1 Afs 73/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Af 25/2012- 56 - text 14 pokračování 6Af 25/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: ROTAREX AUTOMOTIVE S.A., DIČ: LU16545302, se sídlem v Rue de Deikirch 24, Lintgen, Lucembursko, zast. Law&Finance s.r.o., se sídlem v Plzni, Jetelová 254/2, daňovým poradcem, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31, o přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy, k žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 27.4.2012, čj. 5923/12-1300-104880, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 27. 4. 2012, kterým odvolací správní úřad zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 1 (dále též „správce daně“) ze dne 22.1.2010, jímž bylo zastaveno řízení ve věci žádosti žalobce o vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě Evropské Unie za období leden až prosinec roku 2008. 2. V této souzené věci soud poukazuje na skutkově téměř úplně týž rozsudek zdejšího soudu ze dne 25.6.2015, čj. 11 Af 25/2012-122, který nabyl právní moci a proti němuž nebyla podána kasační stížnost, z něhož v tomto soudním řízení vychází, s jeho právními a skutkovými závěry se plně ztotožňuje a tento svůj rozsudek zdůvodňuje týmiž závěry. V této souvislosti je nutné uvést, že v tomto soudním řízení se liší pouze žalobce (který je však zastoupen týmž daňovým poradcem) a datum vydání prvostupňového správního rozhodnutí, všechny ostatní skutečnosti (včetně provedeného dokazování, žalobních bodů, důvodů napadeného správního rozhodnutí) jsou totožné jako ve shora uvedeném řízení u zdejšího soudu. 3. Žalovaným bylo původně Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, které vydalo napadené správní rozhodnutí. Soud v řízení po nabytí účinnosti zákona č. 456/2011 Sb. dnem 1.1.2013 jedná s žalovaným uvedeným v záhlaví jako s orgánem, na který ze zákona přešla působnost původního správního orgánu (ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“). 4. Žalobce v podané žalobě poukázal na to, že podal žádost o vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě EU podle ustanovení § 82 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o DPH“), za období leden až prosinec 2008. Finanční úřad pro Prahu 1 řízení zastavil z důvodu zmeškání zákonné lhůty pro její podání. Žalobce v podaném odvolání namítal, že žádost byla podána včas, předložil listinné důkazy a v rámci mezinárodního dožádání došlo i k provedení svědeckých výpovědí a k šetření u společnosti Spring Global Mail. Žalovaný odvolací správní úřad však odvolání zamítl a napadené rozhodnutí o zastavení řízení potvrdil. Žalobce má toto rozhodnutí za nezákonné, neboť bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy. 5. Žalobce v podané žalobě namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí z důvodu jeho nesrozumitelnosti a nedostatečného odůvodnění a z důvodu nezákonné aplikace právní normy. K uvedenému žalobnímu bodu uvedl, že mezi stranami není sporu o tom, zda nárok na vrácení daně vznikl - spor je o tom, zda nárok na vrácení daně zanikl. Prvoinstanční správce daně nerozhodoval o zániku nároku žalobce podle ustanovení § 82 odstavec 6 zákona o DPH, ale o zastavení řízení, které je rozhodnutím procesní povahy. Žalovaný se podle názoru žalobce dopustil zásadního pochybení, pokud se ve svém rozhodování plně ztotožnil s postupem a odůvodněním správce daně. To, že je ustanovení § 82 zákona o DPH (ve znění účinném pro rok 2009) rozporuplné, lze podle názoru žalobce dovodit i z nového znění ustanovení § 82a zákona o DPH, které v odstavci 10 prodloužilo lhůtu pro podání žádosti do 30. září následujícího kalendářního roku a změnilo i znění z textu „žádost lze podat“ na text „žádost se podává“. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného není zřejmé, zda žalovaný rozhodoval o zániku nároku či o zastavení řízení z důvodu zmeškání zákonné lhůty, když ani jedno z obou možných rozhodnutí řádně neodůvodnil. 6. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že se žalovaný dopustil nesprávného právního postupu a nezajistil spravedlivou ochranu práv žalobce a jeho oprávněných zájmů. K tomuto žalobnímu bodu žalobce v podané žalobě uvedl, že předložil důkazní prostředky, které prokazují, že podal žádost již dne 29.6.2009, dále předložil náložní list ze dne 29.6.2009, podle kterého bylo toho dne k poštovní přepravě podáno celkem 22 zásilek odesílaných do států Evropské unie. Žalobce rovněž předložil prohlášení společnosti ROTATEX S.A., která deklaruje, že všechna podání jsou činěna prostřednictvím této společnosti a předložil i čestná prohlášení, kterými chtěl prokázat, že žádost byla jednou ze zásilek, odesílaných dne 29.6.2009. O provedení svědeckých výpovědí nebyl žalobce předem nijak informován, nemohl být výslechu přítomen a nemohl ani klást svědkům otázky. Žalobce měl být o chystaných výsleších v rámci mezinárodního dožádání informován předem, i když byli svědci vyslýcháni zahraničními správci daně. Žalobce následně nebyl seznámen ani s protokolem o uskutečněných svědeckých výpovědích a nemohl se k průběhu těchto výpovědí jakkoli vyjádřit. Žalobce poukázal na to, že žalovaný při svém rozhodování porušil celou řadu procesních zásad, platných pro daňová řízení, zejména zásadu rychlosti a hospodárnosti a také ústavně právní zásadu práva na spravedlivý proces. 7. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl, že se žalovaný dopustil nesprávného právního posouzení při hodnocení důkazů. Provedené svědecké výpovědi nebyly žalovaným vyhodnoceny jako důkaz, který by nezvratně prokazoval, že žádost byla žalobcem podána v zákonem stanovené lhůtě. Žalovaný neosvědčil prohlášení osob za důkaz v daňovém řízení, následně se však při hodnocení dalších důkazů odvolává na obsah dříve vyloučených důkazů a argumentuje nevěrohodností výslechu svědků, když sám předtím věrohodnost svědeckých výpovědí snížil. Rozhodnutí žalovaného je tak opřeno o jediný důkaz, tedy o obálku, označenou razítkem společnosti TNT Post ze dne 3.7.2009. Ostatní důkazy zhodnotil žalovaný z různých důvodů jako důkazy neprokazující tvrzené skutečnosti, avšak nijak neodůvodnil, proč považuje datum na obálce za datum odeslání písemnosti, obsahující žádost. Přitom žalobce v průběhu řízení předložil několik důkazů o tom, že písemnost obsahující žádost byla odeslána před uplynutím lhůty pro podání žádosti prostřednictvím společnosti Spring Global Mail. 8. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný se dopustil nesprávného právního posouzení otázky přenosu důkazního břemene, což mělo za následek, že skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel při svém rozhodování, je v rozporu s obsahem spisu. K tomuto žalobnímu bodu žalobce uvedl, že nemohl nijak ovlivnit, jak bylo s jeho podáním naloženo poté, co ho předal k přepravě poštovní společnosti dne 29.6.2009. Prodlení mezi dnem 29.6.2009 a dnem 3.7.2009, uvedeném na razítku na obálce, nebylo zaviněno žalobcem. Náložní list ze dne 29. 6. 2009 sice neoznačuje konkrétní zásilky a adresáty, které obsahovalo dané podání, ale nelze z něho ani dovodit, že by v uvedeném podání předmětná žádost zahrnuta nebyla. V tomto případě musí být - v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch daňového subjektu“ - podání posouzeno jako podání obsahující předmětnou žádost. Žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost, spočívající v přenesení důkazního břemene z daňového subjektu na správce daně, vlastní činností si neopatřoval žádné důkazní prostředky a naopak přenášel důkazní břemeno po celou dobu řízení na žalobce. Všechny žalobcem předložené a navržené důkazní prostředky žalovaný posoudil jako nevěrohodné, jako důkazy je nehodnotil a sám nepředložil žádné důkazy, které by věrohodnost důkazů navržených žalobcem vyvracely. Žalovaný tak při svém rozhodování nesprávně právně posoudil, že došlo k přenosu důkazního břemene na žalobce, což vedlo k tomu, že zjištěný skutkový stav byl v rozporu s obsahem spisu. 9. Z obsahu vyjádření Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu vyplývá, že žádost o vrácení daně se podává podle ustanovení § 82 odstavec 3 zákona o DPH ve lhůtě podle poslední věty odstavce 6, pro vznik nároku na vrácení daně je nezbytné splnění podmínek podle odstavců 1, 2 a 6 tohoto ustanovení. Žalobcova interpretace nerespektuje kontext celého tohoto právního ustanovení. Podle ustanovení § 27 odstavec 1 písmeno d) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se daňové řízení zastaví, jestliže byla zmeškána zákonná lhůta, kterou nelze dále prodloužit nebo navrátit v předešlý stav. Proto byla v daném případě žádost žalobce shledána jako podaná po zákonem stanovené lhůtě a správci daně tak vznikla zákonná povinnost říz