kterou zákonodárce spojuje skutečnost provedení záznamu bodů. Záznamy bodů v příslušném registru řidičů se nedějí způsobem podle správního řádu a samotný řidič nemá možnost ovlivnit provedení jednotlivého záznamu bodů. Řidič může ovlivnit pouze další existenci záznamu bodů, o kterém se domnívá, že mu nepřísluší, a to námitkami, což žalobce také učinil. Soud rozhodoval bez nařízení ústního jednání v souladu s § 51 s. ř. s., jelikož žalobce ani žalovaný svůj nesouhlas s takovým projednáním ve lhůtě dvou týdnů nevyjádřili. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud v Praze posoudil věc takto: Ze správního spisu soud zjistil, že dne 28. 1. 2009 oznámil MHMP žalobci dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a vyzval žalobce k odevzdání řidičského oprávnění. MHMP informoval žalobce o možnosti podat písemné námitky proti provedení záznamu bodů. Dne 9. 2. 2009 adresoval žalobce Magistrátu hl. m. Prahy odvolání proti přidělení bodů, z důvodu, že si není vědom spáchání přestupků. Toto podání správní orgán vyhodnotil jako námitky proti provedení záznamu bodů. Dne 11. 3. 2009 byl žalobce seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Z protokolu vyplývá, že podklady