— Nejvyšší správní soud

5 A 185/2012- 58 - text 11 pokračování 5A 185/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. V., zast. Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v České republice, Jana Zajíce 32, Praha 7, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem v České republice, Mariánské náměstí 2, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2012, čj. S-MHMP 1100027/2011, t a k t o : I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 17. 8. 2012, čj. S-MHMP 1100027/2011, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 808,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Kally, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1, odboru matrik, (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 18. 10. 2011, čj. ÚMČP1 96969/2010/I, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o vydání osvědčení o státním občanství České republiky podle ustanovení § 20 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění rozhodném, (dále jen „zákon o státním občanství“), pro nezletilého E. F. M. - V. V první žalobní námitce žalobce namítá nesprávně zjištěný skutkový stav. Správní orgány nezkoumaly celkovou rodinnou situaci a nepokusily se zamyslet nad nepříznivými právními následky pro žalobce a nezletilého. Nezletilý se nachází v péči žalobce a jeho manžela (dále také „osvojitelé“) již několik let a hovoří anglicky, francouzsky a česky. Žalobce je státním občanem České republiky a má zde i zbytek své rodiny, včetně své matky. Přestože by se rád do České republiky vrátil natrvalo, nemůže tak učinit, jelikož by děti vystavil rizikům spojených odmítáním uznat jejich státní občanství. Nezletilý se na území České republiky v minulosti opakovaně krátkodobě zdržoval. Komplikace by mohly nastat za situace, že by byl nezletilý nucen podrobit se lékařskému vyšetření a ošetření. Stejně tak by mohl být považován vstup a pobyt nezletilého na území České republiky za nelegální. Skutečnosti, že nezletilý žije trvale s osvojiteli ve Spojených státech amerických a na území České republiky nikdy trvale nepobýval, nejsou argumenty proti tomu, aby bylo uznáno osvojení a nezletilému přiznáno občanství, nýbrž se jedná o důsledky toho, že je nezletilému občanství upíráno. Správní orgány opomenuly základní účel osvojení, a to vytvoření relevantního právního vztahu mezi osvojitelem a osvojencem, a dále účel nabytí státního občanství osvojením, jímž je ošetření a ochrana zájmu dítěte a ochrana jeho práv a právního postavení. Přístup správních orgánů narušuje právní jistotu, neboť pár tvořený osobami stejného pohlaví, který do České republiky přicestuje se svým společně osvojeným dítětem, se vystavuje nebezpečí, že osvojení nebude uznáno a že osvojené děti budou páru odebrány. Druhá žalobní námitka směřuje proti nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení. Správní orgán se totiž nezabýval jen otázkou, zda je uznání osvojení v rozporu s veřejným pořádkem, nýbrž začal na posuzovaný případ přímo aplikovat další ustanovení českého právního řádu. Veřejným pořádkem není kterékoli ustanovení českého právního řádu, nýbrž jej tvoří jen ta ustanovení, na nichž je nutno bez výhrady trvat; podle judikatury Nejvyššího soudu se musí jednat o rozpor s veřejným pořádkem takového stupně, který by porušoval základní principy českého právního řádu. Za součást veřejného pořádku nejsou přitom právní naukou považovány ani veškerá kogentní ustanovení. Žalobce dále uvádí, že k výkladu neurčitého pojmu veřejný pořádek může přispět i zahraniční judikatura. Právní úvaha správního orgánu, podle níž nelze rozhodnutí Vrchního soudu Kalifornie (v podáních žalobce, v rozhodnutí správního orgánu I. stupně a v žalobou napadeném rozhodnutí označovaného jako Nejvyšší soud Kalifornie) o osvojení podle českého práva uznat, je v rozporu s konceptem veřejného pořádku a jeho účelem. K základním principům českého právního státu nelze počítat to, že dle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění rozhodném, je možné společné osvojení dítěte pouze manželi, ani to, že podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění rozhodném, brání trvající partnerství tomu, aby některý z partnerů osvojil dítě. Za základní principy rodinného práva, na nichž je nutno bez výhrady trvat, lze považovat princip monogamie, respektování nejlepšího zájmu dítěte atp. Revidované znění čl. 7 Evropské úmluvy o osvojení dětí umožňuje členským státům, aby pod režim této úmluvy vztáhly i společné osvojení osobami stejného pohlaví, které vstoupily do manželství nebo do registrovaného partnerství. Z ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění rozhodném, plyne, že zákonodárce rozlišuje mezi rozporem s veřejným pořádkem a nepřípustností osvojení podle hmotněprávních norem českého práva. Nepřípustnost osvojení přitom nastává, pokud by společně chtěly osvojit dvě osoby, které nejsou manželi, či pokud by chtěla osvojit osoba, která žije v trvajícím registrovaném partnerství; tyto situace tedy nepředstavují rozpor s veřejným pořádkem. Základním principem rodinného práva je zájem, resp. blaho dítěte. Správní orgán rozhodnutím popřel zájem nezletilého, v řízení se jím zabýval povrchně a formalisticky, čímž se dopustil nepřípustné ingerence do rodinné a soukromé sféry nezletilého a upřel uznat jeho státní občanství, které vzniklo ex lege dle § 3a zákona o státním občanství České republiky. Správní orgán tedy postupoval v příkrém rozporu s veřejným pořádkem, neboť opomenul uvážit zájem dítěte. V tomto kontextu je rozhodnutí v rozporu s právy dítěte ve smyslu Úmluvy o právech dítěte. Dle judikatury Ústavního soudu musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Napadeným rozhodnutím bylo navíc nepřípustně zasaženo do práva nezletilého na respektování rodinného života ve smyslu čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Správní orgán konstatoval, že blaho dítěte je naplněno tím, že má státní občanství Spojených států amerických, a není tedy osobou bez státního občanství. Zájem dítěte správní orgány posoudily zcela limitovaně; správní orgány pochybily, když ošetření zájmu dítěte na území České republiky správní orgány zcela pominuly a pouze odkázaly na to, jakým způsobem je blaho dítěte ošetřeno na území Spojených států amerických. Pokud by žalobce připustil, že součástí veřejného pořádku je zákaz společného osvojení dítěte dvěma osobami stejného pohlaví žijícími ve formalizovaném svazku i zákaz osvojení dítěte osobou žijící v trvajícím registrovaném partnerství, dostaly by se tyto principy do konfliktu se zájmy dítěte, jež jsou neoddiskutovatelně součástí veřejného pořádku, nezbylo by než řešit konflikt upřednostněním toho principu, který je pro daný případ relevantnější. Při posuzování, zda lze rozhodnutí Vrchního soudu Kalifornie o osvojení nezletilého uznat podle českého práva, by měly být správní orgány vázány přednostně ústavními a mezinárodně právními požadavky na ochranu soukromého a rodinného života nezletilého, které by měly být primárním hlediskem při posouzení této otázky a které by měly a musely mít přednost před ustanoveními zákonného pořádku. Šlo by o chybu, pokud by nemožnost uznání cizozemského rozhodnutí byla dovozena ze zákonných ustanovení, aniž by tato ustanovení byla poměřena s ustanoveními Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Uznání cizozemského rozhodnutí musí být primárně posuzováno z hlediska naplnění závazků z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Nadto má být dle žalobce přihlédnuto i k doporučením Evropského parlamentu, z nichž vyplývá, že členské státy mají právně regulovat právní status homosexuálně orientovaných osob a odstranit jejich diskriminaci, mají mimo jiné usilovat o odstranění omezení výkonu rodičovských práv homosexuálů a zajistit jejich právo na adopce. Musí tak být primárně zvažován soulad rozhodnutí a jeho účinků s ústavními principy a mezinárodními závazky České republiky, což znamená posuzovat, zda odepření ochrany rodinnému vztahu nezletilého, založenému cizozemským rozhodnutím, je v souladu s neopominutelným požadavkem na ochranu rodinného života nezletilého. Vnitrostátní úprava, která nedovoluje osvojení dítěte osobám ve formalizovaném partnerství osob stejného pohlaví, nemůže být dostatečným východiskem pro učinění závěru o tom, že již existujícímu osvojení (osvojení založenému cizozemským rozhodnutím) bude odepřena ochrana ve formě uznání takového rozhodnutí pro rozpor s veřejným pořádkem, resp. pro tvrzený rozpor se zákonně regulovanými morá